Proč zrovna já?

Dost často jsem četla Vaše deníčky a po dnešním zjištění jsem se také rozhodla napsat svůj příběh. Jen najít ten správný začátek. 31. 7. mi bylo 18 let. Se svým přítelem jsem začala chodit v den mých 15. narozenin, tudíž jsme spolu již 3 roky.

Příteli je 26 let a já ještě studuji. Zatím jsme nikdy nepřemýšleli nad tím, že bychom si, až zkončím školu, pořídili miminko. Už ze začátku, když jsem spolu začínali, dohodli jsme se, že si nechám napsat antikoncepci. Poslední půl rok jsem ji musela ze zdravotních důvodů po domluvě s doktorkou vysadit.

MS jsem měla dostat už před 14 dni. Ze začátku jsem si říkala, nic se neděje, nemám prášky, bude mi to haprovat. Přítel o tom všem věděl. Dneska ráno mi to nedalo a zašla jsem si do lékárny koupit těhotenský test. Doufala jsem že bude negativní, opak byl pravdou, objevili se mi //.

Hned jsem volala příteli, ten mi řekl, ať to nechám, že si o tom promluvíme, až přijede z práce. Jelikož bydlím s mamkou, bojím se jí to říct. Vůbec nevím, co mám dělat, říct to mámě a počítat s tím, že mě zavrhne? Nechat si to vzít, dokud je ještě čas? Nechat si to a příští rok maturovat s bříškem?

Přítel mi řekl: " Ať se rozhodneš jakkoliv, nenechám tě v tom, popřípadě se o Vás oba postarám". Nedokážu si představit, že bych měla mít v 18 letech miminko. ale ani si nedovedu představit, že bych si to měla nechat vzít a zabránit někomu žít.

Vůbec nevím, jak se rozhodnout a hlavně nemám se s tím komu svěřit :(

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Gret
237
6.8.11 06:38

Mně bylo taky 18, když jsem otěhotněla. Chodila jsem do třeťáku na střední školu. V mém případě jsem ani neuvažovala, že bych šla na potrat. Mám ale velkou výhodu, rodina mě hodně podporovala. Ve škole se domluvilo přerušení studia. Třeták jsem dochodila a do 4. ročníku jsem nastoupila až v září příštího roku. Měla jsem individuání plán, jezdila jsem dvakrát do týdne do školy na písemky a pro okopírované učivo (malou jsem vozila na hlídání k mamce). Škola mi v tomto vyšla hodně vstříc. Nakonec jsem odmaturovala s vyznamenáním. Takže učení i s miminkem se zvládne. Jen si pamatuji, jak se mi ulevilo, že je vše za mnou a můžu se už věnovat jenom dcerce :-)
Po maturitě jsem si pořídili ještě jedno mimi. Teď už jsou oba samostní. Tak jsem si řekli, že ještě jeden „kousek“ bychom si mohli ještě pořídit.

V mém věku (30 let) mají známí teprve první dítě a my máme už skoro puberťáky a třetí na cestě :-)

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
6.8.11 09:03

Ahoj, já si myslím, že bys to měla co nejdříve říct doma a uvidíš, jak se k tomu mamka postaví. Protože co si budeme povídat, pokud bys školu přerušila, ale i jinak, budeš pomoc babiček nejspíš potřebovat…
Já teda nevím, v jaké přesně jsi situaci, ale já bych si to mimi nechala. Nejsem proti potratům, někdyto jinak nejde, ale nedávnou tu psala deník jedna holčina, která si mimi nechala vzít(už si nepamatuju kolik jí bylo, asi míň než Tobě) a lituje toho doteď. Hlavně je tu také riziko, že další mimi nebudeš moct mít. Není asi tak velké, ale vzít v úvahu se musí…
Takže tak… Přeji hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoliv… :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
bombdina
10679
6.8.11 09:18

