Proč nejde vrátit čas

Bohužel jsem ve svém životě udělala spoustu chyb, ale s touhle se budu vypořádávat do konce svého života a nikdy si ji nejspíš neodpustím. Vím, že spousta z vás mě odsoudí, až si přečtete tento deníček, a já se vám nebudu divit.

Začala bych tím, že jsme se s manželem dlouho snažili o miminko. Cca 6 let s tím, že 3 roky jsem jezdila do CARu. Když nám první dva pokusy nevyšly, a to jsem si dávala po jednom embryu, byla jsem vždy hrozně zklamaná a zoufala, že my se nikdy miminka nedočkáme. :-(

Manžel byl naprosto zdráv a mně zjistili endometriózu III. stupně s tím, že mi museli vzít levý vejcovod, protože tam byl zánět a kus vaječníku kvůli cystě. Tím naše šance na přirozené otěhotnění klesla dle slov lékařů tak na 8-10 % a že opravdu není, na co čekat a zkoušet dále umělé..

Když se nám na 3. pokus podařilo otěhotnět, ani jsem tomu nedokázala uvěřit, jak jsem byla šťastná, ale bohužel naše štěstí trvalo pouze do 26+6 tt, protože jsem musela podstoupit akutní sekci pro odloučení placenty a rozsáhlé krvácení. :-( A náš syn nebyl takto brzo připraven přijít na svět, i když měl necelé kilo a po pár dnech nám bohužel zemřel. :-(

Ani vám nemusím popisovat tu bolest a beznaděj, když jsem ho poprvé viděla napojeného na milion přístrojů a neumět mu nijak pomoct… Dala bych všechno na světě, abych tam ležela já a ne on. Byl to náš vymodlený zázrak, i když trval tak krátkou dobu. :-( Vždycky bude v naších srdcích a nikdy se s jeho ztrátou nesmířím, ale čas tu krutou ránu trochu otupí, i když nikdy nezahojí. :-( Miluji ho, i když tady není s námi.

Po dalším roce jsme tedy zkusila opět IVF a těšila jsem se, že už jsme si vybrali to špatné a teď to dobře dopadne, ale to jsem se opět spletla a v 10. týdnu těhotenství jsem musela podstoupit revizi, protože nebilo srdíčko. :-(

Opět další rána a já už to chtěla vzdát a jít do adopce, protože jsem byla už z toho všeho hrozně unavená a nešťastná, ale stejně nám to nedalo a po půl roce od revize jsme šli do dalšího pokusu, který už jsme si museli hradit sami, což nás vyšlo asi na 75 000 Kč. Ale čert vem peníze, naše největší přání bylo narození zdravého miminka.

No a teď se dostávám k jádru věci a to je ta, že jsem si nechala zavést dvě embrya, která nám z toho cyklu zbyla a vůbec už jsem nedoufala, že to vyjde. A ono to vyšlo a rovnou se chytla dvě miminka!

Já měla nejdřív obrovskou radost, ale v 9. týdnu těhotenství silné krvácení a to pokračovalo a nevědělo se, co bude. :( Skoro pořád na pohotovosti kvůli krvácení + klidový režim + navýšení léků, které stejně moc nepomáhalo. A tak nám doktor navrhl redukci jednoho plodu s tím, že s mojí anamnézou bych stejně dvě miminka nedonosila a že byla chyba dát si dvě embrya. :-( To teď už vím taky, že jsem měla jít radši do jednoho, ale kdo se snaží dlouhá léta o miminko, tak mě snad pochopí.

Já jsem nejdřív o redukci plodu nechtěla slyšet, jen ta představa byla šílená, ale nakonec jsem tu redukci bohužel podstoupila na radu tří lékařů, které jsem navštívila v Praze.

