Snad jednou bude líp
Začnu od začátku poznal jsem jednu milou, hodnou, hezkou slečnu. z mé strany to byla na první pohled láska jako trám. Začali jsme spolu chodit, bylo to nádherné našli jsme si vlastní podnájem v rodinném baráčku a žili jsme si štastně (samozřejmě sem tam nějaká hádka, ale nic co by mohlo rozbořit náš vztah).
Pak ale tak po 4 měsících jsme oba přišli v jednom měsíci o práci. Úspor jsme moc neměli, respektive neměli jsme žádný úspory já byl v mladí hajzlík a nadělal jsem si dluhy, které jsme spláceli.
Nabídka přišla z její rodiny. Měli dvougenerační dům a její bracha měl jít do Prahy na vejšku. Tak aby tam nebyli sami, jsme se tedy nastěhovali a začali to tam předělávat, aby to byly dvě bytové jednotky.
V té době ještě naše zamilovanost nepolevovala a budoucí tchýně z tchánem, tak na ty jsem si nemohl stěžovat. Ve všem pomáhali, dalo se s nima rozumně bavit atd. Prostě správnej život.
Jak se dál čas vlekl, dluhy byly skoro splaceny, začali jsme mluvit o svatbě. A tak po pár měsících jsem ji požádal o ruku a světe div se, ona souhlasila. Svatbu jsme oba chtěli malou rodina + nejbližší příbuzní, tak to taky nakonec bylo.
Teď už manželé, oba jsme měli práci, vše šlapalo jak hodinky. Až pak najednou z ničeho nic se o nás její rodiče začali zajímat více. V rámci šetření v rodině jsme vařili buďto my nebo oni a tím začínalo mizet soukromí. Buď jsme byli u nich dole nebo oni u nás nahoře.
Podotýkám, že zezačátku se to nechalo vydržet, nebylo to tak hrozný. Ale když jsme jeli mimo náš společný domov, tak vztah byl úplně o něčem jiném. Bylo to jako ten den, kdy jsme se potkali, prostě nádhera, a jak jsme se vrátili domů, tak už to nebylo ono.
Pak jsme se domluvili, že si koupíme dovolenou v Chorvatsku a vyrazíme na 10 dní do Chorvatska. Tak jsme jeli, vše bylo nádherný. V autě jsme si povídali celou noc, teda nepočítám těch pár hodin, kdy manželka prospala, ale cesta dobrý a Chorvatsko? Nádhera! Měli jsme dvoudenní zastávku u Plitvických jezer. Tam se nám oběma moc líbilo. A pak jsme přejížděli na Bašku, kde jsme strávili dalších 5 dní.
Světe div se, dovolená udělala svoje. Vypnuli jsme oba a užívali si jako puberťáci. Dovolená utekla jako voda. Po příjezdu opět návrat do reality. Každý jsme chodil do práce, já ještě do školy dálkově, takže jsme na sebe měli málo času. Ale po třech týdnech, co jsme přijeli, mě čekal jeden večer největší překvapení mého života.
Těhotenský test pozitivní - „brčko“ na klávesnici u PC. Abych osvětlil to brčko - ráno ve 3 do práce, po práci do školy a návrat kolem 7. hodiny domů. Manželka měla nachystanou večeři a furt se ušklíbala. Moje první cesta byla vždy k PC a čekala, kdy jsi toho všimnu.
Když jsem si nevšiml, tak mě k tomu vysloveně dokopala a já jí na to řekl, proč nechává brčko na klávesnici. Ona mi řekla, že to není brčko, ať se kouknu pořádně. A ejhle, těhotenský test, a pozitivní!
V tu chvíli jsem se do ní zamiloval snad 100krát silněji něž je normálně. V hlavě se mi honilo spoustu věcí, ale jen jedna převyšovala: „Já budu táta!“ a „Budu dobrý táta?“
Jak šel čas, manželce rostlo bříško. To bylo tak sexy! Ale asi jsem jí to říkával málo. Neuměl jsem komunikovat a ani vyjadřovat city. V tu chvíli to začalo být na prd doma. Tchánovci se začali angažovat úplně do všeho a s manželkou nám vázla komunikace čím dál více.
V 5. měsíci těhotenství jsem udělal první chybu. Přišla ještě jedna nezaplacená upomínka a já to manželce neřekl a pár měsíců jsem vybíral v té době ještě naše společné konto, abych to doplatil, ale jen vždy to, co tam de facto bylo navíc. Tak jsem doplatil poslední průšvih z mládí, ale světe div se, přišla na to.
Začala se vyptávat. Ano, barvu jsem přiznal, ale až po nějaké době. Do té doby jsem mlžil. Nechtěl jsem, aby měla nějaké nervy kuli malému, kterého jsme čekali. Uvědomil jsem si ale, že jsem jí to měl říct hned na začátku. Teda alespoň jsem si to myslel, že jsem si to uvědomil.
Opak byl pravdou, ale dali jsme našemu manželství šanci a začali jsme navštěvovat poradnu, kde nás měli spolu naučit komunikovat. Docela dobrý, komunikovali jsme po večerech, když jsme byli sami a bylo to zase dobré.
Po narození toho nejlepšího, co mě v životě mohlo potkat, mého syna Tomáška, se tchánovci začali snažit ještě více a už jsme neměli vůbec žádné soukromí. Takže komunikace na bodu mrazu. A tak to šlo měsíc, dva a pak už jsem nevěděl, co z tím. Doma jsem pečoval o malého, o manželku - cokoliv potřebovala, jsem udělal nebo jsem se snažil udělat, ale tchánovce pořád za zadkem se slovy: „Takhle to nedělej, to musíš tak a tohle zase onak.“
Psychicky jsem byl z toho na dně. Manželce jsem říkal, že už dluhy nemám, tak si vezmeme hypotéku a koupíme nějaký baráček. Ale ona, že už jsme nainvestovali hodně do toho domu, kde jsme bydleli a že se ji tam odtud nechce. (Komu by se chtělo, když jí rodiče se vším pomáhali).
