Tchyně, nebo ďábel ?
Když jsem se v roce 2011 poznala se svým přítelem, myslela jsem si, že to nejhorší v životě mám za sebou. Měla jsem před rozvodem s manželem, pro kterého rodina nebyla důležitá a dítě spíše na obtíž, hádky na denním pořádku a spousta probrečených nocí. Bohužel jsem se šeredně spletla, to nejhorší mě teprve čekalo... Potkala jsem velmi zlého člověka, který mi udělal ze života peklo tchyni.
O Vánocích 2011 se mi změnil život, poznala jsem člověka, pro kterého byla rodina velice důležitá. Mou tříletou dceru bral jako své vlastní dítě. Díky němu se přestala bát mužů, díky němu se přestala vztekat a začala mluvit. Chtěl, abychom spolu začali žít v jeho domě, v domě, kde bydlela i jeho maminka.
V létě 2012 jsem se k němu s dcerou nastěhovala. Zpočátku bylo vše perfektní. Po krátké době jsem zjistila, že jsem šlápla z bláta do louže. Tchyně nám začala organizovat celý život. Nerespektovala naše soukromí, večery trávila s námi. Nedovolila mi prát si naše oblečení. Nesměla jsem vařit ani péct, protože ona to umí lépe. Při každém úklidu mě komandovala, kontrolovala, musela jsem „jet“ podle jejího plánu.
Pořád řešila, že se často myji, jak často si myji hlavu, kolik spotřebuji vody - kterou jsme platili my, ne ona. Řešila, kam jdeme, kdy přijdeme. Nesměli jsme si rozsvítit světlo. Organizovala nám víkendy, vždy naplánovala tolik práce, že jsme na sebe neměli čas. Přítel ji musel povinně odevzdávat výplatu a ona vše důkladně zapisovala. Když jsme si něco koupili, bylo zle.
Mně psala seznam nákupu a musela jsem se jím řídit. Jídlo v lednici bylo striktně rozdělené a nesměla jsem si vzít bez dovolení ani rohlík, byť jsem ho koupila já. Pokud jsme jí jakkoliv oponovali, nebo si něco udělali po svém, bylo zle.
Po chvíli jsem si řekla DOST! Nikdy jsem se nenechala nikým řídit a ani nenechám. Příteli jsem dala jasně najevo, že jestli se něco nezmění, odejdu. Vysvětlili jsme jí, tehdy po dobrém, že nás nebude řídit a my si budeme náš život žít po svém. Tehdy začala válka.
Pro tchyni bylo obrovskou ranou, že začal její milovaný syn, od kterého nikdy neodstřihla pupeční šňůru, žít svůj svůj život po svém. Přestal jí odevzdávat výplatu, mně a dceři udělal v domě trvalý pobyt a začali jsme si po svém plánovat čas. Tchyně mě začala napadat, že jsem líná, začala mě před přítelem pomlouvat, že dělám vše špatně, že jsem nemožná.
Často mně napadala, když jsem s ní byla sama. Pokaždé to příteli popřela, že mi nic neříkala a že jsem lhářka. Díky bohu stál při mně, věděl, jaká je. Snažil se jí domluvit, ale bylo to k ničemu.
V létě 2014 jsem zjistila, že jsem těhotná, přítel a všichni kolem nás měli obrovskou radost. Když jsme tu radostnou událost oznamovali tchyni, spadla jí brala, zašklebila se a zeptala se mě, proč jsem nebrala antikoncepci! Začala mně nenávidět ještě víc, viděla, že je to mezi námi vážné. Říkala mi takové věci, jako že ona musí svého syna chránit. Přede mnou?!
Navážela se do mě stále více, když jsem vyprala naše prádlo, byla vzteky bez sebe. Když jsem upekla, byl oheň na střeše. Neustále přítele zaměstnávala, abychom na sebe neměli čas. Bylo to jako časovaná bomba a ve mně to bouchlo. Pohádala jsem se s ní tak, že nás slyšeli sousedi z vedlejších domů. Řekla mi, že to dítě bude dementní po mně, řekla mi že mě přítel nemiluje a že je se mnou jen kvůli tomu nenarozenému dítěti - samozřejmě intrikovala.
