Špatné dětství

Celé dětství jsem nechápala, proč mě nemá ráda, a to nechápu stále. Jenže teď už je to jedno, jelikož jsem dospělá. Tehdy jsem bohužel byla jen malé dítě, co dělalo vše pro to, aby ho matka milovala. Ale ani samé jedničky nebyly k ničemu.

Už když jsem se narodila, tak mě prý mamka a ani taťka nechtěli. Už měli jednu holčičku, krásnou a zdravou. Zato já se narodila s Fallotovou tetralogií. Maminka věděla, že budu nemocná, ale i přesto si mě nechala, i když jsem nechápala, proč a nechápu to ani dodnes, když mě nikdy neměla ráda.

Ve třech letech mě operovali a já operaci přežila, což v té době přežilo jen každé dvacáté dítě. V mých pěti letech od nás otec odešel, prý nechtěl nikdy doma mrzáka, i když jsem byla úplně normální jako všechny děti a ke všemu si pořídili spolu ještě bráchu.

Celkově si své dětství pamatuji asi od první třídy. Tehdy jsme bydleli ve městě v paneláku. Mamka zůstala na nás sama a možná se snažila dát každému kousek lásky - až na mě. Vždy říkala, že jsem její prokletí. Cokoliv se jí nedařilo, tak jsem za to mohla já.

Velmi často mě vyhazovala z domu. Vždy říkala, že mě nesnese a že musím odejít já a nebo ona. Jelikož ségra s bráchou byli ještě malí, vždy křičeli, ať odejdu já. Pamatuji si, že jsem vždy byla schovaná pod schodama a tam pak i často spala.

Pokaždé jsem se těšila až vyrostu a odejdu z domu. Každé dítě si hrálo venku a užívalo si, jen já se bála vždy toho, co přijde, jak se zase máma zlobí. Po nějaké době si toho začali všímat i sousedé a přišla k nám sociálka, ale podle nich vše bylo v pořádku. Když odjela, vždy jsem dostala.

Jednou mě praštila horkou pánví a já musela na pohotovosti říct, že jsem se sama popálila. Bylo to děs, nebylo nic, co by mě jako dítě těšilo. Nikdy jsem neslavila narozeniny, na Vánoce nedostala nic jiného než náčrtník a pastelky.

Jednou mamka koupila sestře krásnou Barbie panenku s kočárem a říkala, že ji příští rok koupí mně, ale nikdy jsem se jí nedočkala. Teď už jsem matkou já a moje máma je od narození mého syna po mrtvici a ochrnutá. Asi je to nějaký boží trest za to, jak se celý život chovala ke mně.

Ale jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré a já vím, že nikdy nebudu jako ona.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
viky23
17715
19.9.16 02:37

Smutny, moje mama nadrzovala vzdy brachovi a ten me v detstvi hodne tyral. Dodnes mam nocni mury :(

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.9.16 07:05

Je to smutné, také jsem si jako dítě něčím takovým procházela. Teď už jsem s rodiči ok. Z jejich přístupu ke zdraví a výchově jsem si odnesla následky na celý život… takže buďte ráda, že jste zdravá, já si to ponesu sebou do konce života. Prosím o anonym.

  • Upravit
Betynka87
6177
19.9.16 08:04

Máma nadrzovala cely život brachovi. Já byla taková Popelka, co nikdy nic neměla jen tak. Ale ted jsem zato rada. Postaram se o sebe ao svou rodinu. Bratr je zadlužený gambler, co si neumí utrit ani zadek a drží se maminky a tatínka. Sam by nepřežil ani týden.

  • načítám...
  • Zmínit
quinsley
957
19.9.16 08:10

Ahoj. To je hrozné! Fakt nedokážu pochopit, jak se matka dokáže chovat takhle k vlastnímu dítěti!
A jak muže dělat takové rozdíly mezi svými dětmi!
Je mi moc líto, čím sis musela projít…dítě má vždycky být milované.
Trest už tvoji matku potkal a ty se teď jen raduj ze své rodiny a dítěte a lepšího života! Držím palce, ať už je vše jen dobré!

  • načítám...
  • Zmínit
123Soňa
2711
19.9.16 08:30

Ahoj. Je mi to líto. Doufám, že to na tobě nechalo co nejmenší psychické následky. Tohle totiž následky zanechá… A věřím, že ti to pomůže být co nejlepší matkou, která se bude snažit, aby její rodina žila pohodový život plný lásky. Hodně sil!

