Kéž by neexistoval Facebook
- O životě
- Mallorka
- 06.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I já jsem si v době jeho vzniku založila Facebook a byla jsem nadšená! Nacházela jsem zde kamarády ze školy, které jsem již dlouhou dobu neviděla, hrála jsem si farmu a byla jsem spokojená. Teď po šesti letech od založení lituji, že vůbec vznikl.
Někdy si říkám, jak by bylo krásné, kdyby si každý zrušil profil a bylo vše jako dřív. Podle mě tato vymoženost moderní doby v lidech akorát vyvolává lenost, závist a bohužel i nenávist.
Lenost
Když mi bylo patnáct let, přišla jsem ze školy domů a už dávno jsem byla domluvená s kamarádkou, že až si napíšu úkoly, půjdeme ven. Co slyším teď od holek, co se po škole loučí, když cestuji autobusem?
„Čau, a sejdeme se na Facu!“
Proč by dnešní holky chodily ven, ono je lepší psát si přes chat a napsat na klávesnici věci, které se do očí říkají daleko hůře.
V našem městečku se pořádají často různé slavnosti. Moc ráda tam chodím. Jednoho dne spěcháme s kamarádkou na akci pod zámkem a na břehu řeky vidíme dvě slečny. Co ty holčiny dělají? Fotí si přece selfie! To byla velká zábava, stouply si na obrubník a fotily se, našpulené rtíky a záběr tak, aby byl vidět party stan s podiem, nesměl chybět. Po fotečce zhodnotily, zda jim to oběma sluší, pověsily na zeď a začaly sledovat, kolik dostávají liků a jaké mají komentáře.
Je přece důležité ukázat spolužákům, že se baví na slavnosti. Ale bavily se? Ne, ony přece sledovaly facebook! Že hrála kapela, tancovalo se pod podiem, už bylo v pozadí zájmu. Kamarádka jen utrousila: „Nebylo nám líp.“
Co k lenosti ještě dodat. Manžel je na Facebooku také často, což mě mrzí. Ovšem naštěstí to není na úkor rodiny. Pořád si raději hraje s malým a chodí s námi ven, za což mu děkuji. Ale upřímně, v součtu to skoro dvě hodiny denně a asi tři přihlášení a odhlášení dá.
Závist a vychloubání
Často mi připadá, že mnozí lidé se na Facebooku dokáží jen chlubit a pěstovat v ostatních lidech závist. Sefie z luxusních dovolených, v nových autech, baráky ze všech stran s komentáři „cítím se šťastně“, „cítím se báječně“ atd., jsou v některých situacích až trapné.
Tyto osoby dostanou desítky palců nahoru, ovšem je dost možné, že právě ti, co je dávají, si řeknou: „To je trapák, jak se chlubí a přitom dluží, kam se podívá nebo má hypotéku.“
Stejně z toho nakonec vyplyne fakt, že když foto nelajknete, tak si dotyčný myslí, že mu závidíte, a naopak když palec nahoru dáte, tak si automaticky zhodnotí, že mu to nepřejete upřímně.
A jeden pravdivý příběh. Můj kolega s práce jel s kamarády slavit Silvestra na hory do chaty s bazénem a hned první pracovní den prohlásil: „Dáme foto na Facebook, ať se ostatní po… závistí!“
Co dodat, alespoň to řekl upřímně.
Jinak další kapitolou by mohly být fotky od rádoby profíků fotografů, kterých je nyní na Facebooku jako máku. Nyní jsou v kurzu fotky víl uživatelek hrajících si na modelky. Copak je hezké, když si dá mladá paní na hlavu věnec z kytek nebo z pavích pér a vyfotí se v lese? To nechám na posouzení jiných.
Mně to připadá, že už se hledá kdejaká blbost, jak se na Facebooku prostě pochlubit a sbírat like. A co denně sdílené fotky dětí od fotografů? Nezapomínejte na to, že je to veřejné a opravdu to může vidět každý. Stojí za jedno pochlubení risk, že si vaše děti prohlíží kdejaký úchyl? A co neplodné ženy, které čekají roky na pozitivní test? Myslíte, že jsou jejich like na rozzářená miminka a rodinky vždy upřímné? Myslím, že všechny snažilky se koukáním na tyto fotky ještě daleko více trápí, což pro psychiku není dobré.
Co bych poradila? U přátel, kteří těchto fotek dávají na Facebook desítky denně si odklikněte tlačítko „sledovat“, možná vám bude líp. Kdykoliv je možné jej zpět zase zapnout.
Nenávist
Ano, i ta zde je. Ze všeho se udělá bublina nadměrných rozměrů. Na uprchlíky se vytáhnou koláže s Hitlerem a fotky koncentračních táborů. To opravdu chceme? Doporučuje se, kde si nechat udělat zbrojní pas a mnohé další a další odpornosti. Ano, nikdo tu nechce uprchlíky ani převahu islámu v Evropě, ale hrdinně psát do komentů, že je půjdeme střílet, je opravdu hnus.
To, že Pavlík dal řetízek do jiného hrníčku, byla velká hlína. I já jsem se tomu zasmála. Ovšem smál se i on, když viděl ty desítky posměšných koláží? To už bychom se měli ptát jeho. Nenávist, která tam vzniká, by se mohla psát ještě asi na dalších sto stránek.
Věřím, že mnohým z vás se toto téma bude zdát kontroverzní. Že mi napíšete, když ti to tak vadí, tak tam nelez. Byla by to pravda. I já tam chodím a nepřestanu, už to prostě patří k životu, mám ho přece už šest let. Někdy tam dám fotku a také sledují, zda dostane like, ráda se podívám, jak rostou známým děti a kdo měl další svatbu, ale říkám upřímně, kdyby šel vrátit čas, nikdy si ho nezaložím.
A co udělá s lidmi nové tlačítko „To se mi nelíbí“?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20661
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....