Už nikdy víc!
- Porod
- nikolka98
- 06.07.20 načítám...
Můj snad nekonečné dlouhý porod.
Ahoj, ráda bych se podělila o svůj porod. Na začátek bych ráda napsala, že jsem za celé těhotenství neměla žádné problémy, vše probíhalo tak, jak má, přes to všechno, jsem nedokázala syna donosit a přijdu si jako špatná máma.
Jak jsem psala, vše probíhalo tak, jak má, až do začátku února. V prvním týdnu jsem se začala cítit nějak divně a mít pocit, že malý se narodí dřív. Bříško mi spadlo docela rychle dolů, a všichni jsme čekali, jestli to bude něco znamenat, nebo ne. Na Valentýna 14.2.2020 bylo vše stejné, dali jsme si s přítelem večeři, pak jsem si šla na chvíli lehnout a v tu chvíli jsem to viděla. Mé bříško, které jinak bylo krásně kulaté, vypadalo najednou jako vyfouklý balón. Tak, jak jsem vždy cítila malého a věděla, že v bříšku je, teď jsem měla pocit, že tam prostě není. Bříško bylo neskutečně měkké, a vypadala jsem už spíš jako po porodu.
Zhruba po hodince, jsem si šla dát kávu, a jakmile jsem dosedla na židli, myslela jsem si, že jsem se počůrala. Nějak jsem to neřešila, jenže po chvilce to začalo být častější, a to už mi přišlo zvláštní. Šla jsem tedy do sprchy, dobalit si tašku do porodnice a jeli jsme.
V porodnici udělali test na plodovou vodu, a k mému zděšení to vyšlo pozitivně. Ten den jsem byla 36+1tt. Udělal se monitor, vše bylo v pořádku a dali mě na pokoj. Napíchli mi kapačku s antibiotiky a řekli, že počkáme další den, jestli se to rozjede.
V sobotu 15.2. se pořád nic nedělo. Chodila jsem pořád do sprchy, abych tomu pomohla, snažila jsem se skákat na míči, ale nic nepomáhalo. Večer proběhla kontrola, byla jsem pořád na 2 prsty těsně, v neděli se mělo začít vyvolávat.
V neděli 16.2. v 9 hod. ráno, mi zavedli první tabletu na vyvolání. Bolesti začaly za cca hodinku. Ale bylo to jako slabá MS. Pořád jsem byla ve sprše, ale žádná změna. V 15 hod. přišel doktor mě zkontrolovat. Nález pořád stejný. V 16 hod. zavedena další tableta. Bolesti silnější a musela jsem prodýchávat. Byla jsem ráda, že se konečně něco děje.
Radost mě přešla večer ve 20 hod. Nález pořád stejný. Pan doktor řekl, že zavedeme do čípku tyčinky a do rána bych měla porodit. Když tyčinky zaváděl, brečela jsem jak malá holka, ale to jsem ještě nečekala, jak bolí, když vám ty tyčinky musí ucpat suchým obvazem, aby nevypadly. To už jsem se modlila, abych začala rodit.
17.2. ráno, nález pořád stejný a doktor nechápal, jak je to možné. Ale konečně mi bylo nabídnuto, že mi dají kapačku s oxytocinem a to už určitě pomůže. Na jednu stranu jsem nevěřila, ale na druhou jsem to chtěla mít už za sebou.
V 9 hod. ráno jsem šla na porodní box, dali mi kapačku s oxytocinem a za půl hodiny to začalo. Z ničeho nic byly bolesti jako blázen snad v kuse. Měla jsem pocit, že je to jedna veliká bolest, která nekončí. Přítel mi byl velikou oporou, i přesto, že dle jeho slov si přišel zbytečný. Mně stačilo jen to, že byl vedle mě a otevíral mi okno, jelikož mi bylo hrozné vedro, a když jsem chtěla napít, podal mi pití.
Po 3 hodinách bolestí, nález pořád stejný, pořád na 2 prsty. To už jsem začala křičet, že to přece není normální, když to takhle nepostupuje, že chci císařský řez. Sestra mi nabídla epidural nebo kapačku, která zastaví bolesti. No pardon, ale kapačku na zastavení bolestí vážně nechci, když konečně po 3 dnech se něco děje. A epiduralu jsem se bála, jako čert kříže. Poprosila jsem o rajský plyn.
Rajský plyn měl spíše placebo efekt, protože bolesti byly stále, ale nějak jsem je neřešila, protože jsem byla dost mimo. Ale k něčemu byl dobrý, po hodině už jsem byla na 5 prstů. Sláva. No ale nastal problém, měla jsem hrozné nutkání tlačit. Nešlo to ovládat.
Když přišla sestra, říkala jsem, že mě to nutí tlačit, tak mě zkontrolovala a řekla, že tlačit nesmím. No hezky se to řekne, ale hůř dělá. Prostě to nešlo, takže jsem začala tlačit při 5 prstech. Ve 13:45 přišla sestra, že půjdeme do sprchy a dojdu si na záchod. Já v tu chvíli byla ráda, že dýchám, a ještě abych někam chodila. Řekla, že si mě nejdříve zkontroluje a půjdeme. Už jsem to chtěla mít za sebou. Najednou se ozvalo „Tak nikam nejdeme, jste na 9 prstů, už půjdeme tlačit.“ No v tu chvíli jsem měla tolik sil, že nechápu, kde jsem to vzala.
