Už nikdy víc!
- Porod
- nikolka98
- 06.07.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj snad nekonečné dlouhý porod.
Ahoj, ráda bych se podělila o svůj porod. Na začátek bych ráda napsala, že jsem za celé těhotenství neměla žádné problémy, vše probíhalo tak, jak má, přes to všechno, jsem nedokázala syna donosit a přijdu si jako špatná máma.
Jak jsem psala, vše probíhalo tak, jak má, až do začátku února. V prvním týdnu jsem se začala cítit nějak divně a mít pocit, že malý se narodí dřív. Bříško mi spadlo docela rychle dolů, a všichni jsme čekali, jestli to bude něco znamenat, nebo ne. Na Valentýna 14.2.2020 bylo vše stejné, dali jsme si s přítelem večeři, pak jsem si šla na chvíli lehnout a v tu chvíli jsem to viděla. Mé bříško, které jinak bylo krásně kulaté, vypadalo najednou jako vyfouklý balón. Tak, jak jsem vždy cítila malého a věděla, že v bříšku je, teď jsem měla pocit, že tam prostě není. Bříško bylo neskutečně měkké, a vypadala jsem už spíš jako po porodu.
Zhruba po hodince, jsem si šla dát kávu, a jakmile jsem dosedla na židli, myslela jsem si, že jsem se počůrala. Nějak jsem to neřešila, jenže po chvilce to začalo být častější, a to už mi přišlo zvláštní. Šla jsem tedy do sprchy, dobalit si tašku do porodnice a jeli jsme.
V porodnici udělali test na plodovou vodu, a k mému zděšení to vyšlo pozitivně. Ten den jsem byla 36+1tt. Udělal se monitor, vše bylo v pořádku a dali mě na pokoj. Napíchli mi kapačku s antibiotiky a řekli, že počkáme další den, jestli se to rozjede.
V sobotu 15.2. se pořád nic nedělo. Chodila jsem pořád do sprchy, abych tomu pomohla, snažila jsem se skákat na míči, ale nic nepomáhalo. Večer proběhla kontrola, byla jsem pořád na 2 prsty těsně, v neděli se mělo začít vyvolávat.
V neděli 16.2. v 9 hod. ráno, mi zavedli první tabletu na vyvolání. Bolesti začaly za cca hodinku. Ale bylo to jako slabá MS. Pořád jsem byla ve sprše, ale žádná změna. V 15 hod. přišel doktor mě zkontrolovat. Nález pořád stejný. V 16 hod. zavedena další tableta. Bolesti silnější a musela jsem prodýchávat. Byla jsem ráda, že se konečně něco děje.
Radost mě přešla večer ve 20 hod. Nález pořád stejný. Pan doktor řekl, že zavedeme do čípku tyčinky a do rána bych měla porodit. Když tyčinky zaváděl, brečela jsem jak malá holka, ale to jsem ještě nečekala, jak bolí, když vám ty tyčinky musí ucpat suchým obvazem, aby nevypadly. To už jsem se modlila, abych začala rodit.
17.2. ráno, nález pořád stejný a doktor nechápal, jak je to možné. Ale konečně mi bylo nabídnuto, že mi dají kapačku s oxytocinem a to už určitě pomůže. Na jednu stranu jsem nevěřila, ale na druhou jsem to chtěla mít už za sebou.
V 9 hod. ráno jsem šla na porodní box, dali mi kapačku s oxytocinem a za půl hodiny to začalo. Z ničeho nic byly bolesti jako blázen snad v kuse. Měla jsem pocit, že je to jedna veliká bolest, která nekončí. Přítel mi byl velikou oporou, i přesto, že dle jeho slov si přišel zbytečný. Mně stačilo jen to, že byl vedle mě a otevíral mi okno, jelikož mi bylo hrozné vedro, a když jsem chtěla napít, podal mi pití.
Po 3 hodinách bolestí, nález pořád stejný, pořád na 2 prsty. To už jsem začala křičet, že to přece není normální, když to takhle nepostupuje, že chci císařský řez. Sestra mi nabídla epidural nebo kapačku, která zastaví bolesti. No pardon, ale kapačku na zastavení bolestí vážně nechci, když konečně po 3 dnech se něco děje. A epiduralu jsem se bála, jako čert kříže. Poprosila jsem o rajský plyn.
Rajský plyn měl spíše placebo efekt, protože bolesti byly stále, ale nějak jsem je neřešila, protože jsem byla dost mimo. Ale k něčemu byl dobrý, po hodině už jsem byla na 5 prstů. Sláva. No ale nastal problém, měla jsem hrozné nutkání tlačit. Nešlo to ovládat.
Když přišla sestra, říkala jsem, že mě to nutí tlačit, tak mě zkontrolovala a řekla, že tlačit nesmím. No hezky se to řekne, ale hůř dělá. Prostě to nešlo, takže jsem začala tlačit při 5 prstech. Ve 13:45 přišla sestra, že půjdeme do sprchy a dojdu si na záchod. Já v tu chvíli byla ráda, že dýchám, a ještě abych někam chodila. Řekla, že si mě nejdříve zkontroluje a půjdeme. Už jsem to chtěla mít za sebou. Najednou se ozvalo „Tak nikam nejdeme, jste na 9 prstů, už půjdeme tlačit.“ No v tu chvíli jsem měla tolik sil, že nechápu, kde jsem to vzala.
Ve 14 hod. už vše šlo do finále. Konečně. Začala jsem tlačit a myslela, že to bude rychlovka. Ale malý prostě ne a ne jít ven. Po každé kontrakci, zaklouzl zase zpátky. Při každé kontrakci jsem stihla tlačit 3×. Doktor provedl nástřih, aby malému pomohl ven. Při 4. kontrakci už mi sestra tlačila na bříško a přítel mi držel hlavu na prsou. Malý se narodil na další kontrakci ve 14:26 hod. s váhou 2 710 g a 48 cm. Takový drobeček a dal mi takhle zabrat.
Čekala jsem, že porod bolí, ale že můj první porod bude takhle nekonečný, to mě ani ve snu nenapadlo. Od začátku odtoku plodové vody se malý narodil za 64 hodin. Bylo to nekonečné, ale hned jak mi ho položili na břicho, chtěla jsem si ho vzít do ruky. Dostala jsem vynadáno, že na něho nesmím sahat. Nakonec jsem měla jen 3 stehy, ale tajně doufám, že jestli se rozhodneme, mít ještě jedno mimčo, že porod bude rychlejší. Tohle už nikdy víc!
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1404
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1720
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 522
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 577
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 459
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 761
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 633
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 993
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1987
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 389
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...