Nedokázala jsem si představit, že bych opět přišla o miminko(a), když bych předčasně porodila. Ta představa mě naprosto odzbrojila a můj strach byl silnější a já to udělala a nebojovala jsem za něj a teď toho nesmírně lituju, že jsem mu nedala šanci… :-(

V životě si tohle neodpustím, i když vím, že bych třeba ty dvě miminka nedonosila, protože i v tomhle těhotenství jsem měla velké problémy, ale nakonec se nám narodilo zdravé miminko. Sice o 4 týdny dříve, ale já jsem zato nemírně vděčná, že máme krásné a zdravé miminko. Ale to, že jsem tu redukci podstoupila, si vyčítám denně.

Bohužel můj strach byl mnohem silnější než touha bojovat a vím, že mě spousty z vás tady odsoudí a já to naprosto chápu. Protože když jsem si je nechala zavést, tak jsem za obě měla bojovat.

Jen bych chtěla říct, že to bylo hrozné rozhodování a nikomu nepřeju tohle zažít, i když doktor mě ujišťoval, že v mém případě by do dvojčátek nešel a že ta redukce je to nejlepší řešení, pokud nechci zažít to, co poprvé. :-(

Ten týden, co jsem měla na rozmyšlenou, byl týdnem pláče a opravdu velkého stresu a ta bolest je obrovská. Celý zákrok jsem probrečela a modlila se za to druhé, ať to vydrží.

Teď můžu být ráda a nesmírně vděčná, že jsme se dočkali i po tom všem zdravého miminka, které miluju a vím, že bych za něj dala svůj život a že ho MILUJU NEJVÍC NA SVĚTĚ.

Potřebovala jsem se vypsat a aspoň trochu si ulevit z toho, co jsem udělala a co mě tíží. Jen chci říct, že mě to strašně mrzí a kdyby šel vrátit aspoň jedenkrát čas, tak bych tu redukci v životě nepodstoupila a prostě bych bojovala za každou cenu za obě miminka.

Bohužel čas nikdy nevrátím a teď tím trpím, ale tak mám, co jsem si zasloužila. Rozhodnutí bylo na mně.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Janča209
9349
28.6.16 00:22

Není co si vyčítat, pokud byla 2 miminka velký risk, tak si prostě musela bojovat aspoň za to jedno. :) Hoď to za hlavu a raduj se z toho štěstí co máš doma. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
yse
994
28.6.16 00:23

Ne neodsoudim, chápu to. Také bych nedonosila dvojčata a čekalo by mě to samé rozhodnutí. Jdete dál, dívejte se do budoucnosti a uzivejte si ty nejkrásnější okamžiky s vaším miminkem.

  • načítám...
  • Zmínit
heřmánková
166
28.6.16 00:25

Netrap se, tolik bolesti jsi prožila :hug: :hug:
Buď vděčná za miminko, žij přítomností, ta je nyní pro Tebe důležitá. Přeji klid a radost. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
MiaRimonta
1322
28.6.16 01:48

Třeba kdybys ten čas vrátila neměla bys ani to jedno co máš teď. Nikdo tě zde určitě neodsoudí je to pochopitelná situace a hodně smutné čím vším sis musela projít. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Urtica-dioica
400
28.6.16 01:56

Autorko, a jak víš, že ses rozhodla špatně…?? Co kdybys o pár týdnů později potratila obě děti?? To by sis nevyčítala??

  • načítám...
  • Zmínit
Twin_Star
1589
28.6.16 03:29

Nikdo tě určitě neodsuzuje a já s tebou cítím - muselo to být těžké. Ale věřím, že jste se rozhodli správně a dvě by byl velký risk. Jsem moc ráda, že jsi se vytouženého miminka dočkala! Přeju vám hodně zdravíčka. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Frnda
2021
28.6.16 05:16

:hug: :hug: Udělala bych to samé, když tělo zradilo při jednom dítku, také bych se bála dvojčata jsou přeci obrovský nápor!! (Mám za sebou taky odloučení placentny 37+0tt, maličký žil 6 dní). Gratuluju k miminku a věřím, že sourozenec si k Vám cestu ještě najde. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mia.p
141
28.6.16 06:25

Rozhodla jsi se spravne, svym rozhodnutim jsi zachranila svemu diteti zivot. Chapu, ze te to tizi, ale snaz se predevsim soustredit na miminko. Zazila jsi toho tolik tezkeho a smutneho… Moc ti drzim palce at uz je lepe.

