Toxická matka

O životě

Dlouhou dobu, až téměř do svých třiceti let, jsem si myslela, že mě má matka miluje, obětovala se pro mě a já jsem nevděčná dcera. Dnes už vím, že pravda je úplně jiná.

Moje matka byla vždy poněkud výstřední. Vystupovala jako velmi silná osobnost a lidi dělila na dva tábory. Ty, kteří ji nesnáší, a ty, kteří ji milují. Vždy o sobě vyprávěla historky, ve kterých vystupovala jak hvězda, které nikdo nesahá po kolena, kromě lidí, které sama uznala, že jsou na výši. Málokdy jsem slyšela, že jí něco nejde, a když jí něco nešlo, tak jen proto, že se o to, podle jejích slov, dostatečně nezajímala nebo to bylo pod její úroveň.

Já byla vychovávaná tak, že musím mít ve škole skvělé výsledky, že je to přeci samozřejmost, a když jsem donesla dva mínus, tak to byla hrůza. Ve sportu byly moje úspěchy brány také se samozřejmostí a neúspěchy se neřešily – matku sport nezajímal. Prostě, když jsem byla úspěšná, mohla se matka mnou chlubit a ostatním lidem ukazovat a sdělovat, jaká je ona skvělá matka, která vychovala takové dítě. Moje úspěchy byly hlavně jejími úspěchy. Z drobných neúspěchů se dělalo drama, protože by to mohlo vrhnout stín na matku a její výchovu, a tak se vždy udělalo haló, aby se to neopakovalo.

Matka mě nikdy neuměla podržet a naopak vždy uměla trefnou poznámkou shodit. Její oblíbené věty byly a jsou: „Jsi nevděčná. Beze mě by jsi to nikdy nedokázala. Já jsem si to myslela, že to takto dopadne. Já jsem se ti obětovala. Kvůli tobě se mi udělalo špatně.“

Moje matka mě nikdy nemilovala bezpodmínečně. Vždy jsem si musela její lásku zasloužit, ale ta láska trvala jen chvíli. Takže jsem o matčinu lásku pořád žebrala a snažila se dělat maximum proto, abych ji dostala. Dnes už vím, že i kdybych získala Nobelovu cenu, matčinu bezpodmínečnou lásku bych nezískala. Sloužila jsem jí jen jako nástroj k naplňování jejího zbytnělého ega, který když selhal, tak ho potrestala tím, že mu odepřela lásku.

Když jsem dospívala, toto chování, společně s patologickým manželstvím mé matky, se velmi podepsalo na mém chování a mé osobnosti. Můj otec byl slaboch s nízkým sebevědomím, kterého matka mohla ovládat, a když už toho ovládání měl plné zuby, tak se neuměl proti matce jinak vzepřít než násilím.

Musím vzpomenout jeden důležitý fakt. Moje matka uměla vždy vydělat peníze (ovšem za vehementní podpory svých partnerů slabochů) a ráda to všem dávala na odiv. Když jsem si něco přála, ať na sport, nebo někam jet, nebyl to problém, ovšem musela jsem pak prokazovat neustálou vděčnost a nesmět své matce říct ne, jinak nastalo peklo ve formě obviňování a vyvolávání pocitů viny.

V dospělosti jsem se s matkou vídala málo a vždy docházelo k hádkám, z kterých jsem byla emocionálně naprosto rozložená, a nechápala jsem, proč se ke mně matka takto chová. Tato kolečka návštěv, jejího slovního napadání a mého sesypání trvala několik let, než jsem zjistila, proč se to všechno děje.

Stalo se před několika lety, že jsem se dostala na pomezí života a smrti, věděla jsem, že jestli se hluboce nezměním, tak, že tu už dlouho nebudu. Díky tomu jsem na sobě začala velmi intenzivně pracovat a začala jsem vidět realitu takovou, jaká skutečně je.

Zjistila jsem, že moje matka trpí narcistní poruchou osobnosti. Najednou mi do sebe začaly zapadat všechny střípky zvláštností matčina chování. Proč se k nám s bratrem chovala, jak se chovala, a dodnes nemáme s bratrem dobrý vztah, proč v nás cíleně pěstovala závislost na ní, proč dokázala pokazit jakoukoliv pěknou chvíli, která trvala delší dobu, proč každého, kdo byl lepší než ona, dehonestovala a záviděla druhým, i svým dětem i to, jaké muže a přátelé si pro svůj život vybírala. Nastudovala jsem si mnoho o této poruše osobnosti a vím, že moje matka za to nemůže, že ji má, ale zároveň vím, že s takovým člověkem, pokud se neléčí, se nedá být.

Moje matka má, samozřejmě, jako každý člověk i dobré vlastnosti, ale bohužel jsou překryty touto poruchou. Navíc si svoji permanentní nespokojenost v životě způsobenou narcismem, léčí zneužíváním benzodiazepinů a je na nich závislá, což ještě víc umocňuje její negativní chování.

