Strach a naděje
Rozhodla jsem se s vámi podělit o můj příběh týkající se otěhotnění a těhotenství. Hodně mi totiž příspěvky diskutujících ohledně plánování těhotenství, rozpoznání těhotenství, začátku těhotenství, potratu a mimoděložního těhotenství.
Po skoro osmi letech užívání antikoncepce Lindynette 20 jsme se s manželem rozhodli, že ji vysadím. Před vysazením jsem zašla ke gynekologovi, který mi řekl, že bude dobré po tom nechat proběhnout jedny měsíčky a pak směle do toho. Prý že doufá, že až se příště uvidíme, tak budu už těhotná.
Dále jsem zašla i k endokrinologovi, protože mám hypofunkci štítné žlázy, tak aby mě před plánovaným otěhotněním ještě zkontroloval, popřípadě upravil léčbu. Lékař řekl, že je vše v pořádku a vypsal mi rovnou žádanku na krev. A že až budu těhotná, tak mám rovnou jít na odběr. Dále jsme také poctivě užívala kyselinu listovou.
Vysazení antikoncepce s mým tělem celkem nic neudělalo, akorát mi občas vyskákaly nějaké pupínky, ale jinak bylo vše v pořádku. Měsíčky jsem dostala po 28 dnech, tak jsme se dali do prvního pokusu. I přes to, že jsme pak měla pocit, že mám všemožné příznaky a neustále jsem se sledovala, tak jsem těhotná nebyla. Ale nic jsem si z toho nedělala.
Takto uplynuly celkem čtyři měsíce, kdy jsem měla délku menstruačního cyklu 28-32 dní. Měla jsem pocit, že ovuluji, podle výtoku a bolesti v podbřišku, ale ovulační testy ovulaci neprokázaly ani jednou (dělala jsem si je poslední dva měsíce).
V té době už jsem měla mít preventivní prohlídku u gynekologa, a tak jsem se objednala s tím, že se ho rovnou zeptám na moji ovulaci. Jenže déle než týden před prohlídkou jsem měla dostat menstruaci, kterou jsem nedostala, proto jsem si dělala asi čtyři těhotenské testy - první nic neukázal, na druhém byl úplně nepatrný stín, na třetím trochu patrnější a na čtvrtém zřetelný proužek! Hurá, asi jsem těhotná!
Byla jsem moc ráda. Byla jsem ráda, že mi v životě zatím vychází vše, jak jsem vždycky chtěla. Volala jsem k lékaři, jestli se mám přijít ukázat dříve, když mám ty dvě čárky, ale sestřička říkala, že mám přijít až na tu kontrolu a že kdo ví, jestli tam už vůbec něco půjde vidět. Zbýval mi týden do kontroly.
Během toho týdne jsme měla takové mírné pobolívání v podbřišku, spíše na pravé straně, které bylo jakoby při začátku menstruace, tak jsme se chodila pořád kontrolovat na záchod. Neměla jsem krvácení, špinění, ani žádný výtok.
V den kontroly jsem se vzbudila s dobrou náladou, vzala jsem si notebook a ten mi spadl na zem tak, že mi přestal fungovat monitor. Já jsem si z toho nic nedělala, protože jsem hrozně těšila na kontrolu. Notebook mi v porovnání s tou šťastnou novinou, kterou mi oznámí lékař, připadá jako naprostá malichernost. Nechtěla jsem si nechat zkazit moji skvělou náladu.
Přišla jsem k lékaři a ten povídá: „Vidím tady zpožděné měsíčky, tak se na to podíváme. To mám radost, konečně nějaká mladá mamina. Tak děloha i čípek se jeví těhotně, tak si to jen potvrdíme ultrazvukem.“
Rázem mu ztuhl úsměv na rtech. „Já tam nic nevidím, a to mám sakra dobrou mašinu, jděte se obléct.“ To už jsem celá ztuhlá šla do kabinky, oblékla jsem se a šla jsem za doktorem zpět. Ten řekl, že se mám na kontrolu objednat za týden, ale že nemůže vyloučit mimoděložní těhotenství.
V tu ránu jsem se rozbrečela. Řekl, že mi sestra odebere krev a já si ji mám zavézt do laboratoře a ve tři hodiny si zavolat pro výsledek. Sestra mi krev odebrala a když viděla, v jakém jsem stavu, řekla, že si mám na to objednání raději zavolat. Za půl hodiny jsem měla být v práci. Celá ubrečená jsem to volala manželovi, zavezla jsem vzorek do laboratoře a manžel mi volala, ať jedu domů, že za mnou přijede. Zbývalo mi pět minut do práce, tak jsem volala šéfce, že nepřijedu.
Doma jsem střídavě brečela, až jsem z toho i usínala, byla jsem jak v nějaké mlze. Manžel přijel, byl vyděšený a hned jsme začali hledat informace na internetu. To, že tam byl se mnou a sdílel moje obavy, mě uklidnilo. Začali jsme pomalu doufat, že to bude třeba dobré, že to tak vlastně vůbec být nemusí.
Byly tři hodiny a já jsem volala lékaři. Lékař řekl, že hodnota HCG není tak vysoká, že by to muselo jít vidět v děloze při ultrazvuku a že si spíš myslí, že to bude dobré. To mě tedy opravdu uklidnilo a manžela naprosto. Manžel stáhl všechny tři díly Kdopak to mluví, ať víme, na co se připravit. Říkal mi, že budu ta nejlepší maminka. Na druhý den jsem šla normálně do práce a den na to jsme šli na návštěvu ke známým.