  • načítám...
  • Zmínit
Kiki24042014
397
19.9.16 08:35

Bože:-( to je hrozné, ale tebe to moc posílilo a tak to vezmi. Díky tomu budeš silná a skvělá matka ( vlastně už jsi )

  • načítám...
  • Zmínit
Ketty655
719
19.9.16 08:59

Nikdy nedopust aby se neco podobneho stalo tvemu diteti, opatruj ho a miluj kazdou vterinu :srdce: a bud silna :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
samanta2208
5668
19.9.16 09:09

Tvoje máma si tě nikdy nezasloužila!! Pokud věděla co ti je a i přes to si tě nechala a pak na tebe házela všechny negativní věci co se jí stali a bila tě pak si nezasloužila nic jiného než co se jí stalo tomu se říká karma a doufám že na ni bude karma myslet ještě dlouho!!! A věřím že budeš skvělou mámou po tom všem čím jsi si musela projít věřím že to svému dítěti vratis jen v tom nejlepším. Hodně sil preji

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
19.9.16 09:48

Zřejmě me tady opět nekdo narkne, ze nejsem dostatečně Empaticka, ale ma tenhle deníček jiny smysl nez sebelitost? Protoze ja v nem žádný inspirativní, ani jiny příběh nevidím.

  • načítám...
  • Zmínit
Mer11
302
19.9.16 10:00

Posílám hodně síly a lasky

  • načítám...
  • Zmínit
Bábrdl
36556
19.9.16 10:05

@Jitusee Chce se podělit o svou zkušenost.

  • načítám...
  • Zmínit
Bábrdl
36556
19.9.16 10:06

@viky23 @Betynka87 Holky, tohle je prokletí minulé generace. Včetně toho, že teď dcery popelky matkám pomáhají a synové chlastají, hrají karty nebo se s nimi stýkají minimálně a jezdí za rodinou své ženy.

  • načítám...
  • Zmínit
nonina
4332
19.9.16 10:10

Je to smutné, kolik dnes už dospělých lidí má podobné vzpomínky na své dětství. Patřím mezi ně. u nás to bylo ještě tak, že matka se celý život snažila o syna, tudíž my holky jsme byli nepovedky. Navíc ještě byla dvakrát na interupci, v době, kdy se jí mimino nehodilo „do krámu“. Po dvou dívkách (mně a prostřední sestře) se jí povedl vytoužený kluk, který bohužel ve 4 měsících zemřel na SIDS doma v postýlce - bylo mi 8. Pak se jí narodila ještě jedna dcera a dávala nám to hodně sežrat, že jsme měly zemřít my, ne ON. Moje nejčastěji slyšená věta v dětství byla : Jsi bestie v lidské kůži oděná a pokud bych Tě zabila, tak mne stejně osvobodí, protože nemáš právo žít. A stejně se chovala i k sestrám, psychické týrání na denním režimu, fyzické týrání (včetně mého zlomeného nosu k vůli připálenému jídlu - v 10 letech), nedostatek jídla - řešila babička každý den.
V mých 17 a v jejím 3 manželství se jí narodil syn (brácha) - i pak byla na nás hnusná.
Dnes jsem 40letá, mám svou rodinu, svého manžela, svou dceru, o kterou k vůli jejímu mentálnímu postižení, zbytek rodiny - když to přeženu - nestojí. Každopádně se s matkou téměř nestýkám, mou dceru vidí tak max. 2× do roka a to ještě, pokud má zájem - nejsem totiž mstivá mrcha, nechci si špinit karmu nenávistí - je mi máti ukradená.

@Jitusee ne, nejsi neempatická. Jenom jsi měla zřejmě to štěstí, že Tvé dětství nebylo poznamenáno odmítáním ze strany toho, kdo by takové něco dělat nikdy neměl, ze strany MÁMY. Myslím, že v tomto deníčku nejde o sebelítost, ale spíše o přetlak, který musí ven. Sama jsem se výše rozepsala a to jsem původně neměla v úmyslu psát tak dlouhý komentář. Je to jako hráz, kterou si neseme v sobě, jakmile pak vypluje napovrch první slůvko, je to jako povodeň. A věř, že i vypsat těch pár slov (protože to je jenom špička ledovce) má očistný účinek. Mne se například docela ulevilo a zase to na nějakou dobu vydrží.

