Nemám to v životě jednoduchý

Život je k nám někdy nespravedlivý, ale za to si někdy můžeme sami...

Nemám to v životě jednoduchý Nemám to v životě jednoduchý Zdroj: Canva

Hned ze začátku napíšu to, že jsem neměla lehký začátek a ani teď to nemám lehké…

Jednoho dne mě a moji mladší sestře táta řekl, že se s mámou rozvádí. V té době to bylo normální, ale mně a mojí sestře se toho dne vše změnilo. Nejen, že už nebudeme každý den potkávat mámu, ale už nebudeme čtyřčlenná rodina, ale tříčlenná rodina. A proto hned jsem věděla, že se budu muset starat o moji mladší sestru místo mamky, chránit ji, kdyby si nevěděla rady, tak aby věděla, že tu jsem. Jednoduše jsem musela být pravá starší sestra…

Pár měsíců jsme se měli dobře, máma za náma chodila, dávala nám dárečky, táta se snažil a já jsem se snažila být dobrá velká sestra, i když to bylo těžké, ale snažila jsem se…

Po několika měsících si nás táta vzal k televizi a přiznal se, že dvě děti sám nezvládne a obzvlášť ne holky (asi se bál, že až vyrostem a my budeme chtít vysvětlit, co je menstruace, proč ji máme, atd., co si budem… chlap se dvěma holkama a to nám bylo ani ne 10 a 9 let.)

A tak nám upřímně řekl, že si hledá jinou paní a pro nás jinou maminku, my jsme ho chápaly a povolily jsme, že ať si přivede jinou, ale taky nám slíbil, že pokud by se nám ta jiná maminka nelíbila a nebo by nás jenom uhodila, tak ji sbalí saky paky a vyhodí ji, že jsme jeho malé holčičky, které miluje, a jelikož jsme byly malé, tak jsme mu věřily, ale to jsem nevěděla, koho přivede…

A tak někdy přijel domů s jinou paní, představil ji nám, ale za týden měl jinou a tak to trvalo asi pět měsíců, než si našel paní, se kterou byl úplně jiný, byl veselý, někdy ani nechodil domu, takže jsme byly doma samy. Nebo ona byla u nás, nebyla ani zlá, nakonec jsme zjistily, že má dvě dcery. Jedna byla o rok starší než já a druhá byla mladší asi o čtyři roky, byla jsem ráda, že nás bude víc…

Po čase se k nám přistěhovaly a v pokojíčku bylo vesele, neříkám, že jsme se nehádaly, to ne, ale začaly jsme se na sebe zvykat…
A jak šel čas, potom i měsíce, tak nevím proč, ale toho dne si pamatuji jen to, že jsem přišla ze školy a měla jsem na něco chuť, tak jsem si šla něco vzít z ledničky a najednou za mnou zakřičí ta nová paní, které musíme říkat máma, a vynadá mi, co tam kradu. Tak já jsem se nejen na ni koukla, co to povídá za kravinu a řekla jsem, že jsem si něco vzala dobrého, vážně si to už přesně nepamatuji. Ale z ničeho nic jsem dostala od ní facku, já jsem stála jak opařená. A nejdřív jsem nevěděla, co dělat, protože mi začala nadávat, že jsem zlodějka, že se mám zeptat, když něco chci atd…

Já jsem se sebrala šla za tátou a řekla jsem mu, že mi ta paní dala facku a čekala jsem, že mě bude bránit, nebo se zeptá za co, ale to, co řekl, mě dostalo, to co řekl si pamatuji perfektně…
Když jsem mu to řekla, seděl na gauči v obýváku otočil se ke mě a řekl: „MŮŽEŠ SI ZA TO SAMA.“ JAKO VÁŽNĚ?

Já nic neudělala, táta mi řekl toto, ale já si za to můžu sama, tak jsem se sebrala, do pokoje a zamyslela jsem se a řekla jsem si, že asi jo, že za to můžu já, a tím to začalo…

Ať jsem udělala, řekla cokoliv, byla jsem špatná, ale jenom já ani taká přísná a někdy nepříjemná nebyla na moji sestru a na svoje dcery už vůbec ne…

Snášela jsem toto asi týden, ale potom jsem šla za tátou a řekla jsem mu to vše, táta na mě, že jsem akorát nevychovaná, a že mě ona aspoň nejen něco naučí, ale taky začnu být poslušnější a to jsem nepochopila proč taková slova řekl, rozbrečela jsem se a utekla jsem do svého pokoje a jediný, co jsem viděla, byla ta paní, co na mě kouká ode dveří a usmívá se…

Když plynuly dny, potom měsíce, oba nám oznámili, že ona je s tátou těhotná, a že za týden se vezmou, ten den jsem myslela, že to táta nemyslí vážně, ale taky se tak stalo, za týden byli svoji.

