Ti, co pomáhají
- Snažení
- Arny
- 28.02.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny snažilky! Předem mého psaní, bych chtěla moc pozdravit Zebřičky z deníčku, kde i já nějakou dobu působila, holky mi tu moc pomáhly, je to fajn parta. Ale v zájmu toho, abych si od veškerého snažení a všeho kolem miminka odpočinula, jsem tyto stránky opustila, abych si pročistila hlavu a tak moc na to nemyslela.
S manželem se snažíme o miminko 2,5 roku. Na doporučení mého gynekologa, jsme se svěřili do péče Unicy v Brně. Tady nám pan prof.Malý diagnostikoval, že já mám polycystické vaječníky, tedy řekl, že Vánoce jsou častěji než moje ovulace a manžel měl dost špatný spermiogram. Verdikt zněl, že přirozeně zkrátka nemůžu otěhotnět a jedinou možností je pro nás IVF/ICSI. Nutno podotknout, že jsem v tu dobu neměla ani laparoskopické vyšetření a manžel měl za sebou jen jeden spermiogram z nemocnice v našem bydlišti, kde to s výsledkem sice nebyla žádná sláva, ale hodnoty byly lepší, než jaké vyšly na Unice. Nějak jsem doufala, že se na Unice začnou pídit po tom, proč tento stav u nás je takový. Ale to jsem se zklamala, takový je prý úděl sudiček. Nechápala jsem, že ani u manžela se nedá zjistit podrobněji, proč je to tak špatné, ale bylo mi řečeno, že to prostě nejde.
Rozhovor s manem prof.Malým v nás zanechal zvláštní dojem. Těžko definovat přesně jaký, ale rozhodně to byl spíše negativní pocit. Především proto, že jsme cítili, že tohle všechno je také velký obchod, pan profesor dobrý řečník (odborník zcela jistě také) a tak proč by u nás zjišťovali nějaké příčiny, když takhle to pro ně bude rychlejší a hlavně finančně zajímavé. Ale řekli jsme si, že oni jsou zkrátka odborníci a svěříme se jim do péče, hlavně aby to mělo nějaký výsledek.
Během roku jsme na Unice podstoupili dvě IVF/ICSI. První z části úspěšné, kde se mi podařilo na pár týdnů otěhotnět, ovšem plod se brzy přestal vyvíjet a druhé s transferem, ale bohužel se nic neuchytilo. Hned po prvním neúspěchu nám pan profesor nabízel možnost použití cizí spermie a také konstatoval, že jim kazíme statistiky (co si o tom po prvním neúspěchu mám mylset, že?!) a při druhém neúspěchu opět použití cizí spermie, popřípadě celého embrya, na pokaženou statistiku také došlo. Už jsme si říkali, že jde snad o naše těhotenství, než nějakou statistiku!Zdálo se nám brzy, vlastně po roce a půl snažení, podstupovat takový kompromis a vzdávat se tak šance na naše vlastní miminko. V tu chvíli jsme věděli, že tady končíme. Po listování na Internetu a setkání jednou paní, která se setkala z mnoha ženami z řad snažilek, jsem se dozvěděla, že takových příběhů jako byl ten náš je spousta a především z Unicy, kde na tom byli podobně a teď někteří už vozí kočárek a to i přirozenou cestou!
A tak jsme si s manželem dali rok přestávku a naše miminko nějak speciálně neřešili. Před půl rokem jsem vyměnila i mého gynekologa za velice ochotnou gynekoložku, z jejíž strany cítím, že je tu konečně někdo, kdo nám chce opravdu pomoci a nejsme pro ni jen „další případ“. I tohle jsem potřebovala, povzbudit a cítit snahu a ochotu. Paní doktorka to vše vzala pěkně od začátku, jak už to mělo být dávno! Poslala mě na laparoskopii, která dopadla dobře, v bříšku je to vše tak, jak má být, dokonce mi nepotvrdili polycystické vaječníky a zjistili, že u mě k ovulaci dochází a manžela poslala na speciální spermiogram, kde mu zjistí proč je ten jeho stav takový, jaký je. Přesně to, co jsme chtěli znát od Unicy a řekli nám, že to nejde. A ono to jde. Sice to bude znít zvláštně, ale takoví odborníci jsou ve Výzkumném ústavu veterinární léčby v Brně. Pan profesor Věžník, velice příjemný pán a jeho kolektiv. Tady zjistitli, že manžel má ve spermatu mykoplasmata, která brání spermiím v jejich množství, kvalitě, pohyblivosti. Oba jsme se tedy museli přeléčit antibiotiky. A právě tohle byl zřejmě důvod, proč nám nevyšla dvě IVF, protože takto napadené spermie se projeví až ve finálním stádiu. Tak jsme si říkali, že celý ten kolotoč na Unice, byl „zřejmě“ zbytečný a kdyby se tohle vědělo dříve, mohlo být vše jinak. Když si přestavíme, že by jsme přitoupili na možnost dárcovství, vzbudí se v nás vlna vzteku, jak velký obchod to je. Ani lékaři, s kterými jsme se setkali během dalších kroků, se nechtěli k této klinice vyjadřovat.
Jistě, ještě nemáme vyhráno. Zda jsme přeléčeni zcela a vše je dobré se zjistí po kontrolním spermiogramu, na jehož výsledky čekáme, pokud to bude vše OK, rozhodně se posuneme v našem snažení o velký kus vpřed. Ovšem to, že se vše odehrává zcela jiným směrem, kterým mělo už na začátku, věci se daly do pohybu a víme skutečnosti, o kterých jsme neměli ani páru, nám dává určitou naději. Ještě chceme podstoupit urologické vyšetření, které je prý také při snažení důležité. Kdo ví, třeba budeme muset podstoupit i tak další IVF, ale to už by bylo někde jinde a třeba nám bude přáno a půjde to i přirozenou cestou.
Jsme rádi, že jsem změnila gynekologa a následně i CAR. Tentokrát nám byla doporučena Repromeda v Brně. Pevně doufám, že nás tu nepoženou hned na IVF, ale budeme to řešit jinými variantami, zda to bude možné.Cesta za miminkem je někdy dlouhá a trnitá, ale zkusit se má vše a my chceme bojovat, snad se nám zadaří.
Nemáte, prosím, někdo zkušenosti s touto klinikou Repromeda? Rovněž jsme slyšeli dobré recenze na Obilňák v Brně. Budu vděčna za každou radu.
Arny
P.S. Na závěr bych chtěla moc, moc pogratulovat Maru z deníčku Zebřiček k jejímu těhotenství. Maru, je to opravdu krásný zázrak, jsi pro všechny snažilky příkladem, že nic se nemá vzdávat, a že i zázraky se ději, Přeji bezproblémové těhotenství a především zdravé miminko.
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 1462
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 525
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 1717
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 679
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 865
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3567
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3854
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3495
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4833
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 952
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...