Všem, kdo si prošli něčím podobným moc přeju, aby se co nejvíce poučili a hlavně, aby se dali co nejdříve dokupy. A hlavně, pokud to tak cítíte, mluvte o tom s někým, komu se dá věřit. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
19.9.16 10:14

@nonina to se ale pleteš :) ja rozhodne nemela ukazkove detsvi. Pokud nekomu pomůže se tímto způsobem vypsat, pak je to jedine dobre a at pise dal.
Ja jsem zřejmě jiny typ, k minulosti se nevracim a jsem velice opatrná v tom, co na sebe prozradím :)

  • načítám...
  • Zmínit
nonina
4332
19.9.16 10:24

@Jitusee ano, to byla ta druhá možnost, proč se na vypsání v deníčku můžeš koukat jako na sebelítost. ;)

Rozhodně je to fakt dobře, když se s tím člověk dokáže aspoň jakš takš srovnat. je mi líto, že taky patříš do této „skupiny“.

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
19.9.16 10:36

@nonina diky bohu jsme dospělé a můžeme si se svým životem již naložit dle svého uvážení :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lucije28
2482
19.9.16 11:25

Acho jo, tohle by se nemělo dít, obdivuje všechny, kteří toto museli prožívat, že v dospělosti jsou lepší, než jejich rodiče :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mrs. S
19.9.16 11:27

@Jitusee řekla by jsem že nemá, souhlasím s tebou, hlavně když autorka to bude furt přepírat dokola, tak se nikdy své minulosti nezbaví a pořád jí bude tížit

  • Upravit
Ice79
2659
19.9.16 11:36

@Jitusee Tak si kup brýle. :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
19.9.16 11:48

@Ice79 to je velice duchaplna odpoved dospělého člověka.
Pro me je to par odstavců plných,,foukáni si bolistek ". Kdyby příběh vyústil v to, ze Pani/Slečna se dokázala postavit navzdory nemilemu osudu na vlastni nohy a nezlomilo ji to, pak bych ten smysl viděla.
Takhle to pro me je opravdu volání o politování a spis to ve me evokuje opačné pocity, nez ze se s tim pisatelka vyrovnala a je hodna poplacani po ramenou.
Kdyby to byla moje kamarádka, pak bych se ji misto smutnych smajliku snažila motivovat tak, aby vse hodila za hlavu. Babrani se v bolistkach jeste nikdy nikomu nepomohlo.
Ale zřejmě jsem opravdu jiná a takový nazor tady neni žádoucí, od samaritanek se mi dostane vycitky a prokrouceni panenek nad mou natvrdlosti a necitem, ačkoliv opak je pravdou :)
Autorce preji mnoho sil, samozrejme je mi lito ze tohle si musel nekdo prožít a poznamenalo to jeho duši a pokud ji pomůže psat, at pise.

  • načítám...
  • Zmínit
Pipilota Citrónie
1099
19.9.16 12:01

@Jitusee co, když je to foukání bolístek, jak píšeš, součástí toho velkého (a mnohdy bolestivého) procedu uzdravení se/vypořádání se s problémem? potřebuje se v tom bahýnku ještě trochu pobabrat, holky ji politují a ona se pak sebere a řekne, dobrý holky, už to uzavřu… Každý má jinou cestu, ty píšeš, že jsi to neměla lehký a vyrovnala ses s tím tak, žes to uzavřala, fajn pro tebe a jsi dobrá, ale každý to takhle nezvládne. Mimochodem neštve tě to tolik, protože tebe nikdo nelitoval a taky jsi to zvládla? Tolik caviků kolem fňukny? a pod? já to tak občas totiž měla a jen mi to ukázalo to, že ještě to nemám uzavřený, i když si to myslím.

Přeji všem, aby odpustili svým rodičům a aby jim odpustili jejich vlastní děti :srdce:

Příspěvek upraven 19.09.16 v 12:02

  • načítám...
  • Zmínit
rodinka4
2332
19.9.16 12:02
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
19.9.16 12:09

@Pipilota Citrónie kdybych litovat chtela, pak se litovat nechám. Ale jak uz jsem psala výš, jsem zřejmě jiny typ. Jsem bojovna a naopak nechci, aby me nekdo zranitelnou viděl.
Pokud nekomu prave tohle pomůže, tak fajn, nemam nic proti.
Ze jsem napsala pohled z opačné strany neznamená, ze někoho chci zesmesnovat, ze je fnukna. Ba naopak myslim, ze lidi jez stojí na miste a utapi se v minulosti je,,potreba nakopnout " aby šli dal a nenechali si i přítomnost ovlivňovat veci z minulosti, jez nedokáži změnit.

