Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Proč nejde vrátit čas, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Misa_z_Ostravy
64
28.6.16 22:22

Naprosto ti rozumím, rozumím tvému rozhodnutí i tvým výčitkám. Někdy prostě není možné zjistit, jestli se člověk rozhodl správně nebo špatně, nedá se říct, co by bylo, kdyby ses rozhodla jinak. Změnit to nejde, tak co už s tím.. prostě se to takhle stalo a nic moc už se na tom vymyslet nedá (ale je mi jasné, jak moc je těžké dostat to z hlavy). Je úžasné, že po těch všech komplikacích a trápení máš doma miminko! Hlavně ať je zdravé a šťastné a ať má maminku, která je v pohodě :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5625
28.6.16 22:30

Bylo to racionalni rozhodnuti, v te chvili to nejodpovednejsi. Podle me jsi nemela na vyber, abys neriskovala cele tehotenstvi.

  • načítám...
  • Zmínit
hanyny
1444
28.6.16 22:45

Já ti rozumím, taky bych si to vyčítala. Určitě ti tady pomáhají ty povzbudivé a uklidňující komentáře, ale každý to vnímá jinak a ty asi víš, proč se tím trápíš. Určitě si uvědomuješ, žes nemusela donosit ani jedno miminko a zároveň si uvědomuješ, žes třeba mohla mít ta miminka dvě. To už ti teď nikdo neřekne, jak by to dopadlo.
Tak to ber tak, žes měla za sebou hodně těžké období, že ses prostě tak tehdy rozhodla, že toho sice lituješ, ale už to nevrátíš, tak ti nezbývá, než se s tím smířit a netrápit se celý život.
Je dobře, žes to tady napsala, třeba to může pomoct někomu jinému v rozhodování, že si někdo uvědomí, že to rozhodnutí si pak nese sebou celý život.
Přeju moc krásných a radostných chvil se synem :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
dendulina
1768
28.6.16 23:00

Nechci číst všechny reakce na tvůj deníček. Možná tu zaznělo a možná ne. Ale lepší je něco udělat a vyčítat si to, než to neudělat a trápit se tím, coby-kdyby. Do teď jsem si myslela, že to platí spíš o rozmarech příjemnějšího charakteru, ale naskočilo mi to okamžitě při čtení tvého deníčku. Kdybys to neudělala a celé se to zase podělalo, trávila bys čas přemýšlením, jestli by aspoň jedno z miminek dostalo šanci, kdyby ses rozhodla jinak…:think:

My jsme „řešili“ miminko JEN 3 roky. Manžel má huntingtonovu chorobu, což není úplně nejlepší diagnoza, leč dědičná. Když ani jedno ze 3 IVF nedopadlo a prostě nebyla embrya k transferu, připustila jsem si, že možná moje tělo je schopné otěhotnět jen přirozenou cestou (pár let před tím, než jsem se dala dohromady s manželem, jsem podstoupila mini interupci, protože jsem si neuměla představit být na miminko sama a navíc bez podpory rodiny - taky jedno rozhodnutí, kterého jsem průběžně litovala, ale zároveň vím, že to bylo rozhodnutí adekvátní dané situaci a v té době jediné správné). Podařilo se mi otěhotnět přirozeně půl roku po posledním IVF, bohužel po 7 týdnech přišel verdikt ZT :(. Znovu jsem otěhotněla až po roce. Chtěla jsem jít na genetické testy a zjistit, jestli miminko zdědilo po otci vadný gen a čeká ho tak nehezký konec o něco dřív, než by člověk chtěl. Žila jsem tehdy v zahraničí a tam mi řekli, že na testy mohu jít jen za předpokladu souhlasu s ukončením těhotenství, pokud by se gen prokázal. WTF??? Vždyť i s touto diagnozou může mít klidně 40 let normálního kvalitního života a kdo ví, co medicína za 40 let vymyslí. Testy jsem odmítla a tak za pár týdnů na velkém UTZ přišel „trest“ v podobě vývojové vady nožiček. První přišel samozřejmě šok a pocit nespravedlnosti. Já to sama v sobě nakonec ale zpracovala tak, že nožičky budou zkrátka vykoupení nebo trest za to, že vadný gen tam prostě není. Teď je mému úžasnému chlapečkovi 14m a je skvělý. Ano, s nožičkama se pereme, kromě toho na mě pravidelně štěkaj na rehabilitacích a dělají ze mě anti-matku roku. Dneska jsem od tamtud odcházela s brekem, protože už to bylo hodně silný kafe. A můj chlapeček??? Doma se mi odvděčil tím, že strávil hodinu děláním blbostí, kdy se sám zalykal smíchy, jen aby mamince ukázal, že se vyplatilo dát mu šanci :srdce: :srdce:

Zkrátka, užívej si svého broučka a netrap se přemýšlením, coby-kdyby. Tvůj syn ti brzy dá najevo, že tvé rozhodnutí bylo jediné správné!!! Opatruj se a užívej každou vteřinu, kterou vám osud dá :hug:

Příspěvek upraven 28.06.16 v 23:02

  • načítám...
  • Zmínit
protection
29.6.16 05:58

Kdo chce víc, nemá nic..

  • Upravit
Andrejka84
1261
29.6.16 10:29

@Janča209 moje řeč!

Já myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Pokud nejsi schopna donosit obě, tak proč to riskovat a přijít třeba o obě.

Všem vám přeju do života hodně štěstí a zdraví :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17091
30.6.16 07:33

Nic si nevycitej, tím se akorát nicis…musela to opravdu být Sofiina volba (tu knížku jsi četla?), ale zda se ze jsi zvolila správně, a to život (a i kvalitni) aspoň 1 miminka místo možné ztráty obou nebo dalších komplikací, treba i tvých - doktoři určitě věděli, proč ti to navrhujou a ze je to lepší, já bych šla taky radši do jistoty ze donosim aspoň to jedno - zvlášť po tom, co se ti stalo předtím! (A po tom, co jsem nedávno potratila, sice hned na začátku tehu, ale i tak se mi občas taky vrací myšlenky typu ze jsem se mela víc šetřit, nedělat to a to, jenže já už mela doma skoro 3leteho prcka a ležet nešlo, ani by to prý nic nezarucilo…ale to kdyby tam už zůstane! Takže ti rozumím, ze te to štve…) Myslím ze to ale bylo rozumné rozhodnutí, ne něco za každou cenu riskovat, a pokud máš mít 2 děti a příroda tomu bude nakloněna, tak je mít určitě budeš!;-) Vracet cas se někdy asi nemusí vyplatit… Možná by ti se zpracováním tohohle traumatu mohl pomoct psycholog, abys to zbytečně v sobě nedusila - oni to i ty nejmensi miminka vycítí kdyz se maminka trápí a muzou na to reagovat různě… Přeju ti hodně radosti ze života, někdo nemá ani to 1… Je to možná klišé a tvou bolest to nezmenší, ale je tu určitě spousta holek co by i za 1 mimi i jen ty 2 carky nekdy videt daly nevímco!:hug:

  • načítám...
  • Zmínit
barca77
3244
30.6.16 11:02

Netrap se, udělala jsi to, co jsi musela. Pokud můžeš něco udělat teď, tak je to varovat ostatní před doktorem, který ti povolil (nebo nad i doporučil?) transferovat dvě embrya. Protože tohle by žádný zodpovědný lékař u pacientky s tvojí anamnézou neměl připustit.

  • načítám...
  • Zmínit
krusty
3047
30.6.16 20:55

Uvazujes spatne. Predstav si ze hodne prabdepodobne mohlo byt jen jedno, nebo zadne…proto jsi na redukci sla. Kdybys vedela, ze to dopadne bud nestatne pro obe nebo stastne pro jedno, nesla bys do toho? Uz sis prozila hodne ran, nezrap se jeste timto. Dopadlo to jak melo. A vas maly zazrak je na svete hodne diky tomu, ze jsi to bolestne rozhodnuti umela udelat. Uzivej si stesti!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
1.7.16 14:45

Dekuju za povzbudive prispevky a mate pravdu bylo to bolestne rozhodnuti, ale spravne… diky tomu mame to nejcennejsi na svete :srdce: :srdce: :hug: a jsem zato nesmirne vdecna… :srdce:

  • Upravit
sebaanez
1025
2.7.16 11:28

Mevim no, prijde mi posetile, ze Te nekdo kritizuje za to, ze jsi nespokojena. Ty jsi zatim nemela ditko zadne, a chtela jsi jej. Na tom neni nic spatneho. @Kissminka uz jedno dite mela. Je mi lito jeji dvojnasobne ztraty, ale je velmi pravdepodobne, ze kdyby ses nerozhodla jak ses rozhodla, mohla jsi byt v jeji situaci. Ba naopak jeste horsi, nebot Ty bys mela stale prazdne ruce…Soucitim s Tebou, ale nic si nevycitej. Melo to takhle byt. A pamatuj, ze vsechna rozhodnuti, ktera jsou udelana od srdce, jsou spravna. Pokud na Tebe nikdo netlacil, a tys nepolevila. Pokud Ty sama jsi to takhle citila, pak to tak melo byt. Preji krasny zivot s miminkem. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Kissminka
573
2.7.16 13:39

Určitě jsi udělala správné rozhodnutí. Nikdy nevíš, třeba Tě druhé dítko ještě čeká. ;) Buď šťastná a užívej si ty nevratné chvilk, které teď máš. Strašně rychle to utíká…

  • načítám...
  • Zmínit
akydo
2654
4.7.16 19:12

Rozumím Ti…muselo to být těžké rozhodnuti. Trápí Tě to, ale buď šťastná za zdravé dítě. Třeba by Ti pomohlo udělat si nějaký rituál, kde se s nenarozenym ditetem rozloucis. Uzivej si mateřství čekala jsi na děťátko dlouho

  • načítám...
  • Zmínit
aliko
511
5.7.16 12:02

Hodně síly přeji a doporučím sezení s odborníkem, vypovídat se, odpustit si, aby to nepřerostlo do deprese. Chápu tě i to, jak se cítíš, určitě to muselo být hrozné rozhodnutí… po takových zkušenostech a s takovými problémy bych se rozhodla úplně stejně. Víš, kdybys bojovala, třeba by tu byl deníček o tom, že jste přišli o další dvě miminka… a věřím, že to by sis vyčítala ještě více.
Je to strašně smutné, ale kvůli narozenému miminku se vzchop, potřebuje šťastnou mámu. Držím ti palce.

  • načítám...
  • Zmínit
ChZuzka
1529
31.8.16 14:49

Určitě si nemáte co vyčítat ;-) věřím že to hodně trápí :-( já si při takových situacích vzpomenu na sofiinu volbu :-( nedovedu si nic takového představit… ale musíte myslet pozitivně :-) ted máte spon jedno zdravé vlastní miminko a to je lepší než nemít žádné

  • načítám...
  • Zmínit
KristynaKlimsova
110
4.9.16 08:16

Netrap s tím, myslím, že nejedna z nás by se zachovala stejně. Buď ráda a šťastná za to vaše jedno miminko, ale vím, že druhé miminko u tebe také vždy bude - v srdíčku :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář