Takový normální porod
- Porod
- xxMakyxx
- 20.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O porodu s časovým odstupem, nadhledem a snad i s vtipným podextem :) Deníček je psán opravdu s nadsázkou a s jistou dávkou sarkasmu :))
Rozhodla jsem se napsat o tom, jak začala má éra matky na plný úvazek. Jako každá nastávající matka jsem se porodu bála a zároveň se na něj i těšila. To jsem byla ale bláhová. Všechny maminky, které si tím již prošly, mě uklidňovaly tím, že to pro mě ve finále bude krásný zážitek, a že si na tu bolest pak ani nevzpomenu. To říkaly jistě ty, které si ale předtím šlehly sérum zapomnění nebo v průběhu porodu astrálně cestovaly po pláži na Kanárech. Já teda neměla ani to sérum zapomnění a už vůbec jsem nebyla na Kanárech, spíš na výstavě vorvaňů.
Měla jsem týden po termínu. Má váha se blížila k metráku. Představte si, že máte 20 kg nahoře, z toho snad 15 kg je jen zadržená voda. Možná proto tam Lea sídlila tak dlouho, měla se tam jak ve vodních lázních. Přišel den D, byl to čtvrtek a bylo asi půl deváté večer. Praskla mi voda. Huráááá, je to tu. Odcházím za svým přítelem, nesu mu dvě cigarety a povídám mu: „Praskla mi voda, jdu do sprchy a zkontrolovat si věci do porodnice, ty si v klidu zapal, pak pojedeme.“ Říkejte chlapovi, ať je v klidu, když z vás tečou litry vody – opravdu romantika.
Ne, není to jako v těch romantických filmech, ani náhodou. Můj partner, budeme mu říkat Pan X, začal lítat po bytě a volat všem, asi i těm, kterým psal jen k Vánocům a na Nový rok. Já se šla v klidu osprchovat, smýt tu plodovou vodu, která se za mnou do té koupelny táhla jako sliz za šnekem nebo hlemýžděm. Z koupelny jsem slyšela, jak Pan X říká do telefonu: „Jooo, už asi rodíme.“. V duchu si říkám: „Jasně. MY rodíme. Vtipálek.“ Bych ho chtěla vidět, jak rodí… Možná ráno na toaletě. No nic, vylezla jsem ze sprchy, usušila se a oblékla do pohodlného - legíny, tílko pro vorvaně, mikinu a bundu. Zkontrolovala jsem si věci do porodnice, zatímco Pan X už pomalu vyrážel do porodnice beze mě. Plodová voda ze mě pořád odtékala, takže jsem si vzala poporodní vložky - asi tři, abych dojela do porodnice alespoň trochu v suchu.
Sedačku v autě jsem si ještě podestlala ručníkem, abych se tak vyhnula čištění potahů. Za 15 minut jsme byli na místě. Přijala mě moc milá sestřička, která mě položila na lůžko a nasadila na břicho monitor, kterým se sledují ozvy miminka. Vše bylo v pořádku, jen se za mnou až k tomu lůžku táhla ta „šnečí“ stopa. Přesně takhle si to totiž každá žena představuje. Jak jí partner doprovází na vyšetřovnu a za ní se linou stopy plodové vody vytékající z intimních partií. Opět romantický zážitek. Pan X seděl naproti mně na židli, pozoroval monitor a povídal si se sestřičkou. Na mě už přicházely mírné – takové menstruační bolesti. Říkala jsem si: „Paráda, jestli to tak půjde dál, tak ten porod nebude tak strašný.“ Na té vyšetřovně jsem ležela asi dvě hodiny. Cítila jsem se jako Lea ve vodních lázních. Voda tekla proudem, kontrakce byly intenzivnější a musela jsem si trochu dopomoci dýcháním. Sestřička mi řekla jak na to. Zřejmě si myslela, jak mě uklidňuje, když mi říká, ať jsem v klidu, že od prasknutí vody bych měla max. do 8 hodin porodit. Nevím, koho by taková informace uklidnila. Mohla mi rovnou říct: „Prostě teď budete 8 hodin trpět v bolestech, a pak snad porodíte.“
Monitor zaznamenával kontrakce, takže je Pan X viděl. V jednu chvíli se na něj tak zakoukal a povídá: „Hele, za chvíli ti asi přijde kontrakce, ty čárky jsou nějaký jiný.“….. Nezmohla jsem se na slovo a jen mi proběhlo hlavou: „Neee asi, ty idiote. Ještě, že tu jsi, jinak bych si myslela, že jsem asi v lázních na proceduře vodního zábalu!“ Ano, dobrá nálada mě opouštěla. Když už kontrakce nastoupila v plné síle a já prodýchávala dle instrukcí, Pan X přilil do ohně: „Ta kontrakce asi bolí, co? Koukám, podle těch čárek, že ty kontrakce jsou silnější.“ Chtěla jsem volat ochranku, aby ho vyvedli, ale říkala jsem si, že nebudu za hysterku a prostě to dám.
