Moje malá je "symbaby", ale je prostě dokonalá!
- Porod
- Anonymní
- 01.02.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o překvapení z porodního sálu, které následně změnilo úplně vše. O obavách a starostech. Symbrachydaktylie tohle slovo je mým stínem už rok a půl.
Je listopad. Zase ta zácpa mého syna. Bojujeme s ní už několik let a pořád bez úspěchu… Tentokrát to dotáhl až na dětské oddělení nemocnice - a bude klystýr. Samozřejmě po takovém zákroku musí být hospitalizován a já s ním. Do tašky jsem si přibalila i těhotenský test, protože jsem měla takové tušení. No jasně, byl tam duch. Další lovení probíhalo už doma. Z nemocnice jsem si dotáhla pěkného bacila, co mě srazil…
A pak asi za tři týdny znovu. Mezitím proběhla kontrola a bylo to tam - miminko. A dle slov doktorky o mé nemoci, jsem měla čekat buď a nebo a vzít si paralen. Vše bylo naprosto v pořádku, a protože to bylo už druhé těhotenství, automaticky mě zařadili do poradny na cukrovku (byla zjištěna v 1. těhotenství). Cukrovka na dietě byl ten úplně jediný zádrhel na jinak bezproblémovém tvoření človíčka.
Chtěla jsem něco extra a tak jsem si zaplatila screening za 1 500 korun - zase vše na 1 a víme, že to bude holka. Zvláštní, můj instinkt říkal opak, ale nevadí. Vše jelo jako po másle, léto, oteklé nohy, přes poledne ani na krok ven a nejlépe strávit celé dny v bazénu. Ke konci se akorát nezdály malé průtoky, ale po kontrolních ultrazvucích to bylo - jak jinak - v pohodě. Přišel den D, ale ještě mi do termínu zbývaly čtyři dny…
Začalo to zhruba v 6 a vana jen potvrdila, že to není planý poplach. Jelo se skoro hned, přeci jen je nemocnice půl hodiny autem. Krátce před 11 vykoukla na svět malá holčička. Dvě krásné oči, nožičky krásné i tmavé vlásky měla, ale co ta ruka?? Nechápavě všichni zíráme na jedno místo. Místo, kde má být dlaň a prsty je jen… jak to nazvat - pandí tlapka. Menší, kulatá a se zárodky prstů. Sakra a co teď? Tenhle šok nepřeju nikomu. Dokonce ani plakat v tu chvíli nešlo. Šok, který jen tak nic nepřekoná.
Dodnes nechápu, jak tohle mohli všichni na ultrazvuku přehlédnout. Cítila jsem obrovskou zradu, nemožnost se na to psychicky připravit, pokud by to vůbec šlo. Po tomhle šoku jsem ani nemohla dostat nadstandardní pokoj, žádný k dispozici nebyl a když přišly emoce, nebyl prostor dostat je pořádně ven, přeci jen vedle ležela další mamča. Následovalo kolečko doktorů a vyšetření. Naštěstí je to jen nahodilá událost a všechno, kromě ruky, je v pořádku. Následovalo cvičení Vojty 4× denně, kdy přes samé cvičení si už ani nevybavuji nic jiného. Cesty na opačné strany republiky za specialisty…
Největší boj svádím ale ve své hlavě - je něco, co jsem udělala špatně nebo mohla udělat v těhotenství lépe? Jak bude s tím žít a fungovat? Nebude mi to jednou vyčítat? Jak se sama postará jednou o své děti? Já vím, hodně předbíhám dobu ve svých úvahách, ale chci být alespoň tady připravena. Jen to by mi ta malá potvůrka nesměla vzít vítr z plachet. Její neuvěřitelná šikovnost daleko předčí jejího staršího bráchu ve stejném věku. A to, že nemá celou dlaň? To jí ani v nejmenším nevadí a nebo na to ještě nepřišla, protože leze po žebříku jak drak. Nebudu tady psát, jak je dokonalá tak, jak je - to je jasný, ale někdy si říkám, jestli by byla taková i jako dvouručka.
Zkrátka se utěšuji tím, že jsem (samozřejmě i tatínek) dost silná na to zvládnout tenhle dar. Dar, který mě v životě rozhodně posunul jiným směrem a obohatil o mnoho zkušeností. Ještě máme s malou před sebou dlouhou cestu plnou různých klacků, ale věřím, že to dáme - musíme! Přemýšlím, jestli se mi vypsáním ulevilo, možná trošku, ale pořád je tu spousty věcí, o kterých mám co říct. Koupě rukavic snad může být kapitola sama o sobě, věčně jeden dlouhý rukáv? No u zimní kombinézy se sakra špatně zkracuje, zvlášť, když to dělám jen ručně s jehlou a nití. Ale zřejmě bych měla byt spokojená, pokud jsou tohle v poslední době moje největší problémy - takže účel splněn, je mi lépe a vám děkuji za přečtení a třeba i nějakou zprávu.
Přečtěte si také
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 3997
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 788
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 1171
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 498
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 563
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 1189
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1410
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 925
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 751
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 2323
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Chápem tvoje pocity, no možno sa mi podarí ťa aspoň trochu upokojiť. Ja sama som sa narodila s postihom ľavej ruky, niečo podobné ako má tvoja dcéra. Napriek tomu som väčšinu veci zvládala sama, dokonca som sa naučila zavazovat si šnúrky iba jednou rukou. Nemala som problém vyštudovať, normálne pracujem, som vydatá, mám dve deti o ktoré sa v pohode viem postarať. Keďže to mám tiež od narodenia, tak nejak sa s tým človek naučí lepšie žiť, lebo nepozná inú možnosť.
Držím palce, nech malinká dobre prosperuje.
P. S. doteraz mám ruku samozrejme viditeľne kratšiu ale so skracovanim veci si hlavu nelámem, aspoň ju viem skryť pred zrakmi zvedavcov