Děkuji, že jsi k nám přišel
- Snažení
- Mallorka
- 13.05.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Naše cesta za miminkem byla po dvou letech úspěšná! Dnes koukám na měsíčního chlapečka v postýlce, pláču štěstím a děkuji Bohu, že mě vyslyšel a syna k nám poslal.
Náš příběh začal hned po svatební cestě, na které jsme se začali snažit o miminko. Oba s manželem jsme byli zdraví, měli jsme skvělou práci a opravdu spokojený život. Zpětně při pohledu na fotky z dovolené vidím, jakou jsme měli jiskru v očích a jen zářili štěstím. To, že by nám miminko nešlo, mě nikdy ani nenapadlo…
Na podzim téhož roku jsem začala mít bolesti na levé straně podbřišku, které se periodicky opakovaly, proto jsem raději zašla na gynekologii. Bohužel jsem si v mládí zvolila za doktora brouka pytlíka, což považuji za úplně prvotní a zásadní chybu. Ten mi stroze oznámil, že to bude asi endometrióza a budu muset jít na operaci. Když jsem se ho zeptala, co to je za nemoc a jestli má nějaký vliv při snaze o miminko, tak odvětil, že budeme muset jít určitě na IVF.
To byl pro mě šok, po třech měsících snažení vyslovil tento nemilosrdný ortel. Na operaci se endometrióza potvrdila, ovšem dle názoru primářky byl nález zanedbatelný a máme se v klidu snažit dál. Odcházela jsem plná optimismu. Ten mi ovšem okamžitě vzal můj tehdy zvolený doktor. Vše od vitamínů, cvičení dle Mojžíšové až po normální početí pro něj byl nesmysl, jedině IVF.
Odešla jsem od něj okamžitě. Zvolila jsem si vyhlášeného doktora z našeho města, na kterého doteď nedám dopustit. Vše se mnou probral, nasadil léčbu Clostilbegytem a Pregnylem. I když nám to 3× nevyšlo, měla jsem alespoň skvělý pocit, že se někdo snaží.
Nešlo nám to pořád, tak jsem se sama nakonec rozhodla pro CAR, kde jsme zkoušeli neúspěšně IUI.
Během následující ho roku se nám v životě stala jedna rána za druhou. Dokonce mě i napadlo, že nám naše svatba nebyla souzená, protože po ní se vše zlomilo k horšímu. Přišla jsem o zbožňovanou práci, a to prakticky ze dne na den, protože se přišlo na to, že majitel tuneloval a byl zatčen. Následně přišel o práci i manžel. Oba jsme skončili na ÚP a já měla beznadějný pocit, že nebudeme mít peníze na IVF a miminko nepřijde nikdy.
Propadala jsem smutku. Nic mě nebavilo, ani se o sebe starat. Nabrala jsem asi deset kilo, nelíčila se, neupravila si ani vlasy. Neměla jsem o nic zájem. Přestaly mě bavit kamarádky. Jediný, s kým jsem dokázala vydržet, byl manžel a přitom jsem věděla, že to správné není. Věděla jsem, že to nejlepší kamarádku trápí, tak jsem se čas od času „přemohla“ a šla za ní, jenže po deseti minutách jsem chtěla jít zase domů.
Myslím, že se o mě pokoušely deprese. Připadala jsem si k ničemu, neměla jsem práci, nenosila domů peníze a byla neplodná. Manžel věděl, že mám ráda výlety, tak mě na jeden vzal. Udělal mi radost. Fotili jsme se a jak vypadaly tentokrát fotografie? Žádná jiskra v očích. Vypadala jsem jako stará, nešťastná, strhaná a unavená ženská.
Nakonec můj milovaný manžel sehnal dobrou práci a já se začala zajímat o IVF. Byla jsem už na tom lépe a těšila se moc.
Jenže když už to bylo rozjeté, umřela manželovi maminka. To byla poslední rána. Já k ní silný citový vztah neměla, ale manžel samozřejmě ano. Při pohledu, jak člověk, kterého tolik miluji a nemůžu bez něj být, trpí, jsem propadla naprosté beznaději. Nevěřila jsem tomu, že ještě někdy začneme skutečně žít.
IVF jsme nezrušili. Říkala jsem si, že po takové hrůze vyjít musí, přece jen jsem Boha za miminko prosila už rok a čekala jsem, že nám maminka z nebe pomůže.