A já jsem se najednou ocitnul na druhé koleji. Neměl jsem kamarády, se kterými bych si o tom mohl popovídat, de facto nikoho. Moje rodina, s tou jsem v té době moc nekomunikoval. A tak jsem začal chodit do hospody, ale sedět na baru mě nebavilo a cucat sám pivo taky ne. Tak jsem zašel do herny a tam to začalo.
Byla to stovka, pak dvě a tak dále. Stal se ze mě na 4 měsíce gambler. Furt jsem si říkal, že to je v pohodě, že to mám pod kontrolou, ale neměl jsem. Manželce to samozřejmě přišlo divný, že zase mizí peníze z účtu, tak se ptala a já zase mlžil. Nevěděl jsem, jak jí to říct. Bál jsem se, že naše manželství krachne.
V tu dobu viděla akorát peníze, které mizely z účtu, ale už neviděla ty peníze, které se objevovaly doma v prasátku - nepátrala, odkud se brali. Ale pak se přestalo dařit a já začal prohrávat (dluhy jsem si naštěstí kuli hraní už neudělal). Vždycky jsem prohrál zbytek výplaty po zaplacení všeho, ale už nebylo na zimní gumy k autu, nebylo na to, abychom mohli jít do kina.
Hrozně mě hlodalo svědomí, ale furt jsem nevěděl, jak jí to říct. Bál jsem se, jsem slaboch. Dopadlo to tak, že mě nakonec vystěhovala z domu. Tak jsem jí pak řekl úplně celou pravdu, co chtěla slyšet, ale očividně to na ni bylo moc a nebo ji poradili rodiče, požádala o rozvod a já v tu chvíli zjistil, že se mi sesypal celý svět.
Prohrál jsem si rodinu - to, na čem mi v životě nejvíce záleželo. Bylo to 3,5 roku zpět, co jsme si slibovali v dobrém i ve zlém. V dobrém to fungovalo, ve zlém už nikoliv. Chápu, že to pro ni musela být rána a šok, chápu, že jsem to měl řešit jinak a ne začít hrát automaty, ale v té době mi to nepřišlo jako špatný nápad, jak utéct z baráku od tchánovců, kde jsem všechno dělal špatně. Od manželky, se kterou jsme si řekli akorát dobré ráno a dobrou noc, jinak trávila veškerej čas s rodiči a mým synem.
I přes to vše mi manželka říkala, že mě miluje, ale že to bolí a rozvést se chce, že se jednou třeba vrátí. Po pár dnech už to bylo vše zase jinak. Ostříhala si vlasy, chodí upravená a tvrdí, že už je na vše pozdě, že už je někde jinde, asi si našla lepšího muže.
Já se teďka ubíjím vlastní blbostí, ze které si beru příklad do života, měním se. Jde to pomalu, ale jde, to je hlavní. Syna vídám jen, když manželce se to hodí. Podotýkám, že ještě nejsme rozvedení. Je to stará žádost, kdy to podala, takže de facto jsem se synem co nejvíc, ale zároveň ty dvě hodiny, kdy ho můžu mít, jsou sakra málo.
Já jsem si své chyby uvědomil, i když pozdě, jak to většinou bývá. Strašně moc ji miluju a nikdy to nepřejde. Byla to manželka do pohody i nepohody, ale jen do chvíle, než jsme se nastěhovali k jejím rodičům.
Teď se snažím postavit znovu na nohy, ale zatím to nějak nezvládám. Vím, že to chce čas a vše přebolí, ale co to je za život, když ho mám žít bez svého syna a ženy, kterou miluji. Udělal bych první poslední, jen abychom mohli být zase spolu.
Předem se omlouvám za chyby a za to že nejsem dobrý pisálek, určitě bude hodně lidí, kteří mému příběhu neporozumí, ale třeba se najdou i tací, kteří si něčím podobným prošli.
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 6471
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 811
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 586
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1804
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4781
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3425
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2485
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 726
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 8220
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3915
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
. Z vlastní zkušenosti vím, že třígenerační soužití není někdy žádný med, ale opravdu jsi nezvolil ideální řešení. Manželka je asi dost fixovaná na rodiče a uškodilo vám, že nebyla schopná „přestřihnout šňůru“, ale s tím rozvodem se jí nedivím a vypadá to, že tady už asi cesta zpět opravdu nebude. Důvěra ve vztahu je nejdůležitější, a to už se vrátit nedá. Ale ty si to všechno uvědomuješ, i když bohužel pozdě. Být tebou, tak se teď snažim být hlavně dobrým tátou, postavit se k tomu dospěle, vykašlu se na automaty a dám svůj život trochu dokupy. A uvidíš, že ač se to teď nezdá, tak všechno má své řešení a bude líp 
. Ted se zvedni, dej se dohromady a časem vše přebolí a bude jen líp, držím pěsti 
) Myslela jsem si, že se od té dávné zkušenosti budu dokázat odprostit, ale bohužel, důvěra v takové míře se už nikdy nevrátí a věř, že není nic horšího, než muset vždy pochybovat (ten červíček v hlavě tam vždy hlodá a nikdy nic nebude už jako dřív) Anonym z pochopitelných důvodů.