Dnes se svojí matkou nejsem v kontaktu a ani o to nemám zájem a jsem s tím úplně vyrovnaná. Nepociťuji k ní nenávist ani lítost, ale ani lásku. Vím, že je psychicky narušená, ale není to omluva pro její destruktivní chování. Moc dobře vím, že i na těchto poruchách se dá pracovat, když dotyčný chce. Ale ona si zvolila jinou cestu, na kterou má svaté právo, a já to naprosto respektuji. Ovšem i já jsem si zvolila svoji cestu. Moje závislost na mé matce padla a jsem za to moc ráda, i když mě to málem stálo život.

Tento deníček píšu všem, kteří pociťují, že svým rodičům nebo jednomu z nich nejsou dost dobří a že jim neustále musí něco dokazovat a dožadovat se jejich lásky. Těm, kteří cítí, že k nim takoví rodiče neměli blízko a vlastně s nimi soupeřili, těm kteří se vůči takovým rodičům cítí vini za téměř cokoliv, co udělají, a necítí se s nimi dobře. Dá se všech těchto pocitů zbavit a najít spokojenost, ale musí se člověk chtít sám změnit a začít vidět realitu takovou, jaká je.

Váš příspěvek
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.01.19 05:57

Zažila jsem neco podobného jen tedy matka odstrihla me,kdyz mi bylo 30.zklamala jsem ji,protoze jsem se rozvedla..pritom sama se s mym otcem rozvedla.uz se nemohla chlubit dceruskou,která se skvele vdala a ma se dobre.uz jsem nebyla nic.
A od te doby je mi konecne dobre.
Diky za deníček a drzim palce!

Tiger-lily
Vesmírná mluvilka 34555 příspěvků 25.01.19 10:30

:hug: :hug: To je mi líto, že ses cítila tak nemilovaná a bezcenná. To určitě moc mrzí každé dítě takových rodičů. Máš pravdu v tom, že s člověkem, který má takovou poruchu osobnosti, nelze být. Ale přece jen, měla tě máma nějakým způsobem, třeba i hodně divným, ráda?

Astyna88
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 25.01.19 12:30

Uplne te chapu. Ja mela takovou kamaradku,vzdy jsem se ale po jeji navsteve citila divne,prislo mi i,ze ze me vysava energii.

ivabozi
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 25.01.19 16:01

To je hodně zvláštní, ale také se s tím v okolí setkávám. Většinou jsou to matky, které jsou dlouhodobě bez partnera. Přeji krásné dny a štěstí na přátele :srdce:

plenkovedorty
Kecalka 272 příspěvků 25.01.19 16:38

Mohu se zeptat, jak te to malem.stalo zivot?

Kobliha51
Neúnavná pisatelka 17671 příspěvků 25.01.19 17:54

Zaujal mě termín „bezpodmínečná láska“. Opravdu je to ta jediná pravá láska matky je svému dítěti? Znamená to, že matka musí dítě milovat (nebo by asi měla) i když dítě například spadne do drog, zabije jiného člověka, týrá svou rodinu - pořád ho matka musí milovat bezpodmínečnou a tudíž i nekritickou láskou, jinak to není ta správná matka? Vrtá mi to hlavou. :think: :nevim: :roll:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.01.19 21:23

Měla jsem partnera narcise a ne, neumí milovat. Zkrátka toho není schopen. Rozlišuje jen lidi, které na něco potřebuje, k těm se chová hezky, veřejnost, aby působil dobrým dojmem, a ty, které nepotřebuje - ale těch moc není, protože co kdyby je náhodou někdy potřeboval.
Chápu tě, udělala jsi to nejlepší, co šlo.
Moje matka má bohužel podobné rysy, ale tam asi o vyložený narcismus nejde, spíš nějaký sklon k tomu, hranice. Taky nic moc. Pořád vše dělám špatně, ona to dělá jedině správně, a já si nevážím toho, že mi chce pomoct :-(.

Costasgalicia
Povídálka 13 příspěvků 25.01.19 23:43

Ahoj Kobliho51,

bezpodmínečná láska je taková, která nevyžaduje podmínky, aby byla uskutečněna. Nevyskytuje se v ní toto:
Budu Tě milovat, když…
Kdyby jsi mě miloval/a uděláš/neuděláš…
Lásku si musíš zasloužit
Jestli uděláš…budu Tě mít/nemít rád/a

Pokud dítě fetuje, octne se v kriminále apod. tak už je na rodičích toho dítěte, aby zjistili jakou dávali dítěti lásku, pocit bezpečí, hranice a zázemí. Jestli toho nebylo moc a nebo málo či vůbec.

