Prvorodička a konec pánevní - 2. část

Po tom, co obrat zevními hmaty mi nebyl doporučen a s lékařkou jsme probrali možnost rodit vaginálně i koncem pánevním, jsem se začala tedy připravovat na porod. Hurá, Aniball, který jsem si koupila už ve 20. týdnu těhotenství, tedy nepřijde na zmar.

Návrh bez názvu (99).jpg Návrh bez názvu (99).jpg Zdroj: Canva

Po návratu z nemocnice jsme vedli s manželem dlouhou diskuzi, zda to tedy zkusíme vaginálně. Doktorka byla opravdu přesvědčivá a tak jsme se tedy rozhodli, že to zkusíme. Tedy, já se rozhodla, manžel by stál za mnou, ať se rozhodnu jakkoliv. I přesto jsem měla nějaké pochybnosti, ale čím více jsem četla zkušenosti žen, které si tím samy prošly a vše probíhalo hladce, jsem si začala být ve svém rozhodnutí jistější. Navíc, taky bychom mohli trochu těm lékařům věřit.

Začíná 38. týden a já poprvé zkouším cvičit s Aniballem. Nechápu, jak některé holky daly na poprvé přes 20 cm, když já mám problém ho i zavést. Asi fakt něco dělám špatně. Nicméně po troše cviku a praxe i mně to nakonec pomalu šlo. Na každou rizikovou poradnu se doslova těším, třeba se ta moje umanutá holka otočila hlavou dolů a já budu mít po problémů. Tak ne, je umanutá po mamince. To se mám tedy na co těšit.

Na poslední kontrole před termínem se ale doktorce něco nezdálo. Porod koncem pánevním umožňují prvorodičkám pouze, pokud je odhad plodu do 3 500 gramů a malá začíná být limitní. Na kontrole odhaduje 3 460 gramů. Odesílá mě tedy ke kolegovi na přeměření, protože má lepší ultrazvuk. Jeho odhad je úplně stejný. Vracím se tedy zpátky do ordinace a čekám, co tedy dál. V tuto chvíli mám 2 možnosti. Jít na indukci nebo naplánovat císařský řez. Volím tedy indukci. Je čtvrtek. Dostávám čas do pondělí, jestli se ještě malá nerozhodne na svět jít sama a pokud ne, v pondělí nástup na vyvolání porodu. Uff, toho jsem se bála.

Na víkend byl plán jasný. Zkusím tu naši holku nějak popohnat. Nakládám se do horké vany s 1 dcl červeného vína. Nezabírá. Z vína je mi špatně po prvním loku a z horké vany se mi akorát točí hlava. Poslíčky mám už 2 týdny, ale ani dlouhá procházka nepomohla.

No nic, je pondělí ráno a pomalu vyjíždíme do porodnice. V autě máme s manželem ještě poměrně dobrou náladu a říkáme si, jaký je to pěkný den pro narození naší prvorozené dcery (snad tedy nevykoukne kluk, protože jsme se o víkendu konečně dohodli na jméně). Příjem proběhl v pořádku, ještě mi v ordinaci natočily ozvy, zatímco manžel už poměrně nervózně čeká v čekárně. Hotovo. V čekárně čekáme na sestřičku, která nás odvede dál.

Přicházíme k oddělení rizikového těhotenství. Zvláštní, myslela jsem, že přece jdeme na porodní sál. Omyl. Sedíme před oddělením, když vyjde sestřička a říká: „Tak tady s manželem rozloučíme a půjdeme se ubytovat.“ To jako fakt? On tam se mnou nebude? Má odvaha začíná pěkně pokulhávat, ale stále se snažím vypadat naprosto vyrovnaně. Přicházím na pokoj, kde již leží nějaká maminka a je mi sděleno, ať si vybalím, že to může trvat až 3 dny. No to nezní moc pozitivně, já myslela, že porodím už dneska. Nevybaluji, stále jsem přesvědčená, že porodím dnes. Navíc se mi tam moc nelíbí. To bude asi tím, že jsem poprvé v životě hospitalizována v nemocnici.