  • načítám...
  • Zmínit
MIŠMA 22
276
28.6.16 06:38

Mě se to moc líbí, nevím proč by tě měli odsoudit? Prostě jsi udělala co jsi musela, co bylo dobré pro tebe a tvé dítě. Raduj se z toho, že máš doma sice jedno, ale zdravý miminko a ostatní pust z hlavy. Vím že tě to mrzí, ale miminko máš. Držím palce a přeji mooooc štěstí :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mimra
179
28.6.16 06:44

Chápu, že je Ti smutno, říkáš si, že by to třeba vyšlo. Ale třeba taky ne a teď by sis vyčítala, proč jsi aspoň jednomu nedala šanci. Nikdo neví, jak by to dopadlo..změnit to stejně nemůžeš. Už sis toho prožila dost, soustřeď se teď na miminko, užívej si ho..Přeji zdravíčko Vám oběma :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
anna flipper
134
28.6.16 06:47

Mila maminko,
neda mi to a musim tez prispet.Take jsme se snazili 6let, take 2× zamlkle tehotenstvi, take mam endometriozu 3stupne a manzel translokaci chromozomu. Dvojka k pohledani.Mas muj obrovsky obdiv za statecnost. My to nakonec vzdali po 6letech a smirili se.Uz jsem na pokusy nemela silu, podstoupila jsem lecbu endometriozy, udelali jsme maximum, snazili se to tolik neresit. Kazdopadne jsem otehotnela po padu na bezkach(zlomena krozova kost)ledy se hnuly, cekala jsem dvojcatka prirozene a tez to jedno neprezilo.Byla jsem mesic po uraze na rtg panve, netusila jsem, ze jsem tehotna (14dnu)brala jsem leky na rozsireni mocoveho sverace, neslo mi curat a mela jsem cevku. a doktor mi nadal, jestli chci byt zdrava nebo tehotna, ze cele tehotenstvi se budu rucne cevkovat abych se vyprazdila, tak hrozne to nebylo.No jednoznacne jsem chtela byt tehotna a tim me odmitl lecit(v tehu se vse upravilo samo).mame krasnou zdravou holcicku, do tet netusim, jestli jsem rtg. a leky na prostatu v tech prvnich tydnech, nez jsem to zjistila a prestala okamzite brat, nezpusobila zanik druheho embryjka.nebo nebylo geneticky(manzelova translokace) v poradku a zaniklo. Vubec se tim netrapim, nema smysl se zabyvat a trapit se nad necim, co neovlivnis.Jsi velka hrdinka, ze ses po prvni ztrate miminka v pokrocilem tehu dala do poradku.Vim co to je za bolest po kazdem neuspechu, ja si rikala, ze revize do 12tt je jeste milosrdna nez ztrata pozdeji.Mas evidentne skveleho manzela a mate se radi, kdyby ti tehotenstvi nevyslo ta bolest a prazdnota za ten risk, ze ani jedno neprezije…ja bych udelala to same.do 12tydne je vsechno nejiste a nic si nevycitej!!!nemas jasnovedeckou kouli, abys predpovedela stastny konec a tez bych dala na rady lekaru a tez bych si rikala, ze dve embrya je vetsi sance nez jedno. Raduj se ze zdraveho miminka, srdce je velike a pro vsechny je tam spousta mista. Udelala jsi to nejrozumnejsi rozhodnuti a za statecnost mas muj veliky obdiv. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.6.16 06:56

Moc Vam dekuji za povzbudive prispevky :hug:
Ja jen ze to pro nas bylo hrozne tezky a potrebovala jsem se z toho vypsat a trochu si ulevit.. ja jsem prestastna, ze name zdraveho a krasneho syna :srdce:,ktereho nadevsechno milujeme, ale tohle rozhodnuti me proste porad boli :,(

