Těhotenství je dar
- Těhotenství
- Ringle
- 18.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Cestování byl můj život. Žila jsem si free životem, poznávala nové kultury, skvělé lidi a hlavně měla mnohem více zážitků než mé ochuzené vrstevnice s miminy. Narození dítka jsem brala jako ukončení života a začátek galejí. Nevyzrálé názory, které má asi hodně mladých žen. Jenže horší pak je, když své hodnoty změníte, po miminku začnete toužit, a ono to nejde.
V období mých největších cestovacích plánů se mi do cesty připletl jeden muž. Můj mozek ho po pár měsících vyhodnotil jako „skvělého adepta na tatínka mého dítěte“. Hodnoty se mi najednou začaly postupně měnit. Už po roce a půl známosti jsem začala toužit po miminku, u mě naprosto nepředstavitelná věc.
Od svých 11 let jsem měla problémy s MS. Přicházely každý půl rok, později každé tři měsíce. Doktorka mi řekla, že takto to některé ženy prostě mají a já jsem nad tím mávla rukou. Když jsme se začali snažit o miminko a ono to stále nešlo, zašla jsem si k novému doktorovi. Ten mi diagnostikoval polycystické vaječníky a při každé schůzce padlo několikrát slovo sterilita. Začala jsem si uvědomovat, že situace začíná být vážnější, než jsem si doposud myslela a opravdu jsem měla strach, že jsem sterilní.
Rok jsem brala Utrogestan. Občas jsem si udělala těhu test, jestli to náhodou už nevyšlo, ale výsledek byl vždy negativní. Čím více testů jsem měla za sebou, tím jsem byla zdrcenější a přestávala jsem věřit. Začala jsem mít hrozný strach, že opravdu děti nikdy mít nebudu. Cítila jsem se jako žena méněcenně a začalo se to projevovat na mém chování. Když mě doktor bez jakýchkoli jiných vyzkoušených metod poslal na umělé oplodnění (bylo mi 26!), už jsem k němu nikdy nepřišla a bylo mi ještě mnohem hůř.
Do ruky se mi dostala kniha Co s doktorem, která mi moc pomohla. Začala jsem zkoušet alternativní medicínu. V té době jsem byla opravdu na dně a říkala jsem si, že není co ztratit. Brala jsem homeopatika, pila bylinkové čaje a různé výtažky, nakoupila jsem si plno přírodních přípravků, cvičila jsem jógu, chodila na biorezonanci. Kdyby to všechno partner věděl, myslel by si, že jsem se zbláznila. Každý večer jsem se modlila, abych otěhotněla, ale stále nic. Takže jsem se začala smiřovat s tím, že mi to prostě nikdy nepůjde.
Snažila jsem se soustředit na nové zaměstnání, ze kterého jsem byla nadšená. Pár dnů po nástupu mě kamarádka donutila „počurat test“. Měla jsem sice tři týdny zpoždění, ale to u mě bylo naprosto normální. Naopak jsem na ni byla naštvaná, že mě chce dostat zase do oné známé nepříjemné situace, kterou jsem už tolikrát zažila. Jenže test vyšel tentokrát pozitivně. Málem jsem se z toho stresu pozvracela. Utíkala jsem do lékárny pro dalších šest testů a všechny vyšly stejně. Hrozně jsem se bála tomu uvěřit, bála jsem se radovat. Většině lidí, kromě rodiny, jsem řekla, že jsem těhotná až v pátém měsíci. Tak moc jsem se bála jim to říci dřív.
Nyní jsem ve 30. tt. Jsem neuvěřitelně vděčná a šťastná, že si mě nějaká dušička vybrala a já ji můžu nosit v bříšku. Každé ráno děkuji za tuto možnost a každý večer sním o tom, jaké miminko bude, až se narodí. Těhotenství si užívám plnými doušky a jsem za něj moc vděčná. Věřím, že kdybych otěhotněla hned a bez problémů, prožívala bych těhotenství úplně jinak. Nevážila bych si každého dne s ještě nenarozeným miminkem. Netěšila bych se tolik.
Proto, maminky i snažilky, si myslím, že všechno v životě má svůj význam. Nespoléhejte jen na doktory, ale věnujte se i své psychické stránce. Ta hraje mnohem významnější roli, než si mnohdy myslíme.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1575
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 921
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1614
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 668
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 391
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20470
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2876
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1744
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jako bych četla svůj příběh jen s tím rozdílem že jsem těhotná až po 2.ivf s anamnézou Syndrom polycystických ovarii.Dala jsi mi naději, že i s touto anamnézu můžu otěhotnět normálně. Máš pravdu těhotenství je dar. Ještě jednou moc děkuji za naději, hodně štěstí a ať vše dobře dopadne. 
Přeji Ti z celého srdce, aby jsi měla pohodový porod a aby vám mimísek dělal jen samou radost 
Alternativní medicíně a všemu kolem věřím, i nám pomohla ke krásné zdravé holčičce 
mluvíš mi z duše 