Za hodinu a půl pro mě přišla sestřička, že můžu jít za doktorem a budeme zavádět vyvolávací tabletu. Ještě rychle kontroluje polohu plodu (stále stejná) a zavádí tabletu. Auu, ti chlapi jsou nějací hrubí. Ptá se mě, zda by mi nevadilo, kdyby mi provedl Hamiltonův hmat, aby to všechno trochu popostrčil. Nejsem proti. Bolesti prý můžou přijít až za několik hodin, ale nález je prý pěkný a myslí si, že to půjde dobře.

Vracím se na pokoj a zrovna nesou oběd. Super, mám hlad. Během oběda mi začínají menstruační bolesti z čehož mám radost. Něco se děje. Do půlhodiny mi nabíhají kontrakce co minutu a půl. No to je teda nářez. Přichází sestřička natočit monitor a odesílá mě do sprchy, teplá vody prý pomůže. A taky že jo. Byla jsem tam snad půl hodiny, pak za mnou přišli, že je nutné jít znovu na kontrolu k lékaři. Nález pořád stejný, otevřená na 1 cm, čípek měkký. Vracím se na pokoj a rovnou do sprchy. Sedím tam další půl hodinu než je nutné zase podstoupit monitor. Kontrakce už na monitoru docela lítají, ale nález i po další hodině pořád stejný. Začínám trochu panikařit. Tohle celý den asi nevydržím. Jdu si lehnout, třeba to trochu pomůže a já si odpočinu. Ne, ležet opravdu nemůžu, je to horší, chci zpátky do sprchy. No a co, že vyplýtvám teplé vody jak za rok. Vstávám, ale najednou cítím šílenou bolest, tlak, pocit na zvracení a pak to luplo. Praskla mi voda, nemůžu se hýbat, kontrakce extrémně zesílily. Kolegyně na pokoji volá sestry, ať okamžitě přijdou. Snažím se po sobě vytřít ten nepořádek. Mám to nechat být a okamžitě jít do vyšetřovny, je nutné zjistit, jestli vše v pořádku. Nemůžu se skoro pohnout, pořád to teče a ty kontrakce jsou čím dál tím více bolestivější. Nález stále stejný, ale hned co mi natočí monitor, mě pro jistotu odešlou na porodní sál. Přece jenom je to konec pánevní a oni nechtějí nic zanedbat. Během monitoru řvu a svíjím se v bolestech. Nejde být v klidu. Ptám se, zda můžu napsat manželovi ať přijede. Prý jo. Po deseti minutách přichází sestra, že mě okamžitě odváží nahoru na porodní sál, že si ten monitor dotočí už tam. Asi tak hodně řvu?

Převáží mě na porodní sál, kde už čeká doktorka. Ta stejná, která mi vnukla myšlenku rodit vaginálně. Má ze mě radost a přesvědčuje mě, že to spolu zvládneme. Natočí monitor a provádí vyšetření. Skvělé, 10 cm. Počkáme, až zajde branka a můžeme jít rodit. Jako vážně? Vždyť to manžel ani nestihne. Zůstávám na pokoji s porodní asistentkou. Je mi doporučeno ležet na levém boku, aby malá dorotovala. Je to nesnesitelná bolest. V tu chvíli dorazil manžel. Chudák. Na tom boku jsem to fakt nedávala. Ani mluvit se mi už nechtělo, tak tam vedle mě jen zoufale seděl a sledoval jak trpím, zatímco on mi nemůže nijak pomoct. Začíná to být už nesnesitelné. To, že je to rizikový porod koncem pánevním, mi nějak vypadlo z hlavy ve chvíli, kdy mi praskla voda. Nebojím se, jenom chci, ať už je po všem. Porodní asistentka si neodpustí poznámku, ať tak neřvu, že stejně ještě několik hodin neporodím. Asi za 10 minut přichází doktorka a sděluje mi, že už jen pár kontrakcí a můžu rodit. Tohle jsem potřebovala slyšet.

Tak, při další kontrakci se pořádně nadechněte a tlačte. Tak tlačíme a řvu. Špatně, ten řev si mám odpustit a držet vzduch v sobě. Přichází druhá kontrakce, tlačím jako o život a cítím štípání. Asi jsem se natrhla, ale to je mi teď jedno. Cítím jak se malá sune ven. Půlka už je venku. Ještě jednou pořádně zatlačit a bude hotovo. Tak tlačím a najednou cítím úlevu, je venku, ale neslyším pláč. O vteřinu později je to tady, miminko křičí. Super, je v pořádku a je to holčička. Naše holčička. Je naprosto v pořádku. Má 3 400 gramů. Je nádherná, má malou modřinku na zadečku, ale jinak je vše, jak má být. Tak jsme to společně zvládli.