  • Upravit
Miš-El
3069
28.6.16 07:08

Nevidím duvod k výčitkám. Rozhodla ses správně. Dvojčátka byli vždy rizikovější, mohlo to dopadnout třeba i hůř. Na tvém místě by mě to také mrzelo, ale máš zdravé miminko, mysli na něj :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Cuddy
30994
28.6.16 07:51

Nic si nevycitej, toto jsou velmi tezka zivotni rozhodnuti, ktera dokaze pochopit jen ten, kdo byl v podobne situaci. Evidentne jsi se rozhodla spravne, dukazem je tve zdrave dite. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Cuddy
30994
28.6.16 07:55

A jeste, netrap se tim, co neni, ale mohlo byt. Uzivej si toho, co k vam konecne po dlouhych letech prislo a co mate.

  • načítám...
  • Zmínit
Alinal
6006
28.6.16 08:12

Už se netrap. Redukci jsi nedpodstoupila z rozmaru, ale z vážných zdravotních důvodů. Kdybys to neudělala, třeby bys mimi neměla žádné. Raduj se ze zdravého miminka a nevyčítej si něco, co nelze vrátit :kytka:.

Příspěvek upraven 28.06.16 v 08:29

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
28.6.16 08:45

Chápu, že tě to tíží. Toto nevymažeš nikdy z hlavy, ale aby jsi byla vyrovnaná máma pro svého syna, je i pro něho dobré se s tím alespoň trochu smířit. Zažila sis toho hodně a doktoří ví, proč radili právě toto. Užívej si radosti ze syna.

  • načítám...
  • Zmínit
fenny
6942
28.6.16 09:02

Tvůj příběh má jednoznačně šťastný konec, dost možná díky Tvém správnému rozhodnutí, takže opravd není jediný důvod si něco vyčítat. Už to bylo řečeno několikrát: nemá žádný smysl trápit se něčím, co nemůžeš ovlivnit, to nikomu nic dobrého nepřinese. A Tvůj syn potřebuje mamku, která je v pohodě, ani on nemůže za to, co se stalo.

  • načítám...
  • Zmínit
Marie432875
28.6.16 09:03

Mila autorko, v takové situaci neexistuje správne řešení. Vzdy je to bud a nebo, s velkými riziky, žádná varianta neni ta správná, ale ani špatná. Je to skutečná Sofiina volba. Nesmis se na to dívat tak ze jsi za jedno miminko nebojovala. Ty jsi prave hrozně moc bojovala alespoň za to jedno. Je chyba dat šanci jednomu dítěti? I kdyz na úkor druhého? Těžko říct. Tohle nikdo nemuze rozhodnout. Úmysl byl jen ten nejlepší. Neodsuzuj se. Trápila si se uz dost, a ted mas sve malé velké štěstí, tak si ho užívej. Bojovala jsi za nej, diky tvému rozhodnuti je tu, živý a zdravý.
Hodne štěstí i nadále. Opatrujte se. :hug:

  • Upravit
prcekniky
3441
28.6.16 09:15

Docela chápu Tvé pocity a myšlenky, že jste druhému miminku nedali šanci. Ale musíš to brát tak, že máte zdravé miminko a kdybys nešla na tu redukci, mohlo to dopadnout opět špatně a nemuselo by to přežít ani jedno. Pak bys tady psala deníček, že je škoda, že nejde vrátit čas, protože jinak bys šla na redukci a měla třeba aspoň jedno dítě. Nebo by to naopak dobře dopadlo a měli byste doma dvojčátka, ale nikdo neví, jak by to bylo. Sice rozumím Tvým pocitům, ale netrap se tím a užívej si zdravého chlapečka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Narovnako
5420
28.6.16 09:25

Nic si nevyčítej :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kissminka
573
28.6.16 09:30

Věčně nespokojená. Předtím jsi byla smutná, že nemáš dítě žádné, teď fňukáš, že je jen jedno. Podívej se do mého deníčku, jak jsem dopadla s dvojčatama. Užívej si toho co máš a buď šťastná.