Ve 14 hod. už vše šlo do finále. Konečně. Začala jsem tlačit a myslela, že to bude rychlovka. Ale malý prostě ne a ne jít ven. Po každé kontrakci, zaklouzl zase zpátky. Při každé kontrakci jsem stihla tlačit 3×. Doktor provedl nástřih, aby malému pomohl ven. Při 4. kontrakci už mi sestra tlačila na bříško a přítel mi držel hlavu na prsou. Malý se narodil na další kontrakci ve 14:26 hod. s váhou 2 710 g a 48 cm. Takový drobeček a dal mi takhle zabrat.
Čekala jsem, že porod bolí, ale že můj první porod bude takhle nekonečný, to mě ani ve snu nenapadlo. Od začátku odtoku plodové vody se malý narodil za 64 hodin. Bylo to nekonečné, ale hned jak mi ho položili na břicho, chtěla jsem si ho vzít do ruky. Dostala jsem vynadáno, že na něho nesmím sahat. Nakonec jsem měla jen 3 stehy, ale tajně doufám, že jestli se rozhodneme, mít ještě jedno mimčo, že porod bude rychlejší. Tohle už nikdy víc!
Přečtěte si také
Chtěla bych, aby moje dcera šla do školy dřív. Děsí mě inkluze a zrušené odklady
- Anonymní
- 20.04.26
- 1478
Moje čtyřapůlletá dcera Mia je narozená v polovině září. To znamená, že do školy by měla jít až za dva a půl roku. Přijde mi to ale dost dlouho. Chodí do školky od dvou let, je plně socializovaná,...
Toužím po dítěti, přítel chce ale cestovat a užívat si. Pořád mu jen ustupuji
- Anonymní
- 20.04.26
- 1259
Někdy mám pocit, že je náš vztah úplně zbytečný. Pak ale zase cítím tu lásku a nechci se s ním rozejít. Jenže je mi 35 let, nejsem zrovna nejmladší, přítel je o tři roky mladší. A zatímco já bych...
Zuby i nos čistíme násilím. Podle tchyně jsem zlá matka, která své dítě týrá
- Anonymní
- 20.04.26
- 774
Davídek je poměrně hodné dítě až do té doby, dokud po něm něco nechci. Ve 2,5 letech si stále nezvykl na to, že zuby se musí čistit a při rýmě je nutná odsávačka, kterou bytostně nesnáší. Už jsem...
Život s uřvaným malým vzteklounem mi vzal iluze o mateřství i o dalším dítěti
- Anonymní
- 20.04.26
- 5762
Plánovala jsem si, jak si budu rodičovskou užívat. Kamarádka má o rok staršího syna a to je takový pohodář. Když jsem ho chovala a u toho si hladila rostoucí bříško, těšila jsem se, až tohle taky...
Myslela jsem si, že mám syna blbce, ale v jeho třídě neumí číst ještě nikdo
- Anonymní
- 20.04.26
- 3004
Už dva dny nespím a pořád dokola si přehrávám to, co jsem se dozvěděla na třídních schůzkách. Máme syna ve druhé třídě a už od jeho útlého dětství jsem tušila, že škola pro něj nebude procházka...
Syn (4) v dětské skupince má stále nějaké úrazy. Podle učitelek je moc divoký
- Anonymní
- 19.04.26
- 1956
Adámek chodí od září do dětské skupiny. Přes zimu tam moc nepobyl, ale teď dochází celkem pravidelně. Jenže od února jsme řešili už jedno šití pod okem, jedno rozseknuté čelo, sedřené koleno a o...
Manželka touží po dokonalosti. Ve skutečnosti ale dělá ve všem naprostý chaos
- Anonymní
- 19.04.26
- 2053
Adriana byla vždycky strašně fajn ženská do nepohody. Hodně se ale změnila poté, co se nám narodila dvojčata Šimon a Štěpán. Kluci jsou raubíři, náročnější na výchovu, a ona jako by se úplně...
Máma je hlídací babička, ale pohlídá jen jedno vnouče. To druhé je moc náročné
- Anonymní
- 19.04.26
- 3400
„Ty máš ale štěstí, že máš hlídací babičku,“ řekla mi nedávno kamarádka. A dodala, že co ona by za to dala. Pousmála jsem se, ale pravdu si nechala raději pro sebe. Není moc čím se chlubit. Máma je...
Má na víc než na bagr: Chytrý syn odmítá gympl, táhne ho to do hlíny a k rybám
- Anonymní
- 19.04.26
- 1611
Z výběru střední školy se mi už regulérně točí hlava. Máme sice ještě rok čas, syn je v osmičce, ale já na to musím myslet kudy chodím. Možná to znáte – máte doma kluka, který je šikovný, chytrý,...
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 4245
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...