  • načítám...
  • Zmínit
En.Joy
487
19.9.16 12:14

Jestli se autorko muzu zeptat, jaky máš tedy vztah k mame dnes? Vidate se, kde zije, kdo o ni pečuje? Tvůj příběh me zaujal a tohle mi v nem chybi. Samozrejme, jen pokud se sama chceš podělit… jinak tvůj deníček se mi líbil. Bohužel odvrhnuti vlastni mámou je rána, ktera se nikdy uplne nezaceli. Ano naučíš se s tim žit, vyporadas se s tim tak, že minulost už nebude ovlivňovat tvou přítomnost, ale ty jizvy zůstanou. Je to jako když máš srostlou zlomenin, už dávno to nebolí, ale jak je venku špatný počasí, hned se ti stara rána připomene. To je normální…

  • načítám...
  • Zmínit
Pipilota Citrónie
1099
19.9.16 12:15

@Jitusee s tou fňuknou jsem to napsala neobratně, to jsem si říkala vždycky já, když někdo měl lítost, kterou jsem chtěla pro sebe :lol: nechtěla jsem, aby to vyznělo, že ty někoho zesměšňuješ nebo že bych chtěla napadat zakladatelku. Každá máme jiný přístup, ale v podstatě záměr stejný, že? Pomoct autorce deníčku, aby už si život nenechala dál kazit minulostí. Moc se mi líbila tvoje věta: ‚diky bohu jsme dospělé a můžeme si se svým životem již naložit dle svého uvážení‘ a na zakladatelku mám dotaz (na který mi fakt nemusí odpovídat, pokud nechce) Co by ti pomohlo, abys to v sobě uzavřela?

  • načítám...
  • Zmínit
Raspusha
1093
19.9.16 13:57
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25128
19.9.16 15:04

@Jitusee To vis, takove detstvi moc inspirativni neni :- Pisatelka se proste potrebovala vypovidat, aby se ji ulevilo.To se tak nekdy mezi spriznenymi dusemi dela.

  • načítám...
  • Zmínit
Almatka
7008
19.9.16 19:53

Nejhorší je, když ti nejbližší dělají takové věci a dítě není schopné pochopit…a ještě strašnější je, když pak dítě má samo dítě a aplikuje ve stresu či afektu stejný model výchovy jako jeho rodič. To se stalo mně a odrovnalo mě to. Nebylo to u nás zdaleka takové, spis naopak, máma by za nás i dychala, ale máma byla týraná (ona to tak nevidí má dodnes pocit, že si to bití a nadávání zasloužila :zed: ) a některé věci, které ona nevidí jako týrání, tak převedla do své výchovy - takové to tiché týrání, kdy napřed byl zpohlavkovani a pak přezírání s naštvaný výrazem :zed:
Držím palce ať najdeš ten správný přístup ke své rodině…

Příspěvek upraven 19.09.16 v 19:54

  • načítám...
  • Zmínit
Jedna babička
9501
19.9.16 20:14

Zakladatelko, je velmi dobře, že jsi se z Tvých pocitů vypsala. I když si člověk říká, že je dospělý, má svou rodinu, stejně tam někde je červík, který hlodá a vrací nás zpět do minulosti. I já jsem měla velmi podobné dětství jako Ty. Se svými rodiči se už dávno nestýkám. Jsem jim ale nesmírně vděčná za to, jaké dětství mi připravili. Díky nim jsem se totiž naučila, jak se nikdy nechci chovat ke svým vlastním dětem a vnoučatům.

  • načítám...
  • Zmínit
Danulinka16
2927
19.9.16 23:40

@fashion_victim83
Dite s falotovou tetralogii neni postizene…tedy co si pamatuji ze skoly, resitelna vada operaci…

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
19.9.16 23:42

@nonina
To je hrozný, co rodičové dovedou…
Snad už se máš líp :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Aletheia
7212
19.9.16 23:50

Přesně tak, je to vada srdce. Nic co by ovlivňovalo chování nebo vzhled dítěte. Není to žádný „krypl“ a nechápu že to matka považovala za postižení. Je to smutné… Měla tě podporovat aby jsi operaci a vše okolo zvládla.. Mrzí mě to. Buď pro své děti tou nejlepší mámou.