No a já malé peklo na zemi, musela jsem uklízet. Teda nejenom já, ale všichni čtyři, ale holky si mohly mezi sebou vybírat, jestli chtějí utírat prach, nebo vysávat, a nebo to nejhorší: mýt podlahu, ale tu nikdy žádná nemyla, protože tu jsem vždycky myla já a ta paní mi vždycky dávala kýbl s vodou a s hadrem a řekla vždycky: Máš mladá kolena, takže na kolena a vytírej a když jsem něco řekla tátovi, tak stejně nic neudělal, ale spíš ona mi víc nadávala nebo víc práce domácí…

Jednou vařila a mě nechutná cibule, po syrové cibule se pozvracím a ona to zjistila a tak dělala obědy se syrovou nebo velké kusy cibule a řekla mi: Dokud to nesníš, tak se od toho stolu nehneš, tak poprvé jsem si myslela, že si dělá srandu, ale ne, vážně, dokud jsem to nesnědla, nesměla jsem se od jídla ani pohnout Teda, pokud nešlo o domácí práce, to jo, ale hned, jak jsem dodělala svoji práci, tak jsem musela sednout ke stolu a sníst to…

Mně a moji sestře zrušila chození na školní obědy a místo nich jsme já a sestra chodily domu jíst, a to bylo ještě horší..
Dělala jídla taková, kde je cibule syrová, někdy jsem si myslela, že to dělá schválně…

Dvakrát týdně jsem měla dílny, takže když jsme měli konec, vyučování chodila jsem domu se najíst a zase do školy na dílny, ale někdy ta paní uvařila jídlo, kde byla cibule a i když jsem jí vybrala a dala na stranu a že půjdu do školy, tak ne, řekla, že dokud to nesním, tak nikam nepůjdu, já jsem nevěřila svým uším, ale fajn, seděla jsem tam, dokud mi nezačala škola a když jsem jí řekla, že už mi začala škola, tak mi řekla opět: Neodejdeš, dokud to nesníš. Tak jsem seděla pořád…

TÁTA přišel z práce, koukal, co dělám doma, že bych měla být ve škole, když jsem mu řekla, proč tam nejsem, s očima uplakanýma, tak mi akorát vynadal, chytil mě za ruku a odtáhl mě tam a cestou mi vynadal, že dělám akorát v rodině problémy…

A toto se stávalo už často, že i učitelé si všimli, že se něco děje, takže sem často byla v ředitelně, nebo u paní zástupkyně a začali se mě vyptávat, co se doma děje, nebo pokud to nechci říct, tak ať to napíšu, jednou jsem byla dokonce i u psychiatra s tím, že nemám ráda tu paní a odtáhla mě tam ona a táta. A ta paní psycholožka řekla, že jsem normální dívka a že proti ní nic nemám no, ale doma toho jsem si opět vyslechla, jaká jsem manipulativní, že akorát ničím rodinu, že jsem neschopná a já nevím co ještě…

Když mi bylo třináct, poznala jsem jednu holčinu a ta věděla, že mám doma problém, protože ona doma taky něco takového měla, ale byla asi starší než já, ani nevím, kolik jí bylo a ani nevím, jak se jmenovala, ale nezapomenu, co mi jednou řekla… „Já mám taky doma peklo a vím, jak se cítíš, a vím, co na to pomáhá.“ Ukázala mi ruku na zápěstí, měla potítko a pod ním měla obvaz krvavý, sundala ho, vyndala žiletku a prořezala se, a řekla mi: „Toto, když udělám, tak na chvíli zapomenu na tu bolest, kterou prožívám doma.“

Nevěřila jsem jí a odešla jsem od ní, ale ve škole jsem nad tím tak přemýšlela, protože tak, jak jsem se cítila, to mě ničilo, to, jak se ta paní ke mně chovala. Byly dny, kdy mě i platila, když jsem pořádně neumyla nádoby, jednou po mně hodila i pánvičkou, kvůli tomu, že byla blbě uklizená a já po večerech přemýšlela za co, co jsem udělala…

