Takový je život

Nepíšu tento deníček proto, aby se spustila debata na téma nevěry nebo jaká jsem matka. To je věc každého z nás a možná nejsem ta nejlepší máma pod sluncem, ale jsem ta nejlepší máma jakou umím být. Příběh má být spíš k zamyšlení pro věčné snažilky. Nezapomínejte, že máte vedle sebe živou bytost a i ona si zaslouží vaší pozornost. Nedovolte, aby vás váš sen připravil o jiný.

*

Ahoj,

neumím moc psát, tak prosím nesuďte moje literární umění. Rozhodla jsem se napsat taky svůj deníček. Deníček o obrovské touze mít vlastní dítě - osudu navzdory. A taky o tom, kam až nás, mě a mého manžela, tahle dlouhá cesta dovedla.

Na začátku vztahu bylo všechno krásný. Tak jako ve všech vztazích zalitých čerstvou láskou. Nějaký problémy byly, někdy menší jindy zase trochu vážnější. Ale žádný z nich pro mě nebyl nikdy tak zásadní, abych jen na chvíli pomyslela na odchod ze vztahu. Proč taky. Našla jsem muže, který v mých očích byl ideálním kandidátem na mého manžela a otce mých budoucích dětí. Slovo dalo slovo a přišla nabídka k sňatku. První část mého snu byla na dosah. A začali jsme řešit miminko. Nebyl to zatím žádný boj, prostě jsme si řekli, že když to přijde, budeme šťastní.

Po svatbě probíhal náš vztah víceméně idylicky. Co už tak ideální nebylo, byla moje práce. Osud se nemazal s mojí nadřízenou a připravil si pro ni boj s ošklivou nemocí. Najednou jsem z pozice zástupkyně vedoucí dělala i vedoucí. Trvalo to 8 měsíců a ze mě se pomalu stávala chodící zombie, která ještě ke všemu ne a ne otěhotnět. Začal kolotoč vyšetření. A pro mě přestal být můj muž mužem, ale pouze nástrojem k otěhotnění.

Zpětně si uvědomuji, že tady se lámal chleba. Milování na čas, poté už jen z povinnosti, časem vůbec nebo velmi zřídka. Přestala jsem vnímat sex jako jedinečné spojení dvou osob, které se milují. Byl to prostě jen akt. Prostředek jak mít vytoužené dítě. Za tu dobu se ze mě stal gynekolog amatér. :-) Načetla jsem tolik informací a vyzkoušela tolik rad, metod a prostředků, že na jednu ženskou to bylo vážně až až. Možná jsem byla svojí touhou po dítěti posedlá.

Aby to nebylo tak jednoduché, po dvou letech mi byla určena diagnóza. Důvod, proč nemůžu otěhotnět. Endometrióza. Začal boj. Boj, který jsem neměla podle lékařů vyhrát.

Nebylo to lehké. Po 3 laparoskopiích, při kterých jsem přišla o vejcovod a o ¾ vaječníku, po třech cyklech IVF a třech KET cyklech, jsem se dočkala dvou potratů. Kolikrát jsem padla na pomyslné dno ani nevím. Pokaždé jsem se zvedla a bojovala za svůj sen. Naplno, bez zábran a slepě. Slepě vůči mému muži. Přestala jsem o náš vztah pečovat. Možná jsem ani nechtěla. Neexistovalo nic víc, než mít vlastní dítě.

Po 6 letech boje jsem našla svoje vytoužené dvě čárky na testu a plakala štěstím. Věděla jsem, že to je ono. To, na co tak dlouho čekám. Věděla jsem, že bude vše v pořádku a já budu máma. Během těhotenství žádné problémy nenastaly. Bylo ukázkové a krásné. Porod je pro mě dodnes silný a nezapomenutelný zážitek, na nějž nikdy nezapomenu. Během šestinedělí jsem pomalu zjišťovala, že mít miminko je úplně jiné, než jsem si to představovala. Na tuhle lekci mě nikdo nepřipravil a dokonce všechny matky v mém okolí o onom období taktně mlčely.

Myšlenky jsem měla hrozné. “Jsem matka k ničemu, nic nezvládám, vypadám hrozně, cítím se ještě hůř,“ říkala jsem si každý den. Jako robot jsem se dopracovala do doby, kdy bylo mému pokladu už kolem tří měsíců a naše soužití začalo být takové, jaké jsem si ho vysnila. Maličká usměvavá a spokojená a já taky. Konečně.

