Štědrý den u cizích lidí
- O životě
- Lada84
- 24.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak si mě k sobě na Štědrý den pozvali cizí lidé aneb o dobru, které je stále mezi námi.
Bylo 24. 12. 2009 ráno. Sváteční den, který většina lidí tráví se svými bližními, užívá si klid, vánoční atmosféru a tradice. Vstávám o 7 hodině ranní, rychle do sebe nahážu snídani, kterou vystresovaný žaludek nechce přijmout. Ach Bože, mně se tam taaak nechce. Myslím na práci a na to, že mi spíš bere, než dává. Plat neodpovídající stresu a vypětí, které je na denním pořádku. Ne, nechci na to myslet, ještě tam nejsem, zkusím obrátit pozornost na jiné věci.
Kouknu z okna, abych zjistila, že sníh nedorazil, že počasí odpovídá spíš předjaří. Teplota kolem 10 stupňů, zataženo a mírný deštík. Popadnu kabát, zabouchnu dveře a vyrazím na zastávku. Jsem na ní sama, ještě pro jistotu zkontroluju jízdní řád, jestli ten spoj nezrušili, a čekám. Autobus jezdí co hoďku, ale jezdí. Co mě zarazí víc, je množství aut na silnicích. Čekala bych mírnější provoz, no, Brno je přeci jen 2. největší město republiky, a tak to tu žije jinak než v mém severočeském městečku.
Autobus mě vpustí před office center. Jedna moderní budova jako druhá, chladná ocel a skla a mraky zaměstnanců v kostýmech a s kufříky v rukách. Taky sem patřím, jsem jednou z nich (ty kalhoty už mi pnou, doufám, že si toho nikdo nevšimne, všechny ty holky jsou jak z katalogu na spodní prádlo).
Elektronická čtečka mě vpustí dovnitř a já se výtahem vyvezu do nejvyššího podlaží. „Ahoj!“ zleva, zprava. Je nás tu dost, cca 80% zaměstnanců firmy muselo přijít. Náš zákazník, náš pán a ten náš je ze zahraničí, kde se Štědrý den slaví až o den později. Zkráceně řečeno, čeká nás 8 hodin, kdy na nás v průměru 60-70 zákazníků bude křičet pro věci, které jsme neudělali a za které se budeme muset dokola omlouvat.
Najíždím na naučené fráze „Hello Sir, how may I help you?… Oh, I am very sorry for the inconvenience caused, but I´ll make sure you´ll get your compensation.“
Ani nevím jak, ale už je čas odpolední pauzy. Jdu si k firemní mikrovlnce ohřát lečo a narazím na novou kolegyňku Karin. Dělá u nás teprve měsíc a moc toho o ní tak nevím. Přisedne si ke mně a zapovídáme se. Bydlí v Brně, takže ji moc nemrzí, že přijde o skoro celý den, který je v práci. Podstatný je pro ni večer, kdy už si bude večeři a stromeček užívat se svým manželem. Ne jak já. Moje vyhlídky jsou takové, že po práci pojedu posledním autobusem na sídliště, vlezu do toho pronajatého 1+1, kde ještě nemám skoro nic, natož stromek, televizi apod. Nejspíš se pokusím Štědrý večer zaspat. Povídám jí o tom a ona mě v půlce přerušuje s tím, že nelze, aby mě nechala jít do prázdného bytu. Chápe, že na ŠD večer už vlaky nejezdí, a tak prostě nemám jak se domů dostat a nikdo pro mě přes celou republiku a pak zase zpět nepojede.
S příslibem strávení Štědrého večera se mi pracuje líp. Nadávky, byť neoprávněné, tak nebolí a já to překvapivě vypouštím. V 18 hodin večer máme padla. Otevřeme si s kolegy láhev vína a dáme si skleničku, nakonec je to vlastně fajn. Je mezi námi takové pěkné souznění, spolu jsme ten Štědrý den prožili v práci, byli na sebe hodní a dali si vzájemně cukroví, dárky od srdce a vřele si popřáli.
Od firmy už odjíždím s Karin a jejím mužem k nim domů. Je prostřeno pro tři, pod stromkem mám jeden dáreček i já a od 20 hodin pak koukáme na Tři oříšky pro Popelku. Je to něco úplně jiného, ale cítím se dobře. Žádný vetřelec, chudinka, co neměla kam jít. Ne, jsem vítaným hostem a je nám spolu fajn. Poznávám Karin a jejího muže jako vtipálky, milé lidi a HLAVNĚ LIDI SE ZLATÝM SRDCEM.
Druhý den, když jedu domů, tak na ně myslím a doteď na ten ŠD ráda vzpomínám.
Hodně věcí se od té doby změnilo: hned po Novém roce mě vyhodili z práce, já se z Brna nastěhovala do Prahy a našla si práci (podstatně lepší), poznala jsem svého manžela, dodělala si školu a porodila dvě děti. Někdy žasnu, co se dá stihnout za POUHÝCH 5 LET. Některé věci se nám dějí, protože se dít mají. Jakkoli se zdá osud nespravedlivý a krutý, tak časem se může ukázat, že i v krutosti může být trocha toho požehnání.
Nebuďme lhostejní k druhým, važme si sebe navzájem a nezapomínejme na ty, kteří nám pomohli, když jsme to potřebovali. Krásné svátky bohaté pro duši. 
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 1184
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 1213
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1719
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1475
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 919
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2127
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1311
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2414
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 994
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 601
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
PS: Jsi jeste porad takova kocka? Kdyztak SZ, at tady holky nenudime pribehem o necem jinem 
