Umělé oplodnění
Ahoj těhulky, letošní rok byl nejhorším rokem mého života. Na vánoce 2004 jsem zjistila, že jsem těhotná, měla jsem s partnerem ohromnou radost a už jsem si plánovala jaký to bude, až se nám miminko narodí....jenže...
ráno v novém roce 2005 jsem začala nejprve špinit a pak krvácet…šílela jsem strachy, ale to jsem ještě netušila, co se děje. Odjela jsem do nemocnice, kde lékařči deset dní uvažovali, co by to asi tak mohlo být. Jedna z lékařů mi řekl, že jsem mimoděložně těhotná, druhý mi ovšem řekl, že jsem těhotná normálně. Těhotná jsem byla již dva měsíce.V takové stresové situaci mě nechali deset dní než jsem podstoupila operaci při níž mi vzali jeden vejcovod. V břiše jsem měla příšerný zánět a nemohla jsem ještě dva měsíce sedět.
Mezi tím se mojí mamince přihodilo něco strašného. Díky zanedbání její nemoci lékařem přišla o nohu a ležela dlouhodobě v nemocnici v Praze. Jezdila jsem za ní celé tři měsíce každý den a nikomu bych nepřála zažívat takové trápení a bolest. Maminka měla 43 kilo a neustále byla na intenzivní péči. Tak utrápeného a nešťastného člověka jsem nikdy neviděla. Mohlo mi to srdce utrhnout.Jediné, co ji drželo při životě byly vnoučata. Jedno už má a druhé chtěla ode mne.
Rozhodla jsem se tedy s partnerem, že se znovu o miminko pokusíme. Lékaři tvrdili, že jsem v naprostém pořádku a že se nemusím bát. Otěhotněla jsem velice rychle. Ale…znovu se u mne objevily příznaky jako u mimoděložního těhotenství. Místo plánované radosti jsem opět musela podsoupit operaci. Byla jsem zase mimoděložně těhotná. Maminku to dost sebralo, takže jsem si dělala znovu výčitky, že k tomu jejímu stavu jí ještě přidělávám starosti já. Mě samotné bylo na umření. Kdo nezažil problémy s otěhotněním, tak to asi nepochopí, ale kdo to zná, tak mi dá jistě za pravdu. Je to příšerná boles u srdíčka. Ještě ke všemu, jsem nemohla plakat před maminkou, která byla krátce po amputaci nohy a také stále plakala. Já jsem musela být silná a dodávat jí optimidmus. Což bylo těžké.
Ale protože já i moje maminka život jen tak nevzdáváme, vše se dnes obrací k lepšímu. Po mém propuštění z nemocnice jsem neváhala a hledala veškeré informace o umělém oplodnění. Hned týden po operaci jsem se objednala na umělé oplodnění. Trvalo měsíc, než jsem se dostala na řadu a pak vše běželo jako na drátkách. Léčbu mi pojišťovna schválila rychle a léčba mohla začít. Injekce nic moc, ale co by člověk neudělal pro miminko. V srpnu 2005 jsem otěhotněla po třetí a konečně tak, jak mám. Jsem v osmém týdnu. Stále mám obavy, ale myslím pozitivně a věřím, že miminko v pořádku donosím. A maminka? V červenci ji propustili z nemocnice. Jsem s ní každý den. Protézu ještě nemá, protože noha se špatně hojí, ale je velice statečná. Chodí všude o berlích, dokonce jde sama na nákup a všechno zvládá perfektně. Čeká na poslední kontrolu a pak už snad dostane protézu. Ještě občas pláče a je smutná, ale rychle to zažene, Doufám, že se nám rok 2006 vydaří lépe. Přeju všem, kteří prožívjí nějaké něštěstí hodně síly a víry, že se všechno v dobré obrátí. S pozdravem Karolína
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1301
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 766
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 562
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19364
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2503
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1679
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
