Těhotenství a dosavadní komplikace
- Těhotenství
- Andy.0
- 09.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
bude mi 25let a jsem prvotěhulka ve 26tt.. od počátku moje těhotenství bylo jiný než obvyklé těhu bývají, a proto jsem taková ze všeho vystrašená.
Přibližně v půlce září 2012 jsem přišla do jiného stavu. Když jsem to v pátém týdnu zjistila, byla jsem v rozpacích. Nevěděla jsem, jestli je to opravdu možné a nebo není, každopádně mě čekalo to oznámit manželovi. Ten tomu taky nechtěl věřit. Říkal, že až to uvidí na utrazvuku, tak tomu teprv uvěří, ale byl trošku dojatý a hlavně překvapený..
No, nakonec došlo na první utrazvuk, kde mi bylo řečeno, že jsem tedy v 5tt a že vajíčko je upevněné v nějakém rohu, což není moc standart neboli obvyklé, a že mám počítat s tím, že se to nemusí udržet. Takže jsem odcházela od lékaře jako kus štěstí v neštěstí. Nicméně jsem si řekla, že mi to zvládneme, zažádala jsem si v práci o přesunutí na vhodnější pracovní prostředí pro těhu a snažila se udržet si svůj standart. Ze začátku se zdálo vše v pořádku, až na osudný den, když jsem jela k mamince ku Praze a strávila pomalu 3 hod ve vlaku a měla 3 přestupy. Když jsem dorazila k mamince, bylo vše ok. Šli jsme se podívat na miminko k sousedce a já si to užívala a říkala si v duchu, že ještě 7měsíců a budu chovat svoje. Tehdá jsem byla cca 8tt.
Když jsme se vrátili z návštěvy k mamce domů, doběhla jsem si na záchod a zdálo se, že je všechno ok. Až na okamžik, kdy jsem při utření zjistila, že krvácím světlou krví. Okamžitě mi začalo v hlavě kolovat, proč se to stalo a hlavně jestli to není náhodou potrat. Zrovna za mnou měl přijet kamarád s přítelkyní, že se pojedeme podívat do Ikea na nábytek, tak jsem jim ihned volala a řekla co se děje. Okamžitě jsme jeli do nemocnice, tam nás nechali 2 hod čekat na vyšetření, protože měli zrovna akutní císařský řez a žádný doktor takhle pozdě tam nebyl volný. Když už jsem se dočkala lékaře, tak jsem se tak chvěla strachem, že mě sotva prohlédnul.
Vyšetření ukázalo, že se jedná o hematon, který se odplavuje a že silně krvácím, tak mě budou hospitalizovat. Tehdá jsem se rozhodla, že zůstanu na nemocenské u maminky, která se o mě postará. No a tak jsem bývala u mamky a manžel za mnou kažký volno přijel. Dohodli jsme se tak, že tam zůstanu až do konce roku, jelikož když je manžel pořád v práci a něco by se nedej bože opakovalo, tak by mi ani nikdo nemohl pomoc.
Od prvního krvácení uběhly 4 týdny a já plánovala oslavu mamčiných narozenin. Jelikož jsem se cítila celkem fit, tak jsem šla do květinářství pro velkou kytku v květináči, která měla asi okolo 10 kg, no a nakonec ještě pro dort do cukrárny. Sotva jsem to všechno unesla, byla jsem na to sama, jelikož to bylo překvápko. Přišla jsem domů k mamce a čekala na radost, kterou z toho překvapení bude mít. Maminka samozřejmě byla překvapená. Moc jsem jí potěšila, ale samozřejmě jsem si vyslechla, jak to, že jsem to tahala sama a co kdyby se mi něco stalo. No, a ono se opravdu stalo, ten večer mě opět odváželi do nemocnice s krvácením. Po vyšetření se nic zvláštního kromě krvácení neukázalo, bylo mi řečeno, že prý mi praskla nějaká cévka v děloze, že prej tam žádný hematon není, a tak klidový režim a hurá domů k mamince.
