Štědrý den u cizích lidí
- O životě
- Lada84
- 24.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak si mě k sobě na Štědrý den pozvali cizí lidé aneb o dobru, které je stále mezi námi.
Bylo 24. 12. 2009 ráno. Sváteční den, který většina lidí tráví se svými bližními, užívá si klid, vánoční atmosféru a tradice. Vstávám o 7 hodině ranní, rychle do sebe nahážu snídani, kterou vystresovaný žaludek nechce přijmout. Ach Bože, mně se tam taaak nechce. Myslím na práci a na to, že mi spíš bere, než dává. Plat neodpovídající stresu a vypětí, které je na denním pořádku. Ne, nechci na to myslet, ještě tam nejsem, zkusím obrátit pozornost na jiné věci.
Kouknu z okna, abych zjistila, že sníh nedorazil, že počasí odpovídá spíš předjaří. Teplota kolem 10 stupňů, zataženo a mírný deštík. Popadnu kabát, zabouchnu dveře a vyrazím na zastávku. Jsem na ní sama, ještě pro jistotu zkontroluju jízdní řád, jestli ten spoj nezrušili, a čekám. Autobus jezdí co hoďku, ale jezdí. Co mě zarazí víc, je množství aut na silnicích. Čekala bych mírnější provoz, no, Brno je přeci jen 2. největší město republiky, a tak to tu žije jinak než v mém severočeském městečku.
Autobus mě vpustí před office center. Jedna moderní budova jako druhá, chladná ocel a skla a mraky zaměstnanců v kostýmech a s kufříky v rukách. Taky sem patřím, jsem jednou z nich (ty kalhoty už mi pnou, doufám, že si toho nikdo nevšimne, všechny ty holky jsou jak z katalogu na spodní prádlo).
Elektronická čtečka mě vpustí dovnitř a já se výtahem vyvezu do nejvyššího podlaží. „Ahoj!“ zleva, zprava. Je nás tu dost, cca 80% zaměstnanců firmy muselo přijít. Náš zákazník, náš pán a ten náš je ze zahraničí, kde se Štědrý den slaví až o den později. Zkráceně řečeno, čeká nás 8 hodin, kdy na nás v průměru 60-70 zákazníků bude křičet pro věci, které jsme neudělali a za které se budeme muset dokola omlouvat.
Najíždím na naučené fráze „Hello Sir, how may I help you?… Oh, I am very sorry for the inconvenience caused, but I´ll make sure you´ll get your compensation.“
Ani nevím jak, ale už je čas odpolední pauzy. Jdu si k firemní mikrovlnce ohřát lečo a narazím na novou kolegyňku Karin. Dělá u nás teprve měsíc a moc toho o ní tak nevím. Přisedne si ke mně a zapovídáme se. Bydlí v Brně, takže ji moc nemrzí, že přijde o skoro celý den, který je v práci. Podstatný je pro ni večer, kdy už si bude večeři a stromeček užívat se svým manželem. Ne jak já. Moje vyhlídky jsou takové, že po práci pojedu posledním autobusem na sídliště, vlezu do toho pronajatého 1+1, kde ještě nemám skoro nic, natož stromek, televizi apod. Nejspíš se pokusím Štědrý večer zaspat. Povídám jí o tom a ona mě v půlce přerušuje s tím, že nelze, aby mě nechala jít do prázdného bytu. Chápe, že na ŠD večer už vlaky nejezdí, a tak prostě nemám jak se domů dostat a nikdo pro mě přes celou republiku a pak zase zpět nepojede.
S příslibem strávení Štědrého večera se mi pracuje líp. Nadávky, byť neoprávněné, tak nebolí a já to překvapivě vypouštím. V 18 hodin večer máme padla. Otevřeme si s kolegy láhev vína a dáme si skleničku, nakonec je to vlastně fajn. Je mezi námi takové pěkné souznění, spolu jsme ten Štědrý den prožili v práci, byli na sebe hodní a dali si vzájemně cukroví, dárky od srdce a vřele si popřáli.
Od firmy už odjíždím s Karin a jejím mužem k nim domů. Je prostřeno pro tři, pod stromkem mám jeden dáreček i já a od 20 hodin pak koukáme na Tři oříšky pro Popelku. Je to něco úplně jiného, ale cítím se dobře. Žádný vetřelec, chudinka, co neměla kam jít. Ne, jsem vítaným hostem a je nám spolu fajn. Poznávám Karin a jejího muže jako vtipálky, milé lidi a HLAVNĚ LIDI SE ZLATÝM SRDCEM.
Druhý den, když jedu domů, tak na ně myslím a doteď na ten ŠD ráda vzpomínám.
Hodně věcí se od té doby změnilo: hned po Novém roce mě vyhodili z práce, já se z Brna nastěhovala do Prahy a našla si práci (podstatně lepší), poznala jsem svého manžela, dodělala si školu a porodila dvě děti. Někdy žasnu, co se dá stihnout za POUHÝCH 5 LET. Některé věci se nám dějí, protože se dít mají. Jakkoli se zdá osud nespravedlivý a krutý, tak časem se může ukázat, že i v krutosti může být trocha toho požehnání.
Nebuďme lhostejní k druhým, važme si sebe navzájem a nezapomínejme na ty, kteří nám pomohli, když jsme to potřebovali. Krásné svátky bohaté pro duši. 
Přečtěte si také
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 995
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2341
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 2619
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 2992
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 3494
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 2732
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 3296
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 3109
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 1254
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 1333
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
PS: Jsi jeste porad takova kocka? Kdyztak SZ, at tady holky nenudime pribehem o necem jinem 
