Štěstíčka - díl 59
- Rodičovství
- EDINA
- 07.11.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, jak jsme slíbily, píšeme deníček společnými silami. Teda společnými Simunka to chtěla nechat na mě, potvůrka. Jenže to by nebylo fér, takže já jí donutím napsat alespoň pár řádků. O tom jaká byla cesta vám napíše ona, to já totiž sama znám jen z vyprávění, ale můžu vám napsat, jaká byla má cesta na letiště :o) Na letiště jsem sebou přivítat Simunku nakonec vzala i Apolenku, pro kterou to bylo obrovské dobrodružství. Jely jsme dost pozdě, očekávaný přílet byl až 22.30 hod, takže touto dobou kdy by už normálně spinkala a nechávala si něco krásného zdát, jsme si to uháněly směr letiště.
Apolenka tam poblázněně poskakovala a rozveselovala lidičky čekající na lidičky
) Já jsem začínala být také pořádně nervozní z toho, že se konečně uvidím se svým človíčkem a raději jsem se napájela velkou silnou kávou a snažila se přijít na jiné myšlenky.
Letadlo mělo menší zpoždění, takže napětí sílilo, ale když se objevila ve dveřích mě tak důvěrně známá tvář, celé to ze mě spadlo.
Simunka je moc milá a sympatická.
A taky vám řeknu, že je pěkně hubená a vypadá skvěle - ikdyž se mě snaží pořád přesvědčit o opaku. No tak se jí tady snažím trošku vykrmit, což se mi nedaří - ona papá jako vrabec
)
Nooooo, tak jsem si ji i Matyáška (je to vážně krásný chlapeček, který mi snad zítra dovolí si jej i pořádně pomuchlat) odvezla domů a už si je tu užíváme třetím dnem.
Matyášek i Daisynka se velmi rychle sblížili a hrají si spolu a dokonce se dnes i objímali !!!! Myslím, že nápadníka má vybraného, ikdyž jsem dostala sprda, že bych měla učit děti víc česky, že jinak se s ní Matyášek nedomluví, až jí bude žádat o ruku
)
No, času psát komentáře do deníčku je opravdu málo, proto jsme se neozývaly, ikdyž jsme si novinky přečetly a radost máme velikou, že Kačkač bude mít chlapečka a Lesina pořídila Adletce sourozenečka na zlobení.
I tento deníček bude jen takový kraťoučký, abychom nestrávily u jeho psaní mládí
) Ono totiž je o čem psát, mám toho hodně na srdci, ale budu si muset také něco nechat na později, až Simunka odjede.
Musím napsat, že je to vážně prima se poznat, ikdyž teda pořád mám trému jako ve škole, že řeknu něco, co by vyznělo tak, že jsem totální idiot - jako že jsem, ale nemusí to každý vědět že
)
Holky, fotek jsme zjistily, že moc nemáme, a ty co máme, tak na nich nejsou obě děti hezky vidět, takže zítra vyfotíme víc a pak se určitě pochlubíme.
Tak a teď předám žezlo Simunce, ať vám na mě taky něco práskne a já osobně vám napíšu víc později.
Páááá
Ahojte holky!
Tak, let byl fakt děs běs. Ono ani tak nešlo o let, ten byl krásný, Matyášek sice vůbec nespal, ale ani neplakal byl vysmátý a plakal jen když letadlo přistávalo.
Hrůza začala totiž hned ráno, když se vzbudil již před šestou, protože se poeal. Samozřejmě že již neusnul a tak byl ospalý dříve než jsem měla v plánu a asi 10 minut před plánovanám odjezdem usnul v posteli.
To bohužel způsobilo že potom celou cestu nespal a usnul nám až v Praze. Čili můj plán jak prospí cestu autem bohužel nevyšel.
Myslela jsem si tedy že usne na letišti, jenže tam také neusnul. Tak jsem pak opravdu doufala že usne v tom letadle ale he he ono nic.
Když jsme celí spocení a zničení konečně přistáli, tak jsem myslela že se chuděrka Ed zhrozí až nás uvidí a také jsem se dost bála jak ji poznám a hlavně jak ona pozná nás.
Nevěřili by jste, ale když jsem ji uviděla, bylo to jako kdybych ji znala celý svůj život. Ona i Apolenka mi připadali jako někdo koho tak důvěrně znám.
Pak nás naložila do auta a jeli jsme. Matyášek konečně usnul a já si tak moc oddechla.
Když jsme přijeli k ní domů a já viděla její dům a vše co tak důvěrně znám z fotek tak mě napadlo jen jediné a to že jsem v počítači!!!!!!
Takže holky zdravím vás z počítače!!!!
Bohužel máme toho tolik že v počítači už bohužel není tolik času na sezení u počítače.
Takže jen, Daisy je tááááák sladká holčička, Apolenka je sladká nejsladší. Obě jsou tak milé. Kdyby jste viděli jakou má Daisy chůzi a jak tancuje, jak se směje. Je to tak neuvěřitelné vidět je i naživo.
A proti mému vzteklounovi je to usměvavá panenka která zapláče opravdu jen málokdy a jen když má důvod.
Je opravdu sladká!!!!
Matyášek až dnes tak nějak šel. On chuděrka není zvyklý a už vůbec né na cizí lidi i když já ho spíš hodně ničím tím jak ho tahám po obchodech. Chuděrka moje, tolik času jako zde v obchodech za ty 3 dny nestrávil za celý minulý měsíc.
S Daisy jsou ale šíleně roztmilí a opravdu to začíná vypadat na velkou lásku. Mají se k sobě šíleně, a ten můj sprosťák jí dnes u toho když jí objímal dokonce stahoval tričko.
Mají i svůj jazyk a vůbec jim neva že každý mluví jinak.
Jen mě to moc vadí. Ona jak Ed mluví česky tak já stála čekám že mi její děti budou rozumět a já jim také a tak mě mrzí že ne .
A Ed? Tak ta mě nezklamala. Je taková jak ji znám, jak jsem si ji představovala, jak jsem si ji vysnila. Prostě Ed je Ed.
Holky zlaté, já vím a je mi blbé že nepíšeme víc, ale času je tak málo a v pondělí se už vracím zase domů.
Pááááá
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1108
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 1485
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 812
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 778
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 887
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3900
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2835
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2025
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2212
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1849
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...