Tvrdá realita
- O životě
- Jitulaa
- 20.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem si myslela po porodu syna, že jsem konečně šťastná ženská, která má milujícího muže a rodinu, a že má moje dítě úžasného tatínka. Jak jsem byla naivní... Ti z vás, kteří četli můj první deníček Můj Alex, tomu možná ani nebudou věřit.
Začnu asi takhle. První Vánoce mého syna pro mě budou nejhorší vzpomínkou mého života. Ten den nám totiž tatínek oznámil, že už nechce rodinu, respektive rodinný přízemní život, takhle to řekl.
„Už tě nemám rád, přestal jsem tě milovat, nevím, co se mnou je, mám špatné období, dusím se v bytě, nedávno jsem měl rozhovor s někým, kdo mi otevřel oči.“
Tohle je něco z mnoha vět, které jsem slyšela. Štedrý večer jsem strávila sama v prázdném bytě, jen ve vedlejším pokoji spokojeně spal můj syn, který neměl ani tušení, že za chvilku už nebude mít úplnou rodinu. Můj přítel byl celou dobu u své matky ve vedlejším bytě. Jak už říkal, v bytě se mnou se dusil.
Nejhorší bylo, že to přišlo všechno z čista jasna ze dne na den. Žádné hádky, žádné probémy, jen přítel od rána do večera v práci, protože ho povýšili. Nevím, jestli to tím všechno začalo, ale nikdy jsem po něm nic nechtěla. Moje mateřská mi stačila i na pokrytí veškerých potřeb Alexe i našich, kromě nájmu, který platil on. Mohl si dělat, co chce, jít, kam chce. Nikdy ode mě neslyšel náznak výčitky, věděla jsem, že má náročnou práci.
Ale já se přece také neflákala, zažila jsem si své. Po porodu zákrok na srdci, protože jsem zkolabovala, a pak starání o Alexe. Neříkám, že když jsem byla na JIPce, že se skoro dva dny staral o Alexe v porodnici sám.
Proto jsem si také myslela, že je úžasný a jaký spolu budou mít vztah. Vždyť muž si má ženy vážit už za to, že mu dala dítě. Kor u nás, když podle doktorů přítel neměl mít děti a s první manželkou také neměl. Když se to stalo, byl štastný, slova „Mmiluju tě, miluju vás“ byla na denním pořádku. I v smskách „zůstanu déle v práci, miluju vás“.
Jak jsem mohla tehdy tušit, že v tu dobu už měl něco s jinou ženou, se kterou se seznámil údajně pracovně. Co se stalo? Kde jsem udělala chybu? Je to vůbec moje chyba? Po Vánocích už jsem to psychicky neustála, sbalila se se všemi věcmi a se synem se přestěhovala k matce zpět do rodného města. Až poté, co jsem si našla svůj byt a trochu se uklidnila, mi přiznal, že v tom byla jiná žena, že se zamiloval a nemohl jinak. Že pro něj bohužel rodinné štěstí není to nejdůležitější a že má jiné priority, že na syna mi samozřejmě bude platit a bude si ho půjčovat.
Tohle všechno sice dodržel, ale já se ptám proč? Tohle přeci dítěti tátu nevynahradí. Jak tohle může někdo udělat? Odmilovat se během týdne defakto, spálit všechny mosty a popírat, co se kdy stalo a že vlastně to tak nemělo být. Jak? Ptám se každý den už skoro 4 měsíce a snažím se to hodit za hlavu a naplno se věnovat synovi.
A i když mi jeho otec tvrdí, že na tom nebude bitej, tak bude. Zažil, jak maminka celé noci brečela, a cítil, že něco není v pořádku. Teď nás čeká ještě soud o péči a smíření se s tím, že se s tou ženou, co mu vzala tátu, bude muset jednou zřejmě setkat.
Věřte, že nikomu nepřeju tohle zažít. Je to krutá životní zkušenost, z které se budu oklepávat ještě dlouho a ještě dlouho ji nebudu chápat. Nebo si mám říct, jak říkají ostatní „To jsou prostě chlapi“? Ale já myslela, že ten můj je výjimka a že si bude vážit toho, že mu osud dal zdravého krásného syna…ne že se od maminky odmiluje, protože už zřejmě neměl tolik pozornosti jako dříve.
Věty typu „Stejně by se to jednou stalo.“, „Našel jsem sám sebe.“ atd. mě dovádějí už spíše k smíchu, protože přesně tyhle jsem slyšela, když jsem ho poznala…
Co dodat? Snad jen tu ohranou větu: Jednou bude lépe a naše děti jsou naše budoucnost. 
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2975
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3136
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2773
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3514
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 746
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1891
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 3127
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1450
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1736
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2652
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
. Jiny druh to neumi… je to moc smutne, ale vidim to kolem. Mam tehotnou sestru, ktere ve 3m tehotenstvi pritel rekl… uz te nemiluji. Je nyni sama, uvidime, co bude dal. Musis si rikat, ze nejsi sama a ze jsi aspon zdrava. Vzdy muze byt jeste hur. Vaz si zivota a toho, ze mas krasneho syna. A neboj, partnera najdes, o to se nebojim.
Já teda do teď nevím, jestli je v tom ženská, nebo jestli se (podle jeho chování) u něj rozjíždí nějaká psychická porucha. Ale naprosto ti rozumím, taky to přišlo ze dne na den, z krásného vztahu se najednou vypařil a člověk nechápe a neví, co udělal špatně.
…/odešel ještě v šestinedělí/… chtěl volnost a svobodu… rodinný život ho nenaplňuje… dlouho jsem se vzpamatovávala… a i když už jsem opět vdaná a čekám své třetí dítě… /a to jsem si myslela, že už se nebudu nikdy smát, opravdu se mi zhroutil svět/.. občas i teď mě přepadne pocit úzkosti, takový zvláštní pocit křivdy…
drž se!
určitě na vás někde čeká pořádný chlap, co vás bude milovat! Hodně štěstí 
Každej, kdo tvrdí jak děěěsně pracuje, tak se leda vymlouvá a šous. tá někde bokem. Hnít víc jak dejme tomu 10 hodin denně v práci není normální. To si myslete co chcete, ale naprosto vždycky z takovýho workoholismu vylezla jen špatně skrývaná nevěra. Neznám případ, kdy ne a jestli ne, je jen otázka času, kdy vyleze 
fakt zjednodušenej a ubohej bude, to souhlasím. Na druhou stranu - nikdo se ti nemůže divit, pokud mu zahneš taky.
takže jsem přesvědčená, že nevěra se skrejvá za kde co, to je fakt, takže za práci samozřejmě asi často taky, ale fakt to není pravidlem. Někde by se za to dostal i vyhazov.
se budu dělit ne 