Jsem opravdu ráda, že jsem tenkrát věřila doktorům a opravdu to zkusila. Po porodu jsem byla rychle v pořádku a mohla se tak starat o své malé novorozeňátko. Tímto nechci nijak nabádat, že by každá měla takto rodit. Chci jen ukázat, že to jde i bez problémů a možná to chce i trochu věřit doktorům. Celý porod od vyvolání trval 4,5 hodiny, kdy po 3 hodinách mi samovolně praskla voda.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jamik1416
1575
30.8.21 15:50

Super :palec:
Gratuluji k holčičce a úspěšně zvládnutému porodu, jsi statečná :potlesk: :kytka:
Před pár lety jsem byla ve stejné situaci, taky prvorodička a KP, ale raději jsem zvolila císař, na porod KP jsem si nevěřila :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Luciiik13
1441
30.8.21 15:57

@jamik1416 Děkuji 🙂 Jako lhát nebudu, měla jsem obavy, ale ve chvíli kdy se porod rozjel a malá se začala tlačit ven neuvěřitelnou rychlostí, mi bylo úplně jedno, jestli půjde zadkem nebo hlavou. Hlavně, ať už je venku 😀

  • načítám...
  • Zmínit
mado
21961
30.8.21 17:28

Takhle jsem vyvolávaně rodila taky, bolesti celý den, porod se neposunoval přes další kapačky a léky a syn věděl proč, přes dvě měření, dvou lékařů v den porodu, měl o půl kila víc, než naměřili, konec pánevní zkresluje. Takže se nakonec narodil císařem zdravý kluk a druhý den se mi gynekog přišel omluvit, za to, mě přesvědčoval ke klasickému porodu.

  • načítám...
  • Zmínit
Luciiik13
1441
30.8.21 18:43

@mado Tak to je mi líto. Hlavně, že to nakonec dopadlo dobře. U mě ty odhady naštěstí seděly. Navíc já byla taky poměrně drobná, i když jsem narozená 2 týdny po termínu a manžel byl ještě menší než já. Takže jsme měli veliký předpoklad, že to žádný obřík nebude.

  • načítám...
  • Zmínit
mado
21961
30.8.21 18:49

@Luciiik13 my s manželem taky nebyli žádní obříci, já jsem drobná pořád, což taky hraje roli v rozhodování o vedení porodu.
Dopadlo to dobře, pro mě i syna, ale nepreferuji klasický porod za každou cenu.
Nejvíc rozumu měl nakonec ten nenarozený syn, :mrgreen: který se rozhodl, že se takhle prostě nenarodil a porod nepostupoval, věděl proč. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
30.8.21 19:36

Ufff, pane jo, jsi dobrá! Já si na konec pánevní netroufla, ač můj gynekolog říkal, že dříve tak ženské rodily běžně a co on se KP odrodil. Zarazila mne ta zmínka, že Ti porodní asistentka vytkla řvaní. Mno… nemyslím, že jsem ořezávátko, ale u třetího porodu jsem řvala celou dobu a nějaké prodýchávání prostě nešlo. PA mi pořád dávala dobře míněné rady s tím, že je mám poslouchat, že mi to fakt pomůže, ale ta bolest byla tak strašlivá, že to fakt nešlo, i když jsem se poctivě snažila :). Gratuluji ke zdravé holčičce!

  • načítám...
  • Zmínit
Luciiik13
1441
30.8.21 20:20

@PenelopaW Děkuji :) No manžel říkal, že ta PA byla hodně nepříjemná. Já si to naštěstí moc nevybavuji. Už jsem ji asi moc nevnímala :D

  • načítám...
  • Zmínit
NatyJo
108
31.8.21 10:48

Jee, tak to klobouk dolu a moc gratuluji k holcicce :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
NatyJo
108
31.8.21 10:50

Mne se maly otocil na posledni chvili a tolik odvahy bych v sobe nenasla. Uz jen ten porod normalni hlavickou napred, byl pro me utrpenim. :roll: Ale nerikam, ze mi to za malickeho nestalo. Pro nej bych to podstoupila klidne znova.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Prvorodička a konec pánevní - 1. část