Sbohem, broučku

Moje rozloučení s Tebou.

Sbohem, broučku Sbohem, broučku Zdroj: Canva

Nikdy jsme se nestačili poznat tváří v tvář. Ale věř, že jsme tě s tatínkem milovali od první chvíle, kdy jsme o tobě věděli.

I když to bylo jen pár měsíců. Pamatuju si ten jeho výraz, když na monitoru lékařka ukazovala, kde ti bije srdíčko. A pamatuju si i výraz, kdy se dozvěděl, že ti nebije.

Byl jsi jeho součást a já tě milovala stejně jako jeho. A ještě víc si uvědomila, že i přes nejrůznější facky od života byl on vždycky ten chlap, který mě schoval ve svém náručí a obejmul, když bylo potřeba.

Myslela jsem, že už ta láska k němu nemůže být větší, ale tohle vše nás ještě víc semklo.

Oba nás ale bolí, že jsi musel odejít. A že se nesetkáme. Věděli jsme, že je ještě brzy a že bychom se ještě neměli těšit. Ale nejde tomu úplně zabránit. Byl jsi od začátku naše láska a my tě moc chtěli přivítat na tento svět. Být tvými průvodci a milujícími rodiči.

Přemýšlím už nějakou dobu o tom, co mě tohle všechno mělo naučit. Nedokážu přijít na nic, protože vím od začátku, že dítě je dar. Akorát teď jsem si to uvědomila ještě silněji. Proč dítě mají lidi, kteří si ho neváží? A proč my, kteří o něj stojíme, jsme o něj přišli? Pořád vidím na ultrazvuku tvůj obrázek. Hlavičku, tělíčko, náznak nosánku.

Tohle trápení je větší než jsem si myslela, že bude. Doufám, že ať už jsi teď kdekoliv, je ti tam dobře. Děkuji, že jsi k nám přišel, alespoň na chviličku, miláčku náš. Budeš napořád v našich srdcích.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
766
18.7.23 18:19
:srdce:
  • načítám...
  • Zmínit
16844
18.7.23 23:52
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.7.23 04:45

Ahoj, naprosto chápu tvoje pocity a je mi to moc líto. Před rokem jsem prozivala úplně to samé a bohužel se mi toto stalo 2×. Ale věř mi, že na každého čeká to miminko a i ty se dočkáš, stejně jako já. Teď tu vedle mě leží měsíční princezna a přes tu náročnou cestu si ji vážím o to více. Posílám ti hodně štěstí, ať si k vám najde miminko cestu a můžete se zase radovat. :srdce: :hug:

  • Upravit
30.10.23 21:51

Ahoj holky potřebuji se tady vypovídat, pracuji jako pečovatelka a pomáhat druhým mě nesmírně naplňuje. Minulý rok jsem zjistila že sem těhotná v práci sem samovolně potratila, při manipulaci s těžkou klientkou ve mě jakoby ruplo a začala sem krvácet. Manžel mě odvezl na pohotovost, kde mě potvrdily že jsem potratila a poslaly mě dom, gynekolog mě nechtěl napsat ani neschopenku a tak sem za 3 dny šla zpět do práce. Věděla sem že už tam dál nemůžu pracovat 🥲Tak strašně to bolelo🥲 🥲Tento rok sme to zkoušely znova, v květnu sem šla natěšená že mám konečně na těhotenském testu 2 čárky ke gynekologovi, tam sem mě potvrdilo mimoděložní těhotenství v takovém stadiu že už mě prosakovala krev do břicha. Do nemocnice mě manžel přivezl za minutu 12 🥲 🥲 🥲A v říjnu sem měla další mimoděložní těhotenství, takže už nemám vejcovody a já si říkám jestli nám to tak není souzené? A nebo jestli zkusit Ivf? Prosim kohokoliv, kdo by to měl stejně o pomoc a radu 🙏Nevím co dál..

  • načítám...
  • Zmínit