To nevymyslíš
- O životě
- phoebe003
- 14.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se může všední den změnit v nevšední zážitek plný emocí. :D
To je den! Celé dopoledne makám. Žehlím, peru, uklízím, vařím a starám se o Vendulku. V 16 hodin jedu pro děti do školy - nezdá se mi zvuk motoru. Ráno byla v pohodě. Moje běžná, klidně si bublající Felicie, řve jak tygr. Hmm, asi dírka ve výfuků. Jedu dál.
Dojedu pro děti a jedem na kroužky. Eli má ve Vratislavicich aerobik a Adam v centru capoeiru. Cestou musím výzvědnou Mišáka, který dává auto na servis do Renaultu. Když odvezu Elis a jedu s Adou, volám mu, jak na tom je. Prý teprve vyrazí z centra, takže se pro něj pak musím otočit ve vraťáku. Oukej.
Nadšeně mu sděluji, že mám děravý výfuk a auto řve. Prý na to mrknem. Fajn. Vysazuju Adama na capoeiře a jedu zpět do Vraťáku do Renaulta pro mého může. Ten sedí v kanclu a řeší s technikem, co a jak (vedle auta má postavené nové lyže, které posléze asi naložíme do mého auta). Muž vychází z kanceláře a šine si to k mému Ferarri.
Po poslechnutí zvuku auta se mnou souhlasí, že je to skutečně děravý výfuk a že na to doma kouknem. Je cca 17:15 hodin a my vyjíždíme z Vratislavic zpět domů do Ruprechtic. U PKO moje auto náhle začalo vydávat zvuk, jako když zavřete tygrovi nohu svěráku. Mám strach sešlápnout plyn i brzdu. Hrozný zvuk. Do toho řve Vendulka hlady.
Doma koukáme oba pod auto a zjišťujeme, že výfuk polevil v místě sváru a ne, že je tam dírka. Ale že celý výfuk upadl. Super. S tímhle se nedá jezdit! Co teď? Za 30 minut musím vyzvednout Adama z capoeiry. Muž má auto v servisu, moje je nepojízdné a bavorák nemá technickou. Vendy řve ještě víc. Jsme v řiti! Tramvají to nestihnu. Musím nakrmit řvoucí Vendulku.
Volám mamce, zda mi půjčí její auto. Ta souhlasí a chystá se za mnou přijet. Po 10 minutách mi volá, že za jejím autem stojí auto mého táty, kterému se nelze dovolat a klíče má u sebe. Jde tedy do bytu pro náhradní klíče od Sharana. Couvne s tátovým autem a chce vyjet se svým. Jenže ejhle. Při vyjížděni se ji kousne ruční brzda a stojí napříč zahradou. Auto se nehne. Blokuje všechny sousedy.
Co teď? Zoufale mi volá a vysvětluje situaci. Sakra. Co mám teď dělat? Michal jde za chvilku na fotbal. V tom všem shonu, nahánění mého taťky, který nebere telefon si Míša uvědomí, že na parkovišti před Renaultem nechal stát lyže. A sakra. Jsme bez auta. Jsou tam do šesti. Michal v trenkách. Já připravuju Vendyně jídlo. Je za 15 minut 6 hodin.
Kde je telefonní číslo na servis? Kde jinde, než v mém autě. Prosí mě, abych tam došla. Převléká se. Já ale jít nemůžu. Krmím Vendulku. Ta se jídlu brání. To je stres. Odkládám řvoucí, a asi hladové dítě do ohrádky. V bačkorech letím přes rozblácený dvorek do auta a zpět rychlosti blesku jen v tričku. Je mi zima, mám vztek. Že řvoucího dítěte, které odmítá být v ohrádce mi lezou nervy i ušima.
V hlavě mi lítá jediná věta. Nemám auto a zítra musím s dětmi do školy! Co budu do prd*le dělat? No nic. Oblíkám řvoucí dítě a beru ho ven. Nezbývá mi nic jiného, než jet autem bez technický - mám stažené půlky, ale co bych pro děti neudělala. Když chci přehodit autosedačku do auta bez technické, zjišťuju, že je plné letních pneumatik - tam nenacpu ani jedno dítě. Natož tři! Kde mám muže? Vendy řve!
Po krátké chvíli, která se mne zdála nekonečna se objevuje můj muž. Hbitě mu sděluji, co a jak, načež vytahuje pneu z auta a rve ho do mého (bez výfuků nepojízdného povozů). Cpu tam Vendulku - řve! Cpu tam další dvě sedačky. Uff. Snad to stihnu. Je za 5 minut 18 hodin.
Sedám do auta, startuju - řvoucí dítě utichlo, a tak se staženýma půlkama jedu pro syna. Stíhám to. Synátor po chvilce vychází s partou kamarádů. Urguji ho, ať sebou pohne, že musíme k babičce pomoct jí s autem. Dopadá na mě milión otázek, proč nemám své auto. V tu chvíli jsem tak dutá, že na ně neznám odpověď.
V tutéž chvíli volá moje mamka. Táta je doma. Pěkně ji vynadal. Při couvání s jeho autem si nevšimla, že je baterie připojena na nabíječku. Jak couvla, kabel přetrhla. Táta supí. Její auto nepojízdné, moje nepojízdné, další bez STK a poslední v servisu. Dělá si ze mě dnešek srandu? Vendula řve! Co mě ještě čeká?
Nic. Jedu k našim. Táta mi prý půjčí jeho pojízdné a funkční auto. Přijedu tam a tatík mi hned ve dveřích vynadá, že se o své auto nestarám a že si za ten upadlý výfuk mužů sama. Oukej. Přijímám - nebudu se s ním hádat nemá to smysl. Vztekle odcházím. Tohle nemám zapotřebí.
Nasedám do auta bez STK, telefonicky sdělují svému muži, jak jsem pochodila a že tedy jedu jeho autem do vraťáku pro Eli, že mi táta ve svém vzteku na mamku auto nepůjčí. (Opět se staženým zadkem startuju), všude jsou policajti kvůli fotbalu.
„Prosím, ať mě nikdo nezastaví!“
Vendulka řve! Dojedu pro El. Při čekání na ní volám tátovi a snažím se mu vysvětlit, že za shnilý výfuk opravdu nemůžu. Moje argumenty jsou stejně platné jako hrách na stěně. Proto se vzdávám a se smíšenými pocity se do telefonu loučím, než se naštvu a řeknu něco nehezkého.
Přichází Eli a jedeme domů. Ada vzadu baví řvoucí Vendulku. Doma honem úkoly, honem vykoupat děti a uložit. Vendulka opět řve. Nebude a nebude spát. Ted je 21:22. Já sedím na gauči, vyšťavená, jak zákon káže, a píšu tenhle román. Děti spí. Halleluja. Jdu si dát panáka.
Děkuji všem, které dočetly až sem a doufám, že vás můj deníček pobavil. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 583
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 396
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 290
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 188
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18137
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2421
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2621
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2356
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1560
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a muj obdiv autorce!!:)
