Prosím o radu

Zdravím všechny maminky. Mám roční dcerku a poslední dobou si s ní nevím vůbec rady. Přepadá mě deprese. Jsem ráda, že jsem matkou, své dítě mám moc ráda, ale někdy je toho na mě až nad hlavu.

Malá bývá často protivná, vzteká se, pak mlátí i svého o rok staršího brášku. Nejhorší na tom je, že na příkazy typu: „Ne, nesmíš na to sahat“ nebo při jídle „sedni si, hačí“, se jen usmívá. No a proto jsem přistoupila k ráznější výchově - naplácáním na zadek nebo přes ruce. Dělám to bohužel ale často a taky u toho pěkně křičím. Co si asi pomyslí sousedi, to teda nevím. Nebo jí nic nechybí a pořád kňourá a kňourá, až mi to leze na nervy. Jenomže já bych tak moc chtěla být na malou mírná, vím, že bych neměla dítě, zvlášt tak malé, trestat nebo na něj řvát. Ale jsem asi nervák. Mě to pak vždycky tak mrzí. Nechci, aby se mě bála. Co když začne? Večer, až usne, tak brečím, cítím se provinile a slibuju si, že další den už budu jen v tichosti přecházet tu její neposlušnost a budu si s ní jen hrát. Na to hraní taky nezbývá moc času. A když zkouším číst knížku a ukazovat obrázky, malou to nebaví. Knížku začne okusovat a pak ji zahodí. Takže co mám dělat, když z ní hodné dítko nebude ani po dobrém, a tedy ani po zlém? Jsem tak moc hrozná matka, že na dítě křičím, jsem nervozní a plácám po rukách a násilím odnesu do pokoje a zavřu dveře, ať se vyvzteká? Já fakt nevím, co dělat. Vím, že toto mé chování asi nic neomlouvá. Nejvíce se bojím toho, že dítě může mít následky. Že si jednou v dospělosti vzpomene, že maminka na ni křičela nebo si dostatečně nehrála. A bude se třeba lidí bát.
Maminky, poraďte mi prosím, co mám dělat nebo co děláte vy, pokud máte taky takové dítko nebo spíš stejnou povahu jako já. Moc by mi to pomohlo.
Zdraví
 Jarča

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
stefinka
2304
22.11.04 18:13

Milá Jarčo,
spíš bych se tě zeptala, zda máš vůbec pro sebe volný čas. Aspoň jednou týdně volné dpoledne nebo večer, což je podle mě minimum. Vypadnout z kolotoče, zajít si poklábosit s kámoškou, na kafe, na dvě deci, odpoledne bez domácnosti, dětí a manžílka.
To co se ti děje je normální, zažívá to snad každá mladá maminka, která jede na 24 hodinový zápřah.
Mateřská dovolená - rodičovská dovolená - kdo to vymyslel?
Musíš se naučit odpočívat, vydupat si čas jen pro sebe. Když manžel nepomůže, nejsou hlídací babičky, oslov třeba školu soc.právní, mají povinnou asistenční praxi. Domluv se s někým na hlídání.
Zkus dát děti v sobotu nebo v neděli manželovi na celý den na hlídání. Nebo ať si je vezme odpoledne na procházku. Já je manželovi dávám častěji přes týden, asistují mu při práci nebo jsou aspoň s ním venku. Potom ale nemá smyl věnovat se domácím pracem, tím by se mnoho nevyřešilo. Chce to prostě vypadnou aspoň na jedno odpoledne v týdnu.
Držím ti palce ať najdeš brzy pomoc. JSI skvělá máma, ale přepracovaná.
Stefinka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.11.04 19:32

Ahoj Jarčo, jestli chceš napiš na email levande@seznam.cz, mám stejně pocity i problémy jako Ty.

Ahoj Katka

  • Upravit
Pavlina
1132
22.11.04 19:55

Ahoj,

s tou výchovou moc neporadím, Iva je naštěstí celkem klidné dítě, ikdyž kolem roku se vztekala taky. Ale nějak to vyšumělo samo.
Spiš mě zaujaly ty knížky - myslím, že je na ně ještě moc brzo, Ivu to v té době taky nebralo, chytlo ji to až teď, v 16m. Dříve se chovala úplně stejně, jak to popisuješ. A jestli můžu poradit, asi před 14ti dny ji zaujala knížka „Kdo se schovává na statku“ (nakl. Svojtka) - jsou tam taková schovaná zvířátka a ji moc baví je odkrývat. A od té doby ji postupně začaly zajímat všechny knihy, teď už mi je nosí, že si budem prohlížet.

