Snažím se žít dál
Bolí to strašně moc a zatím moc čas nepomohl. :( Je večer a já zas brečím. Cítím tak strašnou bolest, tak strašně moc mi chybíš. Proč jsme nedostali šanci být spolu, miláčku můj. Jsou to už 4 měsíce, co jsem tě ztratila. Snažím si hrát na hrdinku, ale je to tak těžké přetvařovat se, když chci řvát.
Tetička mi řekla, že to tak mělo být, že mě to mělo posunout dál, že si vzal na sebe naše hříchy a když mi vyložila karty, tak jsem se druhý den cítila dobře, klidněji. Jestli byl tvůj úkol nás s tatínkem víc spojit a abychom zjistili, jak moc nám na sobě záleží, tak tě potěším, jsme si ještě blíž.
Vlastně bez něj, Lucky a babičky bych to nezvládla. Hlavně tvůj tatínek zvládl všechno zařídit. Vyzvedl tvůj rodný list, i když věděl, že už nejsi s námi, zařídil rozloučení, ale hlavně to, že za tebou jel a když jsi odešel, tak to byl on, kdo zvedl telefon a pak mi musel říct tu nejhorší věc.
Moc hezky se o mě staral, ale taky trpěl a kvůli mě se snažil to skrývat. Díky němu jsem zvládla poslední rozloučení, díky nim jsem se nezbláznila, ale byl to hrozný den. Znovu mě praskalo srdce. S tebou umřela část mě a bolest už nikdy nezmizí.
Vím, že na mě z nebe dohlížíš, i na tatínka, ale dala bych cokoliv za to, abys mohl být u mě. Postupem času zjišťuji, že jsme měli udělat pár věcí jinak, ale v nemocnici nám žádné informace nedali a nikdy by mě nenapadlo, že bych nějaké takové informace kdy potřebovala.
Tolik věcí mě teď napadá a udělala bych je jinak. Proč jsem neřekla, ať ti udělají otisk nožičky, abych měla památku? To mě trápí hrozně moc. Máme jen tvoji fotku, na kterou nemám odvahu se kouknout. Asi bych se zbláznila, kdybych tě viděla, jak jsi nádherný.
Proč jsem za tebou nejela, proč mě nenapadlo podepsat reverz… Měli jsme ještě počkat. Bylo to pro nás nejtěžší a nejhorší rozhodnutí v životě. Proč jsme víc nepřemýšleli o písničkách, které jsme ti nechali zahrát, proč to doktoři neudělali jinak a bylo by to jinak, proč se to sakra muselo stát nám? Proč nemůžu ztratit paměť?
Vím, že je to škaredé, ale strašně ráda bych zapomněla na některé řeči. Když mi řekl primář, že jsi byl jak hadrová panenka, jak mi sestra na sále řekla, ať se nebojím, že miminka něco vydrží. Asi jsem tušila, že to nebude dobré, nebo jen ze sobeckých důvodů jsem se ptala, zda budu úplně uspaná.
Zapomenout tu šílenou bolest, když jsem tě měla poprvé v náručí. Poprvé jsem si tě pochovala až v urničce. Znovu mi praskalo srdce. Vyčítám si, že jsem nejela hned ráno do nemocnice, když mě tvůj tatínek nabízel, že mě tam hodí. Třeba by bylo všechno jinak. Co když je to moje vina?
Nemůžu přestat myslet na to, jak jsi mě kopal, jak jsem cítila tvůj první pohyb, jak jsi mi rád tlačil na játra, jak jsem tě lechtala. Vím, že bys nechtěl, abych se tak trápila, ale nejde to.
Tak strašně moc mi chybíš, moc tě miluju, lásko naše, a nikdy na tebe nezapomenu. Už na vždy budeš v mém srdci, ráda bych se už rozhodla, kde bude tvé „místečko“. U babičky nemůžeš být napořád, ale jak se mám rozhodnout? Mám strach, abych toho pak nelitovala.
Tolik otázek a žádné odpovědi. Jediné, co vím, je, že na tebe s tatínkem nikdy nezapomeneme. Navždy jsi náš piškůtek. Moc tě milujeme. Dohlížej na nás, andílku náš.
Přečtěte si také
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 61
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 59
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 81
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 668
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1195
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 902
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 4570
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1574
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 1159
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1518
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Je mi to moc líto…
. Jste velmi statecna! Upřímnou soustrast 
drž se 