A když jsem tak přemýšlela o tý holce s tou žiletkou, tak než jsem přišla domů, čekala jsem, až všichni usnou a vzala jsem tátovi žiletku, obvaz a zkusila to, a musím říct, že když jsem to udělala, tak ta bolest vážně jako kdyby odešla a tak jsem to taky dělala, když jsem se cítila vážně na dně, prořezala jsem se, ale jelikož jsem se cítila pořád, tak jsem se cítila víc a víc a tak jsem se řezala nejen víc, ale hlouběji.

Potom jsem si musela brát žiletku i do školy a na záchodě jsem se řezala, až jednou mě načapala moje mladší sestra a slíbila mi, že to nikomu neřekne, jo jasně.
Druhý den přišel do pokoje táta a ať natáhnu ruku, tak jsem udělala (samozřejmě tu, co jsem měla pořezanou ne)…

On na mě, že chce tu druhou, tak jsem mu ji ukázala, sundal obvaz a viděl pořezanou ruku, koukal na to, otočil se a odešel z bytu…

Ale ta paní, ta mi dala, ta mi začala vyčítat… Že jestli kvůli mně jí seberou děti, tak že zničí život, nebo že uvidím peklo na zemi a začala mi vyhrožovat, taky jsem měla kvůli tomu zaracha (a zaracha jsem měla cca 3roky, pouze do školy a zpátky domů a zavřená v pokoji, ani koukat na televizi nic)…

Já jsem si z toho už nic nedělala, mně už to bylo jedno, neříkám že jsem někdy nebrečela, ale časem jsem to začala nevnímat, i sestru proti mně očkovala, ať na mě žaluje, i nevlastního malého brášku (co měli spolu), tak vždycky, když byly holky venku a já doma s ní a s bráchou, tak ho naváděla, dala mu hračku a řekla, ať mě s ní praští, ale já jsem mu to za zlé neměla, on za to nemohl, ale ona měla radost…

A toto jsem měla, dokud jsem se neodstěhovala k mámě…
Dlouho jsem odmítala mámu kvůli sestře, protože jsem věděla, že kdybych odešla jenom já a sestra by tam zůstala, tak by to, co ona dělala mně, dělala mojí mladší sestře a taky, že jo. Odešla jsem a šla po ní ale. Vtipné je, že tentokrát táta bránil sestru, takže když dala ta paní facku sestře, táta se sní hned hádal a toto jsem já neměla… no jo…
Když si na to někdy vzpomeno, říkám si, že si za to můžu já, je to moje chyba…

U mami jsem se neměla špatně, ale stěhovat se jinam, do jinýho města, kde to neznáte a musíte se přizpůsobit, bylo pro mě hodně těžké, ale dala jsem to, ale bohužel jsem nezapomněla a řezání to pro mě byla jako droga, takže jsem se řezala pořád…

Časem se táta rozvedl s tou paní, sestra se stěhovala taky k mámě a táta utekl někam pryč a jediný, co mi řekl, že ho to mrzí…
A ať já a sestra děláme, že umřel, ale když potřeboval peníze, tak mi napsal, jestli bych mu nepůjčila, když jsem měla, půjčila, ale když jsem neměla, tak mi vynadal, že mu nechci půjčit, že jsem nevděčná…

A takový zážitek se se mnou vlekl asi 7 let, s klukama jsem to neměla lehké a teď taky to nemám lehké, mám přítele, se kterým mám dvě úžasné děti, chlapečka, o kterého jsem málem přišla, protože dostal rapl a zmlátil mě, a dceru…
Obě děti miluji, i když jsou někdy k šílenství, ale miluji je, pro mě jsou všechno a chci, aby měli všechno, ale hlavně, aby nezažili to co já…
A přítel, s ním je to složité, někdy mi hodně připomíná mého tátu…
A taky mě dvakrát podvedl, ale to už je jiný příběh…

Tak, můj život začal hodně zvláštně a dostala jsem od života hned takovou ránu, ale jsem ráda, jaká jsem, třeba bych byla jiná a taky bych neměla třeba takové krásné děti, co mám…

