Svatba v ZOO
- O životě
- Blondie66
- 16.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Venku je příjemné teplo. Opice křičí o sto šest, z dáli se ozývá zvuk ptáků a vy si při tom říkáte své “Ano!” Jaké to je vdávat se v Zoo, se dozvíte v tomto deníčku.
V den, kdy na zemi ležel sníh, venku mrzlo a kalendář v roce 2012 ukazoval datum 6.12., mě vzal manžel do Prahy na večeři. Vybrala jsem si pizzerii, kde jsem chtěla povečeřet. Myslela jsem si, že to bude neobyčejně obyčejná večeře, jelikož dny s ním nejsou nikdy obyčejné, přesto jsem nečekala nic zvláštního. Ale ten večer rozhodně obyčejný nebyl.
Manžel mě ten den požádal o ruku.
Bylo to něco tak úžasného. Nevěřila jsem svým očím, mé srdce plakalo štěstím a já nemohla říci nic jiného než “ano.”
Manžel jako pravý gentleman koupil kytici a dárkový koš a šel požádat rodiče o mou ruku. Jelikož ho rodiče mají velice rádi, samozřejmě že souhlasili. V ten den jsem se také k manželovi natrvalo nastěhovala.
Svatbu jsme naplánovali půl roku na to a jelikož mám já ráda šestky, v mém životě je jich mnoho (moje narození, dědovo narození, žádost o ruku), bylo to opravdu přesně půl roku. O datu 6.6.2013, kdy se vezmeme, jsme ani jeden nepochybovali. To spíše pozvaní hosté handrkovali, že je to všední den a budou si tak muset brát dovolenou. Avšak dorazili přesto všichni pozvaní.
Ale přijít na to, kde prožít tento slavný den, jsme nějak nemohli.
Žádný z nás nechtěl radnici, jelikož jsme chtěli něco neobyčejného, také nás napadla nějaká zámecká zahrada nebo něco podobného, ale nějak se nám pořádně nic nezamlouvalo. Ale pak nás to napadlo!
Co takhle se vzít v Zoologické zahradě?
A bylo vyřešeno.
Domluvili jsme si schůzku s ředitelem Fraňkem v Zoo Chleby na Nymbursku, který nám svatbu povolil a plánovali jsme, na jakém místě chceme obřad. Nemohli jsme se rozhodnout a pan Franěk nám nabídl mít obřad přímo u gepardice v kleci. To se nám okamžitě líbilo. Já, jelikož je to slušné, jsem se byla gepardice přímo zeptat, zda by nám šla také za svědka.
Bohužel zrovna v den svatby byla gepardice na námluvách. Což jsme ji samozřejmě přáli.
Vybrat svatební šaty bylo snad nejtěžší. Jelikož Adolf v bříšku mi do toho neustále povídal, byla jsem totiž v osmém měsíci těhotenství. A jelikož bříško pořád rostlo, musely se vybrat šaty, které měly vzadu trochu vůli, aby se daly popřípadě povolit.
Nakonec jsme šaty vybrali a mohly se zařizovat jiné věci. Jako psaní pozvánek, které jsem dělala sama ručně v gepardím vzoru (protože jsme ještě nevěděli, že gepardí klec bude v den svatby prázdná).
Nastal velký den.
Dojít na účes, zpět k rodičům, přivítat hosty, značná nervozita na sebe nenechala dlouho čekat. Zkontrolovat, jestli máme všechno. Neměli jsme. Koupené náušnice a náhrdelník jsme nemohli najít. Naštěstí mi náušnice půjčila maminka.
Mezitím, co mi kamarádka zavazovala šněrování u šatů, byla jsem nervózní, protože manžel v tu dobu byl ještě pryč. Jel vyzvednout objednané pití, protože den předtím měli už zavřeno. Na štěstí dorazil včas a mohlo se jet.
Do Zoo jsme dorazili doslova za deset minut dvanáct, kdy jsme měli domluvený obřad. Bylo to krásné. Byl se na nás podívat páv, ale byla tam i želva a při manželském políbení nám asistoval i ara, který seděl celou dobu manželovi na rameni.
A jak to tak bývá, i tady se pilo a hodovalo. Dokonce pan ředitel Franěk udělal svatebčanům prohlídku Zoo i s komentářem, u kterého jsme se dost nasmáli.
A dokonce jsme byli i v několika novinách. Prožili jsme ten den plno radosti.
Večer jsme jeli s manželem domů, konečně už svoji. Nezapomenutelný pocit štěstí, který stále trvá.
Byl to opravdu nádherný den, avšak nádherné dny s manželem mám pořád. Užívám si i každodenní radosti strávené s ním. Co je lepšího než mít milující rodinu?
Zrovna 6.6.2014 jsme v Zoo byli opět. Byl to krásný pocit vrátit se na místo, kde jste si řekli ano se svým milovaným manželem.
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 5521
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1446
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1207
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1463
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4964
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3859
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2542
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1340
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4936
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3308
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...