Toxická matka
Dlouhou dobu, až téměř do svých třiceti let, jsem si myslela, že mě má matka miluje, obětovala se pro mě a já jsem nevděčná dcera. Dnes už vím, že pravda je úplně jiná.
Moje matka byla vždy poněkud výstřední. Vystupovala jako velmi silná osobnost a lidi dělila na dva tábory. Ty, kteří ji nesnáší, a ty, kteří ji milují. Vždy o sobě vyprávěla historky, ve kterých vystupovala jak hvězda, které nikdo nesahá po kolena, kromě lidí, které sama uznala, že jsou na výši. Málokdy jsem slyšela, že jí něco nejde, a když jí něco nešlo, tak jen proto, že se o to, podle jejích slov, dostatečně nezajímala nebo to bylo pod její úroveň.
Já byla vychovávaná tak, že musím mít ve škole skvělé výsledky, že je to přeci samozřejmost, a když jsem donesla dva mínus, tak to byla hrůza. Ve sportu byly moje úspěchy brány také se samozřejmostí a neúspěchy se neřešily – matku sport nezajímal. Prostě, když jsem byla úspěšná, mohla se matka mnou chlubit a ostatním lidem ukazovat a sdělovat, jaká je ona skvělá matka, která vychovala takové dítě. Moje úspěchy byly hlavně jejími úspěchy. Z drobných neúspěchů se dělalo drama, protože by to mohlo vrhnout stín na matku a její výchovu, a tak se vždy udělalo haló, aby se to neopakovalo.
Matka mě nikdy neuměla podržet a naopak vždy uměla trefnou poznámkou shodit. Její oblíbené věty byly a jsou: „Jsi nevděčná. Beze mě by jsi to nikdy nedokázala. Já jsem si to myslela, že to takto dopadne. Já jsem se ti obětovala. Kvůli tobě se mi udělalo špatně.“
Moje matka mě nikdy nemilovala bezpodmínečně. Vždy jsem si musela její lásku zasloužit, ale ta láska trvala jen chvíli. Takže jsem o matčinu lásku pořád žebrala a snažila se dělat maximum proto, abych ji dostala. Dnes už vím, že i kdybych získala Nobelovu cenu, matčinu bezpodmínečnou lásku bych nezískala. Sloužila jsem jí jen jako nástroj k naplňování jejího zbytnělého ega, který když selhal, tak ho potrestala tím, že mu odepřela lásku.
Když jsem dospívala, toto chování, společně s patologickým manželstvím mé matky, se velmi podepsalo na mém chování a mé osobnosti. Můj otec byl slaboch s nízkým sebevědomím, kterého matka mohla ovládat, a když už toho ovládání měl plné zuby, tak se neuměl proti matce jinak vzepřít než násilím.
Musím vzpomenout jeden důležitý fakt. Moje matka uměla vždy vydělat peníze (ovšem za vehementní podpory svých partnerů slabochů) a ráda to všem dávala na odiv. Když jsem si něco přála, ať na sport, nebo někam jet, nebyl to problém, ovšem musela jsem pak prokazovat neustálou vděčnost a nesmět své matce říct ne, jinak nastalo peklo ve formě obviňování a vyvolávání pocitů viny.
V dospělosti jsem se s matkou vídala málo a vždy docházelo k hádkám, z kterých jsem byla emocionálně naprosto rozložená, a nechápala jsem, proč se ke mně matka takto chová. Tato kolečka návštěv, jejího slovního napadání a mého sesypání trvala několik let, než jsem zjistila, proč se to všechno děje.
Stalo se před několika lety, že jsem se dostala na pomezí života a smrti, věděla jsem, že jestli se hluboce nezměním, tak, že tu už dlouho nebudu. Díky tomu jsem na sobě začala velmi intenzivně pracovat a začala jsem vidět realitu takovou, jaká skutečně je.
Zjistila jsem, že moje matka trpí narcistní poruchou osobnosti. Najednou mi do sebe začaly zapadat všechny střípky zvláštností matčina chování. Proč se k nám s bratrem chovala, jak se chovala, a dodnes nemáme s bratrem dobrý vztah, proč v nás cíleně pěstovala závislost na ní, proč dokázala pokazit jakoukoliv pěknou chvíli, která trvala delší dobu, proč každého, kdo byl lepší než ona, dehonestovala a záviděla druhým, i svým dětem i to, jaké muže a přátelé si pro svůj život vybírala. Nastudovala jsem si mnoho o této poruše osobnosti a vím, že moje matka za to nemůže, že ji má, ale zároveň vím, že s takovým člověkem, pokud se neléčí, se nedá být.
Moje matka má, samozřejmě, jako každý člověk i dobré vlastnosti, ale bohužel jsou překryty touto poruchou. Navíc si svoji permanentní nespokojenost v životě způsobenou narcismem, léčí zneužíváním benzodiazepinů a je na nich závislá, což ještě víc umocňuje její negativní chování.
Dnes se svojí matkou nejsem v kontaktu a ani o to nemám zájem a jsem s tím úplně vyrovnaná. Nepociťuji k ní nenávist ani lítost, ale ani lásku. Vím, že je psychicky narušená, ale není to omluva pro její destruktivní chování. Moc dobře vím, že i na těchto poruchách se dá pracovat, když dotyčný chce. Ale ona si zvolila jinou cestu, na kterou má svaté právo, a já to naprosto respektuji. Ovšem i já jsem si zvolila svoji cestu. Moje závislost na mé matce padla a jsem za to moc ráda, i když mě to málem stálo život.
Tento deníček píšu všem, kteří pociťují, že svým rodičům nebo jednomu z nich nejsou dost dobří a že jim neustále musí něco dokazovat a dožadovat se jejich lásky. Těm, kteří cítí, že k nim takoví rodiče neměli blízko a vlastně s nimi soupeřili, těm kteří se vůči takovým rodičům cítí vini za téměř cokoliv, co udělají, a necítí se s nimi dobře. Dá se všech těchto pocitů zbavit a najít spokojenost, ale musí se člověk chtít sám změnit a začít vidět realitu takovou, jaká je.
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1118
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 1835
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 735
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 868
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1431
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2681
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1748
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 2498
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 3760
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2352
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
.
Zažila jsem neco podobného jen tedy matka odstrihla me,kdyz mi bylo 30.zklamala jsem ji,protoze jsem se rozvedla..pritom sama se s mym otcem rozvedla.uz se nemohla chlubit dceruskou,která se skvele vdala a ma se dobre.uz jsem nebyla nic.
A od te doby je mi konecne dobre.
Diky za deníček a drzim palce!