Těhotenství je dar
- Těhotenství
- Ringle
- 18.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Cestování byl můj život. Žila jsem si free životem, poznávala nové kultury, skvělé lidi a hlavně měla mnohem více zážitků než mé ochuzené vrstevnice s miminy. Narození dítka jsem brala jako ukončení života a začátek galejí. Nevyzrálé názory, které má asi hodně mladých žen. Jenže horší pak je, když své hodnoty změníte, po miminku začnete toužit, a ono to nejde.
V období mých největších cestovacích plánů se mi do cesty připletl jeden muž. Můj mozek ho po pár měsících vyhodnotil jako „skvělého adepta na tatínka mého dítěte“. Hodnoty se mi najednou začaly postupně měnit. Už po roce a půl známosti jsem začala toužit po miminku, u mě naprosto nepředstavitelná věc.
Od svých 11 let jsem měla problémy s MS. Přicházely každý půl rok, později každé tři měsíce. Doktorka mi řekla, že takto to některé ženy prostě mají a já jsem nad tím mávla rukou. Když jsme se začali snažit o miminko a ono to stále nešlo, zašla jsem si k novému doktorovi. Ten mi diagnostikoval polycystické vaječníky a při každé schůzce padlo několikrát slovo sterilita. Začala jsem si uvědomovat, že situace začíná být vážnější, než jsem si doposud myslela a opravdu jsem měla strach, že jsem sterilní.
Rok jsem brala Utrogestan. Občas jsem si udělala těhu test, jestli to náhodou už nevyšlo, ale výsledek byl vždy negativní. Čím více testů jsem měla za sebou, tím jsem byla zdrcenější a přestávala jsem věřit. Začala jsem mít hrozný strach, že opravdu děti nikdy mít nebudu. Cítila jsem se jako žena méněcenně a začalo se to projevovat na mém chování. Když mě doktor bez jakýchkoli jiných vyzkoušených metod poslal na umělé oplodnění (bylo mi 26!), už jsem k němu nikdy nepřišla a bylo mi ještě mnohem hůř.
Do ruky se mi dostala kniha Co s doktorem, která mi moc pomohla. Začala jsem zkoušet alternativní medicínu. V té době jsem byla opravdu na dně a říkala jsem si, že není co ztratit. Brala jsem homeopatika, pila bylinkové čaje a různé výtažky, nakoupila jsem si plno přírodních přípravků, cvičila jsem jógu, chodila na biorezonanci. Kdyby to všechno partner věděl, myslel by si, že jsem se zbláznila. Každý večer jsem se modlila, abych otěhotněla, ale stále nic. Takže jsem se začala smiřovat s tím, že mi to prostě nikdy nepůjde.
Snažila jsem se soustředit na nové zaměstnání, ze kterého jsem byla nadšená. Pár dnů po nástupu mě kamarádka donutila „počurat test“. Měla jsem sice tři týdny zpoždění, ale to u mě bylo naprosto normální. Naopak jsem na ni byla naštvaná, že mě chce dostat zase do oné známé nepříjemné situace, kterou jsem už tolikrát zažila. Jenže test vyšel tentokrát pozitivně. Málem jsem se z toho stresu pozvracela. Utíkala jsem do lékárny pro dalších šest testů a všechny vyšly stejně. Hrozně jsem se bála tomu uvěřit, bála jsem se radovat. Většině lidí, kromě rodiny, jsem řekla, že jsem těhotná až v pátém měsíci. Tak moc jsem se bála jim to říci dřív.
Nyní jsem ve 30. tt. Jsem neuvěřitelně vděčná a šťastná, že si mě nějaká dušička vybrala a já ji můžu nosit v bříšku. Každé ráno děkuji za tuto možnost a každý večer sním o tom, jaké miminko bude, až se narodí. Těhotenství si užívám plnými doušky a jsem za něj moc vděčná. Věřím, že kdybych otěhotněla hned a bez problémů, prožívala bych těhotenství úplně jinak. Nevážila bych si každého dne s ještě nenarozeným miminkem. Netěšila bych se tolik.
Proto, maminky i snažilky, si myslím, že všechno v životě má svůj význam. Nespoléhejte jen na doktory, ale věnujte se i své psychické stránce. Ta hraje mnohem významnější roli, než si mnohdy myslíme.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 717
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 828
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 685
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 386
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 281
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1600
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2614
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1111
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1351
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2128
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Jako bych četla svůj příběh jen s tím rozdílem že jsem těhotná až po 2.ivf s anamnézou Syndrom polycystických ovarii.Dala jsi mi naději, že i s touto anamnézu můžu otěhotnět normálně. Máš pravdu těhotenství je dar. Ještě jednou moc děkuji za naději, hodně štěstí a ať vše dobře dopadne. 
Přeji Ti z celého srdce, aby jsi měla pohodový porod a aby vám mimísek dělal jen samou radost 
Alternativní medicíně a všemu kolem věřím, i nám pomohla ke krásné zdravé holčičce 
mluvíš mi z duše 
