Moje malá je "symbaby", ale je prostě dokonalá!
- Porod
- Anonymní
- 01.02.22 načítám...
Příběh o překvapení z porodního sálu, které následně změnilo úplně vše. O obavách a starostech. Symbrachydaktylie tohle slovo je mým stínem už rok a půl.
Je listopad. Zase ta zácpa mého syna. Bojujeme s ní už několik let a pořád bez úspěchu… Tentokrát to dotáhl až na dětské oddělení nemocnice - a bude klystýr. Samozřejmě po takovém zákroku musí být hospitalizován a já s ním. Do tašky jsem si přibalila i těhotenský test, protože jsem měla takové tušení. No jasně, byl tam duch. Další lovení probíhalo už doma. Z nemocnice jsem si dotáhla pěkného bacila, co mě srazil…
A pak asi za tři týdny znovu. Mezitím proběhla kontrola a bylo to tam - miminko. A dle slov doktorky o mé nemoci, jsem měla čekat buď a nebo a vzít si paralen. Vše bylo naprosto v pořádku, a protože to bylo už druhé těhotenství, automaticky mě zařadili do poradny na cukrovku (byla zjištěna v 1. těhotenství). Cukrovka na dietě byl ten úplně jediný zádrhel na jinak bezproblémovém tvoření človíčka.
Chtěla jsem něco extra a tak jsem si zaplatila screening za 1 500 korun - zase vše na 1 a víme, že to bude holka. Zvláštní, můj instinkt říkal opak, ale nevadí. Vše jelo jako po másle, léto, oteklé nohy, přes poledne ani na krok ven a nejlépe strávit celé dny v bazénu. Ke konci se akorát nezdály malé průtoky, ale po kontrolních ultrazvucích to bylo - jak jinak - v pohodě. Přišel den D, ale ještě mi do termínu zbývaly čtyři dny…
Začalo to zhruba v 6 a vana jen potvrdila, že to není planý poplach. Jelo se skoro hned, přeci jen je nemocnice půl hodiny autem. Krátce před 11 vykoukla na svět malá holčička. Dvě krásné oči, nožičky krásné i tmavé vlásky měla, ale co ta ruka?? Nechápavě všichni zíráme na jedno místo. Místo, kde má být dlaň a prsty je jen… jak to nazvat - pandí tlapka. Menší, kulatá a se zárodky prstů. Sakra a co teď? Tenhle šok nepřeju nikomu. Dokonce ani plakat v tu chvíli nešlo. Šok, který jen tak nic nepřekoná.
Dodnes nechápu, jak tohle mohli všichni na ultrazvuku přehlédnout. Cítila jsem obrovskou zradu, nemožnost se na to psychicky připravit, pokud by to vůbec šlo. Po tomhle šoku jsem ani nemohla dostat nadstandardní pokoj, žádný k dispozici nebyl a když přišly emoce, nebyl prostor dostat je pořádně ven, přeci jen vedle ležela další mamča. Následovalo kolečko doktorů a vyšetření. Naštěstí je to jen nahodilá událost a všechno, kromě ruky, je v pořádku. Následovalo cvičení Vojty 4× denně, kdy přes samé cvičení si už ani nevybavuji nic jiného. Cesty na opačné strany republiky za specialisty…
Největší boj svádím ale ve své hlavě - je něco, co jsem udělala špatně nebo mohla udělat v těhotenství lépe? Jak bude s tím žít a fungovat? Nebude mi to jednou vyčítat? Jak se sama postará jednou o své děti? Já vím, hodně předbíhám dobu ve svých úvahách, ale chci být alespoň tady připravena. Jen to by mi ta malá potvůrka nesměla vzít vítr z plachet. Její neuvěřitelná šikovnost daleko předčí jejího staršího bráchu ve stejném věku. A to, že nemá celou dlaň? To jí ani v nejmenším nevadí a nebo na to ještě nepřišla, protože leze po žebříku jak drak. Nebudu tady psát, jak je dokonalá tak, jak je - to je jasný, ale někdy si říkám, jestli by byla taková i jako dvouručka.
Zkrátka se utěšuji tím, že jsem (samozřejmě i tatínek) dost silná na to zvládnout tenhle dar. Dar, který mě v životě rozhodně posunul jiným směrem a obohatil o mnoho zkušeností. Ještě máme s malou před sebou dlouhou cestu plnou různých klacků, ale věřím, že to dáme - musíme! Přemýšlím, jestli se mi vypsáním ulevilo, možná trošku, ale pořád je tu spousty věcí, o kterých mám co říct. Koupě rukavic snad může být kapitola sama o sobě, věčně jeden dlouhý rukáv? No u zimní kombinézy se sakra špatně zkracuje, zvlášť, když to dělám jen ručně s jehlou a nití. Ale zřejmě bych měla byt spokojená, pokud jsou tohle v poslední době moje největší problémy - takže účel splněn, je mi lépe a vám děkuji za přečtení a třeba i nějakou zprávu.
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 2255
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 2207
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 2882
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 13674
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 1089
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 5504
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 2087
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 3380
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1684
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 607
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Šok to musel být hroznej. Ale ať už to je a bylo jak chce, jste obě dvě obrovský bojovnice, šikulky a vypadá to, že malá ještě ani nezjistila, že je něco jinak 
Držte se, klobouk dolů nad tím nadhledem, s jakým je to napsané 
Těžko říct, čím to je, většinou za to můžou spíš léky (někdy horší šarže, takže to neovlivníš) nebo prostě chemické substance obecně než nemoc; nevím, jestli na to má vliv i genetika, spíš ne… 
Vše se dá zvládnout. Jsou horší nemoci, které treba nejsou viditelné, ale mají dopad na život a zdraví mnohem větší.
Chápem tvoje pocity, no možno sa mi podarí ťa aspoň trochu upokojiť. Ja sama som sa narodila s postihom ľavej ruky, niečo podobné ako má tvoja dcéra. Napriek tomu som väčšinu veci zvládala sama, dokonca som sa naučila zavazovat si šnúrky iba jednou rukou. Nemala som problém vyštudovať, normálne pracujem, som vydatá, mám dve deti o ktoré sa v pohode viem postarať. Keďže to mám tiež od narodenia, tak nejak sa s tým človek naučí lepšie žiť, lebo nepozná inú možnosť.
Držím palce, nech malinká dobre prosperuje.
P. S. doteraz mám ruku samozrejme viditeľne kratšiu ale so skracovanim veci si hlavu nelámem, aspoň ju viem skryť pred zrakmi zvedavcov