Terezka
- Porod
- verčule89
- 30.09.14 načítám...
Po druhých narozeninách mé první holčičky jsme se rozhodli, že jí pořídíme sourozence. Otěhotněla jsem hned na první pokus a ještě předtím, než jsem si dělala test, jsem si byla 100% jistá, že jsem těhotná.
Celé těhotenství bylo jiné, pro mě náročnější. Nejen proto, že jsem doma měla divokou dvouletou holčičku, ale také kvůli častému tvrdnutí břicha snad už od samého začátku těhotenství. Stačila chvilka delší chůze a už jsem měla břicho jako kámen.
Na začátku třetího trimestru mi bylo konečně fajn, mohla jsem dělat zase úplně vše. I když jen na chvilku… Šest týdnů před porodem to vypadalo podle doktorky, že budu rodit každým dnem. Nestalo se tak a miminko (naší druhou holčičku) jsem ještě 4 dny přenášela. 
Blížil se termín a malá stále připravená, ale ven se jí nechtělo. Doktorka mi den po termínu udělala Hamiltona a že se to určitě rozjede. Nic se nedělo ani druhý den, a tak jsem se třetí den od samého rána pustila do velkého gruntování. No a hle, kolem oběda začaly slabé bolesti. Bolesti neustupovaly, a tak jsem si začala psát intervaly. Chtěla jsem si dát teplou sprchu, ale k mému štěstí jsem začala rodit v první den odstávky teplé vody.
K večeru už se to stupňovalo, ale pořád snesitelně, takže jsem neplašila. Když z ničeho nic skočily bolesti z deseti na 5 minut, tak jsme povolali hlídání pro dcerku a nachystali věci. Pořád jsem si říkala, že mám čas (chtěla jsem jet „na poslední chvíli“). Porodnici máme cca 5 minut jízdy, takže když už jsem měla kontrakce po třech minutách, vyjeli jsme.
V porodnici mě doktor vyšetřil a řekl že jsem na sedm centimetrů otevřená a že jdeme rodit. Převlíkla jsem se a šli jsme na porodní sál. Tam mi píchla PA vodu a já rozdýchávala ty nejsilnější kontrakce, pozorovala hodiny a říkala si, kdy už konečně budu moct tlačit. Myslím, že každá z nás, co už rodila ví, jak ta chvíle před tlačením je dlouhá.
Když už jsem konečně mohla, malá byla na dvě zatlačení venku. Do porodnice jsme přijeli ve 23:40 a v 00:55 se malá narodila.
Najednou jsem cítila hroznou úlevu. Malá byla krásná, čisťounká a měla 3250 g a 49 cm. Malou odvezli na vyšetření a okolo mě začala kmitat PA. Neodlučovala se mi placenta a začala jsem krvácet. Sestra povolala doktora a udělali mi ještě na sále revizi. Celou tu dobu tam se mnou byl přítel a já mu jsem za to hrozně vděčná. Byl tam pro mě velkou oporou.
Domů nás pustili 3 dny po porodu. Malé jsou dnes tři měsíce a je to krásná spokojená holčička. A já? Ta nejšťastnější maminka, protože mám doma dva, vlastně tři poklady!!!
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 1897
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 2460
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 1593
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1028
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 3855
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 5424
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 5100
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 2468
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 1173
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 4495
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Gratuluju k holčicce 
Gratuluju! 
a jsou narozeni 26.6,
