Trápení: chybí mi spřízněná duše
- O životě
- Aiiko
- 20.03.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček, jako svěření mého trápení.
Chtěla bych si tady trošku ulevit a vyventilovat svá trápení, tak doufám, že ti co to budou číst mě aspoň trochu pochopí.
V podstatě jsem spokojená a šťastná maminka 18měsíčního syna. Manželka úžasného chlapa, spokojená studentka dálkového studia na VŠ a nastávající maminka druhého darebáčka.
Nic jsem neplánovala a už vůbec ne, takhle dohromady. Ale jsem ráda, že se to všechno tak seběhlo. Na co si tedy vlastně chci stěžovat, že? Možná jsou to jen těhotenské hormony.
Víte, všechno by to bylo snazší, kdybych to aspoň měla s kým probrat. Hodila by se mi nějaká kamarádka, bohužel všechny tak nějak odešly, když začaly poměřovat rozdíly mezi našimi nejmenšími. Nepřijde mi, že bych do syna nějak cpala vědomosti. Jen si s ním hodně povídáme, zpíváme a hrajeme si. Ale to je snad běžné a normální.
Moje kamarádky nerozdýchaly, že syn chodil v 9 měsících, že má bez zadních stoliček všechny zoubky a jako bonus hodně opakuje a se svým slovníkem si odříká 5 obyčejných krátkých básniček. Marně jsem se snažila vysvětlovat, že je každé dítě jiné. Jako učitelka v mateřské škole jsem těch rozdílů u dětí viděla už spoustu… Ale tímto jsem se nikdy neohrazovala, no bohužel.
Jako další kritiku, kterou slyším z každé strany, je, že jsme blázni, když jsme si „udělali“ druhé dítě už teď. Ve spojení se školou a rok a půl starým dítětem je to prý sebevražda a nezodpovědnost. Neplánovali jsme to, jen jsme nebyli na 120% opatrní, ale jsme šťastní. Není to úplně procházka růžovým sadem - jsem dost unavená, není mi dobře a děsnou bolest zad podporuje sezení ve škole. Ale ty 2 měsíce už nějak doklepu.
Někdy jsem ze všeho tak na dně, že svou jedinou volnou hodinku probrečím. Nechci ze sebe dělat chudinku, každá máme starostí nad hlavu. Nejvíc mi prostě chybí nějaká spřízněná duše, i když tu mám v manželovi. Toho teď nechci zatěžovat, mění v zaměstnání pozici, takže zaučuje za sebe nového kolegu a sám se musí připravovat na nové povinnosti. Má toho hodně. Ale každá určitě pochopí, že kamarádka je kamarádka.
Svůj život bych nijak neměnila a miluju svou rodinu. A snažím se věřit tomu, že za chvilku už bude líp.
Děkuji za možnost vypsání se.
Přečtěte si také
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 23419
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 13090
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 25450
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 11531
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 3988
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 1430
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 13084
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 46256
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 10424
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 4899
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...