  • načítám...
  • Zmínit
ZNK
3
20.9.16 10:30

Taktéž jsem zažívala hrozne dětství. Novy manžel matky je narcista a matka trpí OKD. Nikdy se ne léčila. Nebavím se s nimi, ani s otcem a bratrem, kteri přistoupili na to, ze jsem jim všem jen na obtíž! Zažívala jsem psychické tyrani, ponižování, bála jsem se! Chtěla jsem od nich pomoct v těžké životní situaci, dočkala jsem se jen vycitek, nadávek a ponižování, ze jsem k ničemu. Mam dve nadherne holcicky a i kdybych neměla, kam jit, tak rozhodne lepsi, nez procházet znovu tím samým… Zklamalo me 40 lidi, některým jsem sloužila a pomahala, ale od nich za to všechno přišla slabá pomoc. Dostala jsem sice do zacatku byt, pozdeji i výbavu a auto, ale všechno pohltily dluhy, které nejsou moje a jedine, co mi miluju, tak jsou holcicky!…:) Je to hrozne, ale pro ne jsme skončili a oni pro me tu nejsou a ziju sice v bídě, ale mnohem šťastnější! Mosty pres minulost jsou spálené a vy to udělejte taky!…:)

  • načítám...
  • Zmínit
jagoda8
115
20.9.16 12:31

@Jitusee není to žádný příběh jen prostě jsem chtěla se z toho vypsat. Navštívila jsem už mnoho psychologů, ale pořád to ve mě je. Je deníček o tom jaký člověk dokáže být krutý aspoň pro mě taková máma byla.
Všem děkuji a ikdyz to na mě zanechalo v hlouby plno strasnych vzpomínek tak vždy vím jaká nebudu. Jen si celou dobu říkám, že to už je za mnou, ale bohužel není :(

  • načítám...
  • Zmínit
jagoda8
115
20.9.16 13:05

@Pipilota Citrónie netuším co by mi pomohlo. Já se pokoušela řešit to s psycholožkou a prostě se vypovídat a zapomenout, ale ono to nejde. S matkou v kontaktu nejsem, dám jí dárek na vánoce a narozeniny, abych dokázala, že nejsem taková bestie jako ona, ale nic víc. Kdybych věděla, že mi něco pomůže tak už dávno bych to udělala. Pokouším se často zapomenout, nepřipomínat si to nijak, ale bohužel samo se to vždy vrátí. A stačí jen slyšet stejné slova. Nedávno sousedka řvala na psa, dělej, jdi, vypadni a já hned jako bych slyšela matku, když mě vyhazovala

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
20.9.16 13:13

@jagoda8 moc me mrzi jake v tobe zanechala hluboké rány žena, jez te mela milovat nejvíc. Preji ti, aby si co nejdřív našla cestu jak jít dal. Zkoušela jsi odpustit? Ne kvuli tve matce. Ale kvuli tobe same..

  • načítám...
  • Zmínit
jagoda8
115
20.9.16 13:39

@En.Joy teď se o ní stará sestra už od začátku. Já jí dam jen ze slušnosti dárky jinak ji nevidam a malý ji ani jako babičku nezná. Ví, že žije a že je nemocná, ale jinak nic víc. Po tom všem co mu udělala nic víc ani nemůže čekat a ničeho se ani nedočká

  • načítám...
  • Zmínit
jagoda8
115
20.9.16 14:01

@Jitusee ne to jsem nezkoušela. Možná by to pomohlo. Jen jak jí mám to vše odpustit? Ke všemu tohle je můj život do deseti let, pak to pokračovalo dal a bohužel pro mě to bylo ještě těžší, hlavně když jsem začala dospivat a ona si našla nového přítele.

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
20.9.16 14:06

@jagoda8 myslím,ze kdyz odpustis tak se budeš moci hnout dal.. Mne tohle osobně u me mámy pomohlo.
Neni to tvoje chyba, je to chyba tve matky.. A Lide bohuzel chybuji. Odpust ji, ze ji nebylo zhury dáno to co tobe. Nezištna láska a pochopeni. Ona se jednou (v uvozovkách ) bude zodpovídat ze svých hříchu, karma dozene každého. Ty si tu svou nezatezuj tak hnusnym citem, jakým je nenávist.

