Štědrý den u cizích lidí
- O životě
- Lada84
- 24.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak si mě k sobě na Štědrý den pozvali cizí lidé aneb o dobru, které je stále mezi námi.
Bylo 24. 12. 2009 ráno. Sváteční den, který většina lidí tráví se svými bližními, užívá si klid, vánoční atmosféru a tradice. Vstávám o 7 hodině ranní, rychle do sebe nahážu snídani, kterou vystresovaný žaludek nechce přijmout. Ach Bože, mně se tam taaak nechce. Myslím na práci a na to, že mi spíš bere, než dává. Plat neodpovídající stresu a vypětí, které je na denním pořádku. Ne, nechci na to myslet, ještě tam nejsem, zkusím obrátit pozornost na jiné věci.
Kouknu z okna, abych zjistila, že sníh nedorazil, že počasí odpovídá spíš předjaří. Teplota kolem 10 stupňů, zataženo a mírný deštík. Popadnu kabát, zabouchnu dveře a vyrazím na zastávku. Jsem na ní sama, ještě pro jistotu zkontroluju jízdní řád, jestli ten spoj nezrušili, a čekám. Autobus jezdí co hoďku, ale jezdí. Co mě zarazí víc, je množství aut na silnicích. Čekala bych mírnější provoz, no, Brno je přeci jen 2. největší město republiky, a tak to tu žije jinak než v mém severočeském městečku.
Autobus mě vpustí před office center. Jedna moderní budova jako druhá, chladná ocel a skla a mraky zaměstnanců v kostýmech a s kufříky v rukách. Taky sem patřím, jsem jednou z nich (ty kalhoty už mi pnou, doufám, že si toho nikdo nevšimne, všechny ty holky jsou jak z katalogu na spodní prádlo).
Elektronická čtečka mě vpustí dovnitř a já se výtahem vyvezu do nejvyššího podlaží. „Ahoj!“ zleva, zprava. Je nás tu dost, cca 80% zaměstnanců firmy muselo přijít. Náš zákazník, náš pán a ten náš je ze zahraničí, kde se Štědrý den slaví až o den později. Zkráceně řečeno, čeká nás 8 hodin, kdy na nás v průměru 60-70 zákazníků bude křičet pro věci, které jsme neudělali a za které se budeme muset dokola omlouvat.
Najíždím na naučené fráze „Hello Sir, how may I help you?… Oh, I am very sorry for the inconvenience caused, but I´ll make sure you´ll get your compensation.“
Ani nevím jak, ale už je čas odpolední pauzy. Jdu si k firemní mikrovlnce ohřát lečo a narazím na novou kolegyňku Karin. Dělá u nás teprve měsíc a moc toho o ní tak nevím. Přisedne si ke mně a zapovídáme se. Bydlí v Brně, takže ji moc nemrzí, že přijde o skoro celý den, který je v práci. Podstatný je pro ni večer, kdy už si bude večeři a stromeček užívat se svým manželem. Ne jak já. Moje vyhlídky jsou takové, že po práci pojedu posledním autobusem na sídliště, vlezu do toho pronajatého 1+1, kde ještě nemám skoro nic, natož stromek, televizi apod. Nejspíš se pokusím Štědrý večer zaspat. Povídám jí o tom a ona mě v půlce přerušuje s tím, že nelze, aby mě nechala jít do prázdného bytu. Chápe, že na ŠD večer už vlaky nejezdí, a tak prostě nemám jak se domů dostat a nikdo pro mě přes celou republiku a pak zase zpět nepojede.
S příslibem strávení Štědrého večera se mi pracuje líp. Nadávky, byť neoprávněné, tak nebolí a já to překvapivě vypouštím. V 18 hodin večer máme padla. Otevřeme si s kolegy láhev vína a dáme si skleničku, nakonec je to vlastně fajn. Je mezi námi takové pěkné souznění, spolu jsme ten Štědrý den prožili v práci, byli na sebe hodní a dali si vzájemně cukroví, dárky od srdce a vřele si popřáli.
Od firmy už odjíždím s Karin a jejím mužem k nim domů. Je prostřeno pro tři, pod stromkem mám jeden dáreček i já a od 20 hodin pak koukáme na Tři oříšky pro Popelku. Je to něco úplně jiného, ale cítím se dobře. Žádný vetřelec, chudinka, co neměla kam jít. Ne, jsem vítaným hostem a je nám spolu fajn. Poznávám Karin a jejího muže jako vtipálky, milé lidi a HLAVNĚ LIDI SE ZLATÝM SRDCEM.
Druhý den, když jedu domů, tak na ně myslím a doteď na ten ŠD ráda vzpomínám.
Hodně věcí se od té doby změnilo: hned po Novém roce mě vyhodili z práce, já se z Brna nastěhovala do Prahy a našla si práci (podstatně lepší), poznala jsem svého manžela, dodělala si školu a porodila dvě děti. Někdy žasnu, co se dá stihnout za POUHÝCH 5 LET. Některé věci se nám dějí, protože se dít mají. Jakkoli se zdá osud nespravedlivý a krutý, tak časem se může ukázat, že i v krutosti může být trocha toho požehnání.
Nebuďme lhostejní k druhým, važme si sebe navzájem a nezapomínejme na ty, kteří nám pomohli, když jsme to potřebovali. Krásné svátky bohaté pro duši. 
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 5359
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1396
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1158
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1408
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4917
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3824
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2522
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1310
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4920
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3287
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
PS: Jsi jeste porad takova kocka? Kdyztak SZ, at tady holky nenudime pribehem o necem jinem 
