Tři nesplněná přání...
- Snažení
- Zyxel01
- 17.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V životě jsem si přála mnohem víc věcí, avšak co se týká tohoto tématu, měla jsem přání tři.
Už od dětství se v mém životě vše odehrávalo tak nějak jinak. Nebylo to úplně veselé a okolnosti mě donutily dospět rychleji - to by ovšem vydalo na úplně jiný a samostatný deníček.
V mých 18 letech, rok před smrtí mého tatínka, se mi zhroutil svět. Přála jsem si zemřít s ním, ale poznala jsem skvělého muže, bez kterého si dodnes svůj život nedokážu představit. Jsem mu za mnoho věcí vděčná a každé ráno děkuji Bohu za to, že ho mám. Je to totiž to jediné, co se mi v životě opravdu povedlo.
Vždy jsem měla velice kladný vztah k dětem a doufala v početnou, krásnou a zdravou rodinu. Zhruba po třech letech vztahu s partnerem jsem začala na téma miminka narážet.
Nebyl proti, sám rodinu chtěl, ale jako chlap to bral více pragmaticky. Miminko, bude ale nejdříve si uděláme vlastní společné bydlení. Proč ne, má pravdu. Je mi 21, mám spoustu času, tak kam spěchat - řeka jsem si a tím se začal realizovat náš první sen.
Po dalších zhruba dvou letech jsme se dočkali krasného baráčku. Následovala žádost o ruku a v roce 2015 pohádková, krásná svatba. Cítila jsem, že v mém životě špatným časům odzvonilo, teď už bude jen lépe a šťastněji, jsme na to přeci dva… o svatební noci jsme se však shodli, že ve třech nám bude ještě veseleji…
Březen 2016
Sedm měsíců po svatbě jsem zjistila, že jsem těhotná. Své pocity asi nemusím popisovat. Euforie, naprostá radost, štěstí, touhy… přála jsem si v tu chvíli jediné, ať je vše v pořádku. Euforie bohužel netrvala dlouho, v sedmém týdnu se špinění změnilo v silné krvácení a následný samovolný potrat. Šok, bolest a tisícero otázek PROČ? Jako všechny z nás co zažily jsem se ptala - proč JÁ?
Můj gynekolog se zachoval skvěle. Poměrně dlouho se mnou seděl, poslouchal a vysvětloval… jistě znáte lékařské fráze „to se stává, jste mladá, ještě budete mít kopu dětí.“ Pak jsem si přečetla několik diskuzí mezi vámi, což mi dodalo odvahu otřepat se a jít dál. Mé první přání se nesplnilo.
Září 2016
Sedím v koupelně s těhotenským testem v ruce a klepou se mi ruce. Výsledkem jsem si téměř jistá, ale chci to mít potvrzené… jsou tam, ty tolik vymodlené čárky. Najednou se ale nekoná ta obrovská radost a vzrušení. Odehrává se ve mě spíše mišmaš prazvláštních myšlenek, strachu a očekávání… co když to dopadne stejně jako posledně?
Za pár dní se mi podaří nejčernější myšlenky zahnat a znovu uvěřit, že tentokrát se to jistě podaří. Moc si to přeji. V osmém týdnu mě osud pokouší znovu a já o své vytoužené miminko opět přicházím. Druhé přání se nesplnilo…
Březen 2017
Menstruace již týden nepřišla. Bez známek nadšení nebo očekávání jdu koupit test a doma se zavírám do koupelny. Test pozitivní. Nic už nečekám, manželovi nic neříkám - proč taky, vždyť to dopadne to stejně.
Na začátku 7 týdne jdu na pohotovost, začínám špinit a tak nějak zvláštně to bolí. Doktorka dlouho na ultrazvuku hledá, ale nic nenachází. Sestra je starší nevrlá ženská která mi dá přednášku o tom, jak mi nedočkavky nedostaneme 3 dny menses a už letíme k doktorce. Nakonec mi v ordinaci provádí těhotenský test - negativní. Div ne s radostí mi s ním mává před obličejem a ukazuje, že jsem zbytečně hysterická.
Gynekoložka mi jen mezi dveřmi potichu řekla, jak kdyby to snad neměla ta protivná sestra slyšet „Mladá paní, asi to odešlo. Běžte domů odpočívat a buďte silná.“ Já v tu chvíli nebyla nijaká. Prostě vypnutá.
Za dva dny jsem se cítila ale stále zvláštně, doma byl poslední test. Stojím u zrcadla a dívám se na sebe. Blázním už? Přeskočilo mi? Test je totiž pozitivní. A silněji než ten předešlý. Když jsem to řekla manželovi, jen mě objal a v jeho tváří bylo vidět zoufalství a z očí se mu daly číst myšlenky, jestli mě nemá rovnou dovézt k psychiatrovi.
Ležím v ordinaci svého lékaře a potí se mi ruce. Zdlouhavě se dívá do monitoru ultrazvuku a mlčí. Slyším jen hlasitý tikot nástěnných hodin. Pak prolomí nekonečně ticho, „nevím, kdo vás vyšetřoval, ale o těhotenství se opravdu jedná, dokonce i se srdeční akcí.“
Asi mi pukne srdce, nejsem blázen! Děkuji tam nahoru, že konečně…
„Bohužel je uložené v pravém vejcovodu,“ přeruší tok myšlenek věta, která najednou bodá jako nůž. Pak už moc nevnímám. Slyším jen něco jako nemocnice, operace, akutní… Vnímám, jak mě manžel odvádí do auta a tam teprve dávám průchod emocím. Nemůžu ani dýchat a jen si přeji, aby to byl zlý sen. Bohužel, ani třetí přání se neplní… ještě ten den jdu na sál, kde mi je pravý vejcovod odstraněn.
Nyní je to bez pár měsíců téměř rok. Zůstaly jen jizvy a bolest v srdci, když někde vidím miminko či těhulku. Můj strach se ztrojnásobil. Nevím, co mě ještě čeká, ale stále věřím.
Děkuji za váš čas, který jste věnovali k přečtení toho deníčku a omlouvám se za jeho rozsáhlost.
Přeji vám, ať se vám splní všechna vaše přání, ať už jsou jakákoliv. Ať jediné slzy, které uroníte, jsou slzy štěstí. A kdyby se náhodou něco nevydařilo dle vašich představ, ať máte stále sílu nevzdávat se a jít dál.
Protože já věřím, že přání se plní…
Přečtěte si také
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 833
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1830
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2167
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 5093
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 5109
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 2448
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 6694
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 6154
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 692
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 1150
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...