  • načítám...
  • Zmínit
zzlaticka
11
28.6.16 10:09

Také jsem při Tobě a přestaň si to vyčítat. Když si pročtu Tvůj příběh, úplně chápu, že jste na poslední pokus dali dvě embrya. To, že se chytla obě, byl asi velký zázrak.
A doktoři po tom, co sis prošla, jistě dobře zvážili možnost donošení dvojčátek, a proto Ti radili redukci. Buď ráda, žes porodila v pořádku vysněné děťátko. Má v nebíčku andělíčky, co vás budou teď ochraňovat. Přeju hodně zdraví, štěstí, lásky a dobré nálady.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.6.16 10:26

Nejsem nespokojena.. jsem vdecna za to ze mam krasneho A ZDRAVEHO SYNA. jen me mrzi to rozhodnuti.. ale vim, ze v mem pripade to bylo asi to nejlepsi…jen nejsem z kamene a proste mam nejaky city i k tomu druhemu co jsem dala pryc..

  • Upravit
Jitusee
10206
28.6.16 11:05

Neni třeba si nic vyčítat a,,vystavovat tvoje tělo lincovani". Odpust si :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
28.6.16 11:22

Dobrý den
Po tom co jste zažila máte zaslouženě svůj poklad doma. To co bylo zapomeňte!!!Dnes si vyčítáte, redukci. Pokut by jste ji nepodstoupila mohlo to dopadnout tak že se to znovu nepovedlo…Mohla se narodit mimina hodně brzo, je spoustu komplikací u předčasně narozených, ne každé miminko má sílu to bez následků zvládnout. Vy jste z tohohle boje vyšla z výhrou. A proto se radujte užívejte prďolky, za minulostí bouchněte dveřma a žijte spokojeně. Třeba vás ještě život překvapí a budete mít další miminko :srdce: :srdce: :srdce: a kdyby ne! Nevadí… koukněte se do postýlky. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
fanny sanny
1
28.6.16 11:46

Buď šťastná, že máš krásný zdravý miminko doma jestli to byl risk, tak si bojovala a docílila jsi toho, že máš miminko, za který by si položila vlastní život a nic si nevyčítej užívej si své děťátko dokut to jde dej mu první poslední a uvidíš, že se to vyplatí :) ať jste šťastní a zdravý a užívej si každej radostnej okamžik s miminkem teď je pro tebe nejdůležitější být tu pro svoje miminko :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
En.Joy
487
28.6.16 11:53

Vůbec Te neodsuzuji, naopak je mi moc lito, čim vším sis musela projít a ze se ted tak trapis misto aby sis konecne uzivala sve štěstí. Tou redukci se opravdu netrap, protoze to medicinsky bylo evidentne spravne rozhodnuti, když to potvrdilo více lékařů. Ani nemyslet jak to mohlo dopadnout kdyby sis dvě nechala. Moje známa MUDra mi říkala, že si redukce nechávají bezne dělat maminky když se na dvě miminka proste necítí. A to jsou zdrave a nemají žádný problém. Já bych to urcite nemohla udělat, ale jak vidíš, mnoho lidi to neresi. Tys k tomu mela vazny důvod! Ted se divas na sve krasne zdrave dite a mas výčitky, že meli byt dva - jenže to je právě to, co nevis… nemuselo byt ani jedno nebo bys mela dvě ale nemocne… bud silna a raduj se ze svého ditete. Zaslouží si pohodovou stastnou mámu. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
nevia
149
28.6.16 11:54

