To nevymyslíš
- O životě
- phoebe003
- 14.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se může všední den změnit v nevšední zážitek plný emocí. :D
To je den! Celé dopoledne makám. Žehlím, peru, uklízím, vařím a starám se o Vendulku. V 16 hodin jedu pro děti do školy - nezdá se mi zvuk motoru. Ráno byla v pohodě. Moje běžná, klidně si bublající Felicie, řve jak tygr. Hmm, asi dírka ve výfuků. Jedu dál.
Dojedu pro děti a jedem na kroužky. Eli má ve Vratislavicich aerobik a Adam v centru capoeiru. Cestou musím výzvědnou Mišáka, který dává auto na servis do Renaultu. Když odvezu Elis a jedu s Adou, volám mu, jak na tom je. Prý teprve vyrazí z centra, takže se pro něj pak musím otočit ve vraťáku. Oukej.
Nadšeně mu sděluji, že mám děravý výfuk a auto řve. Prý na to mrknem. Fajn. Vysazuju Adama na capoeiře a jedu zpět do Vraťáku do Renaulta pro mého může. Ten sedí v kanclu a řeší s technikem, co a jak (vedle auta má postavené nové lyže, které posléze asi naložíme do mého auta). Muž vychází z kanceláře a šine si to k mému Ferarri.
Po poslechnutí zvuku auta se mnou souhlasí, že je to skutečně děravý výfuk a že na to doma kouknem. Je cca 17:15 hodin a my vyjíždíme z Vratislavic zpět domů do Ruprechtic. U PKO moje auto náhle začalo vydávat zvuk, jako když zavřete tygrovi nohu svěráku. Mám strach sešlápnout plyn i brzdu. Hrozný zvuk. Do toho řve Vendulka hlady.
Doma koukáme oba pod auto a zjišťujeme, že výfuk polevil v místě sváru a ne, že je tam dírka. Ale že celý výfuk upadl. Super. S tímhle se nedá jezdit! Co teď? Za 30 minut musím vyzvednout Adama z capoeiry. Muž má auto v servisu, moje je nepojízdné a bavorák nemá technickou. Vendy řve ještě víc. Jsme v řiti! Tramvají to nestihnu. Musím nakrmit řvoucí Vendulku.
Volám mamce, zda mi půjčí její auto. Ta souhlasí a chystá se za mnou přijet. Po 10 minutách mi volá, že za jejím autem stojí auto mého táty, kterému se nelze dovolat a klíče má u sebe. Jde tedy do bytu pro náhradní klíče od Sharana. Couvne s tátovým autem a chce vyjet se svým. Jenže ejhle. Při vyjížděni se ji kousne ruční brzda a stojí napříč zahradou. Auto se nehne. Blokuje všechny sousedy.
Co teď? Zoufale mi volá a vysvětluje situaci. Sakra. Co mám teď dělat? Michal jde za chvilku na fotbal. V tom všem shonu, nahánění mého taťky, který nebere telefon si Míša uvědomí, že na parkovišti před Renaultem nechal stát lyže. A sakra. Jsme bez auta. Jsou tam do šesti. Michal v trenkách. Já připravuju Vendyně jídlo. Je za 15 minut 6 hodin.
Kde je telefonní číslo na servis? Kde jinde, než v mém autě. Prosí mě, abych tam došla. Převléká se. Já ale jít nemůžu. Krmím Vendulku. Ta se jídlu brání. To je stres. Odkládám řvoucí, a asi hladové dítě do ohrádky. V bačkorech letím přes rozblácený dvorek do auta a zpět rychlosti blesku jen v tričku. Je mi zima, mám vztek. Že řvoucího dítěte, které odmítá být v ohrádce mi lezou nervy i ušima.
V hlavě mi lítá jediná věta. Nemám auto a zítra musím s dětmi do školy! Co budu do prd*le dělat? No nic. Oblíkám řvoucí dítě a beru ho ven. Nezbývá mi nic jiného, než jet autem bez technický - mám stažené půlky, ale co bych pro děti neudělala. Když chci přehodit autosedačku do auta bez technické, zjišťuju, že je plné letních pneumatik - tam nenacpu ani jedno dítě. Natož tři! Kde mám muže? Vendy řve!
Po krátké chvíli, která se mne zdála nekonečna se objevuje můj muž. Hbitě mu sděluji, co a jak, načež vytahuje pneu z auta a rve ho do mého (bez výfuků nepojízdného povozů). Cpu tam Vendulku - řve! Cpu tam další dvě sedačky. Uff. Snad to stihnu. Je za 5 minut 18 hodin.
Sedám do auta, startuju - řvoucí dítě utichlo, a tak se staženýma půlkama jedu pro syna. Stíhám to. Synátor po chvilce vychází s partou kamarádů. Urguji ho, ať sebou pohne, že musíme k babičce pomoct jí s autem. Dopadá na mě milión otázek, proč nemám své auto. V tu chvíli jsem tak dutá, že na ně neznám odpověď.
V tutéž chvíli volá moje mamka. Táta je doma. Pěkně ji vynadal. Při couvání s jeho autem si nevšimla, že je baterie připojena na nabíječku. Jak couvla, kabel přetrhla. Táta supí. Její auto nepojízdné, moje nepojízdné, další bez STK a poslední v servisu. Dělá si ze mě dnešek srandu? Vendula řve! Co mě ještě čeká?
Nic. Jedu k našim. Táta mi prý půjčí jeho pojízdné a funkční auto. Přijedu tam a tatík mi hned ve dveřích vynadá, že se o své auto nestarám a že si za ten upadlý výfuk mužů sama. Oukej. Přijímám - nebudu se s ním hádat nemá to smysl. Vztekle odcházím. Tohle nemám zapotřebí.
Nasedám do auta bez STK, telefonicky sdělují svému muži, jak jsem pochodila a že tedy jedu jeho autem do vraťáku pro Eli, že mi táta ve svém vzteku na mamku auto nepůjčí. (Opět se staženým zadkem startuju), všude jsou policajti kvůli fotbalu.
„Prosím, ať mě nikdo nezastaví!“
Vendulka řve! Dojedu pro El. Při čekání na ní volám tátovi a snažím se mu vysvětlit, že za shnilý výfuk opravdu nemůžu. Moje argumenty jsou stejně platné jako hrách na stěně. Proto se vzdávám a se smíšenými pocity se do telefonu loučím, než se naštvu a řeknu něco nehezkého.
Přichází Eli a jedeme domů. Ada vzadu baví řvoucí Vendulku. Doma honem úkoly, honem vykoupat děti a uložit. Vendulka opět řve. Nebude a nebude spát. Ted je 21:22. Já sedím na gauči, vyšťavená, jak zákon káže, a píšu tenhle román. Děti spí. Halleluja. Jdu si dát panáka.
Děkuji všem, které dočetly až sem a doufám, že vás můj deníček pobavil. 
Přečtěte si také
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1475
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 748
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 9640
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2130
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 832
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 9222
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 3567
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 2515
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2854
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 3796
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
a muj obdiv autorce!!:)
