Umělé oplodnění
Ahoj těhulky, letošní rok byl nejhorším rokem mého života. Na vánoce 2004 jsem zjistila, že jsem těhotná, měla jsem s partnerem ohromnou radost a už jsem si plánovala jaký to bude, až se nám miminko narodí....jenže...
ráno v novém roce 2005 jsem začala nejprve špinit a pak krvácet…šílela jsem strachy, ale to jsem ještě netušila, co se děje. Odjela jsem do nemocnice, kde lékařči deset dní uvažovali, co by to asi tak mohlo být. Jedna z lékařů mi řekl, že jsem mimoděložně těhotná, druhý mi ovšem řekl, že jsem těhotná normálně. Těhotná jsem byla již dva měsíce.V takové stresové situaci mě nechali deset dní než jsem podstoupila operaci při níž mi vzali jeden vejcovod. V břiše jsem měla příšerný zánět a nemohla jsem ještě dva měsíce sedět.
Mezi tím se mojí mamince přihodilo něco strašného. Díky zanedbání její nemoci lékařem přišla o nohu a ležela dlouhodobě v nemocnici v Praze. Jezdila jsem za ní celé tři měsíce každý den a nikomu bych nepřála zažívat takové trápení a bolest. Maminka měla 43 kilo a neustále byla na intenzivní péči. Tak utrápeného a nešťastného člověka jsem nikdy neviděla. Mohlo mi to srdce utrhnout.Jediné, co ji drželo při životě byly vnoučata. Jedno už má a druhé chtěla ode mne.
Rozhodla jsem se tedy s partnerem, že se znovu o miminko pokusíme. Lékaři tvrdili, že jsem v naprostém pořádku a že se nemusím bát. Otěhotněla jsem velice rychle. Ale…znovu se u mne objevily příznaky jako u mimoděložního těhotenství. Místo plánované radosti jsem opět musela podsoupit operaci. Byla jsem zase mimoděložně těhotná. Maminku to dost sebralo, takže jsem si dělala znovu výčitky, že k tomu jejímu stavu jí ještě přidělávám starosti já. Mě samotné bylo na umření. Kdo nezažil problémy s otěhotněním, tak to asi nepochopí, ale kdo to zná, tak mi dá jistě za pravdu. Je to příšerná boles u srdíčka. Ještě ke všemu, jsem nemohla plakat před maminkou, která byla krátce po amputaci nohy a také stále plakala. Já jsem musela být silná a dodávat jí optimidmus. Což bylo těžké.
Ale protože já i moje maminka život jen tak nevzdáváme, vše se dnes obrací k lepšímu. Po mém propuštění z nemocnice jsem neváhala a hledala veškeré informace o umělém oplodnění. Hned týden po operaci jsem se objednala na umělé oplodnění. Trvalo měsíc, než jsem se dostala na řadu a pak vše běželo jako na drátkách. Léčbu mi pojišťovna schválila rychle a léčba mohla začít. Injekce nic moc, ale co by člověk neudělal pro miminko. V srpnu 2005 jsem otěhotněla po třetí a konečně tak, jak mám. Jsem v osmém týdnu. Stále mám obavy, ale myslím pozitivně a věřím, že miminko v pořádku donosím. A maminka? V červenci ji propustili z nemocnice. Jsem s ní každý den. Protézu ještě nemá, protože noha se špatně hojí, ale je velice statečná. Chodí všude o berlích, dokonce jde sama na nákup a všechno zvládá perfektně. Čeká na poslední kontrolu a pak už snad dostane protézu. Ještě občas pláče a je smutná, ale rychle to zažene, Doufám, že se nám rok 2006 vydaří lépe. Přeju všem, kteří prožívjí nějaké něštěstí hodně síly a víry, že se všechno v dobré obrátí. S pozdravem Karolína
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1745
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1503
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4744
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 323
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1086
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5533
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 3157
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1865
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 1001
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 9740
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
