Takovou jsme tu ještě neměli!
- Porod
- ivcii
- 06.09.16 načítám...
Vzpomínky na porod nezapomene žádná z nás, aspoň tak se to říká. Abych nezapomněla, tak to celé raději sepíšu. Po mém Aktivním těhotenství jsem se rozhodla sepsat další část cesty ke společnému životu s miminkem.
Byla polovina března, venku celkem krásně a já se pořád cítila dobře. Byla jsem doma, odpočívala a chodila na procházky se psem. Termín porodu jsem měla 26. března. Občas mě večer chytly nějaké lehké bolesti, ale nic hrozného to nebylo, občas to přišlo v noci, kdy jsem se probrala, zjistila, že to nic nebylo a usnula.
S přítelem jsme si dělali srandu, že když zaspím těch pár bolestí, co jsem měla, tak že snad zaspím i porod. Den termínu se blížil a bolesti žádné, naopak jsem se cítila pořád dobře.
Ve středu pár dnů před termínem jsem se šla projít se psem a večer jsem zjistila, že jsem ušla trošku víc, než jsem čekala, ale bylo mi skvěle. Proto, když mi ve čtvrtek brzy ráno vzbudila lehká bolest břicha, jsem si řekla, že to nic není a znovu jsem usnula.
Po téměř hodině mě bolest probudila znovu. Nebylo to nic hrozného, tak jsem si řekla, že to asi nic nebude a usnula znovu. Bolest pak ale přišla po půl hodině, pak znovu a pak už častěji.
Když byly bolesti po 15 minutách, tak jsem vstala, a šla jsem na záchod a do sprchy. Užívala jsem si tu krásně teplou sprchu a v duchu jsem si říkala, že jestli tohle jsou porodní bolesti, tak že to zase až tak strašné nebude.
V 7 vstal přítel, našel mě ve sprše a hrozně se divil, co tam dělám. Když jsem mu oznámila, že dneska do práce asi nejde, že nejspíš asi rodím, začal obvolávat rodinu a plašit, zda už mám vše sbalené. Já se smíchem jsem ještě dodala, že si ještě umyji vlasy, vyfoukám a půjdu to dobalit.
Přítel kolem mě už téměř šílel a já byla naprosto v klidu. Já dobalila věci a ještě jsem si dala jogurt. Vyráželi jsme po 9. hodině. Bolesti byly čím dál častější, ale pořád nic hrozného. Po cestě jsme se smáli a já navigovala do porodnice.
V půl desáté jsme dorazili do porodnice. Na chodbě jsme potkali vrchní sestru, která se mě s údivem ptala, jestli už jdu rodit. Se smíchem jsem jí odpověděla, že už bych ráda, že mám bolesti po 6 minutách.
Sestra mě odvedla do ordinace, kde jsme sepsali všechny potřebné papíry a s doktorkou provedli kontrolu a udělali klystýr. Párkrát jsem se proběhla na záchod, pak mě poslali do sprchy. Tam bylo tak krásně, že se mi ani nechtělo ven. Párkrát jsem si pak zaskákala na balonu, chvilku se na předporodním pokoji dívala na televizi.
Nakonec se bolesti zkrátily na 3 minuty, ale voda stále nepraskla. Nakonec jsem poprosila doktora o píchnutí, aby voda odtekla a malá už mohla ven. Bolesti nebyly tak strašné, ale začínala jsem být unavená. Píchnutí vody jsem ani necítila. Pak doktor byl moc šikovný a stihl to v kontrakci, takže jsem o ničem nevěděla.
Pak mě přesunuli na porodní sál, kde jsem byla jen chviličku, protože mě pak poslali zpátky na pokoj s tím, že se paní, co taky čekala, rozjel porod rychleji. Nakonec jsem po asi hodině kolem paní procházela do dalšího sálu. Tam už pak bolesti začaly přicházet častěji.
