Ti, co pomáhají
- Snažení
- Arny
- 28.02.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny snažilky! Předem mého psaní, bych chtěla moc pozdravit Zebřičky z deníčku, kde i já nějakou dobu působila, holky mi tu moc pomáhly, je to fajn parta. Ale v zájmu toho, abych si od veškerého snažení a všeho kolem miminka odpočinula, jsem tyto stránky opustila, abych si pročistila hlavu a tak moc na to nemyslela.
S manželem se snažíme o miminko 2,5 roku. Na doporučení mého gynekologa, jsme se svěřili do péče Unicy v Brně. Tady nám pan prof.Malý diagnostikoval, že já mám polycystické vaječníky, tedy řekl, že Vánoce jsou častěji než moje ovulace a manžel měl dost špatný spermiogram. Verdikt zněl, že přirozeně zkrátka nemůžu otěhotnět a jedinou možností je pro nás IVF/ICSI. Nutno podotknout, že jsem v tu dobu neměla ani laparoskopické vyšetření a manžel měl za sebou jen jeden spermiogram z nemocnice v našem bydlišti, kde to s výsledkem sice nebyla žádná sláva, ale hodnoty byly lepší, než jaké vyšly na Unice. Nějak jsem doufala, že se na Unice začnou pídit po tom, proč tento stav u nás je takový. Ale to jsem se zklamala, takový je prý úděl sudiček. Nechápala jsem, že ani u manžela se nedá zjistit podrobněji, proč je to tak špatné, ale bylo mi řečeno, že to prostě nejde.
Rozhovor s manem prof.Malým v nás zanechal zvláštní dojem. Těžko definovat přesně jaký, ale rozhodně to byl spíše negativní pocit. Především proto, že jsme cítili, že tohle všechno je také velký obchod, pan profesor dobrý řečník (odborník zcela jistě také) a tak proč by u nás zjišťovali nějaké příčiny, když takhle to pro ně bude rychlejší a hlavně finančně zajímavé. Ale řekli jsme si, že oni jsou zkrátka odborníci a svěříme se jim do péče, hlavně aby to mělo nějaký výsledek.
Během roku jsme na Unice podstoupili dvě IVF/ICSI. První z části úspěšné, kde se mi podařilo na pár týdnů otěhotnět, ovšem plod se brzy přestal vyvíjet a druhé s transferem, ale bohužel se nic neuchytilo. Hned po prvním neúspěchu nám pan profesor nabízel možnost použití cizí spermie a také konstatoval, že jim kazíme statistiky (co si o tom po prvním neúspěchu mám mylset, že?!) a při druhém neúspěchu opět použití cizí spermie, popřípadě celého embrya, na pokaženou statistiku také došlo. Už jsme si říkali, že jde snad o naše těhotenství, než nějakou statistiku!Zdálo se nám brzy, vlastně po roce a půl snažení, podstupovat takový kompromis a vzdávat se tak šance na naše vlastní miminko. V tu chvíli jsme věděli, že tady končíme. Po listování na Internetu a setkání jednou paní, která se setkala z mnoha ženami z řad snažilek, jsem se dozvěděla, že takových příběhů jako byl ten náš je spousta a především z Unicy, kde na tom byli podobně a teď někteří už vozí kočárek a to i přirozenou cestou!
A tak jsme si s manželem dali rok přestávku a naše miminko nějak speciálně neřešili. Před půl rokem jsem vyměnila i mého gynekologa za velice ochotnou gynekoložku, z jejíž strany cítím, že je tu konečně někdo, kdo nám chce opravdu pomoci a nejsme pro ni jen „další případ“. I tohle jsem potřebovala, povzbudit a cítit snahu a ochotu. Paní doktorka to vše vzala pěkně od začátku, jak už to mělo být dávno! Poslala mě na laparoskopii, která dopadla dobře, v bříšku je to vše tak, jak má být, dokonce mi nepotvrdili polycystické vaječníky a zjistili, že u mě k ovulaci dochází a manžela poslala na speciální spermiogram, kde mu zjistí proč je ten jeho stav takový, jaký je. Přesně to, co jsme chtěli znát od Unicy a řekli nám, že to nejde. A ono to jde. Sice to bude znít zvláštně, ale takoví odborníci jsou ve Výzkumném ústavu veterinární léčby v Brně. Pan profesor Věžník, velice příjemný pán a jeho kolektiv. Tady zjistitli, že manžel má ve spermatu mykoplasmata, která brání spermiím v jejich množství, kvalitě, pohyblivosti. Oba jsme se tedy museli přeléčit antibiotiky. A právě tohle byl zřejmě důvod, proč nám nevyšla dvě IVF, protože takto napadené spermie se projeví až ve finálním stádiu. Tak jsme si říkali, že celý ten kolotoč na Unice, byl „zřejmě“ zbytečný a kdyby se tohle vědělo dříve, mohlo být vše jinak. Když si přestavíme, že by jsme přitoupili na možnost dárcovství, vzbudí se v nás vlna vzteku, jak velký obchod to je. Ani lékaři, s kterými jsme se setkali během dalších kroků, se nechtěli k této klinice vyjadřovat.
Jistě, ještě nemáme vyhráno. Zda jsme přeléčeni zcela a vše je dobré se zjistí po kontrolním spermiogramu, na jehož výsledky čekáme, pokud to bude vše OK, rozhodně se posuneme v našem snažení o velký kus vpřed. Ovšem to, že se vše odehrává zcela jiným směrem, kterým mělo už na začátku, věci se daly do pohybu a víme skutečnosti, o kterých jsme neměli ani páru, nám dává určitou naději. Ještě chceme podstoupit urologické vyšetření, které je prý také při snažení důležité. Kdo ví, třeba budeme muset podstoupit i tak další IVF, ale to už by bylo někde jinde a třeba nám bude přáno a půjde to i přirozenou cestou.
Jsme rádi, že jsem změnila gynekologa a následně i CAR. Tentokrát nám byla doporučena Repromeda v Brně. Pevně doufám, že nás tu nepoženou hned na IVF, ale budeme to řešit jinými variantami, zda to bude možné.Cesta za miminkem je někdy dlouhá a trnitá, ale zkusit se má vše a my chceme bojovat, snad se nám zadaří.
Nemáte, prosím, někdo zkušenosti s touto klinikou Repromeda? Rovněž jsme slyšeli dobré recenze na Obilňák v Brně. Budu vděčna za každou radu.
Arny
P.S. Na závěr bych chtěla moc, moc pogratulovat Maru z deníčku Zebřiček k jejímu těhotenství. Maru, je to opravdu krásný zázrak, jsi pro všechny snažilky příkladem, že nic se nemá vzdávat, a že i zázraky se ději, Přeji bezproblémové těhotenství a především zdravé miminko.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1608
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20663
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....