Oznámení těhotenství? Jen jsem mlčela, pak plakala, pak on nemluvil...
- Těhotenství
- Sandy8
- 03.09.21 načítám...
Jak se oznamuje těhotenství....jak byl tatínek v šoku :)
Bylo to jako včera, kdy jsem cítila, že je se mnou něco v nepořádku. Každý den ráno jsem se budila s pocitem, že mi v těle koluje vařící krev. Hlava mě bolela, svět se točil… Tyto pocity byly dlouhé… dlouhých 14 dní. Pila jsem kávu za kávou, abych vyrovnala ten tlak, který kolísal a stoupal, a vůbec jsem si nevšimla toho zpoždění.
Vytočit číslo gynekologa nebylo těžké, ale obavy co se děje, byly. Nenapadlo mě, že bych mohla být těhotná, vždyť jsem brala 15 let bez pauzy antikoncepci.
Nastal ten den, kdy jsem se vydala směrem k lékaři. V práci jsem nahlásila, že jdu na preventivní prohlídku, protože mé kolegyně byly jako myšky, které se vždy o vše zajímaly a vždy si tajně špitaly a hned věděly víc než ten druhý ![]()
V čekárně sedělo už pár maminek s krásně kulatými bříšky. Vyšla sestřička a vyvolala mé jméno. Vešla jsem dovnitř, vešla do převlékací kabinky a čekala jsem…
Po vstupu do ordinace se mě lékařka zeptala na pár důležitých věcí a šlo se na věc… Prý: lehnete si, podíváme se, copak nás tam trápí
Pousmála jsem se, protože „tam“ mě fakt pobavilo.
Jezdila ultrazvukem pár vteřin a říká: tak vám gratuluji, vypadá to na osmý týden.
Byla jsem v šoku, ale hned jsem věděla, co bude dál… další podrobnosti si už nevybavuji, protože jsem byla v takovém zvláštním šoku.
Tuto informaci jsem v sobě tutlala asi týden, než jsem dostala odvahu vše sdělit příteli.
Byli jsme spolu tři roky, rozdělané zednické práce na baráku, malé hospodářství, a o dítěti jsme vůbec neuvažovali a stále toto téma odkládali.
Dostala jsem odvahu a jedno nedělní odpoledne jsem vyšla schody do horního patra, kde přítel zazdíval balkon. „Miláčku, mohl by si přijít na chvíli dolů? Potřebuji s tebou mluvit.“ „Za chvíli jsem tam“, odpověděl. Tato chvíle trvala tři hodiny a já byla nervóznější a nervóznější. V hlavě jsem si pořád přehrávala, jak mu to sdělit.
Konečně přišel. Na sobě montérky, ve kterých vždy vypadal k sežrání
„Tak co potřebuješ?“
Mlčela jsem. Stále jsem mlčela… začala jsem hrozně plakat.
Přítel zčervenal, otočil se a odešel. Odešel nahoru dodělat balkon.
Setkali jsme se až pozdě večer. Nepromluvil slovo, já také ne.
Tato situace trvala ještě tři dny. Tři dlouhé dny jsme si nenapsali ani zprávu, doma jsme se míjeli. Veškerý volny čas trávil přítel mezi zvířaty a prací na baráku a já v kuchyni u zavařování okurek.
Pak jednoho dne, tedy čtvrtý den poté, jsem konečně promluvila. „Proč se mi vyhýbáš?“…odpověděl, že nevyhýbá, ale když teď budeme mít miminko, musí co nejrychleji vše dát do pořádku. Přeci nebude miminko bez svého pokojíčku…
Vůbec jsem nechápala, jak mohl pochopit, že jsem těhotná, když jsem vlastně nic neřekla. Vůbec jsem nenaznávala, o co jde. Jen jsem tehdy propukla v pláč… „Zlato, ty brečíš u malých lásek, ty brečíš u Titaniku, ale tenhle plán byl jiný, takový, jako když plakala kdysi moje máma. Poznal jsem to hned.“
Takže můj chlap je ten nejlepší. Vidí do mého nitra. Chápe moje pocity, chápe mé chování.
A dneska? Dneska je tím nejlepším přítelem a otcem, jakého jsem své dceři a sobě mohla sehnat!!!
Přečtěte si také
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 1747
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 753
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 212
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 381
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 260
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2606
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 1078
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1275
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 2284
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 982
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...