Snažení a nesnažení
- Snažení
- koldy26
- 25.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po mnoha dnech, týdnech a měsících, co čtu Vaše příběhy, jsem se rozhodla napsat taky jeden. Možná jsem jedna z mnoha, možná jsem jednou z dalších, nevím.
Od svých 12 let, kdy jsem dostala první měsíčky, jsem je nikdy neměla pravidelně. Lépe řečeno, za rok přišly tak dvakrát či třikrát. Nebo jsem to taky měla 2 až 3 měsíce v kuse.
Asi v 15 letech mi můj dr. předepsal antikoncepci. Ne kvůli sexu, ale na pravidelnost cyklu. Což se opravdu zlepšilo, bohužel, jen po dobu braní prášku. Po vysazení se vše vrátilo do starých kolejí. Nějak mě to dříve netrápilo, i když jsem záviděla holkám kolem sebe, které věděly, že za týden to dostanou. Záviděla jsem i kamarádce, která to mívala hodně silný. Patří to k ženské a já to bez dr. nedostala:-(
Prášky jsem brala, jak jsem chtěla a i když jsem vynechala, nic se nestalo. Což už mě tak nějak samo dovedlo k myšlence, že mít mimi nebude asi lehká a příjemná cesta. Ve 20 jsem si našla práci, poté jsem začala s přítelem bydlet. Následovala stavba. Další na řadě byla svatba ![]()
Už před svatbou jsem prášky vysadila. Měsíčky přišly cca 17. den cyklu. No, bylo to spíš takový lehký červený výtok. Další podobný byl cca 15. den cyklu a pak už nic. Bez dr. a vyvolávací injekce ani ťuk. Za 5 měsíců jsem svého dr. Nový dr. mi vzal krev, předepsal Clostelbegyt a Pregnyl. Ale bez úspěchu. Nereagovala jsem. Po cca 3 měsících mě poslal do Centra asistované reprodukce, chápala jsem, že se této problematice nemůže věnovat v ordinaci.
Abych to zjednodušila, s manželem jsme si prošli, dá se říci, velkou zkušeností, krizí, která nás hodně stmelila. Manžel byl s CAR hodně nesvůj, trvalo dlouho, než strávil to, že musí jít do oné místnosti a dát to krabičky, že si mimi neuděláme sami doma v ložnici, ale chápu to.
Tam jsem se dozvěděla, že mám polycystické vaječníky. Přistoupili jsme rovnou na metodu IVF. Ale bohužel, pořád jsme na něco čekali. Nejdříve na schválení pojišťovnou, poté na vyvolání měsíčků, pak se mi objevily cysty, cca 5. Takže následovala punkce cyst. Pak ještě jedna punkce, to už jen 3 cysty. A pak už „konečně“ začala stimulace injekcemi. Zvládala jsem to bravurně. A pořád jsem myslela na vytoužené mimi, které po tom všem bude růst v bříšku.
Jelikož jsem dostávala dávku hormonu jako kterákoliv jiná pacientka, vajíček jsem měla cca 60. Problém. Když nastal den D a já šla na punkci vajíček, odebrali jich 61 a to nekecám. Po probrání z narkózy nastala velká bolest břicha. Břicho rostlo a rostlo. Hospitalizace na gyndě mě neminula, stav se zhoršoval, selhávaly mi ledviny, játra, voda v břiše mi tlačila na plíce, nemohla jsem dýchat. Ani jíst. Následoval převoz na JIP. Napojení na přístroje, dr. kolem mě lítali. Závěr: hyperstimulační syndrom nejsilnějšího typu. V nemocnici jsem si pobyla měsíc. Další 3 jsem byla doma na neschopence.
Všechny mrazáčky, 40 kusů, při rozmrazení nepřežily. A co na to v CARu? To se stává. Chtěli, abych tam přišla po svátcích, bylo to mezi Vánocemi a Silvestrem, přišli a začali znovu stimulovat vaječníky. A my? Ne, už nechci prožit to, co jsem prožila ten měsíc v nemocnici. A kdo ví, jaké to bude mít následky, až budu starší?
Po novém roce jsem vyhledala dr. na čínskou medicínu, začala se čistit. Ale k mimi nám nepomohlo. Další, co jsem zkoušela, byl léčitel. Po léčiteli jsem navštívila svého gyndaře. A přemluvila ho znovu na Clostelbegyt a světe div se, reagovala jsem. Dokonce jsem objevila 2 čárky na těhu testu. Ale nevěřila jsem tomu. Bohužel, čárka na testu byla týden, a pak se vytrácela. Dr. mi potvrdil biochemické těhu. Ale pro nás to byla krásná zpráva! Já těhu? I když to nedopadlo, tak přeci jen je to pro nás veleúspěch! Další pokus na Clostelbegyt byl stejně úspěšný, ale pozitivního těhu testu jsme se nedočkali.
Nechala jsem si předepsat cvičení Ludmily Mojžíšové. Kam stále docházím. Další věc, o kterou jsem se začala zajímat je homeopatie. Moc jí nevěřím. Ale ještě toto zkusím. Beru ji druhý měsíc a po 14 dnech, co jsem začala, přišla menstruace, a to silná, bolestivá, 4 dny dlouhá. A já měla takovou radost a konečně jsem si přišla jako ženská
To byla moje, doufám, že ne první a poslední menstruace, bez vyvolání dr.! Teď je to 29. den a já čekám na další měsíčky. Břicho mě bolí jako čert, prsa a bradavky ještě víc. Tak doufám, že znovu přijde sama od sebe. Nevím, zda je to díky homeopatii, nebo náhoda? Nevím.
O mimi se pokoušíme dva a půl roku, zatím bez úspěchu. Jen teď od ledna 2012 se snažení změnilo na: pokud to má přijít, tak to přijde.
Ale, holky, řeknu vám, že vztah, jaký teď máme s manželem… takový jsme neměli ani při největší zamilovanosti (musím to zaťukat, abych to nezakřikla
Hodně nás naše trable a problémy daly dohromady. Manžel mě drží nad vodou a já mu za to děkuji.
PS: Budu ráda, pokud máte jakékoliv zkušenosti s homeopatiky, dejte mi vědět.
Děkuji za dočtení mého dlouhého deníčku ![]()
Přeji všem snažilkám hodně čápů a vran, těhulkám příjemné těhulkování a maminám hodné a vysmáté děti.
Přečtěte si také
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 26
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 33
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 96
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1869
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1111
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1983
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 819
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 486
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22089
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...