Trápení: chybí mi spřízněná duše
- O životě
- Aiiko
- 20.03.17 načítám...
Deníček, jako svěření mého trápení.
Chtěla bych si tady trošku ulevit a vyventilovat svá trápení, tak doufám, že ti co to budou číst mě aspoň trochu pochopí.
V podstatě jsem spokojená a šťastná maminka 18měsíčního syna. Manželka úžasného chlapa, spokojená studentka dálkového studia na VŠ a nastávající maminka druhého darebáčka.
Nic jsem neplánovala a už vůbec ne, takhle dohromady. Ale jsem ráda, že se to všechno tak seběhlo. Na co si tedy vlastně chci stěžovat, že? Možná jsou to jen těhotenské hormony.
Víte, všechno by to bylo snazší, kdybych to aspoň měla s kým probrat. Hodila by se mi nějaká kamarádka, bohužel všechny tak nějak odešly, když začaly poměřovat rozdíly mezi našimi nejmenšími. Nepřijde mi, že bych do syna nějak cpala vědomosti. Jen si s ním hodně povídáme, zpíváme a hrajeme si. Ale to je snad běžné a normální.
Moje kamarádky nerozdýchaly, že syn chodil v 9 měsících, že má bez zadních stoliček všechny zoubky a jako bonus hodně opakuje a se svým slovníkem si odříká 5 obyčejných krátkých básniček. Marně jsem se snažila vysvětlovat, že je každé dítě jiné. Jako učitelka v mateřské škole jsem těch rozdílů u dětí viděla už spoustu… Ale tímto jsem se nikdy neohrazovala, no bohužel.
Jako další kritiku, kterou slyším z každé strany, je, že jsme blázni, když jsme si „udělali“ druhé dítě už teď. Ve spojení se školou a rok a půl starým dítětem je to prý sebevražda a nezodpovědnost. Neplánovali jsme to, jen jsme nebyli na 120% opatrní, ale jsme šťastní. Není to úplně procházka růžovým sadem - jsem dost unavená, není mi dobře a děsnou bolest zad podporuje sezení ve škole. Ale ty 2 měsíce už nějak doklepu.
Někdy jsem ze všeho tak na dně, že svou jedinou volnou hodinku probrečím. Nechci ze sebe dělat chudinku, každá máme starostí nad hlavu. Nejvíc mi prostě chybí nějaká spřízněná duše, i když tu mám v manželovi. Toho teď nechci zatěžovat, mění v zaměstnání pozici, takže zaučuje za sebe nového kolegu a sám se musí připravovat na nové povinnosti. Má toho hodně. Ale každá určitě pochopí, že kamarádka je kamarádka.
Svůj život bych nijak neměnila a miluju svou rodinu. A snažím se věřit tomu, že za chvilku už bude líp.
Děkuji za možnost vypsání se.
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 3252
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 2647
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1460
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 666
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 2081
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5802
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2639
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 3997
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 2118
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 1077
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...