Ticho
- Prázdná náruč
- Lenkýs
- 20.07.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem váhala, zda se takto vyzpovídat, ale vím, že to musím udělat už pro svůj vlastní klid.
S manželem jsme se brali po 8 letech společného života. Dlouho se mi nedařilo otěhotnět, obvodní gynekolog nenašel žádný problém, manžel měl již 2 děti z předchozího manželství… Tak jsme se určitým způsobem smířili s tím, že děti mít nebudeme a že si tedy užijeme vnoučata od jeho dětí z prvního manželství.
Asi jako v každém vztahu, nastalo i u nás po nějaké době období, kdy naše manželství začalo skřípat a já reálně uvažovala o rozvodu. Na těhotenství jsem tou dobou ani nepomyslela. Jednu sobotu jsme uklízela koupelnu a vysypala se mi krabička tamponů a mně došlo, že už měla dávno dorazit menstruace.
Vyhrabala jsem někde jeden, už dlouho prošlý, těhotenský test a ten mi ukázal //. Nechápavě jsem na něj koukala a rozbrečela se. Byla to směs radosti a zároveň starostí nad manželstvím, které neklapalo zrovna jako podle telenovely. V týdnu gynekolog potvrdil těhu. Byl začátek února, já si nechala vystavit těhotenskou průkazku a manželovi k Valentýnu ji dala zabalenou spolu s fotkou z ultrazvuku.
Vztahy se mezi námi urovnaly jako mávnutím proutku. Těhotenství probíhalo vesměs normálně. Měla jsem nějaké klasické potíže jako otoky, nevolnosti… nic závažného. Bohužel mi triple testy ukázaly vysoké riziko na Downův syndrom a já musela na odběr plodové vody.
Podezření se naštěstí nepotvrdilo a výsledky nám oznámily, že čekáme zdravého chlapečka. I když o pohlaví jsem věděla od začátku těhotenství, neptejte se mě jak, ale cítila jsem to, že čekáme kluka. Na kontroly jsem docházela co dva týdny. V 29. týdnu těhotenství mi gynekolog sdělil, že je vše v pořádku a stačí, abych docházela co 4 týdny. Jak řekl, tak jsem udělala a na začátku 33. týdne jsem šla na běžnou prohlídku do poradny. Tam pro mě však přišla ta největší rána, kterou může kdy těhotná žena slyšet.
„Vašemu dítěti nebije srdíčko.“
Pamatuji si, jak jsem na doktora nechápavě zírala, o čem to mluví, vždyť jsem ráno cítila pohyby. Jak nebije srdíčko?!? Mému lékaři stékaly po tváři slzy, nabídl mi odvoz do nemocnice, ale já jsem nechtěla. Dostala jsem do ruky papír a jako ve snách jsem vyšla ven z ordinace na ulici. Zavolala jsem manželovi do práce a řekla, co se děje, pak mému otci, že potřebuji odvézt do nemocnice a šla jsem domů.
Ani jsem nebrečela, jenom jsem přepnula na autopilota, byla jsem prostě v šoku. V nemocnici potvrdili, že je moje dítě mrtvé. Dali mi na vybranou mezi císařským řezem a přirozeným porodem. Volila jsem klasický porod i s ohledem na to, co mi doporučil lékař. Zavedli mi tabletu na vyvolání porodu a já se nechala odvést na reverz domů s tím, že přijedu odpoledne.
Doma jsem si z tašky do porodnice vyházela dětské věci a šla jsem zavolat mojí mámě. Čekala jsem pochopení a místo toho jsem od ní schytala hysterický záchvat, kdy mi vyčetla, že jsem chodila ke špatnému gynekologovi, že za to můžu já, že určitě malý míň kopal… Telefon jsem jí položila a rozbrečela se.
Odpoledne jsem nastoupila do nemocnice, zavedli mi další tablety, epidural a druhý den ráno jsem porodila. To ticho… to ticho si nikdo nedokáže představit. Odmítla jsem malého po porodu vidět, neunesla bych to. Manžel se mi zhroutil. A já se reálně sesypala v momentě, kdy mi sestřička přišla oznámit, že si musíme vyřídit pohřeb.
Po porodu jsem musela absolvovat kyretáž, ale bylo mi to jedno. Kdyby mi přišli říct, že mi uříznou obě nohy, tak by mi to taky bylo jedno. Chtěla jsem jenom jít domů. Pryč z toho zlého snu. Na gynekologii nebylo místo, tak jsem musela být na porodním a všude kolem sebe jsem měla maminky se zdravými novorozenci a můj syn byl mrtvý… Po 3 dnech jsem šla domů.
Příčina úmrtí se nezjistila, pouze slabé infarkty na placentě, které jsou běžné a malý byl cca dva týdny pozadu. Odmítala jsem kohokoliv vidět, styděla jsem se za to, co se mi stalo, i když jsem za to nemohla. Ty soucitné pohledy od všech okolo byly něco hrozného. Nad vodou mě drželi naši psi. Oni byli jediný důvod, proč jsem si něco neudělala. Vím, že to zní divně, ale věděla jsem, že cítí jak mi je. 2 týdny jsem vůbec neopustila dům. Po dvou týdnech jsem si narazila bundu, kšiltovku a šla s nimi do lesa a to mi hrozně dělalo dobře.
Hodně jsem se uzavřela do sebe, ale zvládla jsem vše bez prášků na nervy, ale přiznávám, že jsem na nějakou dobu začala znovu kouřit. Nevím, jak uplynulo následujících několik měsíců, úplně mě minuly a z paměti jsem je téměř vytěsnila. Byla už zima a mně došlo, že můj muž stále víc pije… Další den jsem šla za ním, že to takhle dál nejde. Naštěstí uznal, že tohle není cesta.
I dnes, po třech letech, tady při psaní brečím. Vztah s mojí matkou doteď není v pořádku, přestala jsem ji považovat za svou matku, několikrát jsem se s ní pohádala, protože dávala za vinu vše mému lékaři a roznášela toto po městě, kde žijeme. V nemocnici mi na rovinu řekli, že kdybych ležela na přístrojích a tohle se stalo, nestačili by ho ze mě včas vyndat.
Stalo se, příroda patrně věděla, co dělá, a já to tak beru. Víc stejně neudělám. Za synem chodíme na hřbitov, celé jsme to tak nějak ustáli a zvládli. Před dvěma lety jsme se rozhodli jít do IVF, ale pouze jeden pokus, víc ne. Jsem teď v 6. měsíci a čekáme Adélku a já doufám, že až budu rodit, tak mi budou praskat bubínky od toho, jak bude křičet a neuslyším zase jenom ticho… už bych to asi znovu nezvládla.
Přečtěte si také
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 3161
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 1526
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 743
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?
- Anonymní
- 06.11.26
- 758
Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...
Chůvě jsem dával 300 korun za hodinu. Syn mi ukázal, co si má k večeři zalít
- Anonymní
- 06.11.26
- 1038
Syn přede mě položil kelímek instantních nudlí a zeptal se, jestli mu ho zaleju stejně jako Klára. Bylo půl osmé večer, zrovna jsem přišel z odpolední a žena měla službu ještě do rána. V lednici...
Celý život předstíral, že ho přitahuji. Manžel se mi přiznal až teď
- Anonymní
- 05.11.26
- 3542
Když mi manžel po dvanácti letech společného života oznámil, že ho vlastně nikdy nepřitahovalo moje tělo, nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký nepovedený vtip. Máme dvě děti, společný dům,...
Vím o manželově nevěře. Přesto s ním chystám dětem Vánoce
- Anonymní
- 05.11.26
- 1691
Na manželovu nevěru jsem přišla v říjnu. Od té doby s ním vybírám dárky, domlouvám návštěvy a před dětmi se snažím fungovat jako dřív. Řekla jsem si, že rozhodnutí nechám až po Vánocích. Jenže teď...
Můj maká do úmoru, její se válí. Přesto mi kamarádka tvrdí, že jsem hloupá
- Anonymní
- 05.11.26
- 1893
Znáte ten typ kamarádek, které vám sice celá léta radí, ale vy máte pokaždé pocit, že se vám spíš snaží zbořit dům? Nejvíc veselo bývá tehdy, když nejhlasitěji křičí ti, kteří mají doma největší...
Po rande mi poslal QR kód na 640 korun. Zaplatila jsem, pak přišla další zpráva
- Anonymní
- 05.11.26
- 8375
QR kód na 640 korun mi přistál v telefonu v sedm šestnáct ráno, ještě než jsem si stihla vyčistit zuby. Pod ním stálo „Tvoje půlka za včerejšek.“ Chvíli jsem na to koukala. Večer předtím mi ten...
Syn je v devítce a netuší, kam dál. Já už mu v hlavě vybrala tři školy
- Anonymní
- 05.11.26
- 668
Můj syn na otázku, kam chce jít po základce, odpovídá „nevím“. Nejdřív jsem to brala v klidu. Teď po večerech procházím stránky středních škol a každou další zmínkou o přijímačkách ho spolehlivě...
gratuluji k Adelce a preji uz je slzy stesti 
at je Adelka zdravá holčička a už se jen radujete.
Já zažila „jen“ kyretáž v 1. trimestru a nesla jsem to špatně. Co jsi zažila ty, si nedovedu představit. Mrzí mě, že tě máma nepodržela a ještě ti naložila 
Jsem moc ráda, že konec deníčku je optimistický. Držím palce, ať vše dopadne dobře a ty se brzy dočkáš zdravé holčičky, která vám bude dělat radost 
andílek v nebi na ní určitě dohlíží.
A jednou třeba i sourozence pro ni 
posílám objetí a at si Vás miminko zase najde a s lepším koncem 