V průběhu návštěvy jsem šla na záchod a zdálo se mi, že mám jakoby maličko špinění na kalhotkách. Tak jsem se utřela papírem a malilinko hnědého výtoku bylo i na papíře. Trochu mě to vyděsilo a už jsem byla po zbytek návštěvy nesvá. S manželem jsme jeli domů a já jsem mu svěřila své obavy. Po příjezdu domů jsem už špinila více. Dívali jsme se na diskuze a tam bylo, že se to může stát, a tak jsme usnuli.
V noci mě probudila prudká křeč do břicha. Šla jsem na záchod a na toaletním papíře byla jasně červená krev. Jeli jsme na pohotovost. Paní doktorka mě prohlédla, v děloze opět nic neviděla a vzala mi HCG. Hodnota byla 636. Řekla, že by potřebovala vědět moji minulou hodnotu, že takto nic neposoudí, ale že na mimoděložní to teda spíš nevypadá, že to už bych měla vyšší hodnoty. Dala mi prášky na udržení a Ascorutin.
Dva dny na to jsem šla na kontrolu k lékaři a ptala jsem se sestry, kolik jsem měla tu první hodnotu. V tom jsem u ní v počítači uviděla číslo 1036, a tak jsem řekla, že to klesá, takže je to v háji. Ona mi řekla, že co plaším, že to může být v jiných jednotkách a že už teď si z toho malého dělám neurotika. Tak to mě uklidnilo a šla jsem za lékařem. Ten mi ale řekl, že hodnota klesla a že to těhotenství jde asi do kytek, že mám přijít za další dva dny.
Jenže ten večer mi už zase začaly bolesti v podbřišku a začala jsem mít takový hnědočervený výtok s kousky tkáně. Už jsem tušila, že je to potrat. Jeli jsme opět na pohotovost, tam mi lékař sdělil, že právě probíhá potrat a že mám na druhý den přijít na kyretáž.
Přišla jsem do nemocnice, kde mě prohlíželo asi ještě pět doktorů, než teda řekli, že si mě ta nechají a na druhý den provedou kyretáž. Hrozně jsme se bála narkózy a hodně jsem brečela, i když jsem přijela na sál.
Po probuzení jsem se cítila fyzicky dobře, vzali mi kontrolní HCG, které bylo asi o 20 jednotek vyšší než den před tím. Bylo to tuším 570. Zeptala jsem se, jak to mohlo po kyretáži stoupnout. Doktor mi řekl, že to jsou tak malé rozdíly, že to je prakticky to samé. Poslali mě domů s tím, že stejně musím být dohlídaná na to HCG do nuly, protože tam bylo to prvotní podezření na mimoděložní.
K lékaři jsem měla jít asi za čtyři dny. Ty čtyři dny doma byly smutné, pořád jsem přemýšlela, jestli jsem neudělala něco špatně. Pořád jsme měla pnutí v prsou a sem tam mě pobolíval podbřišek, ale to je přece po zákroku normální.
Ráno, kdy jsem měla jít na kontrolní odběr, mě probudila ukrutná křeč do podbřišku, začala se mi motat hlava a polil mě studený pot. Manžel řekl, že pojedeme na pohotovost. Ale tak za pět minut to přešlo, a tak jsem řekla, že nepojedeme, že zajdeme na ten odběr.
Po odběru jsme jeli zase domů a čekali na výsledky od lékaře. HCG přes 2000! Zhrozili jsme se a jeli hned do nemocnice. Tam mě doktor zase prohlížel ultrazvukem, ukázal mi, že mám pravý vejcovod v pořádku, ale že ten levý je takový stočený podél dělohy. Pý to ještě nemusí nic znamenat, že si spíš myslí, že to mají v laboratoři posunuté o dvě desetinné čárky.
Vzal mi odběr. Hodnota HCG 2500, hospitalizace, laparoskopie. Na operaci jsem čekala skoro celý den, protože paní přede mnou měla komplikovanou operaci. Hrozně jsem se o sebe bála. Naštěstí bolesti po operaci rychle ustupovaly a navíc jsem měla úžasnou paní na pokoji, která mě neustále povzbuzovala.
Teď jsem na nemocenské a musím říct, že se cítím na to všechno dobře. Musím říct, že to mimoděložní je po fyzické stránce pro člověka samozřejmě daleko horší než potrat. Po psychické stránce to ale vnímám líp. Když jsem si myslela, že je to potrat, tak jsem si pořád říkala, co jsem udělala špatně. Mimoděložní beru jako nemoc. Prostě jsem onemocněla a muselo se to léčit, jinak bych mohla i zemřít.
Včera jsem byla na kontrole u lékaře. Když jsem se ho zeptala, co mám dělat pro to, aby se to neopakovalo, tak se mě zeptal, jestli jsem věřící a že pokud jo, tak se mám modlit. Že žádná jiná rada není. Dál jsem se ho ptala, že nechápu, proč mi HCG nejdřív kleslo, pak se asi pět dní drželo na zhruba stejné úrovni a pak během třech dní vzrostlo skoro pětinásobně. On mi řekl, že jestli jsem náhodou neměla duplicitní těhotenství a že to bych teda byla vzácnost. Prý že to zkusí zjistit z histologie té kyretáže. Jako poučku mi dal nenosit týden nic těžkého, dva týdny sexuální abstinence a po tom, co dvakrát proběhnou měsíčky, to můžeme zkusit znovu.
Mám strach, ale zároveň si hrozně přeju být ten pozitivní případ, kterému se podaří normálně otěhotnět zanedlouho.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2241
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2118
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1268
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 7697
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 702
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1202
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3088
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3208
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6020
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 6991
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Myslim, ze tvuj pristup je pragmaticky, zbytecne se v tom nevrtas, to je dobre.
A vsem pekne svatky a spoustu hodnych lidi okolo 
Tam se to projevilo dost 