Pavlína a Iva (16m) od Špuntíků

  • načítám...
  • Zmínit
alice01
1460
22.11.04 20:01

Ahoj Jarčo!

Skoro mám pocit, že jsem to psala já. Jen u nás je starší holčička, a mladší klučík…

Já nevím, čím to je, možná jsou holčičky ufňukanější, asi to chce nebeskou trpělivost a pevné nervy. Dokud byla sama, celkem to šlo, ale jak jsem měla veliký pupík a pak bylo miminko na světě, už na to nebylo tolik času a síly.

Také zvedám hlas, plácám přes zadek a někdy nevím, co mám dělat. A přitom nemáme hyperaktivní dítě, to jiné maminky by mohly vyprávět. Možná je to normální stav u dvou dětí.

Rozhodně pomáhá dítě nějak zaměstnat. My posíláme na tři hodiny v týdnu do školičky. Já mám ale přes den málo času sednout si a třeba malovat. Sice to děláme, ale né každý den. Nějak už mi nezbývá čas a energie, chybí i inspirace. Naštěsí jsou i klidné dny. Třeba přijde dědeček nebo se dívá na televizi, dvě hodiny spí a pak blbne hodinu ve vaničce. Většinou zlobí nejvíc večer, když je přetažená…

Tak mě napadá - chodí ta Tvá cácorka přes den ještě spát? U nás je to často únavou. kDž se vyspí je to lepší. Dobře to dělá táta, ten dělá všechno s ní. Jdou třeba vyhodit smetí nebo vyměnit pneumatiky.

Určitě nejsi špatná máma, každá z nás má své slabosti, měly je i naše mámy. Je to téma na celý deníček… Dobré je mít čas na sebe a zaměstnat dítě i někým jiným, třeba babičkou nebo dědečkem.

Nevím, jak jste na tom u vás doma, co na to říká táta. Všechno se dá řešit, ale jednoduchá rada na to neexistuje.

Alice

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.11.04 20:39

Ahoj Jarco, u nas je to taky tak. Roderick je zive ditko, cely den neposedi a ja jsem na nej 90% casu sama. Taky se neubranim a placnu ho pres ruku nebo pres plinku, hlavne kdyz se vzteka a pak hazi vsim okolo sebe, nebo kdyz hazi jidlo a piti na zem :-( To dela skoro porad, nevim, jak ho to mam odnaucit. Moc dobre vi, ze nesmi, sam udela tytyty nebo nene, ale pak stejne vezme hrnek a triskne s nim o zem. Hur to snasim, kdyz jsem treba nedospala, nebo jsme spolu cely vikend sami bez taty. Chce to opravdu si obcas od ditete odpocinout. A knizky ho v roce taky vubec nezajimaly. Az kolem 15m je zacal nosit na prohlizeni, musi si sednout do klina spolecne je prohlizet. Taky se pomalinku prodluzuje doba, kterou u knizky vydrzi, driv to bylo par sekund a ted vydrzi i dve minuty :-))

Hodne trpelivosti a odpocinku!
Mata

  • Upravit
amazonka01
342
22.11.04 20:55

Ahoj Jarčo,mám sice o dost mladší holčičku,ale i té je dost.Její hypermobilitu a počínající hyperaktivitu zkouším řešit homeopaticky.Právě abych se vyhnula tomu co popisuješ.Když tak se mi ozvi na mailík.
amazonka01@seznam.cz

amazonka a Andulka 5měs.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.11.04 22:00

Ahoj Jarčo,
mám dvojčata (18,5 měsíce) a některé dny nedělám nic jiného, než jim plácám na zadek, klidně domlouvám, důrazně domlouvám a řvu. Je fakt, že jsou na mě dva, ale myslím, že se nebojí. Mají respekt, ale určitě to nepokazilo náš vztah - třeba dneska celý večer hráli hru, že mi střídavě nebo oba najednou utíkali do náruče. Chce to prostě přežít.
Kromě toho je dobrý přemýšlet, proč se vzteká - možná potřebuje vybít energii (zkus se na to zeptat Mishicky z Opičáků, v¨ím, že Bára byla jeden čas taky protivka). Možná, že dobrá prevence by mohla být ne uklidňující hry ala kniha, ale společné blbnutí, vyhazování do vzduchu, lochtání, tancování, …
Zatím ahoj, držím palce
Ethel, Ted a ANka