Přišla paní doktorka, provedla standardní kontrolu porodních cest a pak s naprostým klidem řekla: „To na porod ještě nevypadá, slečnu odvezeme na pokoj.“… V duchu jsem řvala: „Jak, že to na porod není?? A proč jsem sem asi jela??? Na zmrzlinový pohár?.“ Na pokoj se mnou Pan X nesměl. Doktorka mu řekla, ať jede domů, že ho zavolají, až to bude vypadat na porod. Tak nakonec ochranka nebyla třeba.
Sestřička mi nabídla injekci na utišení bolestí. Čekala jsem přinejmenším morfium. Injekce vůbec nezabrala. Celou noc jsem měla bolesti přibližně po 10 minutách. 9 minut jsem spala, 1 minutu prodýchávala. Už jsem si přišla jak úplný profík. Pak se asi v 10 dopoledne uráčil nějaký pan doktor přijít a vyšetřit mě. Prý pořád nic… Říkala jsem si sama pro sebe: „Asi jsem sem jela na wellness nebo co. Tak snad s tím něco uděláte, nebo jste studoval jen na to, jak mi tupě koukat mezi nohy?“ Pan doktor přišel s návrhem, že mi dá vyvolávací tabletu… Říkám si: „Hurááá, konečně to taky napadlo někoho jiného než mě, uděluji mu zápočet za správnou indikaci.“
Po zavedení tablety kontrakce přicházely po 4 minutách. Lea si místo ve vodních lázních, lebedila na Sahaře, protože voda už došla. Bolesti byly čím dál silnější. Nechápala jsem, jak je možné, aby něco, co bolí tak příšerně, mohlo bolet víc. Šla jsem za sestřičkou, že už to fakt hodně bolí. A že kontrakce jsou po 4 minutách, a možná jsem zmínila něco o tom, že umírám. Přišel doktor, opět prohlásil tu slavnou větu, že se nic nechystá, na porod to nevypadá a mé porodní cesty jsou vlastně uzavřené. Kdyby nebyl plešatej, přišel by o vlasy. Zabít jsem ho nemohla, měl službu a já potřebovala, aby mě pak někdo odrodil. Smrt jsem mu tak oddálila na dobu neurčitou.
Odpoledne přijel Pan X. Podpořit a navštívit mě. Seděli jsme venku na chodbě. Stále kontrakce po 4 minutách. Když už na mě přišla několikátá, řekl Pan X, jestli nechci zavolat sestřičku, že to mám nějak často. Snažila jsem se mu vysvětlit, že takhle to mám půlku dne a nic se neděje, že naše dítě si z nás jen udělalo srandu, a ven prostě nepůjde - momentálně jezdí na poušti po velbloudovi. Donutil mě jít za doktorem… Všimli jste si, jak krásně Pan X svojí zodpovědnost mě utěšovat při bolestech, hodil na profesní záležitost toho doktora? Takhle mazanej je vždycky… Doktor prohlásil, že jsem se otevřela na 2,5 cm. Na porod je potřeba 10 cm. Super. Jestli se každých 17 hodin otevřu na 2,5 cm, tak za 3-4 dny bude Lea na světě. Tak to je v pohodě. Já už se bála, že bych to stihla ještě ten den. Už chápu ty maminky, které mi říkaly, jak to je super zážitek – bodejť by ne, když jim porod i s tlačením trval sotva dvě hoďky. Se chtěly určitě jen vytáhnout.
