Sex – nejlepší vyvoláváč porodu :-)
- Porod
- Mia666
- 26.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak už napovídá nadpis, chci se s vámi podělit o můj první porod. Jsou to sice už 3 roky, co se nám narodila naše dcera, ale já mám porod pořád v živé paměti.
Abych to ale vzala od začátku. S manželem jsme zrekonstruovali baráček po babičce a pár měsíců po svatbě se začali snažit o miminko. Brala jsem antikoncepci nepřetržitě 9 let, tak jsem si neslibovala, že se zadaří hned.
Měřila jsem bazální teplotu a sledovala svůj cyklus, abych vůbec věděla, jak moje tělo funguje a zda mám vůbec ovulaci. Když už ale ani 5. pokus nevyšel, bylo hlavně na manželovi vidět, jak je zklamaný. Slíbili jsme si, že tomu dáme ještě pár měsíců a pak zajdeme za doktorem.
Přišly Vánoce a já tak trochu pozapomněla na miminko. Uklízela jsem, pekla jak divá a během svátků jsem pociťovala, že je něco jinak. Občas mě píchlo v podbřišku a 3 dny předtím jsem trochu špinila, což se mi zatím nestalo. Na Silvestra mě skolila nemoc a na první den, kdy jsem měla jít do práce si vzala volno. Ten den měla také přijít menstruace.
Nemohla jsem se dočkat, až manžel odjede do práce a rychle letěla na záchod s testem. Už po pár vteřinách jsem viděla, jak se rýsuje 2. čárka a po tvářích mi tekly slzy. Vím, že někomu přijde půl roku snažení nic, ale já byla tak šťastná, že to vyšlo!
Objednala jsem se tedy na potvrzení těhu, ale ještě dřív, než jsem tam mohla přijít, jsem začala špinit. Věděla jsem, že je to buď a nebo. Zavolala jsem k doktorovi a ten mě uklidnil, že to zřejmě nic nebude, ale ať raději hned přijedu.
Byla jsem tak nervózní a plná strachu, co mi řekne, ale on mi jen ukázal obrazovku a povídá: „Tady je váček a srdeční akce! Všechno je v pořádku, napíši vám neschopenku a budete odpočívat a brát Duphaston a to špinění by mělo brzy ustat.“
Z ordinace jsem si odnesla recept a první fotku našeho miminka a věřila, že všechno bude dobrý.
Už 3. den špinění ustalo, a kromě pár dnů nevolností probíhalo moje těhotenství ukázkově. Bylo mi dobře. Bříško rostlo, já začala cítit první pohyby a s manželem jsme začínali vybírat jméno pro holčičku. ![]()
Na poslední kontrole, kdy jsem byla v 40. týdnu, se se mnou můj doktor loučil se slovy, že zatím to na porod nevypadá, a pokud do zítra neporodím, že už si mě pohlídají v porodnici. Ach jo…
A to jsem celý měsíc dávala horkou vanu, dlouhé procházky a pila maliník. Jediné, co jsme nezkusili, byl sex.
Jenže manželovi se do toho nechtělo, že mu to přijde s tak velkým bříškem divný, jako že už tam klepe na dveře a že ho přemlouvám jak Rachel Rosse v Přátelích.
Ale když viděl, jaký mám strach z Hamiltona, přece jen jsme to ten večer prubli. V 11 večer jsme si popřáli dobrou noc a šli spát.
V půl třetí ráno mě probudila slabá bolest v podbřišku. Po chvilce přestala a já zkusila opět usnout, ale po 15 minutách znovu. To už jsem si říkala, jestli to není ono a zkusila znovu počítat, jestli se opět dostaví. Dostavila se po 10 minutách, a to už jsem vstala a šla na záchod a viděla, že malinko krvácím.
To mě trochu vyplašilo a začala jsem radši dobalovat poslední věci do porodnice. Budím manžela, že asi pojedeme. Ten vylít a rychle se oblíkal. Já se ještě chtěla osprchovat, ale když sem vlezla do sprchy, kontrakce už se zkracovaly na 3 minuty a manžel mi musel pomáhat, protože bych asi zřejmě ani nevylezla.
Cestou do porodnice už jsem měla jednu kontrakci za druhou a sestra, když nás uviděla, se jen zeptala po kolika minutách. V bolestech jí říkám, že tak po 2 minutách. Převlékla jsem se do nemocniční košilky a stěží vylezla na postel, aby mi natočila monitor. Přitom jsme vyplňovaly papíry a pak už konečně přišel doktor, aby mě prohlídl.
„Jste otevřená na 8 cm, píchnu vám vodu a jdeme rovnou na sál. Klystýr už bychom nestihly.“
Cože? Hned na sál? Manžel jen vytřeštil oči a šel se taky převléct. Původně měla být u porodu jeho mamka, jenže by to nestihla, takže jsme jí jen zavolali, že to zvládneme spolu.
Stěží jsem se za pomoci manžela dopajdala na sál a kontrakce o hodně zesílily. Bylo mi strašný vedro. Jediný, co trochu pomáhalo, bylo, že jsem stála u umyvadla a hlavu si chladila o dlaždičky a občas se omyla vodou. Pak už mi ale sestřička řekla, ať se položím a znovu se podívala.
Mimi ještě nebylo úplně sestoupený dole, takže jsem si měla lehnout na bok a tlačit. To bylo snad nejhorší. V téhle pozici jsem byla snad půl hodiny. Mezitím se vyměnily služby a přišla doktorka.
Mimi už konečně bylo dole a já už měla pořádně tlačit v poloze na zádech. Sestřička byla po celou dobu na sále na mě moc hodná. Hladila mě po vlasech a říkala, jak jsem šikovná, jak krásně tlačím. Tlačila jsem opravdu ze všech sil a pak už jen slyším, že přijde poslední zatlačení a mimi už bude na světě.
Polili mě studenou dezinfekcí a při kontrakci jsem ucítila štípnutí, jak mě nastřihli a pak už sem cítila, jak jde mimi ven.
Andrejka se narodila v 7 hodin 12 minut. Hned začala plakat a já cítila obrovskou úlevu, že to mám za sebou. Hned mi ji ukázali a já nemohla uvěřit, že jsem konečně máma. Šli ji umýt a manžel ji přitom fotil.
Po chvilce mi ji přitiskli na hruď a bylo to něco úžasnýho. Šití sem hodně cítila, ale aspoň jsem měla u sebe malou, tak se to dalo vydržet. Manžel mi pak pověděl, že byl nakonec moc rád, že byl u toho porodu se mnou. Celkově musím říct, že jsem měla krásný rychlý porod a dnes už vím, že ten sex tomu zaručené pomohl. Ostatně, to se dozvíte v mém dalším deníčku… ![]()
Přečtěte si také
Snoubenec mi roky tajil, že platí nájem své bývalé partnerce. Asi nechci svatbu
- Anonymní
- 25.06.26
- 1625
Do svatby nám zbývalo jen pár týdnů a já se těšila, že už máme to nejnáročnější za sebou. Místo radosti z blížícího se velkého dne ale přišel šok, po kterém jsem začala přemýšlet, jestli svého...
Našel si jinou. Ale já musela vysvětlit dvouleté dceři, proč už s námi táta není
- Anonymní
- 25.06.26
- 964
Když mi manžel řekl, že se zamiloval do kolegyně z práce, mojí první reakcí nebyl křik. Ale uzavření se do sebe. Totální zděšení, co bude následovat. Dceři byly pouhé dva roky. Hrála si ve své...
Je mi 38 a chci dítě. Výsledky testů mě ale šokovaly: Jsem prý v přechodu!
- Anonymní
- 25.06.26
- 917
Celý život jsem žila v přesvědčení, že na všechno je dost času. Nechtěla jsem v pětadvaceti zapadnout do stereotypu plenek, vaření a mateřské dovolené. Chtěla jsem nejdřív něco dokázat. Vybudovala...
Zhubla jsem z velikosti 48 na 38. Manžel mě ale přestal chtít
- Anonymní
- 25.06.26
- 902
Dřív jsem nosila velikost 48, měla velká prsa, měkké břicho, výrazné boky i stehna. Takovou si mě manžel vzal a taková ho přitahovala. Jenže já jsem změnila životní styl, začala se hýbat, zhubla na...
Jsem matka, která si užívá noční život. Sousedé mě řeší víc než vlastní život
- Anonymní
- 25.06.26
- 745
„A to jako necháš dítě doma a jdeš se bavit?“ řekla mi sousedka přes plot. Neřekla to nějak útočně, spíš zvědavě... A dřív by mě to možná i zranilo, ale teď už ne. Jsem dál. A necítím potřebu se...
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1853
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 2083
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1443
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 1005
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 796
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...