  • Upravit
Anonymní
22.11.04 22:57

Ahoj,
ja jsem na tom pocitove uplne stejne, akorat ze uz mam 2,5 letyho kluka. Takze ti popisu jak to dopadne za nejakou dobu. Myslim, ze nemusis mit obavy, ze se te bude bat, u nas presne naopak. Na placani si tak zvyknul, ze nejake placnuti uz vubec nezabira. Musim ho zrezat na holou a to tak ze me brni ruka, to pak teprv vezme na vedomi. Rvat uz musim opravdu hodne silne, jinak je to jako by se nic nedelo. A pak mam sileny vycitky svedomi, ze to hodne prehanim :(.
Co se mi osvedcilo je, trpelive opakovat, takhle ne, a stale na tom trvat, a po dlouhe dobe si na urcita pravidla konecne zvyknul. Jenze chce to hooodne trpelivosti, par mesicu denniho opakovani.
Ukazka z jeho silenosti… vcera odmitl chodit na nocnik a chtel plenu, kdyz jsem rekla ne, tak se pocural, a kdyz to nezabralo, vycural se do nocniku a pak to na me vylil! Nikdy jsem nemela pocity, ze nezvladnu materstvi, ale ted uz se z nej nekdy skladam. Nekdy uz je mu jasny, ze to prehnal a zacne se ke me tulit a pusinkovat a posledni dobou vzdycku pak tak den seka dobrotu. To vidim jak moc se premaha a ze to pro nej vlastne neni vubec prirozeny chovani.
Snazim se nevybuchovat a porad si rikam, ze spoustu veci jsou jenom obdobim vyvoje a ze je proste takovy a ze z toho vyroste. Je to tezky a uklidnuje me, ze i jini maji takovehle problemy :).
 osma

  • Upravit
anaj
1223
23.11.04 01:22

Ahoj Jarčo,
taky přesně vím, jak se cítíš, i když tvůj zápřah je asi ještě větší, když máš děti po roce. Já je mám po 4.
Poslední dobou se ze mě taky stává hysterická matka. A to mi kámoška říkala, jak mě u Filípka obdivovala, že všechno zvládám s klidem:-).
Myslím, že na knížky je ještě brzo. Verču chytly až po roce a půl.
Kolem roku zabíralo stavění komínů z kostek, cvičení, hraní si s ručičkama.
Na domácí práce je v tu chvíli nejlepší se vykašlat. Vždycky, když chci doma něco udělat, je Verunka protivnější a vyžaduje pozornost. a já jsem pak nervní, protože cítím, že nedělám pořádně ani domácnost ani hraní si s ní.
Určitě jsi skvělá matka,¨
 Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
23.11.04 07:34

Také bych se přimlouvala za akčnější hry. U nás to bylo podobné, akorát já pracuju na plný úvazek a jeden čas to bylo asi takové, že dcera byla milá a hodná a poddajná do doby, než se vrátila maminka…Pak se z ní stala uvřeštěná protivná a vzteklá potvora, která nechtěla nic, ani na ruky, ani na zem, žádné hračky, nic nepomáhalo. já se nakonec klepala vzteky na dítko, které za to nemohlo, nebot neumí ovládnout své emoce. Zabrala hra na tygra a na haváka - honily jsme se po baráku po čtyřech, s tím že já jsem tygr a že ju sežeru, nebo jsme ve stejné situaci na sebe štěkaly. Pak vylepšila chůzi, takže dneska ju honím po chodbě(„chytnu ťa, utééééč“..), nebo na sebe děláme v rámci honěné „BAF“, nebo ju povalím na zem a lechtám ju vlasama a nosem po těle, až se zajíká smíchy, atd… časem se zklidnila a došlo i na ty knížky a na malování.Když vidím, že „neví co by“ a začíná být nevrlá a není to únavou, prostě najedu na osvědčené akční hry a do deseti minut je dobře…Jo a rady typu „zajdi na dvě deci s kamarádkou“ jsou naprosto správné - pomáhá to, mám vyzkoušeno :-)

elda+Lída,16 měsíců

  • Upravit
stefinka
2304
23.11.04 12:43

Ještě bych dodala, že dětičky skvěle vyjadřují naven naše rozpoložení. Zlobí, když mi není dobře, mám starosti, jsem nervozní a tak. Někdy je to skoro jak začarovaný kruh. Hůř jsem to snášela, když jsem byla mladší, chtěla jsem stihnout všechno. Dneska jsem přijala za své zá:,–(u jedné psycholožky „Bordel v bytě, spokojené dítě“. „Druhý vrh“ už nedostává tolik na prdýlky, ale taky mě dokáží pěkně nadzdvihnout.
„První vrh“ moje vzteklejší období také přežil bez úhony a nijak jsme se neodcizili, naopak. Člověk má předsevzetí jak bude postupovat bez plácání, občas to nejde, občas ulítne ruka a rupnou nervy. Mně se taky osvědčilo trestat bitím málo, ale o to důrazněji trvat na svém, trošku mě ty děti naučily asertivitě a samosplachování, pouštět hluk jedním uchem tam a druhým ven …
Držím ti palce a ještě jednou, fakt, jsi naprosto normální a príma máma. Stefinka