  • načítám...
  • Zmínit
jagoda8
115
20.9.16 15:00

@Jitusee asi máš pravdu. Vždy jsem si říkala a říkám stále co jsem dělala špatně. Ale vždyť já se jen narodila nic jiného. Pokusím se jí odpustit a přestat žít s nenávisti k ní. Děkuji :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
20.9.16 19:15

@jagoda8 neni vubec zac :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Pipilota Citrónie
1099
20.9.16 19:35

@jagoda8 mně pomáhá si ty situace racionalizovat, třeba: necítím se dobře, když někdo řve, chce se mi brečet a zdrhnout, nejraději bych tu sousedku, co mi tento pocit vyvolala něčím praštila. No a pak si uvědomím, že jsem v bezpečí, že se mě ta situace netýká, že jsem v bezpečí, mám svůj život, krásný život, který mám ve svých rukách, mám se dobře. Je v normální cítit se zle pk tom všem, co jsi zažila, ale už jsi velká a už se o sebe dokážeš postarat. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mlejnice01
87
21.9.16 09:55
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
DanielaD
18304
21.9.16 11:55

Smutné.

  • načítám...
  • Zmínit
Kajule21
5468
21.9.16 12:15

Nepochopím, jak se někdo může takhle ke svému dítěti chovat. Nějak zlostí ani nenecházím slova.Jsem ráda, že už to máš za sebou a víš, jaká nikdy nebudeš ke svému dítěti-věřím, že i tohle ti pomohlo být skvělou mámou svému dítěti. Jak se říká: „Nepřej nikomu nic zlého“, tak tvojí matce se to vrátilo jako bumerang a teď trpí za všechno, co na tobě napáchala. Nerada to říkám a je to smutné, ale „dobře jí tak!!“.Přeju hodně štěstí a v životě už je to dobré :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Ayisha26
43
21.9.16 22:53

Je mi moc líto že sis tohle musela prožít :( a absolutně nechápu jak ti to tvoje matka mohla udělat takhle se k tobě chovat :nevim: když tě brala jako postiženou kterou nechtěla tak nechápu proč si tě nechala…je to odporné být taková ke svému vlastnímu dítěti. Já bych toho svého prcka taky nejraději někdy „uskrtila“ ale nikdy bych mu nedokázala takhle ublížit ani cizímu dítěti bych to neudělala. Také jsem si prožila své s mojí mamkou, ale to zdaleka není tvůj případ a teď spolu vycházíme skvěle. Jak už tu někdo psal že bys to měla hodit za hlavu…je to nesmysl protože to nejde…já jsem taky celkem silný typ člověka co se psychiky týče, ale zároveň mám takovou empatii že si umím představit tvou bolest a vím moc dobře že stačí jen jeden podnět a ty okamžitě cítíš tu bolest co jsi prožívala a na to prostě nejde zapomenout…hlavně se drž a hodně štěstí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jagoda8
115
22.9.16 09:46

@Ayisha26 máš pravdu, moc děkuji :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ayisha26
43
22.9.16 10:26

@jagoda8 není zač :hug: ne vždy je dobre být silná a hodit vše za hlavu…protože to stejně utapis v sobě. Tak se radši svěřit a cítit se pochopena, nebo i politovana to prostě někdy pomůže, pak se budeš cítit silnější :* a @Jitusee já myslím že vy máte problém sama se sebou a vůbec nejste tak silná jak tu píšete. Já si spíš myslím že vaše zážitky na vás zanechali následky a vy to teď ventilujete tím že jste nepříjemná k jiným :?

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
22.9.16 10:55

@Ayisha26 Vas je na emiminu skoda, dejte se na psychologii :srdce:
Nepříjemná začnu byt teprve na vas, pokud si svoje psychologické anamnezy nenechate pro sebe či někoho, u koho je to žádoucí :lol: kazdy průměrně inteligentní clovek pochopil jak jsem to myslela, včetně autorky samotné.

  • načítám...
  • Zmínit
Niki2014
25
22.9.16 10:59

Ani nevim, co napsat :roll: Je to hrozne. Nechapu takove „matky“.Milujte své dite :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář