Ticho

Dlouho jsem váhala, zda se takto vyzpovídat, ale vím, že to musím udělat už pro svůj vlastní klid.

S manželem jsme se brali po 8 letech společného života. Dlouho se mi nedařilo otěhotnět, obvodní gynekolog nenašel žádný problém, manžel měl již 2 děti z předchozího manželství… Tak jsme se určitým způsobem smířili s tím, že děti mít nebudeme a že si tedy užijeme vnoučata od jeho dětí z prvního manželství.

Asi jako v každém vztahu, nastalo i u nás po nějaké době období, kdy naše manželství začalo skřípat a já reálně uvažovala o rozvodu. Na těhotenství jsem tou dobou ani nepomyslela. Jednu sobotu jsme uklízela koupelnu a vysypala se mi krabička tamponů a mně došlo, že už měla dávno dorazit menstruace.

Vyhrabala jsem někde jeden, už dlouho prošlý, těhotenský test a ten mi ukázal //. Nechápavě jsem na něj koukala a rozbrečela se. Byla to směs radosti a zároveň starostí nad manželstvím, které neklapalo zrovna jako podle telenovely. V týdnu gynekolog potvrdil těhu. Byl začátek února, já si nechala vystavit těhotenskou průkazku a manželovi k Valentýnu ji dala zabalenou spolu s fotkou z ultrazvuku.

Vztahy se mezi námi urovnaly jako mávnutím proutku. Těhotenství probíhalo vesměs normálně. Měla jsem nějaké klasické potíže jako otoky, nevolnosti… nic závažného. Bohužel mi triple testy ukázaly vysoké riziko na Downův syndrom a já musela na odběr plodové vody.

Podezření se naštěstí nepotvrdilo a výsledky nám oznámily, že čekáme zdravého chlapečka. I když o pohlaví jsem věděla od začátku těhotenství, neptejte se mě jak, ale cítila jsem to, že čekáme kluka. Na kontroly jsem docházela co dva týdny. V 29. týdnu těhotenství mi gynekolog sdělil, že je vše v pořádku a stačí, abych docházela co 4 týdny. Jak řekl, tak jsem udělala a na začátku 33. týdne jsem šla na běžnou prohlídku do poradny. Tam pro mě však přišla ta největší rána, kterou může kdy těhotná žena slyšet.

„Vašemu dítěti nebije srdíčko.“

Pamatuji si, jak jsem na doktora nechápavě zírala, o čem to mluví, vždyť jsem ráno cítila pohyby. Jak nebije srdíčko?!? Mému lékaři stékaly po tváři slzy, nabídl mi odvoz do nemocnice, ale já jsem nechtěla. Dostala jsem do ruky papír a jako ve snách jsem vyšla ven z ordinace na ulici. Zavolala jsem manželovi do práce a řekla, co se děje, pak mému otci, že potřebuji odvézt do nemocnice a šla jsem domů.

Ani jsem nebrečela, jenom jsem přepnula na autopilota, byla jsem prostě v šoku. V nemocnici potvrdili, že je moje dítě mrtvé. Dali mi na vybranou mezi císařským řezem a přirozeným porodem. Volila jsem klasický porod i s ohledem na to, co mi doporučil lékař. Zavedli mi tabletu na vyvolání porodu a já se nechala odvést na reverz domů s tím, že přijedu odpoledne.

Doma jsem si z tašky do porodnice vyházela dětské věci a šla jsem zavolat mojí mámě. Čekala jsem pochopení a místo toho jsem od ní schytala hysterický záchvat, kdy mi vyčetla, že jsem chodila ke špatnému gynekologovi, že za to můžu já, že určitě malý míň kopal… Telefon jsem jí položila a rozbrečela se.

Odpoledne jsem nastoupila do nemocnice, zavedli mi další tablety, epidural a druhý den ráno jsem porodila. To ticho… to ticho si nikdo nedokáže představit. Odmítla jsem malého po porodu vidět, neunesla bych to. Manžel se mi zhroutil. A já se reálně sesypala v momentě, kdy mi sestřička přišla oznámit, že si musíme vyřídit pohřeb.

Po porodu jsem musela absolvovat kyretáž, ale bylo mi to jedno. Kdyby mi přišli říct, že mi uříznou obě nohy, tak by mi to taky bylo jedno. Chtěla jsem jenom jít domů. Pryč z toho zlého snu. Na gynekologii nebylo místo, tak jsem musela být na porodním a všude kolem sebe jsem měla maminky se zdravými novorozenci a můj syn byl mrtvý… Po 3 dnech jsem šla domů.

Příčina úmrtí se nezjistila, pouze slabé infarkty na placentě, které jsou běžné a malý byl cca dva týdny pozadu. Odmítala jsem kohokoliv vidět, styděla jsem se za to, co se mi stalo, i když jsem za to nemohla. Ty soucitné pohledy od všech okolo byly něco hrozného. Nad vodou mě drželi naši psi. Oni byli jediný důvod, proč jsem si něco neudělala. Vím, že to zní divně, ale věděla jsem, že cítí jak mi je. 2 týdny jsem vůbec neopustila dům. Po dvou týdnech jsem si narazila bundu, kšiltovku a šla s nimi do lesa a to mi hrozně dělalo dobře.

Hodně jsem se uzavřela do sebe, ale zvládla jsem vše bez prášků na nervy, ale přiznávám, že jsem na nějakou dobu začala znovu kouřit. Nevím, jak uplynulo následujících několik měsíců, úplně mě minuly a z paměti jsem je téměř vytěsnila. Byla už zima a mně došlo, že můj muž stále víc pije… Další den jsem šla za ním, že to takhle dál nejde. Naštěstí uznal, že tohle není cesta.

I dnes, po třech letech, tady při psaní brečím. Vztah s mojí matkou doteď není v pořádku, přestala jsem ji považovat za svou matku, několikrát jsem se s ní pohádala, protože dávala za vinu vše mému lékaři a roznášela toto po městě, kde žijeme. V nemocnici mi na rovinu řekli, že kdybych ležela na přístrojích a tohle se stalo, nestačili by ho ze mě včas vyndat.

Stalo se, příroda patrně věděla, co dělá, a já to tak beru. Víc stejně neudělám. Za synem chodíme na hřbitov, celé jsme to tak nějak ustáli a zvládli. Před dvěma lety jsme se rozhodli jít do IVF, ale pouze jeden pokus, víc ne. Jsem teď v 6. měsíci a čekáme Adélku a já doufám, že až budu rodit, tak mi budou praskat bubínky od toho, jak bude křičet a neuslyším zase jenom ticho… už bych to asi znovu nezvládla.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1291
20.7.17 00:29

:hug: gratuluji k Adelce a preji uz je slzy stesti :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5348
20.7.17 00:53

Drzim palce at je vse v poradku :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
828
20.7.17 01:01

Hodně vseho dobrého :srdce: at je Adelka zdravá holčička a už se jen radujete.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6901
20.7.17 02:06

Přeji aby vše dopadlo na jedničku a Adelka o sobě dala na sále pěkně vědět :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15013
20.7.17 06:06

Hodne stesti! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
20.7.17 06:22

Hodně štěstí! :hug:

  • Upravit
20.7.17 06:56

soucítím

Po tváři mi tečou slzy, a nejen proto, že je to dojemné, ale taky proto, že jsem zažila něco podobného. ta vnitřní bolest se nedá vypovědět. poté jen prázdnota a beznaděj. měla jsem doma 15 měs. chlapečka a ten mě držel nad vodou. smutné je taky to, že jste přišla o matku, na druhou stranu vztah s mužem vydržel. přeji vám jediné: zdraví celé rodině!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1821
20.7.17 07:59

Jste moc silní, jak ty i manžel!!! přeji jen už to dobré a gratuluju k Adélce :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7901
20.7.17 08:06

:srdce: slzy přeji. Ale už jen štěstí :hug: Jsem právě ve 33 tt a modlím se, aby byla maličká v pořádku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
226
20.7.17 08:27

:hug: Držím palečky

  • Nahlásit
  • Zmínit
3067
20.7.17 08:30

Je mi to hrozně líto, muselo to být strašné :,( Já zažila „jen“ kyretáž v 1. trimestru a nesla jsem to špatně. Co jsi zažila ty, si nedovedu představit. Mrzí mě, že tě máma nepodržela a ještě ti naložila :zed: Jsem moc ráda, že konec deníčku je optimistický. Držím palce, ať vše dopadne dobře a ty se brzy dočkáš zdravé holčičky, která vám bude dělat radost :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
2059
20.7.17 08:31

Držím moc palce, ať je Adélka zdravé šťastné dítě a už od začátku to dává hlasitě najevo :kytka: Musím říct, že jsem se bála zprávy na konci - tedy rozvodu. Jste dobří, že jste to všechno ustáli a zůstali jste s manželem spolu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
20.7.17 08:38

:hug: :hug: vsechno dobre dopadne :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1276
20.7.17 08:38

Tvuj chlapecek ti poslal Adelku a da na ni pozor, uvidis :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7203
20.7.17 08:57

Máte na hoře andílka a věřím, že vše dopadne dobře. Jste neuvěřitelně statečná. Přeji vám do života už jen a jen to dobré :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8768
20.7.17 08:57

At Adelka rve, co to jde :srdce: :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12071
20.7.17 09:00

Krasny denicek plny vnitřní sily Moc vam k vašemu stesti gratuluju :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4603
20.7.17 09:45

:hug: Tohleto je proste nocni mura tehulek, to se jinak nazvat neda, co sis prozila, tak at se Adelce dari a dopadne vse uz jen na jednicku! Jsem zrovna 32.tt a taky to vypada na Adelku, tak budu drzet palce, jak mam do dalsiho utz vic nez 4 tydny (nekolikrat uz to vyslo spis po 5 a ted pujdu taky tak - dovolena) nemuzu se vzdycky dockat a trnu, aby bylo s miminkem vse OK…dokud jsem chodila do prace, utikalo to nejak lip, ted uz jsem 2.tyden doma, pred nastupem na materskou cerpam jeste beznou dovolenou a kolikrat nemuzu spat a cekam na kazdy pohyb, ktery me ujisti, ze je vsechno, jak ma byt…mam za sebou spont. potrat v 7.tydnu ale s tim, co se ti stalo, se to absolutne neda srovnat…ja si tehdy (loni) vycitala kde co jsem mohla udelat spatne, ale pry i kdybych lezela s nohama krizem, nebylo by to nic platne - jak pises, priroda vi, co dela, i kdyz je nekdy tezke se s tim smirit…mozna ze mamky reakce byla prehnana, ale byl to urcity zpusob jak se s tim vyrovnat, proste najit vinika, ale hledat chybu v tobe bylo dost necitlive - dalo by se jeste tak pochopit, ze to hazela na doktory, ale na tebe? Kazdopadne je fajn, ze jste se s tim vyrovnali s nanzelem oba a dokazali jit dal, zes ho jeste pri svem trapeni podrzela, a tebe vasi pejsci:-) Pripomnelo mi to knizku, co zrovna ted ctu, mozna by se ti libila - Co me naucil pes, ze serie „Slepicich polevek“, prave o tom, jak psi dokazou lidi vytahnout z depresi aj. problemu -
tenhle tvuj pribeh by se tam hodil…tak hodne stesti! :mavam: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3502
20.7.17 10:22

Přeji vám z celého srdce, ať je malá v pořádku :kytka: a :andel: andílek v nebi na ní určitě dohlíží.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.17 11:25

Gratuluju k Adélce!…vše zlé jste si již vybrali a ted´ vás čeká jen radost a spousta dětského křiku, pláče, smíchu - prostě už žádné ticho! ;-) :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
663
20.7.17 12:14

Přeju spousty, uplnou hromadu štěstí! :srdce: a krásné budoucí chvíle s Adelkou, poslal Vam ji chlapeček :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8689
20.7.17 12:21

To co se vam stalo musi byt to nejstrasnejsi co rodice muze potkat… :,( Preji uz jen a jen same stesti. To zle mate za sebou a tim, ze jste to prekonali bude vas vztah s muzem o mnoho silnejsi a pevnejsi. :hug: Preji at je malicka zdrava a vse je v poradku. :kytka: Mama to vzala za hodne spatny konec, obvinovat lekare, ktery to tezko mohl ovlivnit neni fer, ale plno lidi proste nedokaze tyhle zle veci prijmout a musi hledat nejakeho „vinika“…dost mozna ji to trapi a sama se s tin nedokazala vyrovnat. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11275
20.7.17 12:22

To je mi moc líto, kolegyni od tchýně se stalo neco podobného, také zjistili infarkt placenty (do te doby jsem o nščem takovém ani nevěděla) a o miminko přišla :(
Také mě moc mrzí, když maminky, které o miminko přišly dají na šestinedělku, zakázala bych to, žalovala bych je snad. Tohle je o zdravý rozum.

Moc gratuluji k Adelce, aby vše dobře dopadlo a dočkali jste se zdravého miminka :-) A jednou třeba i sourozence pro ni :hug: drž se!!! :kytka: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2884
20.7.17 12:41

Jste statečná, moc držím palce ať je vše v pořádku a můžete se radovat ze zdravé dcerky. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
512
20.7.17 14:09

Držím palečky ať je tentokrát vše s dobrým koncem  :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.17 15:58

Drzim palecky a verim, ze ted vse dobre dopadne. Hodne zdravicka vsem - Adelka urcite prinese do Vasich zivotu ty nejkrasnejsi okamihy a stesti nad vsechno.

  • Nahlásit
  • Zmínit
427
20.7.17 17:38

Držím Vám všechny palce, aby jste už Adélku měla v náručí. Tyto věci by se neměli stávat :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.17 18:28

To ticho na porodnim sále také bohuzel znám… loni v dubnu jsem přišla v 6. měsíci o chlapečka a od letošního března už nám dělá radost jeho sestricka :) přeji Vám s Adelkou hlavně zdraví. A na porodnim sále poradny křik :) :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
628
20.7.17 18:46

Pred vice nez 28 lety jsem sla asi tyden pred terminem porodu k lekarce, ze nejak uz 2 dny necitim pohyby. Strasne mi vynadala ze jdu tak pozde a ja nechapala proc…
Nastesti bylo vse ok, syn jen uz nemel misto a byl liny.
Po precteni takovychto denicku uz chapu, proc mi lekarka vynadala…

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.17 19:22

Moc držím pěsti.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2072
20.7.17 20:14

Ja ani nevim co psat :,(

Jen at.je adelka vsim.co si prejete a hlavne zaslouzite :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22776
20.7.17 20:40

Gratuluju k Adélce a malý andílek jí z hora určitě pohlídá, aby byla v pořádku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19177
20.7.17 23:09

Celý život beru tak, že vše špatné je pro něco dobré.. jen u smrtí nenarozených dětí si to nedokážu odůvodnit. :(… Každopádně věřím, že váš vztah s manželem vydrží už všechno, pokud ustál tuto nejtěžší zkoušku. Držím palce Adélce ať z Tebe udělá šťastnou maminku :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2304
21.7.17 11:29

Moc přeji, aby těhotenství probíhalo v pohodě a ty jsi ve správném termínu držela svou malou, zdravou holčičku v náručí. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3400
26.7.17 15:53

To je tak smutný příběh :zed: :nevim: Až mi po dočtení tečou slzy. Nedokážu si představit nic horšího než přijít o dítě. Gratuluji k těhotenství a přeji, ať je vše v pořádku a máte zdravou dcerku :srdce: :dance:
P. S.: To, co vám řekla matka…nedokážu pochopit. Ve chvíli, kdy jste ji nejvíc potřebovala, vás srazila na dno 8o :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17701
27.7.17 11:27

Moc me mrzi co te potkalo a preji uz jen stesti :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4218
29.7.17 01:32

Moc smutná zkušenost :,( nemám slov. Jsi statečná žena. Je až neuvěřitelné kolik toho ženy musí v životě vytrpet, čím vším si musíme projít…
Přeji ti z celého :srdce: štěstí ať jste obě zdravé a silné.

  • Nahlásit
  • Zmínit
945
8.8.17 23:38

Je mi to strasne lito :,( tohle by se proste stavat nemelo. Ja malem prisla o dcerku ve 23tt mi praskla voda nadeje na preziti byla miziva presto mala bojovala a ted mam nadhernou holcicku. Velkou oporou mi byla prave mamka ktera sama prisla o dite ve 20tt. Nevim jestli bych po takove reakci byla s mamou schopna mluvit. Preju at je malicka v poradku a az prijde na svet at je slyset pres celou porodnici :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.8.17 19:04

Jako bych tento deníček psala ja :-(, je to letos v únoru co nám náš andílek umřel. ve 38 tt. Odloučila se mě placenta. Také jinak ukázkové těhotenství :-( Také mě v nemocnici řekly že jsem přijela za 5 minut 12 a nebyla bych ani já. :-( o t je to horší když si člověk uvědomí že by tu nebyl pro našeho 5 letého syna. Ale přesto to dávám za vinu mému minulému gynekologovi. Ale to je jedno teď snad až se miminko zadaří budu v lepší péči. Asi to tak mělo být. Jen to neuvěřitelně bolí. a bolet nikdy nepřestane. Soucítím s Vámi :-* posílám objetí a at si Vás miminko zase najde a s lepším koncem :-(

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
20.8.17 10:02

Prisla jsem v lednu o dcerku primo pri porodu omotani snurky kolem kotnicku :,( moc dobre vim o jakem tichu mluvite je to nesnesitelne bolestive, malou jsme pak drzeli v zavinovacce v naruci :,(, ale. pohreb jsme nedelali nezvladla bych to, jen se nas zeptali budete chtit pohreb rekla jsem ne… :,( ted cekame opet holcicku jsem na konci 5 mesice a strach mam obrovskej, ale jak pisete doufam, ze na konci uslysim poradnej jekoooot nasi malicke a, ze na nas nase Lily dohlizi :andel: preju vam hodne stesticka a hlavne stastny konec :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11640
20.8.17 22:49

Drzim palce, at to dobre dopadne.At je Adelka krasna a zdrava.

  • Nahlásit
  • Zmínit