Nebudu to natahovat. Nechaly mě ve stavu: kontrakce po 3-4 minutách až do 1 do rána – takže už byla sobota. Já tam přijela ve čtvrtek – jsou to rychlíci no. V 1 ráno mě vzali do přípravny. Prý se pořád moc neotvírám, ale monitor prý vypadal slibně. Průběh klystýru vynechám. Umíme si asi všichni představit, jak to probíhá – takový předporod. A pak mě doktorka poslala do sprchy hopsat na míči. Nevím, která mamka má před porodem chuť cvičit gymnastiku, ale dala jsem na její rady. Moc mi to nepomohlo. Míč mi jen zabíral prostor ve sprše. Ale řeklo se hopsat, tak hopsám. Třeba „to dítě“ ze sebe vyhopsám…
Doktorka přišla s tím, ať zavolám Panu X, že už půjdeme na sál. Jupííííííí. Pan X byl u mě asi za 15 minut. Seděl vedle mě na sále a držel za ruku. Díky Bohu nemluvil. Byl dost unavený. Doktoři tam chodili jak na promenádě, já už automaticky roztahovala nohy, oni mě vyšetřili, zkonstatovali, že se nic neděje a zatímco já umírala v bolestech, Pan X si v klídku chrupkal vedle mě na židli. Asi jsem zrovna nebyla nejzábavnější, ovšem chrápat tam nemusel – podpora! Hlavně, že se ti chlapi hrnou k porodu. Nevím, co čekají – fotbalové derby s basou piva? Bláhovci… stejně jako matky těšící se na porod.
Poté, co se tam vystřídalo X doktorů, kterým jsem jen roztahovala nohy na potkání, jedna paní doktorka asi v půl páté ráno usoudila, že mě „odrodí“ císařským řezem. Jo! Jo! Jo! Co jiného si přát než zaspat porod téměř po 30 hodinách v bolestech. Ještě předtím mě nacévkovali, Pan X zvyklý, že mi mezi nohy pořád někdo sahá, se už ničemu nedivil – další romanťárna.
Tohle nikdo nenatočí, co? Američani no. To jsou samé krásné obrazy usmívajících se lidí před příchodem dítěte na svět. Kdybyste viděli nás dva. Já vypadala jak mrtvola, jen jsem se ještě pořád hýbala a Pan X vypadal, jak když byl dva dny v lihu a ještě dostal přes hubu. Takhle vypadali natěšení budoucí rodiče.
Pana X poslali pryč. Už mě šli uspat. Píchli mi injekci. A pamatuji si jen tu úlevu a blažený pocit…
Letěla jsem nad mořem. V dáli byla pláž lemovaná palmami. Hrála tam taková ta letní muzika, která člověku dodávala energii. Sluníčko prahlo. Já se přibližovala k pláži, najednou jsem po ní kráčela. O pár metrů dál byl bar, kde míchali čerstvé ovocné koktejly. Dala jsem si kokosový. Všude kolem byli lidi plné dobré nálady s havajskými věnci na krku. Usrkávám kokosový koktejl, koukám na moře a těším se, až půjdu a skočím do vody. Odcházím z baru směrem k vodě. Nasávám mořskou vůni a našlapuji směrem k moři, už jsem skoro u něj…
„Maminko, jste na jednotce intenzivní péče. Slyšíte mě?“, ptá se setřička… Co??? Kde je můj kokosový drink, a proč cítím dezinfekci? Kde je moře? „Maminko, píchnu vám něco proti bolesti, děloha se stahuje, takže ještě budete cítit bolest v podbříšku. Až se prospíte, přivezou vám miminko.“… Jaký miminko? Ježiš, no jo. Já rodilaaa!
Soukám ze sebe: „Sestři… Máme kluka nebo…?“ Nemohla jsem mluvit, motal se mi jazyk. Asi z toho kokosového drinku, nejspíš tam dali vodku. Sestřička mi povídá: „Maminko, máte krásnou a zdravou holčičku.“
Plakala jsem štěstím a chtěla jsem ještě jeden kokosový drink.
Leontýnka se narodila v sobotu, v 5 ráno a 3 minuty, 7. března. Vážila 3 160 g, měřila 51 cm a nikdy nezapomenu na ten moment, kdy mi jí sestřička nesla v té bílé zavinovačce, v bílém oblečku a fialovo-bílé pletené čepičce s kytičkou. Na Kanárech sice bylo hezky, ale tenhle zážitek zažijete mnohdy jen jednou za život.
PS: Astrální cestování po Kanárech vážně existuje!
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 1332
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 968
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 760
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 232
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 5817
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3301
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 10423
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 11186
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2212
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7058
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...