Tchyně, nebo ďábel ?
Když jsem se v roce 2011 poznala se svým přítelem, myslela jsem si, že to nejhorší v životě mám za sebou. Měla jsem před rozvodem s manželem, pro kterého rodina nebyla důležitá a dítě spíše na obtíž, hádky na denním pořádku a spousta probrečených nocí. Bohužel jsem se šeredně spletla, to nejhorší mě teprve čekalo... Potkala jsem velmi zlého člověka, který mi udělal ze života peklo tchyni.
O Vánocích 2011 se mi změnil život, poznala jsem člověka, pro kterého byla rodina velice důležitá. Mou tříletou dceru bral jako své vlastní dítě. Díky němu se přestala bát mužů, díky němu se přestala vztekat a začala mluvit. Chtěl, abychom spolu začali žít v jeho domě, v domě, kde bydlela i jeho maminka.
V létě 2012 jsem se k němu s dcerou nastěhovala. Zpočátku bylo vše perfektní. Po krátké době jsem zjistila, že jsem šlápla z bláta do louže. Tchyně nám začala organizovat celý život. Nerespektovala naše soukromí, večery trávila s námi. Nedovolila mi prát si naše oblečení. Nesměla jsem vařit ani péct, protože ona to umí lépe. Při každém úklidu mě komandovala, kontrolovala, musela jsem „jet“ podle jejího plánu.
Pořád řešila, že se často myji, jak často si myji hlavu, kolik spotřebuji vody - kterou jsme platili my, ne ona. Řešila, kam jdeme, kdy přijdeme. Nesměli jsme si rozsvítit světlo. Organizovala nám víkendy, vždy naplánovala tolik práce, že jsme na sebe neměli čas. Přítel ji musel povinně odevzdávat výplatu a ona vše důkladně zapisovala. Když jsme si něco koupili, bylo zle.
Mně psala seznam nákupu a musela jsem se jím řídit. Jídlo v lednici bylo striktně rozdělené a nesměla jsem si vzít bez dovolení ani rohlík, byť jsem ho koupila já. Pokud jsme jí jakkoliv oponovali, nebo si něco udělali po svém, bylo zle.
Po chvíli jsem si řekla DOST! Nikdy jsem se nenechala nikým řídit a ani nenechám. Příteli jsem dala jasně najevo, že jestli se něco nezmění, odejdu. Vysvětlili jsme jí, tehdy po dobrém, že nás nebude řídit a my si budeme náš život žít po svém. Tehdy začala válka.
Pro tchyni bylo obrovskou ranou, že začal její milovaný syn, od kterého nikdy neodstřihla pupeční šňůru, žít svůj svůj život po svém. Přestal jí odevzdávat výplatu, mně a dceři udělal v domě trvalý pobyt a začali jsme si po svém plánovat čas. Tchyně mě začala napadat, že jsem líná, začala mě před přítelem pomlouvat, že dělám vše špatně, že jsem nemožná.
Často mně napadala, když jsem s ní byla sama. Pokaždé to příteli popřela, že mi nic neříkala a že jsem lhářka. Díky bohu stál při mně, věděl, jaká je. Snažil se jí domluvit, ale bylo to k ničemu.
V létě 2014 jsem zjistila, že jsem těhotná, přítel a všichni kolem nás měli obrovskou radost. Když jsme tu radostnou událost oznamovali tchyni, spadla jí brala, zašklebila se a zeptala se mě, proč jsem nebrala antikoncepci! Začala mně nenávidět ještě víc, viděla, že je to mezi námi vážné. Říkala mi takové věci, jako že ona musí svého syna chránit. Přede mnou?!
Navážela se do mě stále více, když jsem vyprala naše prádlo, byla vzteky bez sebe. Když jsem upekla, byl oheň na střeše. Neustále přítele zaměstnávala, abychom na sebe neměli čas. Bylo to jako časovaná bomba a ve mně to bouchlo. Pohádala jsem se s ní tak, že nás slyšeli sousedi z vedlejších domů. Řekla mi, že to dítě bude dementní po mně, řekla mi že mě přítel nemiluje a že je se mnou jen kvůli tomu nenarozenému dítěti - samozřejmě intrikovala.