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
27647
23.5.22 12:44

To je příšerné, proč jste se nesvěřily někomu, ke komu jste měly důvěru? Učitelce, kamarádce, sousedce? Proč vás dostal do péče táta a ne máma? :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
8263
23.5.22 13:34

Ahoj,
snažím se být trochu nablízku člověku, kterému také fyzická bolest, kterou si sám působí, přijde snesitelnější, než bolest psychická, kterou prožívá. Naštěstí je i v odborné péči a jeho situace se rychle lepší. Takže Tvůj příběh je pro mě uvěřitelný, že přesně tak jak jsi jej popsala, se z Tvého vnímání stal.
Je hezké číst, že se to nepodepsalo na Tvém vztahu k dětem, ba právě naopak, snažíš se jim dát domov takový, jaký potřebují. Tedy místo, kde najdou vždy bezpečí a lásku.
Budu ti moc přát, aby ve Tvém životě bylo více a více radosti a méně bolestí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
10431
23.5.22 21:34

To je síla, vy jste mámu celé ty roky neviděly? Kde byla?

  • Zmínit
  • Nahlásit
11377
24.5.22 08:51

@Premek_Orac No já myslím, že pokud ji podvádí a i ji zmlátil tak, že málem přišla o dítě, tak to rozhodně nezní jako domov, kde by ty děti cítily bezpečí.

Hele, děvče, zvaž velmi silně, jestli to, co teď Tvoje děti žijí, je to, co pro ně chceš. A jestli se opravdu doma cítí dobře.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7588
24.5.22 09:51

Tvůj přítel tě zmlatil i tvou dceru, že jsi málem potratila.. podvádí tě… bije tě asi stále, že? Připomíná ti otce… a ty s ním jsi… ale chceš aby nezažili to co ty??? Nechápu… a je mi moc líto jaké jsi měla dětství, ale seber se a zdrhej od nynějšího přítele!!!

  • Zmínit
  • Nahlásit
24.5.22 11:08

Tvoje děti už to bohužel zažívají, jen jen na tobě, co s tím uděláš.

  • Zmínit
  • Nahlásit
320
24.5.22 12:21

Jako to je strašný! Že jsi ale nepožádala o pomoc učitelku nebo nezavolala na linku bezpečí…

Ale zřejmě asi pokračuješ v dalším toxickém vztahu, běž od toho debi.la co nejdál, ať tvoje děti nemusí prožívat to, co jsi prožila ty. Nemůžeš jít k mamce?

A nauč se mít sama sebe ráda a buduj si sebevědomí a nauč bránit sama sebe. Vůbec už nepůjčuj tvému tátovi peníze, sama je potřebuješ a nenech se od něj urážet, buď zdravě sebevědomá.

Držím ti palce 🍀

  • Zmínit
  • Nahlásit
22949
25.5.22 13:44

Bohužel připravuješ svým dětem podobně nešťastné dětství jaké jsi měla ty. Na jednu stranu bych tě chtěla politovat, ano měla jsi to těžký, ale teď ubližuješ svým dětem ty a jsi to ty, kdo o nich rozhoduje a nechává je v tomto žít…

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:14

@unuděná
Dobrý den, svěřit jsem se nemohla bála jsem se že se na mě budou koukat jinak, a nebo mi nebudou věřit…
Bylo to složité…

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:15

@Jahudka82
Máma za námi někdy chodila, ale když jsem dostala domácí vězení tak jsem za ní ani nemohla,…

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:16

@Veru1987
Chtěla jsem odejít, ale on mě nenechá…

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:17

@Vesmírná drůbež
Ne nezažívají, to co jsem zažila já ne dovolím aby oni zažili i kdybych měla utéct…

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:17

@mirkaazzuri
Děkuji

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:18

@Keyllah
Ne neprozivaji, a ani ne dovolím…

  • Zmínit
  • Nahlásit
25.5.22 14:24

@Tynna94 že tě bije, to ti nestačí? Uvědomuješ si, jaký vztahový model teď předáváš svým dětem?

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:26

@Vesmírná drůbež
Už dlouho mě nezmlatil, a stalo se to dvakrát, a já lidem dávám šanci někteří si to nezaslouží ale já si myslím že každý by si měl zasloužit aspoň nějakou, nemyslíte?

