Tři nesplněná přání...
- Snažení
- Zyxel01
- 17.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V životě jsem si přála mnohem víc věcí, avšak co se týká tohoto tématu, měla jsem přání tři.
Už od dětství se v mém životě vše odehrávalo tak nějak jinak. Nebylo to úplně veselé a okolnosti mě donutily dospět rychleji - to by ovšem vydalo na úplně jiný a samostatný deníček.
V mých 18 letech, rok před smrtí mého tatínka, se mi zhroutil svět. Přála jsem si zemřít s ním, ale poznala jsem skvělého muže, bez kterého si dodnes svůj život nedokážu představit. Jsem mu za mnoho věcí vděčná a každé ráno děkuji Bohu za to, že ho mám. Je to totiž to jediné, co se mi v životě opravdu povedlo.
Vždy jsem měla velice kladný vztah k dětem a doufala v početnou, krásnou a zdravou rodinu. Zhruba po třech letech vztahu s partnerem jsem začala na téma miminka narážet.
Nebyl proti, sám rodinu chtěl, ale jako chlap to bral více pragmaticky. Miminko, bude ale nejdříve si uděláme vlastní společné bydlení. Proč ne, má pravdu. Je mi 21, mám spoustu času, tak kam spěchat - řeka jsem si a tím se začal realizovat náš první sen.
Po dalších zhruba dvou letech jsme se dočkali krasného baráčku. Následovala žádost o ruku a v roce 2015 pohádková, krásná svatba. Cítila jsem, že v mém životě špatným časům odzvonilo, teď už bude jen lépe a šťastněji, jsme na to přeci dva… o svatební noci jsme se však shodli, že ve třech nám bude ještě veseleji…
Březen 2016
Sedm měsíců po svatbě jsem zjistila, že jsem těhotná. Své pocity asi nemusím popisovat. Euforie, naprostá radost, štěstí, touhy… přála jsem si v tu chvíli jediné, ať je vše v pořádku. Euforie bohužel netrvala dlouho, v sedmém týdnu se špinění změnilo v silné krvácení a následný samovolný potrat. Šok, bolest a tisícero otázek PROČ? Jako všechny z nás co zažily jsem se ptala - proč JÁ?
Můj gynekolog se zachoval skvěle. Poměrně dlouho se mnou seděl, poslouchal a vysvětloval… jistě znáte lékařské fráze „to se stává, jste mladá, ještě budete mít kopu dětí.“ Pak jsem si přečetla několik diskuzí mezi vámi, což mi dodalo odvahu otřepat se a jít dál. Mé první přání se nesplnilo.
Září 2016
Sedím v koupelně s těhotenským testem v ruce a klepou se mi ruce. Výsledkem jsem si téměř jistá, ale chci to mít potvrzené… jsou tam, ty tolik vymodlené čárky. Najednou se ale nekoná ta obrovská radost a vzrušení. Odehrává se ve mě spíše mišmaš prazvláštních myšlenek, strachu a očekávání… co když to dopadne stejně jako posledně?
Za pár dní se mi podaří nejčernější myšlenky zahnat a znovu uvěřit, že tentokrát se to jistě podaří. Moc si to přeji. V osmém týdnu mě osud pokouší znovu a já o své vytoužené miminko opět přicházím. Druhé přání se nesplnilo…
Březen 2017
Menstruace již týden nepřišla. Bez známek nadšení nebo očekávání jdu koupit test a doma se zavírám do koupelny. Test pozitivní. Nic už nečekám, manželovi nic neříkám - proč taky, vždyť to dopadne to stejně.
Na začátku 7 týdne jdu na pohotovost, začínám špinit a tak nějak zvláštně to bolí. Doktorka dlouho na ultrazvuku hledá, ale nic nenachází. Sestra je starší nevrlá ženská která mi dá přednášku o tom, jak mi nedočkavky nedostaneme 3 dny menses a už letíme k doktorce. Nakonec mi v ordinaci provádí těhotenský test - negativní. Div ne s radostí mi s ním mává před obličejem a ukazuje, že jsem zbytečně hysterická.
Gynekoložka mi jen mezi dveřmi potichu řekla, jak kdyby to snad neměla ta protivná sestra slyšet „Mladá paní, asi to odešlo. Běžte domů odpočívat a buďte silná.“ Já v tu chvíli nebyla nijaká. Prostě vypnutá.
Za dva dny jsem se cítila ale stále zvláštně, doma byl poslední test. Stojím u zrcadla a dívám se na sebe. Blázním už? Přeskočilo mi? Test je totiž pozitivní. A silněji než ten předešlý. Když jsem to řekla manželovi, jen mě objal a v jeho tváří bylo vidět zoufalství a z očí se mu daly číst myšlenky, jestli mě nemá rovnou dovézt k psychiatrovi.
Ležím v ordinaci svého lékaře a potí se mi ruce. Zdlouhavě se dívá do monitoru ultrazvuku a mlčí. Slyším jen hlasitý tikot nástěnných hodin. Pak prolomí nekonečně ticho, „nevím, kdo vás vyšetřoval, ale o těhotenství se opravdu jedná, dokonce i se srdeční akcí.“
Asi mi pukne srdce, nejsem blázen! Děkuji tam nahoru, že konečně…
„Bohužel je uložené v pravém vejcovodu,“ přeruší tok myšlenek věta, která najednou bodá jako nůž. Pak už moc nevnímám. Slyším jen něco jako nemocnice, operace, akutní… Vnímám, jak mě manžel odvádí do auta a tam teprve dávám průchod emocím. Nemůžu ani dýchat a jen si přeji, aby to byl zlý sen. Bohužel, ani třetí přání se neplní… ještě ten den jdu na sál, kde mi je pravý vejcovod odstraněn.
Nyní je to bez pár měsíců téměř rok. Zůstaly jen jizvy a bolest v srdci, když někde vidím miminko či těhulku. Můj strach se ztrojnásobil. Nevím, co mě ještě čeká, ale stále věřím.
Děkuji za váš čas, který jste věnovali k přečtení toho deníčku a omlouvám se za jeho rozsáhlost.
Přeji vám, ať se vám splní všechna vaše přání, ať už jsou jakákoliv. Ať jediné slzy, které uroníte, jsou slzy štěstí. A kdyby se náhodou něco nevydařilo dle vašich představ, ať máte stále sílu nevzdávat se a jít dál.
Protože já věřím, že přání se plní…
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2395
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 5087
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2246
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1000
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 1916
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 9782
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 5662
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 6561
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3535
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 1122
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.