Snažím se žít dál
Bolí to strašně moc a zatím moc čas nepomohl. :( Je večer a já zas brečím. Cítím tak strašnou bolest, tak strašně moc mi chybíš. Proč jsme nedostali šanci být spolu, miláčku můj. Jsou to už 4 měsíce, co jsem tě ztratila. Snažím si hrát na hrdinku, ale je to tak těžké přetvařovat se, když chci řvát.
Tetička mi řekla, že to tak mělo být, že mě to mělo posunout dál, že si vzal na sebe naše hříchy a když mi vyložila karty, tak jsem se druhý den cítila dobře, klidněji. Jestli byl tvůj úkol nás s tatínkem víc spojit a abychom zjistili, jak moc nám na sobě záleží, tak tě potěším, jsme si ještě blíž.
Vlastně bez něj, Lucky a babičky bych to nezvládla. Hlavně tvůj tatínek zvládl všechno zařídit. Vyzvedl tvůj rodný list, i když věděl, že už nejsi s námi, zařídil rozloučení, ale hlavně to, že za tebou jel a když jsi odešel, tak to byl on, kdo zvedl telefon a pak mi musel říct tu nejhorší věc.
Moc hezky se o mě staral, ale taky trpěl a kvůli mě se snažil to skrývat. Díky němu jsem zvládla poslední rozloučení, díky nim jsem se nezbláznila, ale byl to hrozný den. Znovu mě praskalo srdce. S tebou umřela část mě a bolest už nikdy nezmizí.
Vím, že na mě z nebe dohlížíš, i na tatínka, ale dala bych cokoliv za to, abys mohl být u mě. Postupem času zjišťuji, že jsme měli udělat pár věcí jinak, ale v nemocnici nám žádné informace nedali a nikdy by mě nenapadlo, že bych nějaké takové informace kdy potřebovala.
Tolik věcí mě teď napadá a udělala bych je jinak. Proč jsem neřekla, ať ti udělají otisk nožičky, abych měla památku? To mě trápí hrozně moc. Máme jen tvoji fotku, na kterou nemám odvahu se kouknout. Asi bych se zbláznila, kdybych tě viděla, jak jsi nádherný.
Proč jsem za tebou nejela, proč mě nenapadlo podepsat reverz… Měli jsme ještě počkat. Bylo to pro nás nejtěžší a nejhorší rozhodnutí v životě. Proč jsme víc nepřemýšleli o písničkách, které jsme ti nechali zahrát, proč to doktoři neudělali jinak a bylo by to jinak, proč se to sakra muselo stát nám? Proč nemůžu ztratit paměť?
Vím, že je to škaredé, ale strašně ráda bych zapomněla na některé řeči. Když mi řekl primář, že jsi byl jak hadrová panenka, jak mi sestra na sále řekla, ať se nebojím, že miminka něco vydrží. Asi jsem tušila, že to nebude dobré, nebo jen ze sobeckých důvodů jsem se ptala, zda budu úplně uspaná.
Zapomenout tu šílenou bolest, když jsem tě měla poprvé v náručí. Poprvé jsem si tě pochovala až v urničce. Znovu mi praskalo srdce. Vyčítám si, že jsem nejela hned ráno do nemocnice, když mě tvůj tatínek nabízel, že mě tam hodí. Třeba by bylo všechno jinak. Co když je to moje vina?
Nemůžu přestat myslet na to, jak jsi mě kopal, jak jsem cítila tvůj první pohyb, jak jsi mi rád tlačil na játra, jak jsem tě lechtala. Vím, že bys nechtěl, abych se tak trápila, ale nejde to.
Tak strašně moc mi chybíš, moc tě miluju, lásko naše, a nikdy na tebe nezapomenu. Už na vždy budeš v mém srdci, ráda bych se už rozhodla, kde bude tvé „místečko“. U babičky nemůžeš být napořád, ale jak se mám rozhodnout? Mám strach, abych toho pak nelitovala.
Tolik otázek a žádné odpovědi. Jediné, co vím, je, že na tebe s tatínkem nikdy nezapomeneme. Navždy jsi náš piškůtek. Moc tě milujeme. Dohlížej na nás, andílku náš.
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 2294
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 1736
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1124
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 584
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3847
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2474
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2091
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 808
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2993
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5864
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Je mi to moc líto…
. Jste velmi statecna! Upřímnou soustrast 
drž se 