Moje malá je "symbaby", ale je prostě dokonalá!
- Porod
- Anonymní
- 01.02.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o překvapení z porodního sálu, které následně změnilo úplně vše. O obavách a starostech. Symbrachydaktylie tohle slovo je mým stínem už rok a půl.
Je listopad. Zase ta zácpa mého syna. Bojujeme s ní už několik let a pořád bez úspěchu… Tentokrát to dotáhl až na dětské oddělení nemocnice - a bude klystýr. Samozřejmě po takovém zákroku musí být hospitalizován a já s ním. Do tašky jsem si přibalila i těhotenský test, protože jsem měla takové tušení. No jasně, byl tam duch. Další lovení probíhalo už doma. Z nemocnice jsem si dotáhla pěkného bacila, co mě srazil…
A pak asi za tři týdny znovu. Mezitím proběhla kontrola a bylo to tam - miminko. A dle slov doktorky o mé nemoci, jsem měla čekat buď a nebo a vzít si paralen. Vše bylo naprosto v pořádku, a protože to bylo už druhé těhotenství, automaticky mě zařadili do poradny na cukrovku (byla zjištěna v 1. těhotenství). Cukrovka na dietě byl ten úplně jediný zádrhel na jinak bezproblémovém tvoření človíčka.
Chtěla jsem něco extra a tak jsem si zaplatila screening za 1 500 korun - zase vše na 1 a víme, že to bude holka. Zvláštní, můj instinkt říkal opak, ale nevadí. Vše jelo jako po másle, léto, oteklé nohy, přes poledne ani na krok ven a nejlépe strávit celé dny v bazénu. Ke konci se akorát nezdály malé průtoky, ale po kontrolních ultrazvucích to bylo - jak jinak - v pohodě. Přišel den D, ale ještě mi do termínu zbývaly čtyři dny…
Začalo to zhruba v 6 a vana jen potvrdila, že to není planý poplach. Jelo se skoro hned, přeci jen je nemocnice půl hodiny autem. Krátce před 11 vykoukla na svět malá holčička. Dvě krásné oči, nožičky krásné i tmavé vlásky měla, ale co ta ruka?? Nechápavě všichni zíráme na jedno místo. Místo, kde má být dlaň a prsty je jen… jak to nazvat - pandí tlapka. Menší, kulatá a se zárodky prstů. Sakra a co teď? Tenhle šok nepřeju nikomu. Dokonce ani plakat v tu chvíli nešlo. Šok, který jen tak nic nepřekoná.
Dodnes nechápu, jak tohle mohli všichni na ultrazvuku přehlédnout. Cítila jsem obrovskou zradu, nemožnost se na to psychicky připravit, pokud by to vůbec šlo. Po tomhle šoku jsem ani nemohla dostat nadstandardní pokoj, žádný k dispozici nebyl a když přišly emoce, nebyl prostor dostat je pořádně ven, přeci jen vedle ležela další mamča. Následovalo kolečko doktorů a vyšetření. Naštěstí je to jen nahodilá událost a všechno, kromě ruky, je v pořádku. Následovalo cvičení Vojty 4× denně, kdy přes samé cvičení si už ani nevybavuji nic jiného. Cesty na opačné strany republiky za specialisty…
Největší boj svádím ale ve své hlavě - je něco, co jsem udělala špatně nebo mohla udělat v těhotenství lépe? Jak bude s tím žít a fungovat? Nebude mi to jednou vyčítat? Jak se sama postará jednou o své děti? Já vím, hodně předbíhám dobu ve svých úvahách, ale chci být alespoň tady připravena. Jen to by mi ta malá potvůrka nesměla vzít vítr z plachet. Její neuvěřitelná šikovnost daleko předčí jejího staršího bráchu ve stejném věku. A to, že nemá celou dlaň? To jí ani v nejmenším nevadí a nebo na to ještě nepřišla, protože leze po žebříku jak drak. Nebudu tady psát, jak je dokonalá tak, jak je - to je jasný, ale někdy si říkám, jestli by byla taková i jako dvouručka.
Zkrátka se utěšuji tím, že jsem (samozřejmě i tatínek) dost silná na to zvládnout tenhle dar. Dar, který mě v životě rozhodně posunul jiným směrem a obohatil o mnoho zkušeností. Ještě máme s malou před sebou dlouhou cestu plnou různých klacků, ale věřím, že to dáme - musíme! Přemýšlím, jestli se mi vypsáním ulevilo, možná trošku, ale pořád je tu spousty věcí, o kterých mám co říct. Koupě rukavic snad může být kapitola sama o sobě, věčně jeden dlouhý rukáv? No u zimní kombinézy se sakra špatně zkracuje, zvlášť, když to dělám jen ručně s jehlou a nití. Ale zřejmě bych měla byt spokojená, pokud jsou tohle v poslední době moje největší problémy - takže účel splněn, je mi lépe a vám děkuji za přečtení a třeba i nějakou zprávu.
Přečtěte si také
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 5930
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 3432
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 2490
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 1148
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 992
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 34027
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 24760
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 54422
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 27537
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 7496
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Šok to musel být hroznej. Ale ať už to je a bylo jak chce, jste obě dvě obrovský bojovnice, šikulky a vypadá to, že malá ještě ani nezjistila, že je něco jinak 
Držte se, klobouk dolů nad tím nadhledem, s jakým je to napsané 
Těžko říct, čím to je, většinou za to můžou spíš léky (někdy horší šarže, takže to neovlivníš) nebo prostě chemické substance obecně než nemoc; nevím, jestli na to má vliv i genetika, spíš ne… 
Vše se dá zvládnout. Jsou horší nemoci, které treba nejsou viditelné, ale mají dopad na život a zdraví mnohem větší.
Chápem tvoje pocity, no možno sa mi podarí ťa aspoň trochu upokojiť. Ja sama som sa narodila s postihom ľavej ruky, niečo podobné ako má tvoja dcéra. Napriek tomu som väčšinu veci zvládala sama, dokonca som sa naučila zavazovat si šnúrky iba jednou rukou. Nemala som problém vyštudovať, normálne pracujem, som vydatá, mám dve deti o ktoré sa v pohode viem postarať. Keďže to mám tiež od narodenia, tak nejak sa s tým človek naučí lepšie žiť, lebo nepozná inú možnosť.
Držím palce, nech malinká dobre prosperuje.
P. S. doteraz mám ruku samozrejme viditeľne kratšiu ale so skracovanim veci si hlavu nelámem, aspoň ju viem skryť pred zrakmi zvedavcov