  • Zmínit
  • Nahlásit
22949
25.5.22 14:26

@Tynna94 ne? žijí v domácnosti s někým, kdo tě nenechá odejít, podvádí tě, zmlátil tě, ne jednou, ale děti prožívají krásné dětství, aha :think:

Příspěvek upraven 25.05.22 v 14:27

  • Zmínit
  • Nahlásit
25.5.22 14:28

@Tynna94 ne, po fyzickém násilí netřeba poskytovat další šance. Tvoje děti žijí s agresorem. Máš pomotaný žebříček hodnot.

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
25.5.22 14:28
  • Zmínit
  • Nahlásit
24327
25.5.22 18:32

@Tynna94 bla bla bla, typické výmluvy, abys nemusela udělat změnu, do které se ti nechce. Samozřejmě že tvé děti trpí a hlavně díky tobě nemají hezké dětství. Ale tak hlavně že máš na všechno argument.

  • Zmínit
  • Nahlásit
19
25.5.22 18:56

Ahoj :mavam:

Mela jsi tezke detstvi.

Zazila jsem to take. Matka narcis a nelecene psych. problemy. Zazila jsem tyrani, jak psychicke, tak fyzicke. Prosla jsem si fazi sebeposkozovani. Chtela jsem spachat sebevrazdu..

Vymanit se z toho, co jsi zazivala, jako dite je velmi slozite. Casto opravdu „nejde“ se sverit. Nedovoluji to okolnosti, pocit viny, pocit, ze za to, co se deje, muze dite, strach, ze lide neuveri, uzkosti atd. (Obet vidi situaci jinak, nez clovek z venci)

Ted jsi ale dospela zena. Mas dve deti. Mas sebe a v sobe i svou minulost, coz te neustale pronasleduje viz. toxicky vztah s muzem. Pocit, ze mu musis dat sanci, ikdyz nam je ocividne, ze te tyra.

Ted Mas ale taky za svuj zivot i zivot svych deti zodpovednost.
Jsi silna!! Zkus si to v sobe cele nejak probrat. Muzes si to vsechno sepsat na papir. Doporucuju objednani k terapeutovi. Opravdu. Ne ze „pak nekdy az…“ Ta pomoc je tam dulezita v tom, ze ti ukaze na vec jiny pohled. Neodsoudi te, bude nestranny. Budes mit moznost probrat vsechen ten maglajz, vyzdravit a uzavrit. Vzdy to v tobe bude. Ale muzes mit zdravy pristup k sobe i vztahum.
Potrebujes byt ok sama pro sebe i pro deti.
Zivot je hroozne moc kratky. Deti nebudou detmi navzdy.

Nenech se tyrat, szirat minulosti ani nicim jinym. Drz se. :kytka:

Kdyby cokoliv, jsem k dispozici v soukrome zprave.

  • Zmínit
  • Nahlásit
29
26.5.22 07:19

Koukám že lidi jsou pořád stejní, útočí, nadávají ale že člověk se pere každý den sám se sebou aby si neseděl do kouta a nepodrezal se, nerozbrecel se před těmi dětmi…
Ono soudit člověka hned je hezké, ale být v jeho situaci, být v jeho botách a prožívat to co ten dotyčný, já jsem věděla že když řeknu svůj příběh ze tu budou někteří kteří útočí na mě, ale jsem ráda že jsou tu i ti kteří to chápou… Řeknu vám pouze toto, jsem taky jenom člověk, a děti jsou šťastný, snažím se jak můžu aby byly a nechci aby zažili to co já…

  • Zmínit
  • Nahlásit
26.5.22 09:08

@Tynna94 evidentně máš kupu problémů sama se sebou, zacykluješ se v pozici oběti. Sama sebe si nevážíš, bagatelizuješ, čemu vystavuješ vlastní děti. Žádná fotka na tom nic nezmění. Jsi dospělá, už nejsi dítě a pohnout se jinam, stojí výhradně na tobě. Možná tu za sebou mají lidé mnohem horší věci a právě proto ti píší tak, jak píší.