Myslim, ze by te odsoudil leda tak hodne primitivni jedines. Ty jsi to neudelala, jako mnoho zen, proto, ze mimi nechces, ale ze zavaznych zdravotnich duvodu! A to je velky rozdil. Ale ikdyz ti tady napise kazda z nas slova podpory, ty stejne tu vinu budes citit dal. V tomto pripade bych ti radila vyhledat nejakyho dobryho terapeuta/psychologa (ne psychiatra, ti pouze predepisuji leky a maji te na haku- nejde o vlastni zkusenost, ale vim to z prace od kolegu doktoru). Dnes uz existuji i psychologove, kteri te neprivitaji v bilym plastiku s urvanou sestrou za zady, ale v civilu a v naprostem soukromi a anonymne s tebou pracuji. Muzou ti nesmirne pomoct, zbavit te tech pocitu viny, ikdyz mas pocit, ze to nejde. Myslim totiz, ze s timto si neporadis sama a budes se dal hodne trapit, misto aby jsi mela radost ze zdraveho miminka, co ted mas. A kdyz uz ho mas, tak by bylo super si ho uzivat. Koukla bych sem na emimino na doporuceni, nebo vznesla dotaz, jestli nekdo nezna nekoho primo v miste tvyho bydliste. Drzim moc pesti. Byt tebou, zacnu to resit ihned, neni na co cekat. Pocit viny je totiz strasna vec a mohl by nicit tve momentalni stesti… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
En.Joy
487
28.6.16 12:00

@Kissminka Já bych si ráda tvůj deníček přečetla, jak se jmenuje prosim? Máš uzamknuty profil, tak nevím, jak ho dohledat.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.6.16 12:23

Myslím, že sama před sebou můžeš mít svědomí čisté. Ty víš, proč jsi to musela udělat. Že tě to bude neustále nahlodávat je asi naprosto normální, nejsi přeci z kamene. Sama jsem stála před stejnou volbou. Byla jsem v situaci, kdy jsem po dvou potratech ve II. trimestru (kvůli nedostatečnosti děložního hrdla) znovu otěhotněla a rovnou dvojčata (přirozené početí). Jeden doktor se zmínil o rekudci, ale já jsem jí absolutně ihned odmítla. Byla jsem totiž naprosto přesvědčená, že to dobře dopadne. Vždyť jsem už od 6tt ležela (napřed kvůli krvácení, pak kvůli čípku). Celkem jsem opravdu proležela 3 měsíce, z toho 2 měsíce v kuse v nemocnicích, brala jsem všemožné léky, z postele jsem vůbec nevstávala, nohy jsem měla ve zvýšené poloze, v 16 tt jsem podstoupila i cerkláž (děložní hrdlo se utáhne stehem, aby lépe drželo) a přes toto všechno to stejně nedopadlo dobře. V 17 tt v nemocnici začaly stahy, cerkáž museli odstranit a jedno miminko jsem porodila/potratila přirozeně, druhé už nešlo, takže pod narkózou. Vím, že jsem uděla vše, co bylo v mých silách, přesto všechno se mi to vrací (je to už 14 měsíců). Prostě musíme jít nějak dál. Během dvou let jsem ve třech těhotenstvích přišla o 4 miminka. A dál už to opravdu zkoušet nebudu. Máme doma osmiletou dcerku, bohužel sourozence mít nebude.

  • Upravit
Anonymní
28.6.16 12:48

Anonymni: to me moc mrzi prosla jsi si opravdu peklem.. nedokazu pochopit proc se tohle deje lidem, ktery by za toho prcka dali vse.. preji moc stesti.. :hug:

  • Upravit
reinkarnace
4471
28.6.16 13:07

„…že to bylo hrozné rozhodování a nikomu nepřeju tohle zažít“

autorko, zamyslela ses také nad tím, že tímto svým sebemrskačským deníčkem můžeš způsobit, že ženy v této situaci (a že jich není málo) si třeba na základě přečtení tohoto deníčku obě embrya nechají a pak kvůli tomu nebudou mít ani to, co ty??? :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
28.6.16 13:44

@En.Joy Tady je odkaz (taky jsem se chtěla mrknout).

https://www.emimino.cz/…olest-11255/

S dovolením jsem ho sem dala, jelikož když se někde říká A, mělo by se říct i B. S komentářem @Kissminka souhlasím.

Příspěvek upraven 28.06.16 v 13:45

  • načítám...
  • Zmínit
Katty1203
187
28.6.16 14:16

Udělala jsi rozhodnutí které v tu chvíli bylo asi nejlepší. Myslím, že jako maminka toužící po miminku si přeci vybereš alespoň jedno než žádné…Ale chápu Tvé výčitky. Já Tobě i Tvému miminku fandím a držím palečky. Ať jste šťastní a zdraví. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lentila01
54
28.6.16 15:17

Upřímně, velmi Tě obdivuji, že ses nevzdala a bojovala. Myslím, že leckdo by to už dávno vzdal.. A myslím, že je vše, tak jak má a mělo být. Raduj se z toho, že máš zdravé miminko. Určitě ses rozhodla správně!!!

  • načítám...
  • Zmínit
flicek18
1003
28.6.16 15:24

Rozhodnutí to bylo určitě pro Tebe těžké, ale myslím že jsi udělala správně. Kdyby jsi si nechala obě, mohla by jsi tak přijít o oba. Nevyčítej si to, užívej si miminka a žij přítomností a pro budoucnost. Co se stalo stalo se.
Obdivuji Tě, musíš být velice silná a statečná. :potlesk: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
28.6.16 15:54

Sofiina volba, obětovat jedno nebo obě děti. Rozhodla ses správně, dala jsi život.

  • načítám...
  • Zmínit
macík
1489
28.6.16 15:57

Byla jsem na tom úplně stejně, po 5. IVF jsem si také nechala dát obě embrya, protože jsem ani nedoufala, že by to snad mohlo vyjít, měli jsme již zažádáno o dárcovská vajíčka. No a jako naschvál se chytla obě. Znám i to rozhodování. Když mi lékařka řekla, že vidí dva obaly, že čekám dvojčata, a že vzhledem k mým zdravotním problémům musím na redukci, byla jsem hotová. Nejdřív jsem nechtěla, byla přece obě moje a chtěla jsem za ně bojovat. Navíc jsem se strašně bála, že jak budou odstraňovat jedno, odejde i druhé. Pak jsem nad tím víc přemýšlela a začala se bát, co když se něco stane, obě potratím, nebo se nedej bože stane něco mně - měli jsme už jedno adoptované dítě, které mámu moc potřebovalo. Tak na 90% jsem byla rozhodnutá pro redukci. Nakonec to příroda vyřešila sama - při další kontrole, na které jsem měla říct, zda redukci nebo ne, mi lékařka při sonu řekla, že jednomu embryu se zřejmě špatně vyvinulo srdce, že tam není srdeční akce, v podstatě zamlklé těhotenství. Nic s tím nedělali, to druhé dítko si ten zárodek prý „sní“.
Takže se zbytečně netýrej, tvůj zdravotní stav na dvojčata prostě nebyl - jinak by ti je lékaři nechali. Buď šťastná, že těhotenství dobře proběhlo, ty máš své vlastní zdravé dítě a netrap se nad „co by kdyby“.
To já bych taky moc chtěla vrátit čas, vrátit porod a další věci, které u nás dobře neproběhli, a bohužel to nejde… :roll:

Příspěvek upraven 28.06.16 v 15:58

  • načítám...
  • Zmínit
Danča_87
326
28.6.16 16:21

Nevím, co bych dělala ve Tvé situaci, ale rozhodně si to nevyčítej. Přeji Ti, ať miminko roste jak z vody. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
DaniKa01
59
28.6.16 17:24

Ahoj, ja si myslim, ze jestli s Vami ta dusicka ma byt, tak si k Vam cestu jeste najde. Treba jako tvoje vnoucatko :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
radúna
12154
28.6.16 17:39

To rozhodnutí muselo být hrozně těžké a chápu, že to bolí.
Zakladatelko víš co? není to odsouzeníhodné. Je to pochopitelné a po takových peripetiích víc než omluvitelné.
Moc přeju, aby to trápení přešlo rychle. :kytka:

Ale „baví“ mě názory, že někdo to má těžší a měla by být vděčná za to, co má. :roll:
Ano, někdo to má v životě těžší, smutnější, horší. A co jako?
Ale každý jsme zodpovědní sami za sebe a ne za ty druhé.
Každý z nás prožíváme to své trápení a to nám připadne zlé. A porovnávat své trápení s cizími lidmi a říkat si, že někdo to má horší než já je v dané chvíli pitomost.
Nějak nechápu, proč by lidi neměli mít nárok na smutek, výčitky… :think: Jenom proto, že někdo prožil větší peklo? Může nám to být líto a můžeme si za cizího člověka poplakat.
Ale každý má přece na to své trápení jakýsi nárok.