Taky si myslím,že by si to co nejdříve měla říct doma,třeba to řekněte oba s přítelem. Asi to bude pro maminku šok,ale třeba příjemný :-) . Nevím jakou máte rodinnou situaci,ale jsi dospělá,nechápu proč by tě zavrhla :think: Já za sebe bych si toho mrňouska nechala,dostudovat se dá i s dítětem.....a věř že to malé ti to vše bude vynahrazovat. Přeji Ti ať se rozhodneš správně a jste šťastni :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jendice1
482
6.8.11 09:26

Vím, že je to těžké rozhodování, ale počkej si na přítele..Pokud se k tomu postvil tak, že se o tebe postará tak i tak, tak proč zahodit šanci si mimi nechat? Jsi mladičká,ale než se mrně narodí, budeš mít skoro 19 a to už rozhodně nejsi ani dítě, ani puberťák,ale krásná, mladá a samostatná žena, kterou očividně tvůj přítel miluje… :wink: :wink: Škola ti vyje vstříc a určitě ti dá individuální plán. I vysoká škola se dá dělat dálkově, hodně mamin takhle s námi udělalo školu.....je to náročnější, ale jde to…
Asi bych nejřív našla plán s přítelem, zeptala se na možnost inividuálu a s tím zašla za rodiči. Pokud uvidí, že v tom máte jasno, proč by tě zavrhli? Sami by si uškodili…
Zvaž to tedy a dej vědět, na co jste přišli…Možností je vždy více…je na tobě, co ti bude vyhovovat více......
Hodně štěstí! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Niky7
6.8.11 09:26

Ja byla tehotna v 18 porodila jsem v 19. Muj nazor je nechat si mimco, skola se da vzdy nejak dodelat udelaji ti nejaky plan a budeto. Spousta holek to tak mela a zvladla to a kdyz mas podporujiciho pritele neresila bych to. Ja bych se bala jit na potrat, je totiz mozne ze by jsi pak uz mimco mit nemusela. Zalezi na tobe, ale je to nejvetsi stesti ktere te muze potkat tak bych to nezahazovala! Pisni jak jste se rozhodli!

  • Upravit
Térouš
8743
6.8.11 09:29

jak ten zivot micha karty-nekdo po miminku touzi a nejde to a nekdo ma dve carky a ani je nechtel…chjooo…

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
6.8.11 09:37

Nečetla jsem ostatní komentáře. Ale to, že se nemáš komu svěřit a probrat to, mi přijde zásadní. Chci ti doporučit zavolat na Linku bezpečí 116111, kde to probrat můžeš a zkusit se posunout k nějakému rozhodnutí. Přeju ti, ať to zvládneš, podle deníčku jsi šikula, tak tomu věřím :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
lleennttiillkkaa
27265
6.8.11 09:53

Ať se rozhodneš jakkoli přeju ti hodně štěstí.
Proberte to s přítelem ze všech stran, řekněte to doma, stejně se to jednou dozvědí.
Moje spolužačka otěhotněla o prázdninách před maturitním ročníkem. Prášky na alergii se nepohodli s její HA. Do školy chodila dokud mohla, dokonce i na maturák chtěla, ale její princezna se rozhodla vylodit dříve, takže to nezvládla. Po tom co už nezvládla xhodin sedět v lavici měla individuální plán, jezdila na přezkoušení a dokonce malou brala sebou. Maturovala s 2 měsíčním miminem v řádném květnovém termínu. Otec jejího dítěte se s ní neustále scházel a rozcházel, protože z nové situace byl dost vyplesknutý.

  • načítám...
  • Zmínit
turny
4875
6.8.11 09:55

máš těžký rozhodnutí, ale stojí za tebou tvůj přítel a to je důležitý, pro rodiče to bude velký šok, ale věřim, že se s tim poperou, většina rodičů se těší na vnoučátka
Ja v tehlé situaci nebyla, ale můj bratránek se svou přítelkyní, byli v podobné situaci, s tim rozdílem, že vy jste spolu už 3 roky a oni měsíc a zjistili, že je těhulka byla ve třeťáku, bylo to v červnu, svatbu měli v říjnu a v únoru se malej narodil, v červnu odmaturovala normálně a malýmu byli v únoru 4 roky. Neřikám, že to měli všechno krásně v klidu, rodiče nebyli nadšený, pak to ale vzali a malýho maj oboje prarodiče moc rádi a co je důležitý, ti dva jsou spolu pořád i přesto, že se brali po nejakejch 5 měsících… :lol: tak držim pěsti, ať to u vás dopadne taky dobře :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lnovako
7
6.8.11 10:08