  • Zmínit
  • Nahlásit
22949
26.5.22 10:27

@Tynna94 v pořádku, je to tvůj život a jestli si chceš něco nalhávat ok, ale trpět tím budou tvé děti a je celkem jedno, kolikrát si zopakuješ, že jsou šťastné, když musí žít s tyranem…jen prosím tě, už sem žádný jejich fotky nedávej a ty předcházející smaž. Sebe vystavuj podle libosti, ale ty děti za to fakt nemůžou…

  • Zmínit
  • Nahlásit
1152
26.5.22 12:25

Tynko…
To co se ti dělo v dětství je hrůza, a nikdo by to neměl zažívat, je mi te upřímně lito, nezaslouzila sis to a nebylo nic, co si s tím mohla udělat.
To, co se to zřejmě ted děje s přítelem, za to taky nemůžeš, ale holky co ti tady radí at od nej jdeš pryč to mysli dobře a hlavně dobře pro děti!
Samozrjme vás tu nikdo nezname a nedokážeme posoudit váš vztah, ale když napíšeš, ze jsi malem potratila protože te chlap zmlátil, ze mlátil dítě … bože, takovej člověk si fakt nezaslouží dostat žádnou další šanci! Tohle je proste neomluvitelny!
Spousta žen si tady taky v životě prošla hnusnyma vecma a můžou radit ze svoji zkušenosti …
Mas dvě krásný malinký děti, jsi mladá, můžeš mít ten život lepší. To, ze jsi sem napsala a třeba ti to nějakým způsobem pomohlo je super, ted by bylo i super, kdyby ses zamyslela nad tím, co tady píšeme a nebrala to jako útok. Ty to vidíš jen svyma očima, ale občas je dobrý si poslechnout i názor ostatních.
Chlap, co te podvádí, mlátí těhotnou, děti a kdo ví co ještě, to proste není šťastnej život …

Držím ti palce, at pro tebe a děti všechno dobře dopadne! :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2363
26.5.22 21:11

@Tynna94 lidi neútočí, ale nechápou, že jedna máma je schopná tohle dělat vlastním dětem. Vždyť tvoje nenarozené dítě zažilo fyzické týrání už v bříšku, promiň, ale vůči svým dětem jsi sadistka. A opravdu nejsi jediná, kdo měl těžké dětství a byl týrán. Ale většinou snad pak tihle lidi hledají partnera tak, aby nebyl toxický a jejich děti nemuseli mít takové strašné dětství. A jestli pořád táhneš ke toxickému člověku, tak je potřeba to řešit u odborníka a ne do takové patologie rodit děti. Opravdu nebuď naivní, že děti mlátit a týrat nebude a uteč :(.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8263
27.5.22 09:36

@Tynna94 Ahoj,
koukám, že jsi deníčkem rozpoutala veliké vášně. Cítím pochopení jak pro ty, kteří na základě deníčku kritizují prostředí, ve kterém děti vyrůstají, ale domnívám se, že deníček je souhrnem toho nejhoršího za delší dobu. Souhrnem toho, z čeho jsi se potřebovala úlevně vypsat, svěřit. Proto věřím, že třeba děcka byla vystavena nějakým věcem, kterým vystavena být neměla, ale v souhrnu mohou mít dětství spokojené, hezké. Člověk prostě vždy musí vážit, co je pro děti i pro něj lepší, a někdy to život postaví tak, že nevybírá mezi dobrým a špatným řešením, ale mezi možnostmi, kde v každém případě bude něčím on i děti omezen. To mi přijde, že je situace, ve které se nacházíš.
Stejně tak si myslím, že kdo nezažil život s partnerem, který manipuloval, ovládal a různě ubližoval, tak nemá tu zkušenost, kdy si ten, komu je ubližováno, začne za čas říkat, že třeba si to opravdu zaslouží, že je špatný partner, člověk… A podřídí se tomu. A stojí to strašně moc úsilí a odvahy se tomu nakonec vzepřít.
Co napsat závěrem? Je dobře, že jsi tu zkušenost sepsala. Možná i ta diskuze, která ti může být nepříjemná, pomůže lidem, kteří odvahu sepsat svůj příběh neměli. Přeji ti, ať se jednou z toho nehezkého stane jen dávná vzpomínka, která ti nebude ovlivňovat každodenní současnost.

  • Zmínit
  • Nahlásit
43288
29.5.22 05:48

@Tynna94
Mlátič žen by dostat šanci neměl. Ale ty to díky svým předchozím špatným zkušenostem nevidíš. Opravdu hrozné rodiče máš. Nedovol, aby prožívaly děti to samé.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7756
29.5.22 08:33

Hrozné, je smutné jaké dětství dokážou někteří rodiče svým dětem zařídit.

  • Zmínit
  • Nahlásit