Za 5 dnů jsem šla na kontrolu ke svému gynekologovi, který mi řekl, že mám nízko posazenou placentu a že se může začít odlučovat, a tak že mám pokračovat v klidovém režimu. Dorazila jsem z prohlídky domů k mamince a všechno jí to řekla, maminka byla v šoku, měla o mě a o mimi starost. Když jsem ji to takhle všechno pověděla, došla jsem si na toaletu a zjistila, že opět krvácím, takže ihned zase do nemocnice co se děje. Když jsem tam dorazila, tak hned po mě přijela starší silná paní, co se nemohla hnout z lůžka s tím, že jí prasknul nějaký opar tam dole. Lékaři rozhodli, že já jako těhotná a krvácející můžu počkat na chodbě, než prodiskutují a usnesou, že to byl jenom nějaký, a teď cituji lékařku „beďar“. Když jsem to slyšela a uvědomila jsem si, jaký mají příšerný přístup, bylo mi z toho ještě hůře.
Nakonec jsem se dostala na řadu hned 40 min. po paní a bylo mi řečeno, že placenta narůsta na zadní straně a že zatím cca ve 13tt těhotenství není vidět jestli zasahuje tam kam nemá. Takže se to opět svedlo na prasklou cévku a mohla jsem jet zase domů a odpočívat.
Dalších 5 dnů jsem špinila a pak to přišlo. Ráno jsem vstala a šla jsem za mamkou do obýváku, posadila jsem se na sedačku, když tu mi něco poposkočilo v podbříšku. Řekla jsem mamce, že mi není dobře, že jdu na toaletu. Zvedla jsem se a stačila jsem dojít pouze do chodby, kde je bílá dlažba, která se během chvilky proměnila v kaluže krve, která se ze mě valila proudem. Zakřikla jsem tak tiše a vyděšeně „mami“ a mamka okamžitě volala sanitku. V tu chvíli jsem si říkala, že už to asi nikdo nezachrání. Sanitka přijela asi 20 min. na to, mamka mě nestíhala otírat. Nic horšího jsem v životě snad neprožívala.
Po příjezdu do oné známé nemocnice mi dali kapačku na zastavení krvácení „pamba“ a askorutin. Po ultrazvuku se zase žádný hematon neukázal a opět všechno svedli na prasklou cévku. No, prostě nevěděli, jak jinak to okecat. Naštěstí díky pánu Bohu, miminko žije a je v pořádku. Týden jsem zůstala v nemocnici a hned potom, co mě propustili si mě manžel odvezl nazpět domů cca po 2 měsících.
Ihned jsem tu navštívila svého gynekologa, který mi ihned nasadil antibiltika, že se nejspíše jedná o nějakou infekci, která se pokouší o mé těhu, udělal tedy kultivaci. Ta nakonec po třech týdnech dorazila s výsledkem streptokoka. To bylo cca v 16tt. Nicméně jsem byla přeléčená antibiltikama, takže se jelo dál.. moje těhu se začalo konečně vyvíjet bez komplikacích, až teda na můj psychický stav, který je na čtýru. Pan doktor mi nakonec ještě zjistil, že mám dvě mutace krve, pak mě poslal ke kolegovi v 19tt na nějaký specilální ultrazvuk, kde mi tento odborník sdělil, že když dělal utrazvuk přes bříško, tak moje placenta se zdá být vytánutá nahoru a nasedající vzadu. Když mě ale prohlížel sondou, tak mi povídá, už vím, proč jste takto krvácela, vy máte nízko položenou placentu, vnitřním UZ je to vidět. V první chvíli se mi hlavou problesklo, že to už jsem předtím slyšela na gynekologii u mojí maminky.
Takže opět jsem měla velmi přísný klidový režim. Když jsem byla cca ve 23tt na další kontrole u svého gynekologa, bylo mi opět všechno vyvráceno. Prý je placenta tam, kde má být, že určitě není nízko položená a tak se teda ptám, kdo je tu za úplného blázna?? Asi mi nezbývá nic jiného, než doufat v to, že je všechno tak jak má být.
Teď momentálně moje obtíže jsou: zhoršené dýchání a poslední týden pálení žáhy. Jsem momentálně na konci 26tt a děkuji za každý další den, co mám naše miminko, našeho šikovnýho bojovníčka uvnitř v bříšku. Už nám zbývají cca 2,5měs. a budeme snad oba v pořádku bez komplikacích.
Děkuji všem co jste to dočetli až sem. Chci jenom říct, že jsem se neměla komu vypovídat s tím, co jsme si s mimiskem museli za těch pár měsícu projít. Děkuji za pochopení a případnou podporu nebo i názor.
Nováček Andy
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1307
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 769
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1342
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 340
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19382
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2542
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
já bych se bála ty jo, aby se to nevrátilo, a to ikdyž sem byla naprosto v pořádku bála sem se cokoli tahat aby se mimi nic nestalo. mne přijde jak kdybys zkoušela osud tyjo. ale třeba se opravdu mýlim a byla to jen nerozvážnost 
každopádně přístup v nemocnici mne udivuje. já sem žila v domnění že těhulky maj vždy přednost když je ňákej problém…
Takze me docela prekvapuje pristup tamnich lekaru. Ja osobne jeste s touto nemocnici zkusenosti nemam, ale slysela jsem jen same dobre reference…
Důležitý je, abys byla v pohodě. Jestliže je teď vše OK, je to známka toho, že Ondrášek oceňuje, že jsi se uklidnila. 
Hlavně se nenervuj zbytečnostma. Samozřejmě to dobře dopadne a malej bude pro zdravej a krásnej. Opatruj se a vydržte!
Co mají říkat ty maminky, co mají doma dítě, tatínka v práci a dítě tahat musejí? Já mám placentu teď u druhého těhu nízko, zasahuje do por.cest,mám se šetřit, ale jak to mám dělat, když dcera váží 12kg a musím ji zvedat, to ji mám nechat samu vylézat z vany a tak podobně? O tom, že ze začátku jsem tahala kočár do 1.patra raději pomlčím, to jsem ještě tedy nevěděla, že se nějak šetřit mám a jak mám placentu, to mi bylo sděleno před cca měsícem. Naštěstí u nás ok, nikdy jsem nekrvácela-ťuk, ťuk, jen jednou na začátku lehce zašpinila. Prostě nevím, ale vypisovat tu skrz jednu kytku mi příjde nepodstatné, pro jednou a člověk si to prostě někdy neuvědomí, kor když měsíc měla pokoj, to si nepřipustila, že by se to zase opakovalo.
/bojuje a vydrží v bříšku co nejdýl..v ten moment byl k dobru každý den který vydržela uvnitř. Příčina toho všeho bylo špatné umístění placenty která se tlačila na děložní branku…a tím způsobovala silné krvácení. Ve 32tt když mi dělali jako každý jiný den v nemocnici vyšetření přišel primář a řekl že jsem začala krvácet uvnitř a že nejsou slyšet žádné odezvy miminka a že už jde i o můj život a musím okamžitě na sál, kde mi byl proveden císařský řez při kterém jsem byla umrtvená jen na půl těla..nemohla jsem pod celkovou narkózu díky nachlazení které mě trápilo..takže jsem viděla celý průběh zákroku..a řeknu ti ten pocit kdy nevíš zda miminko v tobě žije nebo ne byl strašný…asi po 10min. se na celý sál rozlehl dětský křik a naše princezna byla na světě živá a zdravá 
Navíc já jsem teď ve 26tt a čekáme kluka a od úplného začátku těhotenství je vše v naprostém pořádku 
to zase bude téma dne. Měla sem rizikové těhotenství a starší dítě. špinila sem, krvácela a neměla nikoho kdo by mi pomohl, tak podle některých bych asi musela starší dítě utopit, ale né jednou sem nesla 15 kg 
a ano nikdy si to neodpustím..
Hned v pondělí mi moje gynekolož zařídila odběry a měli jsme mít rychlo test, který měl být do 2 dnů. ALe když jsme tam volali, tak na jedno chromozomu něco našli a nebyli schopný to identifikovat, tak jsme museli s přítelem naběhnout i my na odběry, aby se koukli jak je máme poskládaný my. Nakonec datalnější rozbory měli trvat 14 dní a po několika telefonátech jsme veděli výsledky za měsíc. Já chodila jak hromádka neštěstí, pořád jsme brečela a přítel se nsažil bejt silnej a uklidňovat mě. Naštěstí se dawnův syndrom nepotvrdil a holčičku jsme donosila, dokonce i přes termín a teď máme 3 měsíční Natálku. Srdíčko má sice nemocný a čekají ji 2 operace, ale tím, že nemá teď žádné problémy tak je provedou až se její stav zhorší. Jenom jezdíme na velmi časté kontroly. A řikám si, že když ten můj smíšek vydržel všechny tyhle problémy, kdy mi řikali ať jí dám pryč, tak operaci taky zvládne. A tvoje mimčo bude taky určitě v pořádku a bude Vám dělat jenom samou radost 
Už víte co to bude?