Toxická matka
Dlouhou dobu, až téměř do svých třiceti let, jsem si myslela, že mě má matka miluje, obětovala se pro mě a já jsem nevděčná dcera. Dnes už vím, že pravda je úplně jiná.
Moje matka byla vždy poněkud výstřední. Vystupovala jako velmi silná osobnost a lidi dělila na dva tábory. Ty, kteří ji nesnáší, a ty, kteří ji milují. Vždy o sobě vyprávěla historky, ve kterých vystupovala jak hvězda, které nikdo nesahá po kolena, kromě lidí, které sama uznala, že jsou na výši. Málokdy jsem slyšela, že jí něco nejde, a když jí něco nešlo, tak jen proto, že se o to, podle jejích slov, dostatečně nezajímala nebo to bylo pod její úroveň.
Já byla vychovávaná tak, že musím mít ve škole skvělé výsledky, že je to přeci samozřejmost, a když jsem donesla dva mínus, tak to byla hrůza. Ve sportu byly moje úspěchy brány také se samozřejmostí a neúspěchy se neřešily – matku sport nezajímal. Prostě, když jsem byla úspěšná, mohla se matka mnou chlubit a ostatním lidem ukazovat a sdělovat, jaká je ona skvělá matka, která vychovala takové dítě. Moje úspěchy byly hlavně jejími úspěchy. Z drobných neúspěchů se dělalo drama, protože by to mohlo vrhnout stín na matku a její výchovu, a tak se vždy udělalo haló, aby se to neopakovalo.
Matka mě nikdy neuměla podržet a naopak vždy uměla trefnou poznámkou shodit. Její oblíbené věty byly a jsou: „Jsi nevděčná. Beze mě by jsi to nikdy nedokázala. Já jsem si to myslela, že to takto dopadne. Já jsem se ti obětovala. Kvůli tobě se mi udělalo špatně.“
Moje matka mě nikdy nemilovala bezpodmínečně. Vždy jsem si musela její lásku zasloužit, ale ta láska trvala jen chvíli. Takže jsem o matčinu lásku pořád žebrala a snažila se dělat maximum proto, abych ji dostala. Dnes už vím, že i kdybych získala Nobelovu cenu, matčinu bezpodmínečnou lásku bych nezískala. Sloužila jsem jí jen jako nástroj k naplňování jejího zbytnělého ega, který když selhal, tak ho potrestala tím, že mu odepřela lásku.
Když jsem dospívala, toto chování, společně s patologickým manželstvím mé matky, se velmi podepsalo na mém chování a mé osobnosti. Můj otec byl slaboch s nízkým sebevědomím, kterého matka mohla ovládat, a když už toho ovládání měl plné zuby, tak se neuměl proti matce jinak vzepřít než násilím.
Musím vzpomenout jeden důležitý fakt. Moje matka uměla vždy vydělat peníze (ovšem za vehementní podpory svých partnerů slabochů) a ráda to všem dávala na odiv. Když jsem si něco přála, ať na sport, nebo někam jet, nebyl to problém, ovšem musela jsem pak prokazovat neustálou vděčnost a nesmět své matce říct ne, jinak nastalo peklo ve formě obviňování a vyvolávání pocitů viny.
V dospělosti jsem se s matkou vídala málo a vždy docházelo k hádkám, z kterých jsem byla emocionálně naprosto rozložená, a nechápala jsem, proč se ke mně matka takto chová. Tato kolečka návštěv, jejího slovního napadání a mého sesypání trvala několik let, než jsem zjistila, proč se to všechno děje.
Stalo se před několika lety, že jsem se dostala na pomezí života a smrti, věděla jsem, že jestli se hluboce nezměním, tak, že tu už dlouho nebudu. Díky tomu jsem na sobě začala velmi intenzivně pracovat a začala jsem vidět realitu takovou, jaká skutečně je.
Zjistila jsem, že moje matka trpí narcistní poruchou osobnosti. Najednou mi do sebe začaly zapadat všechny střípky zvláštností matčina chování. Proč se k nám s bratrem chovala, jak se chovala, a dodnes nemáme s bratrem dobrý vztah, proč v nás cíleně pěstovala závislost na ní, proč dokázala pokazit jakoukoliv pěknou chvíli, která trvala delší dobu, proč každého, kdo byl lepší než ona, dehonestovala a záviděla druhým, i svým dětem i to, jaké muže a přátelé si pro svůj život vybírala. Nastudovala jsem si mnoho o této poruše osobnosti a vím, že moje matka za to nemůže, že ji má, ale zároveň vím, že s takovým člověkem, pokud se neléčí, se nedá být.
Moje matka má, samozřejmě, jako každý člověk i dobré vlastnosti, ale bohužel jsou překryty touto poruchou. Navíc si svoji permanentní nespokojenost v životě způsobenou narcismem, léčí zneužíváním benzodiazepinů a je na nich závislá, což ještě víc umocňuje její negativní chování.
Dnes se svojí matkou nejsem v kontaktu a ani o to nemám zájem a jsem s tím úplně vyrovnaná. Nepociťuji k ní nenávist ani lítost, ale ani lásku. Vím, že je psychicky narušená, ale není to omluva pro její destruktivní chování. Moc dobře vím, že i na těchto poruchách se dá pracovat, když dotyčný chce. Ale ona si zvolila jinou cestu, na kterou má svaté právo, a já to naprosto respektuji. Ovšem i já jsem si zvolila svoji cestu. Moje závislost na mé matce padla a jsem za to moc ráda, i když mě to málem stálo život.
Tento deníček píšu všem, kteří pociťují, že svým rodičům nebo jednomu z nich nejsou dost dobří a že jim neustále musí něco dokazovat a dožadovat se jejich lásky. Těm, kteří cítí, že k nim takoví rodiče neměli blízko a vlastně s nimi soupeřili, těm kteří se vůči takovým rodičům cítí vini za téměř cokoliv, co udělají, a necítí se s nimi dobře. Dá se všech těchto pocitů zbavit a najít spokojenost, ale musí se člověk chtít sám změnit a začít vidět realitu takovou, jaká je.
Přečtěte si také
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 23
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 68
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4708
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3402
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1876
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4773
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1531
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1956
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2110
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1869
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
.
Zažila jsem neco podobného jen tedy matka odstrihla me,kdyz mi bylo 30.zklamala jsem ji,protoze jsem se rozvedla..pritom sama se s mym otcem rozvedla.uz se nemohla chlubit dceruskou,která se skvele vdala a ma se dobre.uz jsem nebyla nic.
A od te doby je mi konecne dobre.
Diky za deníček a drzim palce!