Začala se navážet do mé rodiny, počastovala mě výrazy, které zde nemohu napsat. Přítel se s ní tehdy pohádal a řekl jí, že půjdeme pryč. Našli jsme si byt a pomalu balili. Ale tchyně nás začala vydírat tím, že spáchá sebevraždu. Když viděla, že jí to nevychází, tak začala tvrdit, že má rakovinu. Začala nám vyhrožovat, že pokud se odstěhujeme, tak nám udělá ze života peklo. Byli jsme z toho oba psychicky na dně a byt, do kterého jsme se měli stěhovat, nám nevyšel. Zůstali jsme v pekle.
Tchyně nám slíbila, že už nás nechá být, nebude si nás všímat a já si své věci dělala sama a po svém. Nějaký čas vše klapalo. Narodila se nám krásná, zdravá dcera a tchyně z ní byla vyprděná. Začala se soustředit na svého druhého syna, kterému organizovala život od A až do Z. Byl to ale jen klid před bouří.
Tchyně zase začala vystrkovat růžky, zase mi říkala, co mám dělat, jak to mám dělat, kdy to mám dělat, začala příteli říkat, jak jsem neschopná, co jsem dle ní udělala zase špatně, začala být protivná. Trefovala se do mých nejcitlivějších míst. Začal kolotoč domluv a hádek.
Já jsem s ní přestala komunikovat, přestali jsme se i zdravit - na její žádost. V neděli mi ztropila scénu před mým tátou. Začala mu vyprávět, že já dělám jí ze života peklo, že se mě přítel bojí a podělá si se mnou život. Nazvala mně mrchou a sv..í. Navážela se i do dětí. Prohlásila, že jsem příteli vymyla mozek a změnila jsem ho. Vše obrátila proti mně a popřela vše špatné, co nám udělala. Psychicky jsem se zhroutila.
Přítel naštěstí stál vždy při mně, při dětech, při své rodině. Pokaždé se mě zastal. Jen mě mrzí, že to nechal zajít tak daleko - měl se k tomu postavit jako chlap a situaci rázně a jednou provždy vyřešit daleko dříve. Bohužel ho vychovala jako nesamostatného člověka, který ji byl zvyklý 32 let poslouchat na slovo.
Tchyně se má do konce léta odstěhovat, jestli ne, přítel mění zámky - dům je jeho. Já moc nevěřím tomu, že se chce odstěhovat. Tvrdí, že si našla byt, ale lží a intrik bylo tolik, že jí nevěřím ani nos mezi očima. Příteli konečně došlo, že ona nechce, aby byl šťastný, nechce aby měl rodinu, chce ho jen sama pro sebe. A já vím, že kolem sebe bude kopat ještě víc.
Vím, že problémů s tchyněmi má spousta žen a touto cestou bych je chtěla oslovit - nenechte se. Nedovolte, aby vám někdo tak zlý rozbil rodinu. Aby děti byly bez táty, aby vás zničila. Vstaňte a postavte se jí. Ano, je to jeho matka, porodila ho a vychovala jo, ale nikdo nemá právo druhým organizovat život. Žádná s těch supermatek nemá právo druhé šikanovat.
Vím, že se nás snaží už dlouho rozdělit a nezáleží jí na synovi, ale sobecky ho chce jen pro sebe a diktovat mu život, aby ji poslušně poslouchal. Ona se snaží diktovat život všem, v práci s ní nemluví ani klika u dveří. Sousedi ji nemají rádi, a lidé z minulosti také ne - sami se mi svěřili, jak hnusně se ke každému chovala.
Já vstala a rozhodla jsem se bojovat! Já svou rodinu miluji a chci jí mít pohromadě.
Mě ďábel nezlomí!!!
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 122
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 94
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 130
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 147
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 121
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4182
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2543
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1663
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 918
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1035
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
a ještě v JEHO domě?? z celého srdce přeju, ať se ta čarodějnice odstěhuje někam do jeskyně a přestane kazit vzduch, náladu a vztahy 
my teda bydlíme s mými rodiči a je to v pohodě, ale naši jsou normální a nemají potřebu nás deptat 
ale stejně jsi statecna 
. Já tohle neznám, tchanovci o syna nemají zájem. Je mu rok a půl a jezdí tak jednou měsíčně. Žijou prostě svůj život. A to už na ně chlap vyrval a stejně je nezajima 
.Díky za tchánovce jaký mám já 
Dva roky Ti nevadilo, že nesmíš vařit, péct, prát?? Myslím, že nás tu taháš za nos…
. Taky myslím, že se to nezmění, ale držím palce at jo.
Tak ted jsi me opravdu ranila… 