Dopadlo to tak, že při odběru nebylo žádné vajíčko! Hůř mi v životě už nebylo. Neměla jsem vajíčka ve svých 29 letech. Udělali mi test AMH, kde naměřili hodnotu 0,7. Dolní hranice je 1.
Když doktoři začali mluvit o dárkyni, odešla jsem. Už jsem na to neměla. Ještě před odchodem z CAR jsem poprosila doktora o žádanku na imunologii, vyhověl mi a myslím, že jen kvůli slzám, co se mi draly z očí. Jinak ji dávat nechtěl.
Vyhledala jsem si pomoc v podobě kineziologie. U úplně neznámé paní jsem se vybrečela jako želva a musím říci, že mi ta terapie moc pomohla a vřele ji doporučuji dál. Také jsme si koupili pejska, který mě hodně nakopl do života. Najednou jsem měla něco malého a hezkého, o co se mohu starat, a bylo mi najednou lépe.
Navštívili jsme pražskou kliniku, kde mi vyšly zvýšené NK buňky a dostala jsem Prednison jako léčbu. Moc jsem tomu pozornost nevěnovala. Jeden malý prášek jsem brala měsíc a najednou mě v den očekávané menstruace začala bolet prsa i podbřišek a měsíčky pořád nepřicházely. Šla jsem do lékárny a koupila si test. Řekla jsem si, že vyvenčím psíka a test zkusím. Zkusila a byly tam dvě čárky.
Plakala jsem štěstím a letěla k manželovi. Ten měl taky okamžitě na krajíčku. Doktor těhotenství potvrdil, jenže já se neuměla radovat. Měla jsem divný pocit okamžitě. Prostě jsem věděla, že něco není v pořádku. Na kontrole v 8. týdnu jsem čekala na zázrak, ale prostě v srdci jsem věděla, že nebude a nebyl. Embryo nerostlo a já musela na revizi a opravdu mohu říct, že jsem to od začátku věděla.
Byla jsem z toho hodně špatná. Nechápala jsem, proč se nám to všechno děje, ale manžel mi vysvětlil, že mám být pozitivní, že jsme si potvrdili, že to jde. Oblíbený doktor mi to říkal také.
Tak jo, řekla jsem si. Máme pejska, dítě bude, dokonce jsem našla skvělou práci na doma a začala vydělávat, bude líp.
Po potratu jsme se rozhodli, že zajedeme na dovolenou k moři, že se tam dáme „do kupy“ a dlouho jsme nikde nebyli. Vrátili jsme se z ní šťastní, spokojení, vysmátí a během pár dní jsem otěhotněla. Od začátku jsem se radovala, ale každou návštěvu doktora jsem prožívala s hrůzou. Nejhorší pro mě bylo potvrzení srdeční akce, ke které jsme se předtím nedostali. Doktor, když viděl, jak jsem zelená a hotová, tak se myslím modlil se mnou, ať je vše v pořádku. Nikdy nezapomenu na jeho větu. Tady je srdíčko a podívejte se, jak bije rychle, to je skvělé znamení. To samé 1. i 2. screening.
Tento pan doktor mě neskutečně podporoval a já jsem mu za to moc vděčná a to hlavně za tu trpělivost, kterou se mnou měl, a lehký humor, který mi dodával naději, že je vše ok.
Našeho chlapečka jsme porodila císařským řezem před třemi týdny. Pan doktor mě dokonce přišel navštívit do porodnice. Po manželovi ho beru jako nejlepší návštěvu, protože neskutečně potěší, že i doktoři mají srdce na pravém místě a na pacientkách jim záleží.
Jeho věta „Ještě spolu dáme tři, ne?“ mě dostala. I když teda smích po císaři moc nedoporučuji. 
Dnes se starám o úžasného a hodného prcka a jsme s manželem nejšťastnější na světě. Řeším kojení, stolici, oblékání a mnohé další a naprosto si to užívám. Máme přece rodinu, ve které jsem já, manžel, děťátko a psík. Kromě zdraví celé rodiny už v životě nic jiného nepotřebuji. ♥
Všem snažilkám vzkazuji, nevzdávejte to, i ty nejhorší diagnózy nic neznamenají. Pokud něco chcete, bojujte za to. Určitě to všem vyjde.
Přečtěte si také
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 31
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 30
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 60
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2098
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 755
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2719
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 992
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1265
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3880
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4181
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
A Vám moc držím palce, ted už bude jen dobře 
A doufám, že i my se dočkáme takového štěstíčka