Jednoho dne se mi obrátil život naruby. Nevěra! Věc, která se nedá vzít zpět ani zapomenout. Zradil mě člověk, jehož jsem bezmezně milovala. Ale také člověk, na kterého jsem posledních pár let neměla čas a nevěnovala mu pozornost, která byla tak potřeba. Neomlouvám ani nesoudím a koukám se dopředu. Snad to zvládneme, já i můj muž. Já to už že své podstaty musím zkusit. Zkusit žít lepší život. Život, který jsem si vysnila. Život ve třech.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4.4.18 00:40

Dobře sis urovnala myšlenky. Je to tak. Kdo s čím jak zachází… ale vy to zvládnete!! To je jasný. Taková bojovnice jako ty :kytka: teď to víš a do budoucna se z toho jen poučit ale nevracet se k tomu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4432
4.4.18 01:32

Moc mě mrzí že v takové chvíli tě zradil člověk kterému jsi věřila :hug: vím že tato věta je v celku bezcenná ale pokud to bylo jen "jednorázovka o sexu " jsi tak kterou miluje a jeho žena života jsi ty.
Jednou jsem se svého muže zeptala jak to vidí jako chlap a on mi odpověděl že než jít za jinou že je větší výzva to vydržet.
Když jsem se ptala dál jako proč to chlap udělá když má doma ženu a miminko, tak mi odpověděl že pokud to byl jen sex ne žena za kterou by jezdil tak to nic neznamená ale že to toho chlapa neomlouvá.
Přeju ať je brzo vše zalité štěstím a láskou :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.4.18 09:30

Zvládnete, začali jste dobře, našli chybu a teď na ní jen zapracovat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.4.18 09:40

Hezký deníček. Je z něj poznat, že si uvědomuješ svoje chování vůči partnerovi a to je dobře. Já se upřímně tomu chlapovi nedivím. Budete muset na vašem partnerském vztahu dost zapracovat, oživit ho. Držím palce, ať to spolu zvládnete.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
4.4.18 10:01

Musím ti zatleskat. Jsi skvělá žena. Málokdo je schopen pochopit, že druhý člověk má také právo na život a ne být pouze berličkou tomu druhému… to jde samozřejmě nèjakou nezbytnou dobu, ale když není vidět konec, nezvládl by to snad ani anděl…
Ve tvém deníčku je hodně odpovědí na otàzku proč… Málokdo hledá chybu u sebe (takto hlubokou). Muselo být těžké si to přiznat… přeji ti z celého srdce, aby se vztah dal zase do pořádku a vytoužené dítko mělo pohodové rodinné zázemí…

  • Nahlásit
  • Zmínit
Twixinka
4.4.18 13:54

Hezky napsané a je vidět, že si uvědomuješ svou chybu. Já jsem si v době těhotenství říkala, že přesně to odsunutí manžela na druhou kolej nechci zažít, ale zpočátku se tomu prostě ženská nevyhne :( manžel byl naštěstí dost chápavý a období zvykání si na to, že jsme tři trvalo snad jen tři týdny :) malé bude v neděli půl roku a řekla bych, že s manželem trávíme spolu víc času, než předtím ;) je pravda, že naše malá je opravdu úžasné a bezproblémové miminko :srdce:
Přeji do budoucna hodně štěstí a věřím, že to všichni tři překonáte :kytka:

Příspěvek upraven 04.04.18 v 13:55

  • Nahlásit
Anonymní
4.4.18 15:04

Zakladatelka

Děkuju všem za milá slova. Nebylo tak těžký si tu chybu přiznat, ten problém tam byl a byl dlouhodobý. Nezačalo to v těhotenství, ale dávno před ním. Až teď se mi otevřely oči, bohužel až pozdě. Ikdyz… někdy se musí něco totálně pos.at aby začalo něco nového. Nešlo o paralelní vztah, o žádný vztah. Čas ukáže, nakolik je náš vztah pevný a jestli to ustojíme. Zatím se máme skvěle :kytka:

  • Nahlásit
1233
4.4.18 19:47

Tak jestli to chce zachraňovat i tvůj manžel, má to budoucnost. Hodně štěstí! Vím, jaká strašná je touha po dítěti, a jak prázdný život bez miminka je. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
4.4.18 22:14

Pujdu proti proudu. Ale po tom miminku touzil i on ne??? J8nak by neabsolvoval ty IVF a KET.. A takhle napsane to zni strasne. Ale vse se odehralo v rozmezi nekolika let. Ne jednoho roku. Tedy zmeny byly postupne a menil se asi i on.

