Moje malá je "symbaby", ale je prostě dokonalá!
- Porod
- Anonymní
- 01.02.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o překvapení z porodního sálu, které následně změnilo úplně vše. O obavách a starostech. Symbrachydaktylie tohle slovo je mým stínem už rok a půl.
Je listopad. Zase ta zácpa mého syna. Bojujeme s ní už několik let a pořád bez úspěchu… Tentokrát to dotáhl až na dětské oddělení nemocnice - a bude klystýr. Samozřejmě po takovém zákroku musí být hospitalizován a já s ním. Do tašky jsem si přibalila i těhotenský test, protože jsem měla takové tušení. No jasně, byl tam duch. Další lovení probíhalo už doma. Z nemocnice jsem si dotáhla pěkného bacila, co mě srazil…
A pak asi za tři týdny znovu. Mezitím proběhla kontrola a bylo to tam - miminko. A dle slov doktorky o mé nemoci, jsem měla čekat buď a nebo a vzít si paralen. Vše bylo naprosto v pořádku, a protože to bylo už druhé těhotenství, automaticky mě zařadili do poradny na cukrovku (byla zjištěna v 1. těhotenství). Cukrovka na dietě byl ten úplně jediný zádrhel na jinak bezproblémovém tvoření človíčka.
Chtěla jsem něco extra a tak jsem si zaplatila screening za 1 500 korun - zase vše na 1 a víme, že to bude holka. Zvláštní, můj instinkt říkal opak, ale nevadí. Vše jelo jako po másle, léto, oteklé nohy, přes poledne ani na krok ven a nejlépe strávit celé dny v bazénu. Ke konci se akorát nezdály malé průtoky, ale po kontrolních ultrazvucích to bylo - jak jinak - v pohodě. Přišel den D, ale ještě mi do termínu zbývaly čtyři dny…
Začalo to zhruba v 6 a vana jen potvrdila, že to není planý poplach. Jelo se skoro hned, přeci jen je nemocnice půl hodiny autem. Krátce před 11 vykoukla na svět malá holčička. Dvě krásné oči, nožičky krásné i tmavé vlásky měla, ale co ta ruka?? Nechápavě všichni zíráme na jedno místo. Místo, kde má být dlaň a prsty je jen… jak to nazvat - pandí tlapka. Menší, kulatá a se zárodky prstů. Sakra a co teď? Tenhle šok nepřeju nikomu. Dokonce ani plakat v tu chvíli nešlo. Šok, který jen tak nic nepřekoná.
Dodnes nechápu, jak tohle mohli všichni na ultrazvuku přehlédnout. Cítila jsem obrovskou zradu, nemožnost se na to psychicky připravit, pokud by to vůbec šlo. Po tomhle šoku jsem ani nemohla dostat nadstandardní pokoj, žádný k dispozici nebyl a když přišly emoce, nebyl prostor dostat je pořádně ven, přeci jen vedle ležela další mamča. Následovalo kolečko doktorů a vyšetření. Naštěstí je to jen nahodilá událost a všechno, kromě ruky, je v pořádku. Následovalo cvičení Vojty 4× denně, kdy přes samé cvičení si už ani nevybavuji nic jiného. Cesty na opačné strany republiky za specialisty…
Největší boj svádím ale ve své hlavě - je něco, co jsem udělala špatně nebo mohla udělat v těhotenství lépe? Jak bude s tím žít a fungovat? Nebude mi to jednou vyčítat? Jak se sama postará jednou o své děti? Já vím, hodně předbíhám dobu ve svých úvahách, ale chci být alespoň tady připravena. Jen to by mi ta malá potvůrka nesměla vzít vítr z plachet. Její neuvěřitelná šikovnost daleko předčí jejího staršího bráchu ve stejném věku. A to, že nemá celou dlaň? To jí ani v nejmenším nevadí a nebo na to ještě nepřišla, protože leze po žebříku jak drak. Nebudu tady psát, jak je dokonalá tak, jak je - to je jasný, ale někdy si říkám, jestli by byla taková i jako dvouručka.
Zkrátka se utěšuji tím, že jsem (samozřejmě i tatínek) dost silná na to zvládnout tenhle dar. Dar, který mě v životě rozhodně posunul jiným směrem a obohatil o mnoho zkušeností. Ještě máme s malou před sebou dlouhou cestu plnou různých klacků, ale věřím, že to dáme - musíme! Přemýšlím, jestli se mi vypsáním ulevilo, možná trošku, ale pořád je tu spousty věcí, o kterých mám co říct. Koupě rukavic snad může být kapitola sama o sobě, věčně jeden dlouhý rukáv? No u zimní kombinézy se sakra špatně zkracuje, zvlášť, když to dělám jen ručně s jehlou a nití. Ale zřejmě bych měla byt spokojená, pokud jsou tohle v poslední době moje největší problémy - takže účel splněn, je mi lépe a vám děkuji za přečtení a třeba i nějakou zprávu.
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 1794
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 833
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 1808
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 526
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 503
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1644
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 4643
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1290
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3464
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1680
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Chápem tvoje pocity, no možno sa mi podarí ťa aspoň trochu upokojiť. Ja sama som sa narodila s postihom ľavej ruky, niečo podobné ako má tvoja dcéra. Napriek tomu som väčšinu veci zvládala sama, dokonca som sa naučila zavazovat si šnúrky iba jednou rukou. Nemala som problém vyštudovať, normálne pracujem, som vydatá, mám dve deti o ktoré sa v pohode viem postarať. Keďže to mám tiež od narodenia, tak nejak sa s tým človek naučí lepšie žiť, lebo nepozná inú možnosť.
Držím palce, nech malinká dobre prosperuje.
P. S. doteraz mám ruku samozrejme viditeľne kratšiu ale so skracovanim veci si hlavu nelámem, aspoň ju viem skryť pred zrakmi zvedavcov