Proč nejde vrátit čas
- Snažení
- Anonymní
- 28.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bohužel jsem ve svém životě udělala spoustu chyb, ale s touhle se budu vypořádávat do konce svého života a nikdy si ji nejspíš neodpustím. Vím, že spousta z vás mě odsoudí, až si přečtete tento deníček, a já se vám nebudu divit.
Začala bych tím, že jsme se s manželem dlouho snažili o miminko. Cca 6 let s tím, že 3 roky jsem jezdila do CARu. Když nám první dva pokusy nevyšly, a to jsem si dávala po jednom embryu, byla jsem vždy hrozně zklamaná a zoufala, že my se nikdy miminka nedočkáme. 
Manžel byl naprosto zdráv a mně zjistili endometriózu III. stupně s tím, že mi museli vzít levý vejcovod, protože tam byl zánět a kus vaječníku kvůli cystě. Tím naše šance na přirozené otěhotnění klesla dle slov lékařů tak na 8-10 % a že opravdu není, na co čekat a zkoušet dále umělé..
Když se nám na 3. pokus podařilo otěhotnět, ani jsem tomu nedokázala uvěřit, jak jsem byla šťastná, ale bohužel naše štěstí trvalo pouze do 26+6 tt, protože jsem musela podstoupit akutní sekci pro odloučení placenty a rozsáhlé krvácení. A náš syn nebyl takto brzo připraven přijít na svět, i když měl necelé kilo a po pár dnech nám bohužel zemřel.
Ani vám nemusím popisovat tu bolest a beznaděj, když jsem ho poprvé viděla napojeného na milion přístrojů a neumět mu nijak pomoct… Dala bych všechno na světě, abych tam ležela já a ne on. Byl to náš vymodlený zázrak, i když trval tak krátkou dobu. Vždycky bude v naších srdcích a nikdy se s jeho ztrátou nesmířím, ale čas tu krutou ránu trochu otupí, i když nikdy nezahojí. Miluji ho, i když tady není s námi.
Po dalším roce jsme tedy zkusila opět IVF a těšila jsem se, že už jsme si vybrali to špatné a teď to dobře dopadne, ale to jsem se opět spletla a v 10. týdnu těhotenství jsem musela podstoupit revizi, protože nebilo srdíčko.
Opět další rána a já už to chtěla vzdát a jít do adopce, protože jsem byla už z toho všeho hrozně unavená a nešťastná, ale stejně nám to nedalo a po půl roce od revize jsme šli do dalšího pokusu, který už jsme si museli hradit sami, což nás vyšlo asi na 75 000 Kč. Ale čert vem peníze, naše největší přání bylo narození zdravého miminka.
No a teď se dostávám k jádru věci a to je ta, že jsem si nechala zavést dvě embrya, která nám z toho cyklu zbyla a vůbec už jsem nedoufala, že to vyjde. A ono to vyšlo a rovnou se chytla dvě miminka!
Já měla nejdřív obrovskou radost, ale v 9. týdnu těhotenství silné krvácení a to pokračovalo a nevědělo se, co bude. Skoro pořád na pohotovosti kvůli krvácení + klidový režim + navýšení léků, které stejně moc nepomáhalo. A tak nám doktor navrhl redukci jednoho plodu s tím, že s mojí anamnézou bych stejně dvě miminka nedonosila a že byla chyba dát si dvě embrya. To teď už vím taky, že jsem měla jít radši do jednoho, ale kdo se snaží dlouhá léta o miminko, tak mě snad pochopí.
Já jsem nejdřív o redukci plodu nechtěla slyšet, jen ta představa byla šílená, ale nakonec jsem tu redukci bohužel podstoupila na radu tří lékařů, které jsem navštívila v Praze.
Nedokázala jsem si představit, že bych opět přišla o miminko(a), když bych předčasně porodila. Ta představa mě naprosto odzbrojila a můj strach byl silnější a já to udělala a nebojovala jsem za něj a teď toho nesmírně lituju, že jsem mu nedala šanci…
V životě si tohle neodpustím, i když vím, že bych třeba ty dvě miminka nedonosila, protože i v tomhle těhotenství jsem měla velké problémy, ale nakonec se nám narodilo zdravé miminko. Sice o 4 týdny dříve, ale já jsem zato nemírně vděčná, že máme krásné a zdravé miminko. Ale to, že jsem tu redukci podstoupila, si vyčítám denně.
Bohužel můj strach byl mnohem silnější než touha bojovat a vím, že mě spousty z vás tady odsoudí a já to naprosto chápu. Protože když jsem si je nechala zavést, tak jsem za obě měla bojovat.
Jen bych chtěla říct, že to bylo hrozné rozhodování a nikomu nepřeju tohle zažít, i když doktor mě ujišťoval, že v mém případě by do dvojčátek nešel a že ta redukce je to nejlepší řešení, pokud nechci zažít to, co poprvé.
Ten týden, co jsem měla na rozmyšlenou, byl týdnem pláče a opravdu velkého stresu a ta bolest je obrovská. Celý zákrok jsem probrečela a modlila se za to druhé, ať to vydrží.
Teď můžu být ráda a nesmírně vděčná, že jsme se dočkali i po tom všem zdravého miminka, které miluju a vím, že bych za něj dala svůj život a že ho MILUJU NEJVÍC NA SVĚTĚ.
Potřebovala jsem se vypsat a aspoň trochu si ulevit z toho, co jsem udělala a co mě tíží. Jen chci říct, že mě to strašně mrzí a kdyby šel vrátit aspoň jedenkrát čas, tak bych tu redukci v životě nepodstoupila a prostě bych bojovala za každou cenu za obě miminka.
Bohužel čas nikdy nevrátím a teď tím trpím, ale tak mám, co jsem si zasloužila. Rozhodnutí bylo na mně.
Přečtěte si také
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 44
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6079
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1654
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2498
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1343
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 987
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 2657
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 1317
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 1332
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 2204
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Hoď to za hlavu a raduj se z toho štěstí co máš doma. 
Jenom proto, že někdo prožil větší peklo? Může nám to být líto a můžeme si za cizího člověka poplakat.