  • načítám...
  • Zmínit
Emadri
106
28.6.16 18:21

Víš, co když jsi takhle vašemu synkovi zachránila život? Nikdo ti ted nemůže říct, jestli by jsi dvojčátka donosila nebo ne. A jestli lékaři tvrdili, že ne, bylo to to nejlepší, co jsi mohla udělat. Zachránila jsi jedno miminko, které by asi jinak nepřežilo. Na to musíš být pyšná a díky tomu rozhodnutí šťastná, užívej si synáčka a netrap se, všechno se děje pro něco, a tohle se stalo pro to, aby jste mohli být společně se synkem rodina. To druhé miminko to mělo takhle nastavené, že vám k tomuto pomůže, jinak byste se svého štěstí nedočkali. Nesmutni a užívej si mateřství, každý tady na světě má svůj důvod proč tady je. :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
Jak se jmenuje synáček???

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka253
834
28.6.16 20:59

Taky jsi mohla psát deníček o tom, jak jsi znovu předčasně porodila, přišla o dvě miminka a už nemáš ani sílu ani peníze jít do dalšího IVF. Nevyčítej si to. Osud tě těžce zkoušel, musela jsi v sobě nacházet spoustu sil, aby jsi se vždy znovu a znovu zvedla a šla dál. A rozhodnutí, co jsi udělala, jsi udělala na ochranu dítěte, co máš teď doma a to se počítá. Nikdo nemá právo tě soudit a i ty sama sobě odpusť. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bobsh
4316
28.6.16 21:19

Rozhodla jsi se dobře, máš zdravé dítě. Nebyla to chyba, byl to boj za dítě, hoď to za hlavu a raduj se z miminka, ani se nenaděješ a vyroste.
Ať máš jiné vzpomínky než sebetrýznění. Život je krátký na to se babrat v tom co už nejde změnit. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
hanickar
38
28.6.16 21:24

Nevycitej si to.po všech těch neúspěšných pokusech bych taky rozhodne věřila doktorům. Ted to hod za hlavu, gratuluju k miminku, uzivejte si sebe navzájem a hlavně budte zdraví :kytka: ;)

  • načítám...
  • Zmínit
belladonna
8288
28.6.16 22:10

Kdyby tvůj smutek přetrvával, zajdi za psychologem. Ať nemá chlapeček zarmoucenou maminku. Doufám, že už se vám bude jen a jen dařit. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
terýsek25
1312
28.6.16 22:14

Myslím, že takové rozhodnutí tady zažil málokdo z nás, a nikdo, kdo to nezažil, Tě nemůže odsuzovat. Rozhodla jsi se, jak jsi se rozhodla a nebylo to žádné unáhlené rozhodnutí. Prostě jsi to udělala tak, jak jsi to v dané chvíli cítila. Pokud by jsi na redukci nešla a potratila obě miminka, taky by jsi si to vyčítala. Co se stane v budoucnosti nikdo neví, kdybychom to věděli, bylo by to úplně jiné. Užívej miminka :kytka:
P. S. podle mě jsi strašně statečná

  • načítám...
  • Zmínit
sediza
4071
28.6.16 22:14

Já to vidím tak, že jste vašemu synovi svoji volbou zachránila život. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
sediza
4071
28.6.16 22:18

A ještě mě napadá..četla jste nějaké odborné publikace o rizicích vícečetného těhotenství? Myslím, že by Vám to mohlo pomoci. I u zdravých jedinců jsou rizika mnohá… u Vás…no, na Vašem místě bych to také udělala. Jednala jste dobře.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář