Umělé oplodnění
Ahoj těhulky, letošní rok byl nejhorším rokem mého života. Na vánoce 2004 jsem zjistila, že jsem těhotná, měla jsem s partnerem ohromnou radost a už jsem si plánovala jaký to bude, až se nám miminko narodí....jenže...
ráno v novém roce 2005 jsem začala nejprve špinit a pak krvácet…šílela jsem strachy, ale to jsem ještě netušila, co se děje. Odjela jsem do nemocnice, kde lékařči deset dní uvažovali, co by to asi tak mohlo být. Jedna z lékařů mi řekl, že jsem mimoděložně těhotná, druhý mi ovšem řekl, že jsem těhotná normálně. Těhotná jsem byla již dva měsíce.V takové stresové situaci mě nechali deset dní než jsem podstoupila operaci při níž mi vzali jeden vejcovod. V břiše jsem měla příšerný zánět a nemohla jsem ještě dva měsíce sedět.
Mezi tím se mojí mamince přihodilo něco strašného. Díky zanedbání její nemoci lékařem přišla o nohu a ležela dlouhodobě v nemocnici v Praze. Jezdila jsem za ní celé tři měsíce každý den a nikomu bych nepřála zažívat takové trápení a bolest. Maminka měla 43 kilo a neustále byla na intenzivní péči. Tak utrápeného a nešťastného člověka jsem nikdy neviděla. Mohlo mi to srdce utrhnout.Jediné, co ji drželo při životě byly vnoučata. Jedno už má a druhé chtěla ode mne.
Rozhodla jsem se tedy s partnerem, že se znovu o miminko pokusíme. Lékaři tvrdili, že jsem v naprostém pořádku a že se nemusím bát. Otěhotněla jsem velice rychle. Ale…znovu se u mne objevily příznaky jako u mimoděložního těhotenství. Místo plánované radosti jsem opět musela podsoupit operaci. Byla jsem zase mimoděložně těhotná. Maminku to dost sebralo, takže jsem si dělala znovu výčitky, že k tomu jejímu stavu jí ještě přidělávám starosti já. Mě samotné bylo na umření. Kdo nezažil problémy s otěhotněním, tak to asi nepochopí, ale kdo to zná, tak mi dá jistě za pravdu. Je to příšerná boles u srdíčka. Ještě ke všemu, jsem nemohla plakat před maminkou, která byla krátce po amputaci nohy a také stále plakala. Já jsem musela být silná a dodávat jí optimidmus. Což bylo těžké.
Ale protože já i moje maminka život jen tak nevzdáváme, vše se dnes obrací k lepšímu. Po mém propuštění z nemocnice jsem neváhala a hledala veškeré informace o umělém oplodnění. Hned týden po operaci jsem se objednala na umělé oplodnění. Trvalo měsíc, než jsem se dostala na řadu a pak vše běželo jako na drátkách. Léčbu mi pojišťovna schválila rychle a léčba mohla začít. Injekce nic moc, ale co by člověk neudělal pro miminko. V srpnu 2005 jsem otěhotněla po třetí a konečně tak, jak mám. Jsem v osmém týdnu. Stále mám obavy, ale myslím pozitivně a věřím, že miminko v pořádku donosím. A maminka? V červenci ji propustili z nemocnice. Jsem s ní každý den. Protézu ještě nemá, protože noha se špatně hojí, ale je velice statečná. Chodí všude o berlích, dokonce jde sama na nákup a všechno zvládá perfektně. Čeká na poslední kontrolu a pak už snad dostane protézu. Ještě občas pláče a je smutná, ale rychle to zažene, Doufám, že se nám rok 2006 vydaří lépe. Přeju všem, kteří prožívjí nějaké něštěstí hodně síly a víry, že se všechno v dobré obrátí. S pozdravem Karolína
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 2545
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 1933
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1239
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 632
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3935
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2538
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2177
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 844
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 3054
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5979
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
