Štěstíčka - díl 59
- Rodičovství
- EDINA
- 07.11.04 načítám...
Ahoj holky, jak jsme slíbily, píšeme deníček společnými silami. Teda společnými Simunka to chtěla nechat na mě, potvůrka. Jenže to by nebylo fér, takže já jí donutím napsat alespoň pár řádků. O tom jaká byla cesta vám napíše ona, to já totiž sama znám jen z vyprávění, ale můžu vám napsat, jaká byla má cesta na letiště :o) Na letiště jsem sebou přivítat Simunku nakonec vzala i Apolenku, pro kterou to bylo obrovské dobrodružství. Jely jsme dost pozdě, očekávaný přílet byl až 22.30 hod, takže touto dobou kdy by už normálně spinkala a nechávala si něco krásného zdát, jsme si to uháněly směr letiště.
Apolenka tam poblázněně poskakovala a rozveselovala lidičky čekající na lidičky
) Já jsem začínala být také pořádně nervozní z toho, že se konečně uvidím se svým človíčkem a raději jsem se napájela velkou silnou kávou a snažila se přijít na jiné myšlenky.
Letadlo mělo menší zpoždění, takže napětí sílilo, ale když se objevila ve dveřích mě tak důvěrně známá tvář, celé to ze mě spadlo.
Simunka je moc milá a sympatická.
A taky vám řeknu, že je pěkně hubená a vypadá skvěle - ikdyž se mě snaží pořád přesvědčit o opaku. No tak se jí tady snažím trošku vykrmit, což se mi nedaří - ona papá jako vrabec
)
Nooooo, tak jsem si ji i Matyáška (je to vážně krásný chlapeček, který mi snad zítra dovolí si jej i pořádně pomuchlat) odvezla domů a už si je tu užíváme třetím dnem.
Matyášek i Daisynka se velmi rychle sblížili a hrají si spolu a dokonce se dnes i objímali !!!! Myslím, že nápadníka má vybraného, ikdyž jsem dostala sprda, že bych měla učit děti víc česky, že jinak se s ní Matyášek nedomluví, až jí bude žádat o ruku
)
No, času psát komentáře do deníčku je opravdu málo, proto jsme se neozývaly, ikdyž jsme si novinky přečetly a radost máme velikou, že Kačkač bude mít chlapečka a Lesina pořídila Adletce sourozenečka na zlobení.
I tento deníček bude jen takový kraťoučký, abychom nestrávily u jeho psaní mládí
) Ono totiž je o čem psát, mám toho hodně na srdci, ale budu si muset také něco nechat na později, až Simunka odjede.
Musím napsat, že je to vážně prima se poznat, ikdyž teda pořád mám trému jako ve škole, že řeknu něco, co by vyznělo tak, že jsem totální idiot - jako že jsem, ale nemusí to každý vědět že
)
Holky, fotek jsme zjistily, že moc nemáme, a ty co máme, tak na nich nejsou obě děti hezky vidět, takže zítra vyfotíme víc a pak se určitě pochlubíme.
Tak a teď předám žezlo Simunce, ať vám na mě taky něco práskne a já osobně vám napíšu víc později.
Páááá
Ahojte holky!
Tak, let byl fakt děs běs. Ono ani tak nešlo o let, ten byl krásný, Matyášek sice vůbec nespal, ale ani neplakal byl vysmátý a plakal jen když letadlo přistávalo.
Hrůza začala totiž hned ráno, když se vzbudil již před šestou, protože se poeal. Samozřejmě že již neusnul a tak byl ospalý dříve než jsem měla v plánu a asi 10 minut před plánovanám odjezdem usnul v posteli.
To bohužel způsobilo že potom celou cestu nespal a usnul nám až v Praze. Čili můj plán jak prospí cestu autem bohužel nevyšel.
Myslela jsem si tedy že usne na letišti, jenže tam také neusnul. Tak jsem pak opravdu doufala že usne v tom letadle ale he he ono nic.
Když jsme celí spocení a zničení konečně přistáli, tak jsem myslela že se chuděrka Ed zhrozí až nás uvidí a také jsem se dost bála jak ji poznám a hlavně jak ona pozná nás.
Nevěřili by jste, ale když jsem ji uviděla, bylo to jako kdybych ji znala celý svůj život. Ona i Apolenka mi připadali jako někdo koho tak důvěrně znám.
Pak nás naložila do auta a jeli jsme. Matyášek konečně usnul a já si tak moc oddechla.
Když jsme přijeli k ní domů a já viděla její dům a vše co tak důvěrně znám z fotek tak mě napadlo jen jediné a to že jsem v počítači!!!!!!
Takže holky zdravím vás z počítače!!!!
Bohužel máme toho tolik že v počítači už bohužel není tolik času na sezení u počítače.
Takže jen, Daisy je tááááák sladká holčička, Apolenka je sladká nejsladší. Obě jsou tak milé. Kdyby jste viděli jakou má Daisy chůzi a jak tancuje, jak se směje. Je to tak neuvěřitelné vidět je i naživo.
A proti mému vzteklounovi je to usměvavá panenka která zapláče opravdu jen málokdy a jen když má důvod.
Je opravdu sladká!!!!
Matyášek až dnes tak nějak šel. On chuděrka není zvyklý a už vůbec né na cizí lidi i když já ho spíš hodně ničím tím jak ho tahám po obchodech. Chuděrka moje, tolik času jako zde v obchodech za ty 3 dny nestrávil za celý minulý měsíc.
S Daisy jsou ale šíleně roztmilí a opravdu to začíná vypadat na velkou lásku. Mají se k sobě šíleně, a ten můj sprosťák jí dnes u toho když jí objímal dokonce stahoval tričko.
Mají i svůj jazyk a vůbec jim neva že každý mluví jinak.
Jen mě to moc vadí. Ona jak Ed mluví česky tak já stála čekám že mi její děti budou rozumět a já jim také a tak mě mrzí že ne .
A Ed? Tak ta mě nezklamala. Je taková jak ji znám, jak jsem si ji představovala, jak jsem si ji vysnila. Prostě Ed je Ed.
Holky zlaté, já vím a je mi blbé že nepíšeme víc, ale času je tak málo a v pondělí se už vracím zase domů.
Pááááá
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 443
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1240
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 706
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 3031
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 983
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4404
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3317
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1678
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1767
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1242
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...