Vlezla jsem si do sprchy a tam teprve začala pořádná bolest. A mě nenapadlo nic lepšího, než si ve sprše kleknout a nechat si téct vodu na záda. Nějak mě nenapadlo, že při těch bolestech se sakra špatně zvedá, takže jsem rodila málem ve sprše. Nakonec mi přítel pomohl vylézt, zavolal sestru a doktorku, že už se mi chce tlačit.
Najednou se kolem mě všichni seběhli. Porodní asistentka mě prohlédla a řekla, že musíme ještě chvilku počkat, ještě mi měřila ozvy a nechala nás s přítelem zase samotné. Přítel hrozně zvědavý stál u přístroje a pozoroval. Nakonec ho nenapadlo nic lepšího, než mi zvednout pás (přístroj v tu chvíli přestal měřit) a povídá mi: „Co křičíš, vždyť už kontrakce nemáš?“
V tu chvíli jsem dostala takový záchvat smíchu, že přiběhla sestra co se tam děje. Pak jsme příteli vysvětlily, jak přístroj funguje. Pak mi napíchli kapačku, já, největší posera z jehel, jsem řvala, že nic nechci. Přítel prohlásil, že když nic nechci, tak budu rodit ještě o hodinu déle. V tu chvíli já tedy, že kapačku jo. Bolesti pak najednou byly po 1 minutě.
Já už dost unavená jsem celou dobu v bolestech prosila o trochu vody a přítel mi ji s radostí, že pro mě může aspoň něco udělat, dal. Jenže! To jsem neměla dělat. Najednou se mi při kontrakci udělalo zle, přítel se začal ohlížet po nějaké misce a když ji našel a podával mi ji, tak jsem na něj všechnu tu vypitou vodu vyzvracela.
Najednou se tam všichni seběhli, porodní asistentka zavelela, že se jde na to, sestra mě chtěla ještě převléct, ale to už se nestihlo. Tak doktor a přítel mi radili, jak dýchat, bolesti už byly tak rychle za sebou, že jsem si nestíhal ani odpočinout. Porodní asistentka mi malou v břiše musela srovnat a pak jsem ucítila tu největší bolest, párkrát ještě zatlačila a malá byla venku.
Malou si hned na sále ošetřili, zvážili a změřili. Všechno jsem slyšela, a když jsem slyšela tu váhu a míru, tak povídám, že to je určitě z vedlejšího sálu. Sestra mi už ale se smíchem nese naši berušku a povídá mi: „Né, maminko, ta je vaše.“
Pak se ještě porodila placenta, doktor vše pečlivě překontroloval a šlo se na šití. Že mi doktor při porodu nastřihl, jsem ani nepoznala. Při šití jsem ale malou nechala chovat přítele, protože mě šití neskutečně bolelo. Nakonec mi doktor píchl ještě jednu injekci, protože jsem všechno hodně cítila.
Pak už mě jen převlékli a nechali odpočívat i s přítelem a malou na sále jako spokojenou a šťastnou rodinu. Nakonec mě odváželi na pokoj a sestra mi s úsměvem povídá: „Takovou jako vy jsme tu ještě neměli.“
Přečtěte si také
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1432
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3097
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2608
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1840
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 964
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5865
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 2044
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 2844
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 1005
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 1365
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
úsměv až do konce, v pohodě partner 
. Napsané je to čtivě, bavilo mě to. Ale také mě zajímají míry a proč tam takovou ještě neměli 
jinak děkuju a míry byly 51 cm a 3530g a nikdo nechápal kam se mi malá mohla vejít. Tvrdili že bude mít kolem 2700g max. 3000g. V těhotenství jsem přibrala 8 kg a břicho jsem měla oproti ostatním těhulím hrozně malé, takže pak ty míry byly opravdu překvapení.
4290g 
Pak přišel den D a jak jsem se vůbec nebála, porod byl otřesný a když byl malý konečně venku a šupli ho na váhu, pochopili jsme všichni proč: 4220g 