  • načítám...
  • Zmínit
kostka
405
23.11.04 23:15

Ahoj Jarčo,ahoj holky,

mrkněte do Štěstíček,61.díl,tam se zrovna o chování píše. Myslím, že vyžadovat po ročním dítěti, aby už plnilo příkazy, je předčasné. Taky na plácání po ručičkách či zadečku se mi zdá brzy, pokud je to vůbec nutné. Facka přece není argument, jen důkaz fyzické síly. Nejsem žádná nezkušená idealistická mamina, první dcera se mi narodila 1987,druhá 1990 a chlapeček má rok, jsem dost impulzivní a kdysi jsem plácala a křičívala, právě proto vím, že si sice v první chvíli člověk uleví,ale pak to vede jen k pocitům viny a výčitkám. Snažím se ted přistupovat k malému jinak, je taky dost temperamentní-dnes tak bil hrnečkem do stolu,že se rozlétl na střepy-a náročný, je fakt, že v domácnosti stíhám to nejnutnější, byt je upravený tak, abych nemusela pořád pokřikovat-to nesmíš,tam nešahej apod. Hodně mu dovolím, samozřejmě ne to, co je pro něj nebezpečné. Když ho náháním, abych ho oblékla, on se tak brání a kolikrát i vzteká, a já cítím to napětí,zvlášť když někam spěcháme, říkám si - je to jen na chvilku. Co nevidět vyroste, bude to všechno zas jinak, proč v tom afektu křičet či plácat ho a pak toho litovat. Někdy pomůže si nahlas zpívat.
To oddechnutí si aspon na 2 hodiny týdně bych určitě nepodceňovala-já chodím na jazykový kurz, jinak jsem na malého většinu času sama-manžel má časově náročnou práci a babičky nejsou v místě.
A zabavit - někde jsem vyčetla, že děti do 6 let ještě nezlobí, ale nudí se. Koukáme z okna, stavíme kostky, hrajeme na klávesy,hazíme balónkem…je toho hodně, co se dá dělat. Jak tu někdo psal-když je ukňouraný, ale ne unavený, řádíme, honíme se a schováváme, aby se chechtal. Jedno dopoledne v týdnu chodíme do mateřského centra.
Možná by ani nebylo od věci navštívit nějakého dětského psychologa a probrat to s ním. Matějček v jedné knížce píše - nevíte-li,jak se chovat v nějaké situaci ke svým dětem, chovejte se k nim jako ke svým dobrým přátelům-vždyť to děti jsou a ještě něco víc.
Moc držím palce, abyste byly Vy i Vaše děti co nejvíce spokojené.

Hana

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.4.05 23:01

Jsemmamina 2kluků(16,19)a male slečny 18mesiců a mohu pouze napsat ze jsem si užila i těch nervů,placaní na zadeček,výčitek svědomí,litost,a spoustu toho co podle mě k těm dětem patří dnes s nejmladší mohu potvrdit jsem klidnější možná sečtělejší protože dříve to se mnou nikdo neprobral zda je to dobře či nikoliv ale snažíme se je pravda že to chce nutně nějaky relax i já předam dceru manželovi a jdu aspon jednou tydně na pokec s kamoškou abych pouzenevidavala zvuky 18měsíční dcery protože jinak jsem cele dny sama manžel ma naročnou práci ale vždy si říkam že mít děti je krasné i přes problémy ktere s nimi jsou a vím o čem mluvím.

  • Upravit
Leennyy
3.6.11 12:02

Chtěla jsem jen napsat: mam roční holčičku a mam ji moc ráda. Když jí, je to taky zkouška trpělivosti. Kolikrát bych jí tak plácla přes zadek. Jídlo lítá všude, pořád musim uklízet. Nevím, jak to naše mamky dělaly „najíst za deset minut bez bordelu“. Mě někdy pomůžou podobné příspěvky..že na to nejsem sama a ostatní mají podobné problémy. Zaujalo mě: když už nemůžu, nahlas si zpívám. Určitě to zkusím. Přeju hodně trpělivosti s prckama.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr