Nemám to v životě jednoduchý
- O životě
- Tynna94
- 23.05.22 načítám...
Život je k nám někdy nespravedlivý, ale za to si někdy můžeme sami...
Hned ze začátku napíšu to, že jsem neměla lehký začátek a ani teď to nemám lehké…
Jednoho dne mě a moji mladší sestře táta řekl, že se s mámou rozvádí. V té době to bylo normální, ale mně a mojí sestře se toho dne vše změnilo. Nejen, že už nebudeme každý den potkávat mámu, ale už nebudeme čtyřčlenná rodina, ale tříčlenná rodina. A proto hned jsem věděla, že se budu muset starat o moji mladší sestru místo mamky, chránit ji, kdyby si nevěděla rady, tak aby věděla, že tu jsem. Jednoduše jsem musela být pravá starší sestra…
Pár měsíců jsme se měli dobře, máma za náma chodila, dávala nám dárečky, táta se snažil a já jsem se snažila být dobrá velká sestra, i když to bylo těžké, ale snažila jsem se…
Po několika měsících si nás táta vzal k televizi a přiznal se, že dvě děti sám nezvládne a obzvlášť ne holky (asi se bál, že až vyrostem a my budeme chtít vysvětlit, co je menstruace, proč ji máme, atd., co si budem… chlap se dvěma holkama a to nám bylo ani ne 10 a 9 let.)
A tak nám upřímně řekl, že si hledá jinou paní a pro nás jinou maminku, my jsme ho chápaly a povolily jsme, že ať si přivede jinou, ale taky nám slíbil, že pokud by se nám ta jiná maminka nelíbila a nebo by nás jenom uhodila, tak ji sbalí saky paky a vyhodí ji, že jsme jeho malé holčičky, které miluje, a jelikož jsme byly malé, tak jsme mu věřily, ale to jsem nevěděla, koho přivede…
A tak někdy přijel domů s jinou paní, představil ji nám, ale za týden měl jinou a tak to trvalo asi pět měsíců, než si našel paní, se kterou byl úplně jiný, byl veselý, někdy ani nechodil domu, takže jsme byly doma samy. Nebo ona byla u nás, nebyla ani zlá, nakonec jsme zjistily, že má dvě dcery. Jedna byla o rok starší než já a druhá byla mladší asi o čtyři roky, byla jsem ráda, že nás bude víc…
Po čase se k nám přistěhovaly a v pokojíčku bylo vesele, neříkám, že jsme se nehádaly, to ne, ale začaly jsme se na sebe zvykat…
A jak šel čas, potom i měsíce, tak nevím proč, ale toho dne si pamatuji jen to, že jsem přišla ze školy a měla jsem na něco chuť, tak jsem si šla něco vzít z ledničky a najednou za mnou zakřičí ta nová paní, které musíme říkat máma, a vynadá mi, co tam kradu. Tak já jsem se nejen na ni koukla, co to povídá za kravinu a řekla jsem, že jsem si něco vzala dobrého, vážně si to už přesně nepamatuji. Ale z ničeho nic jsem dostala od ní facku, já jsem stála jak opařená. A nejdřív jsem nevěděla, co dělat, protože mi začala nadávat, že jsem zlodějka, že se mám zeptat, když něco chci atd…
Já jsem se sebrala šla za tátou a řekla jsem mu, že mi ta paní dala facku a čekala jsem, že mě bude bránit, nebo se zeptá za co, ale to, co řekl, mě dostalo, to co řekl si pamatuji perfektně…
Když jsem mu to řekla, seděl na gauči v obýváku otočil se ke mě a řekl: „MŮŽEŠ SI ZA TO SAMA.“ JAKO VÁŽNĚ?
Já nic neudělala, táta mi řekl toto, ale já si za to můžu sama, tak jsem se sebrala, do pokoje a zamyslela jsem se a řekla jsem si, že asi jo, že za to můžu já, a tím to začalo…
Ať jsem udělala, řekla cokoliv, byla jsem špatná, ale jenom já ani taká přísná a někdy nepříjemná nebyla na moji sestru a na svoje dcery už vůbec ne…
Snášela jsem toto asi týden, ale potom jsem šla za tátou a řekla jsem mu to vše, táta na mě, že jsem akorát nevychovaná, a že mě ona aspoň nejen něco naučí, ale taky začnu být poslušnější a to jsem nepochopila proč taková slova řekl, rozbrečela jsem se a utekla jsem do svého pokoje a jediný, co jsem viděla, byla ta paní, co na mě kouká ode dveří a usmívá se…
Když plynuly dny, potom měsíce, oba nám oznámili, že ona je s tátou těhotná, a že za týden se vezmou, ten den jsem myslela, že to táta nemyslí vážně, ale taky se tak stalo, za týden byli svoji.
No a já malé peklo na zemi, musela jsem uklízet. Teda nejenom já, ale všichni čtyři, ale holky si mohly mezi sebou vybírat, jestli chtějí utírat prach, nebo vysávat, a nebo to nejhorší: mýt podlahu, ale tu nikdy žádná nemyla, protože tu jsem vždycky myla já a ta paní mi vždycky dávala kýbl s vodou a s hadrem a řekla vždycky: Máš mladá kolena, takže na kolena a vytírej a když jsem něco řekla tátovi, tak stejně nic neudělal, ale spíš ona mi víc nadávala nebo víc práce domácí…
Jednou vařila a mě nechutná cibule, po syrové cibule se pozvracím a ona to zjistila a tak dělala obědy se syrovou nebo velké kusy cibule a řekla mi: Dokud to nesníš, tak se od toho stolu nehneš, tak poprvé jsem si myslela, že si dělá srandu, ale ne, vážně, dokud jsem to nesnědla, nesměla jsem se od jídla ani pohnout Teda, pokud nešlo o domácí práce, to jo, ale hned, jak jsem dodělala svoji práci, tak jsem musela sednout ke stolu a sníst to…
Mně a moji sestře zrušila chození na školní obědy a místo nich jsme já a sestra chodily domu jíst, a to bylo ještě horší..
Dělala jídla taková, kde je cibule syrová, někdy jsem si myslela, že to dělá schválně…
Dvakrát týdně jsem měla dílny, takže když jsme měli konec, vyučování chodila jsem domu se najíst a zase do školy na dílny, ale někdy ta paní uvařila jídlo, kde byla cibule a i když jsem jí vybrala a dala na stranu a že půjdu do školy, tak ne, řekla, že dokud to nesním, tak nikam nepůjdu, já jsem nevěřila svým uším, ale fajn, seděla jsem tam, dokud mi nezačala škola a když jsem jí řekla, že už mi začala škola, tak mi řekla opět: Neodejdeš, dokud to nesníš. Tak jsem seděla pořád…
TÁTA přišel z práce, koukal, co dělám doma, že bych měla být ve škole, když jsem mu řekla, proč tam nejsem, s očima uplakanýma, tak mi akorát vynadal, chytil mě za ruku a odtáhl mě tam a cestou mi vynadal, že dělám akorát v rodině problémy…
A toto se stávalo už často, že i učitelé si všimli, že se něco děje, takže sem často byla v ředitelně, nebo u paní zástupkyně a začali se mě vyptávat, co se doma děje, nebo pokud to nechci říct, tak ať to napíšu, jednou jsem byla dokonce i u psychiatra s tím, že nemám ráda tu paní a odtáhla mě tam ona a táta. A ta paní psycholožka řekla, že jsem normální dívka a že proti ní nic nemám no, ale doma toho jsem si opět vyslechla, jaká jsem manipulativní, že akorát ničím rodinu, že jsem neschopná a já nevím co ještě…
Když mi bylo třináct, poznala jsem jednu holčinu a ta věděla, že mám doma problém, protože ona doma taky něco takového měla, ale byla asi starší než já, ani nevím, kolik jí bylo a ani nevím, jak se jmenovala, ale nezapomenu, co mi jednou řekla… „Já mám taky doma peklo a vím, jak se cítíš, a vím, co na to pomáhá.“ Ukázala mi ruku na zápěstí, měla potítko a pod ním měla obvaz krvavý, sundala ho, vyndala žiletku a prořezala se, a řekla mi: „Toto, když udělám, tak na chvíli zapomenu na tu bolest, kterou prožívám doma.“
Nevěřila jsem jí a odešla jsem od ní, ale ve škole jsem nad tím tak přemýšlela, protože tak, jak jsem se cítila, to mě ničilo, to, jak se ta paní ke mně chovala. Byly dny, kdy mě i platila, když jsem pořádně neumyla nádoby, jednou po mně hodila i pánvičkou, kvůli tomu, že byla blbě uklizená a já po večerech přemýšlela za co, co jsem udělala…
A když jsem tak přemýšlela o tý holce s tou žiletkou, tak než jsem přišla domů, čekala jsem, až všichni usnou a vzala jsem tátovi žiletku, obvaz a zkusila to, a musím říct, že když jsem to udělala, tak ta bolest vážně jako kdyby odešla a tak jsem to taky dělala, když jsem se cítila vážně na dně, prořezala jsem se, ale jelikož jsem se cítila pořád, tak jsem se cítila víc a víc a tak jsem se řezala nejen víc, ale hlouběji.
Potom jsem si musela brát žiletku i do školy a na záchodě jsem se řezala, až jednou mě načapala moje mladší sestra a slíbila mi, že to nikomu neřekne, jo jasně.
Druhý den přišel do pokoje táta a ať natáhnu ruku, tak jsem udělala (samozřejmě tu, co jsem měla pořezanou ne)…
On na mě, že chce tu druhou, tak jsem mu ji ukázala, sundal obvaz a viděl pořezanou ruku, koukal na to, otočil se a odešel z bytu…
Ale ta paní, ta mi dala, ta mi začala vyčítat… Že jestli kvůli mně jí seberou děti, tak že zničí život, nebo že uvidím peklo na zemi a začala mi vyhrožovat, taky jsem měla kvůli tomu zaracha (a zaracha jsem měla cca 3roky, pouze do školy a zpátky domů a zavřená v pokoji, ani koukat na televizi nic)…
Já jsem si z toho už nic nedělala, mně už to bylo jedno, neříkám že jsem někdy nebrečela, ale časem jsem to začala nevnímat, i sestru proti mně očkovala, ať na mě žaluje, i nevlastního malého brášku (co měli spolu), tak vždycky, když byly holky venku a já doma s ní a s bráchou, tak ho naváděla, dala mu hračku a řekla, ať mě s ní praští, ale já jsem mu to za zlé neměla, on za to nemohl, ale ona měla radost…
A toto jsem měla, dokud jsem se neodstěhovala k mámě…
Dlouho jsem odmítala mámu kvůli sestře, protože jsem věděla, že kdybych odešla jenom já a sestra by tam zůstala, tak by to, co ona dělala mně, dělala mojí mladší sestře a taky, že jo. Odešla jsem a šla po ní ale. Vtipné je, že tentokrát táta bránil sestru, takže když dala ta paní facku sestře, táta se sní hned hádal a toto jsem já neměla… no jo…
Když si na to někdy vzpomeno, říkám si, že si za to můžu já, je to moje chyba…
U mami jsem se neměla špatně, ale stěhovat se jinam, do jinýho města, kde to neznáte a musíte se přizpůsobit, bylo pro mě hodně těžké, ale dala jsem to, ale bohužel jsem nezapomněla a řezání to pro mě byla jako droga, takže jsem se řezala pořád…
Časem se táta rozvedl s tou paní, sestra se stěhovala taky k mámě a táta utekl někam pryč a jediný, co mi řekl, že ho to mrzí…
A ať já a sestra děláme, že umřel, ale když potřeboval peníze, tak mi napsal, jestli bych mu nepůjčila, když jsem měla, půjčila, ale když jsem neměla, tak mi vynadal, že mu nechci půjčit, že jsem nevděčná…
A takový zážitek se se mnou vlekl asi 7 let, s klukama jsem to neměla lehké a teď taky to nemám lehké, mám přítele, se kterým mám dvě úžasné děti, chlapečka, o kterého jsem málem přišla, protože dostal rapl a zmlátil mě, a dceru…
Obě děti miluji, i když jsou někdy k šílenství, ale miluji je, pro mě jsou všechno a chci, aby měli všechno, ale hlavně, aby nezažili to co já…
A přítel, s ním je to složité, někdy mi hodně připomíná mého tátu…
A taky mě dvakrát podvedl, ale to už je jiný příběh…
Tak, můj život začal hodně zvláštně a dostala jsem od života hned takovou ránu, ale jsem ráda, jaká jsem, třeba bych byla jiná a taky bych neměla třeba takové krásné děti, co mám…
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 2410
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 2363
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 3076
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 14320
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 1152
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 5825
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 2213
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 3576
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1763
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 620
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
.