Tchyně, nebo ďábel ?
Když jsem se v roce 2011 poznala se svým přítelem, myslela jsem si, že to nejhorší v životě mám za sebou. Měla jsem před rozvodem s manželem, pro kterého rodina nebyla důležitá a dítě spíše na obtíž, hádky na denním pořádku a spousta probrečených nocí. Bohužel jsem se šeredně spletla, to nejhorší mě teprve čekalo... Potkala jsem velmi zlého člověka, který mi udělal ze života peklo tchyni.
O Vánocích 2011 se mi změnil život, poznala jsem člověka, pro kterého byla rodina velice důležitá. Mou tříletou dceru bral jako své vlastní dítě. Díky němu se přestala bát mužů, díky němu se přestala vztekat a začala mluvit. Chtěl, abychom spolu začali žít v jeho domě, v domě, kde bydlela i jeho maminka.
V létě 2012 jsem se k němu s dcerou nastěhovala. Zpočátku bylo vše perfektní. Po krátké době jsem zjistila, že jsem šlápla z bláta do louže. Tchyně nám začala organizovat celý život. Nerespektovala naše soukromí, večery trávila s námi. Nedovolila mi prát si naše oblečení. Nesměla jsem vařit ani péct, protože ona to umí lépe. Při každém úklidu mě komandovala, kontrolovala, musela jsem „jet“ podle jejího plánu.
Pořád řešila, že se často myji, jak často si myji hlavu, kolik spotřebuji vody - kterou jsme platili my, ne ona. Řešila, kam jdeme, kdy přijdeme. Nesměli jsme si rozsvítit světlo. Organizovala nám víkendy, vždy naplánovala tolik práce, že jsme na sebe neměli čas. Přítel ji musel povinně odevzdávat výplatu a ona vše důkladně zapisovala. Když jsme si něco koupili, bylo zle.
Mně psala seznam nákupu a musela jsem se jím řídit. Jídlo v lednici bylo striktně rozdělené a nesměla jsem si vzít bez dovolení ani rohlík, byť jsem ho koupila já. Pokud jsme jí jakkoliv oponovali, nebo si něco udělali po svém, bylo zle.
Po chvíli jsem si řekla DOST! Nikdy jsem se nenechala nikým řídit a ani nenechám. Příteli jsem dala jasně najevo, že jestli se něco nezmění, odejdu. Vysvětlili jsme jí, tehdy po dobrém, že nás nebude řídit a my si budeme náš život žít po svém. Tehdy začala válka.
Pro tchyni bylo obrovskou ranou, že začal její milovaný syn, od kterého nikdy neodstřihla pupeční šňůru, žít svůj svůj život po svém. Přestal jí odevzdávat výplatu, mně a dceři udělal v domě trvalý pobyt a začali jsme si po svém plánovat čas. Tchyně mě začala napadat, že jsem líná, začala mě před přítelem pomlouvat, že dělám vše špatně, že jsem nemožná.
Často mně napadala, když jsem s ní byla sama. Pokaždé to příteli popřela, že mi nic neříkala a že jsem lhářka. Díky bohu stál při mně, věděl, jaká je. Snažil se jí domluvit, ale bylo to k ničemu.
V létě 2014 jsem zjistila, že jsem těhotná, přítel a všichni kolem nás měli obrovskou radost. Když jsme tu radostnou událost oznamovali tchyni, spadla jí brala, zašklebila se a zeptala se mě, proč jsem nebrala antikoncepci! Začala mně nenávidět ještě víc, viděla, že je to mezi námi vážné. Říkala mi takové věci, jako že ona musí svého syna chránit. Přede mnou?!
Navážela se do mě stále více, když jsem vyprala naše prádlo, byla vzteky bez sebe. Když jsem upekla, byl oheň na střeše. Neustále přítele zaměstnávala, abychom na sebe neměli čas. Bylo to jako časovaná bomba a ve mně to bouchlo. Pohádala jsem se s ní tak, že nás slyšeli sousedi z vedlejších domů. Řekla mi, že to dítě bude dementní po mně, řekla mi že mě přítel nemiluje a že je se mnou jen kvůli tomu nenarozenému dítěti - samozřejmě intrikovala.
