Týden před dnem "D"
- Porod
- Mikuš
- 30.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, že poslední měsíc těhotenství je hrozný, není třeba mluvit. Avšak poslední týden před termínem, to byl můj běh na dlouhou trať ovšem se šťastným koncem.
Byla neděle a já jsem začínala 39.tt. S manželem jsme se už strašně těšili na naši milovanou holčičku. V úterý mě čekal první monitor a já se hrozně těšila.
Do nemocnice jsem přišla v klidu, usadila se do křesla, kde mi dělali monitor, a poslouchala, jak malé krásně buší srdíčko. Jenže skončil monitor a doktorka mi říká, že si mě vezmou ještě na jeden monitor (lepší přístroj u hekárny).
Tam to občas pípalo, ale já prd věděla, co to znamená. Pak přišla doktorka a řekli mi, že má malá tachykardie a že si mě tam musí nechat na pozorování.
Začala jsem být nervózní, co se to vlastně mojí prdelce děje. Celý den jsem byla na monitorech bylo to opravdu nudné a celkem znervozňující. Udělali mi utz na průtoky apod. a nic tam nebylo, prý vše v pořádku, tak mě ve středu ráno pustili domů, jenže…
V pátek jsem šla na kontrolu kvůli předchozímu stavu a bum - monitor opět děsnej - tachykardie. Tak jsem 2 hodiny čekala na další monitor, ten už byl lepší, opět utz a kontrola průtoků, ale vše v pořádku.
Bylo asi 21:15 a já začala pociťovat silnější poslíčky, interval jsem měla asi po 15 minutách. Jelikož jsem měla intuici, že se něco s malou děje, tak jsme asi ve 22:30 vyrazily do nemocnice. Udělali mi monitor a opět tachykardie, utz v pořádku, tak mi dal manžel tašku a šla jsem na pokoj.
V sobotu ráno mi udělali zátěžový oxycotinový test. Kontrakce to mírně vyvolalo, alespoň tak jsem to cítila já, jenže monitor to znamenal jako silné kontrakce. V duchu jsem si pomyslela, jestli takhle mají vypadat kontrakce u porodu, tak to nevím, jak porodím. Doktorka mi řekla, že teď udělá něco nepříjemného. Ano, bylo to nepříjemné a bolestivé, myslela jsem, že se mi rozpadne děloha.
Celý den jsem pak hodila na kontroly a dělali mi opět to „nepříjemné“. Netušila jsem, co to dělají, ale bylo mi řečeno, že se pomalu otvírám a že do večera porodím.
Neporodila jsem, měla jsem jen pár kontrakcí asi ve tři odpoledne jinak nic.
V neděli ráno mi bylo řečeno, že mě nechtějí dál trápit a že mi dají na výběr několik variant. První varianta byla, že mi dají teď tabletku, aby to popohnali trochu. Druhá varianta, že mi dají tabletku až večer, která působí přes noc. A třetí varianta, že počkáme do termínu a uvidíme.
Samozřejmě jsem moc neváhala a řekla, že souhlasím s první variantou, a ať už to mám za sebou. Nic moc se nedělo, tak mi dali asi ve čtyři odpoledne další část tabletky.
O půl osmé večer začalo vzrůšo, jaké jsem neznala. Břicho jak kámen a kontrakce asi po 3-5 minutách. Manžel byl se mnou na pokoji a já skoro lezla po stropě. Střídala jsem sprchu, masáž zad od manžela a opírání o zeď. Pak se přišly podívat doktorky, jak se mi daří. Já zrovna funěla a opírala se o zeď a doktorky se jen usmály, že to jde dobře.
Okolo osmé kontrakce ustávaly. Přišli mi udělat monitor (až po tom, co jsem prožívala) a samozřejmě jen mírné kontrakce a malá tachykardie. V devět za mnou přišla sestřička, ať si vezmu ručník, bačkory, mobil a toaleťák, že za chvíli půjdu na přípravu. Začali jsme se s manželem radovat, že ještě dneska budeme mít berušku u sebe.
Proběhla příprava a asi ve 21:40 jsem začala mít opět silnější kontrakce, tak mě šoupli na monitor a sestřička se nestačila divit. Malá tep 190. Přišla jedna doktorka a řekla, že je to špatný. Přišla druhá a opět mi sdělila to samé a nic víc. Pak přišly společně a řekly mi, že mi udělají akutní sekci, že se malé něco děje, tak jsem šla na sál.
Karolínka přišla na svět v neděli ve 22:12, vážila 3470 g a měřila 51 cm. Když mě vezli na JIpku, zastavili v předsálí a tam stál manžel s naší překrásnou holčičkou. Dali mi ji vedle mě na postel a manžel mě držel za ruku se slzami v očích. Chvilku jsme spolu pobyli jako rodina, vyfotili nás s manželem jsme se rozloučili a odvezli mě.
Na JIPce jsem byla jen celé pondělí a v úterý ráno jsem šla na normální pokoj. Tam mi pak sdělila doktorka, která mě rodila, že to proběhlo za pět dvanáct. Prý jsem měla špatnou plodovku, placenta už selhávala a bylo i něco s pupečníkem.
Jen jednu věc nechápu. Opravdu nebylo vidět na těch průtocích, že se něco děje? Vždyť přísun krve a kyslíku musel být značně omezen, když jsem tam měla takových problémů. Až ve zprávě jsem se pak dozvěděla, že malá měla apgar 5-9-10 a měla UPV masku. Trochu si myslím, že doktoři něco zanedbali, na druhou stranu jsem ráda, že nám naší holčičku zachránili.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 574
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 384
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 615
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 285
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 187
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18123
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2419
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2620
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2354
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1560
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....