Štěstíčka - díl 59
- Rodičovství
- EDINA
- 07.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, jak jsme slíbily, píšeme deníček společnými silami. Teda společnými Simunka to chtěla nechat na mě, potvůrka. Jenže to by nebylo fér, takže já jí donutím napsat alespoň pár řádků. O tom jaká byla cesta vám napíše ona, to já totiž sama znám jen z vyprávění, ale můžu vám napsat, jaká byla má cesta na letiště :o) Na letiště jsem sebou přivítat Simunku nakonec vzala i Apolenku, pro kterou to bylo obrovské dobrodružství. Jely jsme dost pozdě, očekávaný přílet byl až 22.30 hod, takže touto dobou kdy by už normálně spinkala a nechávala si něco krásného zdát, jsme si to uháněly směr letiště.
Apolenka tam poblázněně poskakovala a rozveselovala lidičky čekající na lidičky
) Já jsem začínala být také pořádně nervozní z toho, že se konečně uvidím se svým človíčkem a raději jsem se napájela velkou silnou kávou a snažila se přijít na jiné myšlenky.
Letadlo mělo menší zpoždění, takže napětí sílilo, ale když se objevila ve dveřích mě tak důvěrně známá tvář, celé to ze mě spadlo.
Simunka je moc milá a sympatická.
A taky vám řeknu, že je pěkně hubená a vypadá skvěle - ikdyž se mě snaží pořád přesvědčit o opaku. No tak se jí tady snažím trošku vykrmit, což se mi nedaří - ona papá jako vrabec
)
Nooooo, tak jsem si ji i Matyáška (je to vážně krásný chlapeček, který mi snad zítra dovolí si jej i pořádně pomuchlat) odvezla domů a už si je tu užíváme třetím dnem.
Matyášek i Daisynka se velmi rychle sblížili a hrají si spolu a dokonce se dnes i objímali !!!! Myslím, že nápadníka má vybraného, ikdyž jsem dostala sprda, že bych měla učit děti víc česky, že jinak se s ní Matyášek nedomluví, až jí bude žádat o ruku
)
No, času psát komentáře do deníčku je opravdu málo, proto jsme se neozývaly, ikdyž jsme si novinky přečetly a radost máme velikou, že Kačkač bude mít chlapečka a Lesina pořídila Adletce sourozenečka na zlobení.
I tento deníček bude jen takový kraťoučký, abychom nestrávily u jeho psaní mládí
) Ono totiž je o čem psát, mám toho hodně na srdci, ale budu si muset také něco nechat na později, až Simunka odjede.
Musím napsat, že je to vážně prima se poznat, ikdyž teda pořád mám trému jako ve škole, že řeknu něco, co by vyznělo tak, že jsem totální idiot - jako že jsem, ale nemusí to každý vědět že
)
Holky, fotek jsme zjistily, že moc nemáme, a ty co máme, tak na nich nejsou obě děti hezky vidět, takže zítra vyfotíme víc a pak se určitě pochlubíme.
Tak a teď předám žezlo Simunce, ať vám na mě taky něco práskne a já osobně vám napíšu víc později.
Páááá
Ahojte holky!
Tak, let byl fakt děs běs. Ono ani tak nešlo o let, ten byl krásný, Matyášek sice vůbec nespal, ale ani neplakal byl vysmátý a plakal jen když letadlo přistávalo.
Hrůza začala totiž hned ráno, když se vzbudil již před šestou, protože se poeal. Samozřejmě že již neusnul a tak byl ospalý dříve než jsem měla v plánu a asi 10 minut před plánovanám odjezdem usnul v posteli.
To bohužel způsobilo že potom celou cestu nespal a usnul nám až v Praze. Čili můj plán jak prospí cestu autem bohužel nevyšel.
Myslela jsem si tedy že usne na letišti, jenže tam také neusnul. Tak jsem pak opravdu doufala že usne v tom letadle ale he he ono nic.
Když jsme celí spocení a zničení konečně přistáli, tak jsem myslela že se chuděrka Ed zhrozí až nás uvidí a také jsem se dost bála jak ji poznám a hlavně jak ona pozná nás.
Nevěřili by jste, ale když jsem ji uviděla, bylo to jako kdybych ji znala celý svůj život. Ona i Apolenka mi připadali jako někdo koho tak důvěrně znám.
Pak nás naložila do auta a jeli jsme. Matyášek konečně usnul a já si tak moc oddechla.
Když jsme přijeli k ní domů a já viděla její dům a vše co tak důvěrně znám z fotek tak mě napadlo jen jediné a to že jsem v počítači!!!!!!
Takže holky zdravím vás z počítače!!!!
Bohužel máme toho tolik že v počítači už bohužel není tolik času na sezení u počítače.
Takže jen, Daisy je tááááák sladká holčička, Apolenka je sladká nejsladší. Obě jsou tak milé. Kdyby jste viděli jakou má Daisy chůzi a jak tancuje, jak se směje. Je to tak neuvěřitelné vidět je i naživo.
A proti mému vzteklounovi je to usměvavá panenka která zapláče opravdu jen málokdy a jen když má důvod.
Je opravdu sladká!!!!
Matyášek až dnes tak nějak šel. On chuděrka není zvyklý a už vůbec né na cizí lidi i když já ho spíš hodně ničím tím jak ho tahám po obchodech. Chuděrka moje, tolik času jako zde v obchodech za ty 3 dny nestrávil za celý minulý měsíc.
S Daisy jsou ale šíleně roztmilí a opravdu to začíná vypadat na velkou lásku. Mají se k sobě šíleně, a ten můj sprosťák jí dnes u toho když jí objímal dokonce stahoval tričko.
Mají i svůj jazyk a vůbec jim neva že každý mluví jinak.
Jen mě to moc vadí. Ona jak Ed mluví česky tak já stála čekám že mi její děti budou rozumět a já jim také a tak mě mrzí že ne .
A Ed? Tak ta mě nezklamala. Je taková jak ji znám, jak jsem si ji představovala, jak jsem si ji vysnila. Prostě Ed je Ed.
Holky zlaté, já vím a je mi blbé že nepíšeme víc, ale času je tak málo a v pondělí se už vracím zase domů.
Pááááá
Přečtěte si také
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 44
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17146
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2287
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2461
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2207
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1463
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4147
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6270
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3458
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 3284
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...