Musíte se rozhodnout spolu s přítelem. Doporučuju si promluvit s přítelem a říct to doma.Ale kdyby bylo na mě, dítě bych si určitě nechala. Zvládnout se to dá a ten malý uzlíček stojí za to.Potom by jsi toho možná litovala atd.
Ale já nevím v jaké jsi situaci.....Rozhodnutí je na Vás!

  • načítám...
  • Zmínit
srdicko1
13
6.8.11 11:13

ne,nebudˇ hloupá,dítě si rozhodně nech,rozhodně,už je živé.
všechno se zvládne i s ním,možná hůř,ale zvládne.
Je to dar,ne problém.
Neudělej nic,čeho bys jednou litovala!!!!!
a potrat,to je prostě konec,bude Ti už navždy chybět,
budeš chtít rychle otěhotnět znova..už tedˇ si s ním spjatá,
není to shluk buněk.
Vím o čem mluvím
kdybys chtěla
j.smetanov@seznam.cz

  • načítám...
  • Zmínit
heyday
3210
6.8.11 11:25

Je to rozhodnutí tvé a tvého přítele. Z praktického hlediska je důležité spočítat, zda-li se všichni uživíte, ale ve škole bych problém neviděla. Jak už tu říkaly holky přede mnou - jde to :) Také je důležité vědět, zda-li tě rodina podpoří či ne… Ať se rozhodnete tak či onak, nikdo vás soudit nebude a je to jen na vás ;)

  • načítám...
  • Zmínit
kocicka93
7
6.8.11 12:14

Děkuji Vám za podporu, v tuhle chvíli je pro mě důležitá :( Včera jsem to večer řekla mamce a ta mě se slovy: „Už mi nikdy nechod na oči“ vyhodila.Jsem ted nastěhovaná u přítele a jeho rodiče mi ochotně nabídli pomoc.Vůbec nevím jak dál :(

  • načítám...
  • Zmínit
lasička1
8935
6.8.11 12:21

Před 20-ti lety by si byla věkově normální mamina,bylo běžné mít děti v rozmězí 18-20 let,někdo ještě dříve…Dnes je to brzy,ale přesto ne neuskutečnitelné.
Pokud máš přítele,ten by se o vás postaral,bydleli byste spolu,měli svůj byt / i kdyby jen pronájem/,on by finančně zvládal zabezpečit rodinu,tak nevidím důvod,proč by se to nedalo zvládnout.
Dnes se razí trend nejdřív si užít života a potom mít děti.Vy budete mít mimčo nyní a až odroste,budete ještě mladí na to,abyste začali cestovat a věnovat se svým koníčkům.
A se školou jistě vyjdou vstříc,ta by se také dala zvládnout.
A jaké byly zdravotní důvody pro vysazení antikoncepce?A to jste se jinak nechránili?Nepoužívali kondom?

  • načítám...
  • Zmínit
srdicko1
13
6.8.11 12:29

jak nechodˇ na oči? Proboha!!!!!!!!!!!!
Mám 2 dcery a řekla bych jim..no bože,však se svět nezboří,
to zvládnem a spíš bych řešila jak,než proč to nemůže jít.
Ale neboj,ona se z toho maminka taky prospí a ještě bude ráda.Je to šok,je asi mladá,aby se stala babičkou,nechce to přijmout,ale zvykne si..je lepší si zvykat na to co máme,než na to,co nemáme..A jestli tímhle tvoje dítě zachráním,jsem neskutečně ráda!!!to dítě za to nemůže,neprosilo se vás..ale
jestli je pravda,že si duše dítěte vybírá rodiče..
tak si vybrala vás a budˇte rádi,co když už tam jiná čekat nebude? Kdo ví jak to je…

  • načítám...
  • Zmínit
Betty1981
278
6.8.11 12:30

Já se v červnu taky rozhodovala, jestli si mimčo nechat, sice mi je už 30, ale čekám ho s expřítelem, který o tom nechtěl ani slyšet. Rodina to vzala v pohodě a s podporou, ale přeci jen od otce dítěte jsem v tu chvíli potřebovala podporu nejvíc…
Je to na Tobě, ale za sebe můžu říct, že potom, co jsem viděla srdíčko a toho pidi tvorečka na monitoru, jsem byla hrozně vděčná, že jsem si to s potratem rozmyslela, asi by mě to celý život mrzelo…
Všechno ostatní prostě nějak dopadne, většinou lépe, než si myslíme a malujeme :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Petra Z
65518
6.8.11 12:31

Jeho rodiče to teda už vědí???
Vidíš,pomoc a zázemí máte.....a tvoje mamka se taky uklidní,uvidíš…
Za mě????nech si to miminko :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
roomci
13679
6.8.11 12:32

Ve stejné situaci, jako jsi ty, byla kamarádka, miminko si nechali a později nikdy nelitovali. Měli to těžké, byli oba studenti, ale dostalo se jim velké podpory od rodiny. Vy tu podporu nemáte tak velkou, ale o své děťátko bojuj a nechtěj o něj přijít. Držím palce ať se rozhodneš co nejlépe :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Chevalinka
1482
6.8.11 13:06

Můj názor je:rčitě si miminko nechte!!Máš přítele,máš kde bydlet a ještě k tomu tě podporujou jeho rodiče.uvidíš že časem se tvé mamce zasteskne a bude těch slov litovat.ale tohle rozhodnutí je na tobě a partnerovi.sedněte si spolu a proberte to.zkus si taky promluvit se svým gynekologem :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
6.8.11 13:36

Název deníčku: „Proč zrovna já?“, tak to si říkám každý den už od 4/2010. Proč zrovná já jsem měla mimoděložní těhotenství? Proč zrovna mě to otěhotnění nejde? V 6/2011 - „Proč zrovna já mám zamlklé tehotenství“. Co já bych za to dala, kdybych si mohla říct: Proč zrovná já jsem přišla tak lehce do jiného stavu?
Já ti z celého srdce přeji, aby sis miminko nechala a zažívala tu neskutečnou radost, která je někomu odepírána. Dítě je obrovský dar a dary se nevrací.
Máš podporu v příteli, škola určitě doděláš, tak se začni konečně radovat. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
kocicka93
7
6.8.11 13:41

Dneska navečer se máme stavit u přítelových rodičů, abychom se domluvili co a jak bude.Chtěla bych si miminko nechat ale bojím se že to nezvládnu :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Paulette
6.8.11 13:57

Ahojky,
byla jsem v podobné situace, ale o něco málo straší. Když jsem ze zdravotních důvodů musela vysadit antikoncepci bylo mi 22, byla jsem studentkou VŠ a měla přítele se kterým jsme plánovali svatbu :-) Vše bylo nachystáno, já udělala příjmačky na navazující a zjistila jsem že jsem v tom :-) Plakala jsem 14 dní (naši mi vždycky vtloukali do hlavy, že nejdříve škola, atd.), měla strach z jejich reakce. Manžel se k tomu tenkrát postavil stejně jako tvůj přítel. Já si zjistila možnosti ve škole a po první kontrole u dr., kde nám to potvrdil (cca po 14 dnech o zjištění těhu) manža předstoupil před celou moji rodinku dřímaje moji ruku, s flaškou jim to oznámil. Já se krčila, ale reakce mě mile překvapili. Rodiče, kamarádi i mý prarodiče pomohli a já mám jak titul, tak cvrčka, co už půjde do školy ;-) A jsem za to ráda-druhé plánované těhu skončilo mimoděložním a odebráním vejcovodu a proto je další dítko dočasně odloženo :-)

  • Upravit
katerina23
1
6.8.11 16:01

zvládneš:-)

Ahoj, je mi už 27 a tak na mimi je správný čas, ale i tak finanční situace nebyla na začátku těhotenství moc dobrá a navíc jsme ještě chtěli rok počkat, ještě si užít cestování, třeba se i stihnout vzít:-) Ale nakonec se stalo, také jsem ze zdravotních důvodů musela vysadit antikoncepci. Je pravda, že prezervativ nepatří mezi moje ani přítelovy oblíbence, tak jsme to zkusili s ovulačním testerem. No a tak nějak nám to jednou nevyšlo - teda vlastně vyšlo. Ze začátku to byl dost šok, hlavně asi pro přítele, nebyl na to připraven a já i přes svůj věk také ne. Miminko jsem vždy chtěla ale myslela jsem, že to tom rozhodneme jiným způsobem. Ale během těch 9 měsíců se všechno nějak spravilo a oba jsme se na mimi těšili čím dál více. Teď v pondělí se nám narodila zdravá dceruška a já bych už ani nepřemýšlela nad tím, jestli to bylo správně. Důležité je mít oporu blízkých lidí a hlavně se jim to nebát říct. To, čeho jsem se v životě bála nejvíc, dopadlo dobře:-) Tak držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
6.8.11 17:53

Proč zrovna ty jsi ta šťastná? :wink: :-) Máš podporu přítele, jsi zdravá, čekáš miminko, co by za to jiná dala.

  • načítám...
  • Zmínit
kate02
26093
6.8.11 17:57

Pokud tě podpoří přítel, mimčo si nechte, zvlášť pokud ty bys chtěla a šla nechala by sis ho vzít jen kvůli někomu jinýmu… :roll:

Já otěhotněla sice až na vysoké, ale s manželem jsme tehdy oba studovali, takže situace nic moc… Ty bys měla mít maturitu hotovou, dokud mimčo bude ještě hodně malinký, takže bys to měla v pohodě zvládnout. Za mě se nejlíp s prckem studuje, dokud se pořádně nehejbe :-D Ale je fakt, že náš malej byl hodný mimčo :-) Každopádně držím pěsti, ať všechno dopadne, jak si přeješ ty :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
6.8.11 18:00

Teď jsem dočetla, co píšeš v komentářích. Neboj, to zvládneš, obzvlášť, když ti přítelovo rodiče nabízejí podporu. Tvoje mamka bude svých slov litovat, to je jen otázka času, kdy si to uvědomí. Já myslím, že nakonec budeš dobrá máma, i když o sobě pochybuješ.

  • načítám...
  • Zmínit
Macík74
22163
6.8.11 18:20

pokud máš přítele který se k tomu staví čelem..... tak bych se nebála! mě se narodila dcera v čerstvých 19 letech! takže to bylo normální..
asi bych zvolila alternativu abyste u toho říkání tvé mámě byli oba dva s přítelem! bude to pro tebe jednodušší! :palec:
držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
6.8.11 19:38

Kočičko není co nezvládnout! Věř mi, že jsme z toho podělané všechny když zjistíme že jsme těhu...i ty co otěhotněly náhodou, i ty co to plánují! Tvé pocity jsou naprosto normální! Pokud máš podporu přítele, máma se s tím taky srovná a nakonec se bude hrozně těšit, já jsem PRO dát novému životu šanci. Za rok touhle dobou budeš tak naplněná tou nejpevnější Láskou která vůbec může existovat, že budeš šťastná že ses „tehdy“ rozhodla jak ses rozhodla! :hug:

Toť můj názor…

  • načítám...
  • Zmínit
kocicka93
7
6.8.11 20:12

Všem mooooc děkuji za podporu :hug: Před chvilkou jsme přišli od přítelových rodičů a upřímně takovouhle podporu jsem od nich nečekala.Bylo mi řečeno že peníze nemám vůbec řešit, že to se dá nějak zařídit a ve škole mi to také nějak domluví.Abych si prý mohla dodělat školu nevidí žádnou překážku v tom aby se o miminko nějaký čas postarali oni.Nedokážu popsat moje pocity z toho rozhovoru. :-) Přítel mi také dokázal, že to mimi chce, koupit mu/jí dupačky, prý jako důkaz abych mu věřila, že to mimi chce a nenechá mě v tom :-)

  • načítám...
  • Zmínit
EvaG
10937
6.8.11 20:51

Určitě to zvládneš, máš podporu přítele a jeho rodičů tak to bude dobré. moc držím pěstičky.

  • načítám...
  • Zmínit
Barunka maminka
6137
6.8.11 21:15

Ahojiky ja měla svá první dítka v 17 teď je mi 18 a mám dvě krásné dvojčecí holčičky a neměnila bych je to nádhera vždy budu maminka mladá prostě je to super ja nwm nejsem pro potraty ale záleží jen a jen na tobě 14.5. jsem oslavila 18 holkám bude půl roku a sem šťastná když sem otěhotněla nebyla sem s přítelem ani rok teď mám svoji rodinu bydlím v bytečku a sem spokojená a myslím že to taky dokážeš a ještě k tomu když máš takového přítele ať se rozhodneš už jakoliv tak držím palečky a přeji hodně štěstíčka jo a to mě ještě čeká 1,5 roku školy a to holkám budou 2 roky když nastoupím do škole

  • načítám...
  • Zmínit
PetaFenix
30
6.8.11 21:24

Máš podporu přítele a jeho rodiny, Tvá maminka se taky za čas umodří a bude vše v pořádku

  • načítám...
  • Zmínit
vejra
6.8.11 21:49

Škola se dá zvládnout i s mimčem, nastávající tatínek se postará, jeho rodiče vypomůžou a tvou maminku to časem přejde, je jen v šoku, že její malá holčička se stane sama maminkou. Takže přeji do života hodně štěstí, pohodové těhulkovství a krásné, zdravé a šťastné miminko :-D

  • Upravit
Jendice1
482
6.8.11 21:53

No vidíš, to je úžasný…tak se už jen raduj, vše půjde krásně a věř mi,že se to rodičům rychle rozleží v hlavě a obzvlášt, až uvidí to škvrně…miminka mají neuvěřitelnou moc. Okouzlí tě a ty ani nebudeš vědět jak a bude z tebe super máma se skvělýma lidma kolem sebe…;)
Hodně štěstí a už jen radostná očekávání…;)
Opravu máš štěstí.....i když v trochu jiném pořadí, jak by sis asi přestavovala…Buď za to ráda…;) :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
kocicka93
7
6.8.11 22:04

Opravdu od srdce Vám všem děkuji za podporu.Nedokážete si představit co to pro mě znamená.DĚKUJI!!!!! :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
lasička1
8935
6.8.11 23:30

Kočičko-zvládnete to.A uvidíš,že nikdy nebudete litovat.A je moc fajn,že přítel i jeho rodina se k tomu takto postavili.Určitě to byl šok,když jsi to zjistila,ale neboj,vše bude dobré.

  • načítám...
  • Zmínit
eliss
1141
7.8.11 00:20

kočičko, moc a moc ti přeju, aby ta tvoje situace dopadla co nejlépe. A jak zaznělo výše…, myslím si taky, že mamča brzy „roztaje“ jen co si to nechá projít hlavou.

  • načítám...
  • Zmínit
Maia22
3089
7.8.11 08:46

No tady je vidět jaká je na světě spravedlnost,kdo dítě chce nemůže ho mít a kdo ho nechce tak ho čeká. Holka nebudeš první ani poslední kdo bude mít v 18 dítě,važ si toho,to že ho čekáš není žádné neštěstí,co by za to jiné ženy daly,pokud při tobě přítel stojí,mimčo si určitě nech,může tě čekat štěstí větší než si myslíš. Škola se dá dodělat kdykoliv :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
andrysecek
1437
7.8.11 09:39

Ahojky ja sama otehotnela v 18 a to planovane :oops: 19tiny uz jsem slavila v porodnici se svou dcerkou a ted v 21 cekame druhe miminko a jsme moc stastni.Ja delala tehotna zaverecky a mela jsem z toho dobry pocit vubec jsem nebyla nervozni mela jsem pocit ze jet am nekdo se mnou a ze mi bude napovidat a zvladli jsme to spolu vse :-P Drzim palecky at jde vsechno jak ma a narodi se vam zdrave miminko :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
elunaj
5179
7.8.11 14:11

Kocicko, vidíš, všechno jde… teď už ti nezbývá ni jiného než se radovat z toho štěstí :palec: :palec: je to náherný pocit.. važ si toho, každá nemáme to štěstí, některé by daly nevim co, za takovou nádheru… držím pěsti a přeju hodně štěstí..

a věř. že mámu to bude jednou šeredně mrzet…

  • načítám...
  • Zmínit
kocicka93
7
7.8.11 17:21

Od mámy mě to opravdu mrzí.Třeba mi jednou odpustí a pochopí že jsem to vůbec neplánovala.Ted to odemě bude znít asi hnusně, ale kdybych mohla darovala bych miminko někomu kdo se o něj dlouho snaží a má pro něj 100% zajištěný podmínky

  • načítám...
  • Zmínit
mari1912
31744
7.8.11 19:25

Je to těžké,ale mámu neřeš.Uvidíš,že až mímo bude na světě tak přijde a ještě se ti omluví.Mimochodem v kolika tě měla ona?
Já malou měla ve 21letech a tenkrát jsem byla nejstarší ze svých kamarádek.Je jasný,že dnešní doba mladým maminkám nepřeje,ale děláme to trochu i my mámy našich slečen.Dcerce je 14 a rozhodně není tam,kde já byla ve svých 14letech.Prostě je stále bereme za malé a tak se k nim chováme.
I to,že v dnešní době se klade opravdu velký důraz na vzdělání a to je dobře,ale je pravdou,že tenkrát to tak hodně nebylo.
Nikdy jsem nebyla proti potratům,někdy jsou víc než nutné,ale po zamlklém těhotenství a následném potratu,bych nikdy na potrat dobrovolně nešla.Ta psychika po potratu je nesmírně narušená.
Tak se moc drž,máš super přítele a i jeho rodiče…

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
8.8.11 02:24

Teda kočičko já mám úplně radost s tebou! :dance: Jak se k tomu rodina přítele postavila, to je naprosto báječné! :srdce:

Mamince to nezazlívej, zkus to pochopit, jsi pro ní pořád její dítě, její malá holčička, a pro mámy je to těžký, když se najednou z jejich dítěte má stát dospělá žena.

Myslíš že moje máma byla úplně v pohodě když jsem jí celá uřvaná ve svých už 28mi letech volala, že jsem otěhotněla? (S otcem dítěte jsem byla jen měsíc před otěhotněním). To víš že v pohodě nebyla. Samozřejmě se s tím vyrovnala, samozřejmě se moc těšila, a bála se o mě i o to malé (zvlášť po tom, co jsem s mimčem v bříšku zůstala sama), ale říkala mi zpětně, že ten pocit, že její sice již dospělá dcera najednou sama bude mít dceru nebo syna, byl zvláštní. Jakobych jí tím odsunula na její další životní etapu-etapu babičky.

Neboj se vlka nic :mrgreen: jen co mamce přineseš fotku z ultrazvuku, roztaje. A kdyby byla moc zatvrzlá, pak stačí z 24.týdne donést video z 3D ultrazvuku a je vymalováno! :lol: :huban:

Hlavně se teď opatruj, hýčkej si svého partnera, protože těch, kteří se k tomu postaví tak jak se postavil on, s postupující-moderní dobou ubývá. :roll: :-(

Tak ať ti není moc špatně a brzy se nosíš hrdě s rostoucím pupíkem! Mamko!!! Budeš báječná máma! :dance: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Munenka
145
8.8.11 15:14

Deti jssou krasna vec, at prijdou v jakemkoliv veku, at uz se rozhodnes jakkoliv. Deti jsou radost, mam krasne 3 a nikdy jsem nelitovala ani minutu. Prvni ve 22. Proste jsem nad tim ani nepremyslela, doslo mi, zze jsem mamca az se malej na me poprve podival. Deti prece nejsou konec sveta, ale zacatek, jsou nasi soucasti, nase krev. Rozhodne se nemas ceho bat…

  • načítám...
  • Zmínit
chica.p.
5813
9.8.11 18:38

Kocicka Tak to je krásné,jak se přítel a jeho rodiče zachovali,a že vám chtějí pomoci. Už bych nic neřešila,a začla bych si toho užívat,je pravda…kolik je ženských,které se dlouhé měséce i roky snaží o mimi a nedaří se jim. Pak bys toho třeba ještě někdy mohla hodně litovat,když už byste se pak o mimi snažili a najednou by to třeba nešlo jentak lehce.Držím pěsti ať to spolu vše zvládnete,a mamka to taky snad vstřebá a pak bude v pohodě :hug: Naši taky byli v šoku,a to je mi už přes 20,ale nemám práci,a vše krásně zvládáme s přítelem, a stará se o mně výborně,mimi jsme si moc přáli a ničeho nelituji!!!

  • načítám...
  • Zmínit
kachora7
61
10.8.11 10:14

GRET taky máme jednoho skoro puberťáka, druhá půjde za rok do školy a 8.7 se nám narodilo naše třetí štěstíčko. Otěhotněla jsem neplánovaně a bylo to těžké rozhodnutí nechat si mimi nebo jít na potrat ale já s mou povahou bych něco takového nemohla udělat a teďka jsme šťastní rodiče a ničeho nelitujeme. Tři děti se dají zvládnout kór když ty starší už jsou samostatné. A malinká je ze všech tří nejhodnější.

  • načítám...
  • Zmínit
mlada.maminka
10.8.11 17:00

Ahoj…já před 7 lety porodila dceru a bylo mi 18 let…
Moje máma měla ale o to větší šok, že jsem to doma přiznala až v 6 měsíci…Takže jsem oznámila něco jako „mami, jsem těhotná - za 3 měsíce rodím“…
Její první slova byla podobná, jako slova Tvojí mámy. Také jsem se odstěhovala k příteli…Trvalo to zhruba měsíc a jeli jsme s maminkou společně kupovat výbavičku pro miminko a věci do porodnice :-) V porodnici jsme si dojetím společně poplakali, když jsem mamince v 18ti položila dcerku do náruče a řekla „maminko, tohle je Tvoje vnučka“ Jí tehdy bylo pouhých 36 let a už se stala babičkou…S přítelem jsme spolu dodnes, z miminka je školačka, přibyl k ní bratříček a z přítele se stal manžel…
Hodně štěstí přeju :kytka:

  • Upravit
jpichova
12.8.11 13:07

Ahooj kočičko,
myslím,že Tvoje rozčarování z nového stavu je normální. Zvlášť,když jste neplánovali. Ale…stalo se a musíte se oba postavit čelem. Jsi sice na „dnešní dobu“mladá,ale dřív to bylo normální,ba naopak 30 už byla stará koza. Máš jednu velkou výhodu a tou je Tvůj partner. To jak se k Tobě a k celé situaci postavil je chválihodné a rozhodně není normální. Vem si,kolik maminek zůstává samo. Rozhodně nelituj a nedávej miminko pryč,ani formou potratu a už vůbec formou adopce-to by jsi později nezvládla a neustále měla na mysli,že máš někde ve světě miminko. Tohle raději ani partnerovi neříkej,aby jsi u něj neklesla. Mám kamarádku a její 18-ti letá lehkovážná sestra před rokem dala mimi k adpoci a libovala si,že za porodné si koupila notebook :cert: .
S Tvojí maminkou se to časem spraví,je to pro ni šok a tahle první reakce asi nebyla v jejím plánu. Sama mám 7letou dcerku a už teď si nedokážu představit až přijde a řekne,mami mám kluka nebo že je těhotná.
Držím vám oběma palečky,ať to zvládnete a ať se vám narodí zdravé a krásné miminko. Uvidíš až ho ucítíš v bříšku jak kope a budeš chystat výbavičku. Ve škole se dá dohodnout individuální plán.

  • Upravit
Vložit nový komentář