Týden před dnem "D"
- Porod
- Mikuš
- 30.08.16 načítám...
O tom, že poslední měsíc těhotenství je hrozný, není třeba mluvit. Avšak poslední týden před termínem, to byl můj běh na dlouhou trať ovšem se šťastným koncem.
Byla neděle a já jsem začínala 39.tt. S manželem jsme se už strašně těšili na naši milovanou holčičku. V úterý mě čekal první monitor a já se hrozně těšila.
Do nemocnice jsem přišla v klidu, usadila se do křesla, kde mi dělali monitor, a poslouchala, jak malé krásně buší srdíčko. Jenže skončil monitor a doktorka mi říká, že si mě vezmou ještě na jeden monitor (lepší přístroj u hekárny).
Tam to občas pípalo, ale já prd věděla, co to znamená. Pak přišla doktorka a řekli mi, že má malá tachykardie a že si mě tam musí nechat na pozorování.
Začala jsem být nervózní, co se to vlastně mojí prdelce děje. Celý den jsem byla na monitorech bylo to opravdu nudné a celkem znervozňující. Udělali mi utz na průtoky apod. a nic tam nebylo, prý vše v pořádku, tak mě ve středu ráno pustili domů, jenže…
V pátek jsem šla na kontrolu kvůli předchozímu stavu a bum - monitor opět děsnej - tachykardie. Tak jsem 2 hodiny čekala na další monitor, ten už byl lepší, opět utz a kontrola průtoků, ale vše v pořádku.
Bylo asi 21:15 a já začala pociťovat silnější poslíčky, interval jsem měla asi po 15 minutách. Jelikož jsem měla intuici, že se něco s malou děje, tak jsme asi ve 22:30 vyrazily do nemocnice. Udělali mi monitor a opět tachykardie, utz v pořádku, tak mi dal manžel tašku a šla jsem na pokoj.
V sobotu ráno mi udělali zátěžový oxycotinový test. Kontrakce to mírně vyvolalo, alespoň tak jsem to cítila já, jenže monitor to znamenal jako silné kontrakce. V duchu jsem si pomyslela, jestli takhle mají vypadat kontrakce u porodu, tak to nevím, jak porodím. Doktorka mi řekla, že teď udělá něco nepříjemného. Ano, bylo to nepříjemné a bolestivé, myslela jsem, že se mi rozpadne děloha.
Celý den jsem pak hodila na kontroly a dělali mi opět to „nepříjemné“. Netušila jsem, co to dělají, ale bylo mi řečeno, že se pomalu otvírám a že do večera porodím.
Neporodila jsem, měla jsem jen pár kontrakcí asi ve tři odpoledne jinak nic.
V neděli ráno mi bylo řečeno, že mě nechtějí dál trápit a že mi dají na výběr několik variant. První varianta byla, že mi dají teď tabletku, aby to popohnali trochu. Druhá varianta, že mi dají tabletku až večer, která působí přes noc. A třetí varianta, že počkáme do termínu a uvidíme.
Samozřejmě jsem moc neváhala a řekla, že souhlasím s první variantou, a ať už to mám za sebou. Nic moc se nedělo, tak mi dali asi ve čtyři odpoledne další část tabletky.
O půl osmé večer začalo vzrůšo, jaké jsem neznala. Břicho jak kámen a kontrakce asi po 3-5 minutách. Manžel byl se mnou na pokoji a já skoro lezla po stropě. Střídala jsem sprchu, masáž zad od manžela a opírání o zeď. Pak se přišly podívat doktorky, jak se mi daří. Já zrovna funěla a opírala se o zeď a doktorky se jen usmály, že to jde dobře.
Okolo osmé kontrakce ustávaly. Přišli mi udělat monitor (až po tom, co jsem prožívala) a samozřejmě jen mírné kontrakce a malá tachykardie. V devět za mnou přišla sestřička, ať si vezmu ručník, bačkory, mobil a toaleťák, že za chvíli půjdu na přípravu. Začali jsme se s manželem radovat, že ještě dneska budeme mít berušku u sebe.
Proběhla příprava a asi ve 21:40 jsem začala mít opět silnější kontrakce, tak mě šoupli na monitor a sestřička se nestačila divit. Malá tep 190. Přišla jedna doktorka a řekla, že je to špatný. Přišla druhá a opět mi sdělila to samé a nic víc. Pak přišly společně a řekly mi, že mi udělají akutní sekci, že se malé něco děje, tak jsem šla na sál.
Karolínka přišla na svět v neděli ve 22:12, vážila 3470 g a měřila 51 cm. Když mě vezli na JIpku, zastavili v předsálí a tam stál manžel s naší překrásnou holčičkou. Dali mi ji vedle mě na postel a manžel mě držel za ruku se slzami v očích. Chvilku jsme spolu pobyli jako rodina, vyfotili nás s manželem jsme se rozloučili a odvezli mě.
Na JIPce jsem byla jen celé pondělí a v úterý ráno jsem šla na normální pokoj. Tam mi pak sdělila doktorka, která mě rodila, že to proběhlo za pět dvanáct. Prý jsem měla špatnou plodovku, placenta už selhávala a bylo i něco s pupečníkem.
Jen jednu věc nechápu. Opravdu nebylo vidět na těch průtocích, že se něco děje? Vždyť přísun krve a kyslíku musel být značně omezen, když jsem tam měla takových problémů. Až ve zprávě jsem se pak dozvěděla, že malá měla apgar 5-9-10 a měla UPV masku. Trochu si myslím, že doktoři něco zanedbali, na druhou stranu jsem ráda, že nám naší holčičku zachránili.
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1628
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 650
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 1449
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 2106
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 406
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3512
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2993
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 4322
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1653
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1506
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...