Třetí šance
- O životě
- hhrusticka
- 30.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se s vámi podělit o náš příběh.
Rozhodla jsem se s vámi podělit o náš příběh. Začali jsme s přítelem (teď už pár let manželem) spolu chodit na podzim v roce 2002. Na začátku léta 2005 jsem zjistila, že čekáme mimčo. Byli jsme z toho oba překvapení, ale začali jsme se na miminko hodně těšit. Odjeli jsme spolu na dovolenou (naštěstí v ČR) a tam se to stalo. Byla jsem už ve 13. týdnu a pyšnila se svojí těhotenskou průkazkou, když jsem o miminko přišla. Snad ani nejde popsat, čím jsme si oba procházeli.
Po dvou letech, v létě 2007 jsem opět otěhotněla. Zase jsme se na miminko začali těšit a já tentokrát nechtěla nic zakřiknout. Celé těhotenství probíhalo v pořádku (alespoň podle mojí – teď už bývalé – doktorky).
A pak jednoho dne, přesně ve 35. týdnu mi bylo ráno špatně. Ne, jako na porod, spíš jenom mírná bolest břicha, zato ale vytrvalá. A tak jsme ráno v 8 hodin vyrazili do porodnice v Rakovníku. V porodnici nás přijali na vyšetření a sloužící pan doktor hned řekl, že to jsou kontrakce a že miminko chce jít ven.
Protože jsem ale do porodu měla mít ještě 5 týdnů, dali mi nejprve kapačky, aby se porod zastavil. To už se blížilo k poledni. Moje kontrakce prý ale stále sílily. Já je necítila. Pak se pan doktor rozhodl, že udělá ultrazvuk, aby zjistil, jak je miminko veliké a jestli se tedy může už porodit. A to byla ta zlomová chvíle, kdy jsem se z myšlenky „Hurá, bude miminko“ dostala k „Panebože, co budeme dělat?!“. Doktor totiž koukal na monitor ultrazvuku a říká: Ježiši, co to má v hlavičce? To jsem nikdy neviděl.
No ve mně by se krve nedořezal. Tak se ptám, co se děje a on, že miminko má něco v mozku – buď nádor, nebo krvácení. Domluvil rychlý převoz do Motola. Tam následoval další ultrazvuk a vyplňování stupidního dotazníku, jako zda bydlíme v bytě a kolik má místností. To je opravdu to, co rodičku nejvíc v tuhle chvíli zajímá. Nakonec za mnou přišel doktor a dal nám dvě možnosti – buď miminko vyndají a pokusí se ho zachránit, nebo porod úplně zastaví a já ho donosím, ale mrtvé. Rozhodli jsme se pro císaře.
Takže po cca 12 hodinách kontrakcí se malý narodil. Neslyšela jsem pláč a přítel říkal, že ho rovnou odnesli. Druhý den jsem se na něj mohla jet poprvé podívat. Byl strašně malinký a napojený na spoustu hadiček. Doktoři říkali, že bude žít, ale nikdo nám nechtěl říci, zda bude postižený a jak moc. A my už to dneska víme – Štěpánkovi jsou skoro 3 roky, chováním i myšlením je stále na úrovni tříměsíčního miminka, neumí se sám přetočit ze zad na bříško, ani naopak, nesedí, neleze, nechodí, nemluví.
A teď, na konci roku 2010 jsem opět těhotná. Miminko si moc přejeme a doufáme, že tentokrát už všechno dopadne dobře. Držte nám palce!
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 509
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 405
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 753
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1422
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 257
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1297
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1055
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 796
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1502
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 714
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Sama bych to určitě nezvládla 
jste opravdu silní 
držím pěsti ať máte vše o.k 
máte můj obdiv. Přeji hodně štěstíčka 