Take ruku na srdce. Ktwry par, kdyz se snazil a dele to neslo, nesexoval jen proto, ze proste byly dny. Je to tu v kazdem druhem denicku a snazici diskuzi. Zena zavelela, ze ma plodne dny a hura na to.

Ja jsem po porodu byla uuuplne mimo (dvojcata..). Ta hormonalni smrst byla necekana a silena. Muz stal pri mne a pomahal. Neumim si predstavit, ze by si nasel bokovku 8o.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1929
5.4.18 05:50

Děkuji, že jsi tohle téma otevřela a napsala o tom deníček…já nejsem v situaci, ve které jste byli vy - teprve jsme se začali „snažit“, takže to, jestli jsme oba v pořádku v tomto směru, ukáže čas…ale přistihla jsem se už teď na začátku v momentě, kdy jsem kvůli plodným dnům chtěla po partnerovi sex…teď mi dochází, že to je dost necitlivé a už to dělat nebudu, zkrátka to nechám dál plynout…nebudu blbnout s tisíci testy a povely..:) alespoň zatím, dokud není důvod k panice. Přeji hodně štěstí :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14394
5.4.18 07:43

Já ti tleskam za to, že sis připustila i svůj díl viny. Vždycky v tom jedou oba. Moc držím palce aby jste to zvládli a ustáli a měli spokojenou rodinu :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
5.4.18 09:33

@kyticka86 no ze začátku jsme sex měli pořád. Možná rok. Ale postupem času jsem JA na to neměla chuť a sex nebyl, nebo velmi málo. Neomlouvám ho, ale chtít po chlapovi celibat je nesmysl. Tenkrát mi to ale nedocházelo.

  • Nahlásit
Anonymní
5.4.18 10:53

Súper žiaľ ja musím žiť život bez ditete :,(

  • Nahlásit
1647
5.4.18 17:40

@kyticka86 ty tady ale mluvíš o nějakých pár týdnech, možná měsících, kdy jsi byla mimo… zakladatelka píše o několika letech, kdy nějak vypla a myslela spíš na sebe než na svého partnera, používala ho jen jako nástroj k otěhotnění (jestli jsem to dobře pochopila…), prostě byla zaslepená touhou po miminku a zavalená prací… pokud tohle její chlap vydržel několik let a završil to tím, že někde jednorázově ujel, tak je to z mého pohledu chlap s velkým CH pomalu… zakladatelce to evidentně otevřelo oči… znám daleko horší případy, kdy se s tím chlap vyrovnával daleko horším způsobem…

  • Nahlásit
  • Zmínit
8100
6.4.18 08:06

Hezky si sypeš popel na hlavu.
Upřímně doufám, že si ho sype i tvůj muž.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6.4.18 12:57

Přeji hodně sil ať to zvládnete. I kvůli dítěti.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1594
10.4.18 19:36

Moc drzim palce, at to zvladnete prekonat. Pri takovem silenem obdobi, jakym jste si prosli, doufam, ze to date. Sama vim, ze narozenim ditete si vztah prochazi obr zkouskou a nekdy se chlapi muzou citit nedoceneni a na druhe koleji. Bohuzel s nama zenskejma v takovou dobu mlateji hormony o kterych muzi nemohou mit ani poneti a at se mohou snazit jak chteji, nikdy to pochopit nemuzou.
Drzim palce! :srdce: Uzivejte si vaseho detatka

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
15.4.18 11:54

Omlouvám se za anonym, ale je to moc citlivé téma. Úplně chápu, že pro Tebe tu dobu neexistovalo nic jiného, než je touha po dítěti. My ženy to tak máme nastavené. Já jsem s otěhotněním problém neměla. Ale se sexem v těhotenství ano. Tak 2× do měsíce jsem se přemluvila, ale bylo to pro mě utrpení. Cokoliv spojeného se sexem nebo fyzickým kontaktem mi bylo nepříjemné. Manžel na to nereagoval nejlíp, když jsem se mu snažila v klidu vysvětlit, jak to mám. Když mi řekl, že si teda najde nějakou jinou, když já nechci sex, přestal pro mě být manželem. Žijeme spolu, ale po pár takových slovních atakách láska někam zmizela. Tiše závidím kamarádkám, které mají po boku chápavé muže, kteří je dokáží podržet a pochopit.

  • Nahlásit