Smutek
- Prázdná náruč
- Leever
- 10.07.20 načítám...
Ahoj, holky, já mám tedy za sebou ten otřesný zážitek již přes rok, ale stále to mám v živé paměti.
Můj manžel a úžasný chlap má syna ve své péči, snažila jsem se být hodnou macechou a jsem přesvědčena, že mě má i po různých úskalích opravdu rád… Nicméně i já jako téměř každá jsem zatoužila být maminkou se vším všudy.
Otěhotněla jsem cca po osmi měsících snažení a začali jsme se těšit na nového člena rodiny. První screening dopadl výborně a my se dozvěděli, že čekáme chlapečka. Vše probíhalo téměř dle tabulek a my se těšili na screening číslo 2. Avšak tam nastal zlom. Lékař nám oznámil, že má malý špatné ledvinové pánvičky a že to může být znakem nějaké vrozené vady.
Poslal nás tedy do Prahy do Vinohrad na lepší ultrazvuk. Tam se jim ledvinky také nelíbily a byla nám doporučena plodová voda. V Gennetu před odběrem nám ještě dělali kontrolní ultrazvuk a tam lékařka řekla, že je vše v naprostém pořádku a že za ní by ani odběr neprováděla. Nicméně byli jsme rozhodnutí a odběr proběhl a my téměř jistí, že je vše v pořádku, jsme jeli domů.
Cca za týden telefon v šest večer. Verdikt je jasný: váš chlapeček má Downův syndrom. Za týden bylo po všem. Naštěstí můj milovaný manžel byl celých nekonečných 27 hodin se mnou a zvládli jsme to.
O dalšího andílka prosím již 15 měsíců a na Kubíčka nikdy nezapomenu. Je to prázdné místo v srdci asi navždy, ale bolest je už přijatelná.
Holky, držte se
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 2439
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 2392
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 3121
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 14446
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 1171
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 5879
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 2234
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 3601
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1784
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 625
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....