Začala se navážet do mé rodiny, počastovala mě výrazy, které zde nemohu napsat. Přítel se s ní tehdy pohádal a řekl jí, že půjdeme pryč. Našli jsme si byt a pomalu balili. Ale tchyně nás začala vydírat tím, že spáchá sebevraždu. Když viděla, že jí to nevychází, tak začala tvrdit, že má rakovinu. Začala nám vyhrožovat, že pokud se odstěhujeme, tak nám udělá ze života peklo. Byli jsme z toho oba psychicky na dně a byt, do kterého jsme se měli stěhovat, nám nevyšel. Zůstali jsme v pekle.
Tchyně nám slíbila, že už nás nechá být, nebude si nás všímat a já si své věci dělala sama a po svém. Nějaký čas vše klapalo. Narodila se nám krásná, zdravá dcera a tchyně z ní byla vyprděná. Začala se soustředit na svého druhého syna, kterému organizovala život od A až do Z. Byl to ale jen klid před bouří.
Tchyně zase začala vystrkovat růžky, zase mi říkala, co mám dělat, jak to mám dělat, kdy to mám dělat, začala příteli říkat, jak jsem neschopná, co jsem dle ní udělala zase špatně, začala být protivná. Trefovala se do mých nejcitlivějších míst. Začal kolotoč domluv a hádek.
Já jsem s ní přestala komunikovat, přestali jsme se i zdravit - na její žádost. V neděli mi ztropila scénu před mým tátou. Začala mu vyprávět, že já dělám jí ze života peklo, že se mě přítel bojí a podělá si se mnou život. Nazvala mně mrchou a sv..í. Navážela se i do dětí. Prohlásila, že jsem příteli vymyla mozek a změnila jsem ho. Vše obrátila proti mně a popřela vše špatné, co nám udělala. Psychicky jsem se zhroutila.
Přítel naštěstí stál vždy při mně, při dětech, při své rodině. Pokaždé se mě zastal. Jen mě mrzí, že to nechal zajít tak daleko - měl se k tomu postavit jako chlap a situaci rázně a jednou provždy vyřešit daleko dříve. Bohužel ho vychovala jako nesamostatného člověka, který ji byl zvyklý 32 let poslouchat na slovo.
Tchyně se má do konce léta odstěhovat, jestli ne, přítel mění zámky - dům je jeho. Já moc nevěřím tomu, že se chce odstěhovat. Tvrdí, že si našla byt, ale lží a intrik bylo tolik, že jí nevěřím ani nos mezi očima. Příteli konečně došlo, že ona nechce, aby byl šťastný, nechce aby měl rodinu, chce ho jen sama pro sebe. A já vím, že kolem sebe bude kopat ještě víc.
Vím, že problémů s tchyněmi má spousta žen a touto cestou bych je chtěla oslovit - nenechte se. Nedovolte, aby vám někdo tak zlý rozbil rodinu. Aby děti byly bez táty, aby vás zničila. Vstaňte a postavte se jí. Ano, je to jeho matka, porodila ho a vychovala jo, ale nikdo nemá právo druhým organizovat život. Žádná s těch supermatek nemá právo druhé šikanovat.
Vím, že se nás snaží už dlouho rozdělit a nezáleží jí na synovi, ale sobecky ho chce jen pro sebe a diktovat mu život, aby ji poslušně poslouchal. Ona se snaží diktovat život všem, v práci s ní nemluví ani klika u dveří. Sousedi ji nemají rádi, a lidé z minulosti také ne - sami se mi svěřili, jak hnusně se ke každému chovala.
Já vstala a rozhodla jsem se bojovat! Já svou rodinu miluji a chci jí mít pohromadě.
Mě ďábel nezlomí!!!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20659
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....