Kobliha51
Neúnavná pisatelka 17671 příspěvků 26.01.19 19:40

@Costasgalicia
To rodiče nikdy nemohou sami posoudit a myslím si, že ani nikdo jiný. Můžou mít pět dětí a každé z nich bude jiné. Takže v podstatě může nastat okamžik, kdy láska k dítěti už nebude bezpodmínečná, ba možná nebude žádná. :think:

zeuuska
Nováček 5 příspěvků 26.01.19 23:13

Ahoj…ja si prozivala a prozivam neco podobneho…matcina nenavist ke me je desiva a jeji zavist jeste vetsi…bojuji s ni uz 45 let..tedy kdyz to vezmu od narozeni…nebyla jsme ji nikdy dobra, nedavno vysla kniha o mem zivote a je tam hodne o mem detstvi a o ni. Bala jsem se co nastane az si ji precte..mesic byl klid ale vcera mi dala ranu nejvetsi…JSEM SPATNA NESCHOPNA MATKA…tak me srazila ze s tim ted bojuji a jsem na pokraji zhrouceni…pritom kdykoliv predtim jsem prerusila kontakt bylo mi fajn…jenze jsem se nakonec nechala vzdy zase udondat na city /ale to nejsou city ale manipulace/ vudy rekne ze ja s ni manipuluji, jsem lharka, ci herecka nebo ze sebe delam chudinku a v zivote jsem nic nedokazala…a ted jsme i SPATNA MATKA

Příspěvek upraven 26.01.19 v 23:19

Costasgalicia
Povídálka 13 příspěvků 27.01.19 11:36

Zeuusko,

já jsem se od matky odpoutala díky intenzivní a dlouhodobé psychoterapii. Bez ní by to nešlo - to jsem se zmítala ve stejných pocitech jako Ty. Moje matka má poruchu osobnosti, která vzniká už v raném dětství, takže ty vzorce chování ve kterých mě vychovávala byly narušené a já bych nebyla schopna vidět tyto vzorce chování nebo jen málo jich a sama bych nebyla schopna je začít měnit u sebe. A můj otec, protože byl slaboch, což je většina mužů těchto žen, protože muž se zdravym sebevědomím by s takovou ženou nebyl, do výchovy příliš nezasahoval. Tím pádem ty vzorce chování ani nemohl tzv. zjemňovat, aby nebyly tak toxické.
U nás nejsou, jako v zahraničí, skupiny pro děti narcistních rodičů, ale je skvělý, že jsem mohla alespoň najít dobrou psychoterapii. Třeba pomůže i Tobě.

Příspěvek upraven 28.01.19 v 15:14

Costasgalicia
Povídálka 13 příspěvků 27.01.19 11:50

Kobliho51,

pokud rodič chce, může udělat maximum pro to, aby zkusil najít to, proč je dítě nešťastné. Ale musí začít u sebe. Klidně může zkusit sám chodit třeba na psychoterapii, různé skupiny, aby zjistil kde se stala chyba. To, že dítě skončí na drogách, popřípadě ve vězení apod. značí, že v té rodině nebylo a není něco v pořádku. Většinou se v rodech táhnou, jako červená nit, například ty poruchy osobnosti, závislosti, patologické chování a tyto rodiny produkují děti, které tu červenou nit zase táhnou dál a jejich děti také. Dokud se nenajde někdo v té rodině, kdo tu červenou nit ustřihne. Člověk je bezmocný vůči chování druhého, ale může změnit sám sebe. A garantuji, že většinou ty rodiče nebo rodič, když ho třeba okolnosti dotlačí k tomu, že začne na sobě pracovat zjistí, kolik chyb v té výchově udělal, že tu červenou nit tomu dítěti předal. A že třeba na něj naopak aplikoval podmínečnou lásku, a až po své změně je schopen to dítě milovat bezpodmínečně i když dítě udělalo téměř cokoliv.

nestarejtese
Zasloužilá kecalka 580 příspěvků 29.01.19 12:43

@Kobliha51 to ze dite spadne do drog,jako znamená že ho matka přestane milovat??? To že dítě spadlo do drog je většinou chyba te matky a ne že NE

Kobliha51
Neúnavná pisatelka 17671 příspěvků 29.01.19 13:52

@nestarejtese
Nevím. Proto se ptám. Vina je tedy matka. Otec ne?

nestarejtese
Zasloužilá kecalka 580 příspěvků 29.01.19 16:50

@Kobliha51 myslím si že matka má na dítě trochu větší vliv než otec,ale bude to asi všechno ke všemu…ja mit dítě na drogach tak.se mu snažím pomoct..

jasnahvezda
Kecalka 165 příspěvků 29.01.19 20:58

Zdravím Tě a děkuji za tvůj deníček. Mám též matku s poruchou osobnosti. Bude to tři roky, co jsem s ní přerušila veškerý kontakt. Je velice těžké se vymanit ze spárů zla natož vlastní matky. Nesu si následky dodnes. Snažím se rozkličovat vzorce, co si v sobě nesu a přenastavit je. Je to těžké, ale co jiného se dá dělat. Je to jediná šance na dobrý život. Kdybych mohla vrátit čas, přerušila bych kontakt mnohem dřív. Ale co už. Nemám ji nic za zlé. Dala mi to, co dostala ve výchově ona a možná ještě nějakou špínu navíc. Na mě je, abych to nepředávala dál a neuvízla v roli oběti. Jsem ráda, že se o tom píše, protože pro okolí je tohle nepochopitelné a mnohdy se hledá chyba v dětech. je třeba osvěta :)

brisco
Závislačka 3503 příspěvků 30.01.19 08:53
:hug:
Vložit nový komentář