Začala se navážet do mé rodiny, počastovala mě výrazy, které zde nemohu napsat. Přítel se s ní tehdy pohádal a řekl jí, že půjdeme pryč. Našli jsme si byt a pomalu balili. Ale tchyně nás začala vydírat tím, že spáchá sebevraždu. Když viděla, že jí to nevychází, tak začala tvrdit, že má rakovinu. Začala nám vyhrožovat, že pokud se odstěhujeme, tak nám udělá ze života peklo. Byli jsme z toho oba psychicky na dně a byt, do kterého jsme se měli stěhovat, nám nevyšel. Zůstali jsme v pekle.
Tchyně nám slíbila, že už nás nechá být, nebude si nás všímat a já si své věci dělala sama a po svém. Nějaký čas vše klapalo. Narodila se nám krásná, zdravá dcera a tchyně z ní byla vyprděná. Začala se soustředit na svého druhého syna, kterému organizovala život od A až do Z. Byl to ale jen klid před bouří.
Tchyně zase začala vystrkovat růžky, zase mi říkala, co mám dělat, jak to mám dělat, kdy to mám dělat, začala příteli říkat, jak jsem neschopná, co jsem dle ní udělala zase špatně, začala být protivná. Trefovala se do mých nejcitlivějších míst. Začal kolotoč domluv a hádek.
Já jsem s ní přestala komunikovat, přestali jsme se i zdravit - na její žádost. V neděli mi ztropila scénu před mým tátou. Začala mu vyprávět, že já dělám jí ze života peklo, že se mě přítel bojí a podělá si se mnou život. Nazvala mně mrchou a sv..í. Navážela se i do dětí. Prohlásila, že jsem příteli vymyla mozek a změnila jsem ho. Vše obrátila proti mně a popřela vše špatné, co nám udělala. Psychicky jsem se zhroutila.
Přítel naštěstí stál vždy při mně, při dětech, při své rodině. Pokaždé se mě zastal. Jen mě mrzí, že to nechal zajít tak daleko - měl se k tomu postavit jako chlap a situaci rázně a jednou provždy vyřešit daleko dříve. Bohužel ho vychovala jako nesamostatného člověka, který ji byl zvyklý 32 let poslouchat na slovo.
Tchyně se má do konce léta odstěhovat, jestli ne, přítel mění zámky - dům je jeho. Já moc nevěřím tomu, že se chce odstěhovat. Tvrdí, že si našla byt, ale lží a intrik bylo tolik, že jí nevěřím ani nos mezi očima. Příteli konečně došlo, že ona nechce, aby byl šťastný, nechce aby měl rodinu, chce ho jen sama pro sebe. A já vím, že kolem sebe bude kopat ještě víc.
Vím, že problémů s tchyněmi má spousta žen a touto cestou bych je chtěla oslovit - nenechte se. Nedovolte, aby vám někdo tak zlý rozbil rodinu. Aby děti byly bez táty, aby vás zničila. Vstaňte a postavte se jí. Ano, je to jeho matka, porodila ho a vychovala jo, ale nikdo nemá právo druhým organizovat život. Žádná s těch supermatek nemá právo druhé šikanovat.
Vím, že se nás snaží už dlouho rozdělit a nezáleží jí na synovi, ale sobecky ho chce jen pro sebe a diktovat mu život, aby ji poslušně poslouchal. Ona se snaží diktovat život všem, v práci s ní nemluví ani klika u dveří. Sousedi ji nemají rádi, a lidé z minulosti také ne - sami se mi svěřili, jak hnusně se ke každému chovala.
Já vstala a rozhodla jsem se bojovat! Já svou rodinu miluji a chci jí mít pohromadě.
Mě ďábel nezlomí!!!
Přečtěte si také
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 3955
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1485
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 220
Filosoficko psychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1473
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 577
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 3339
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2393
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 3471
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 529
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 343
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...