Už nikdy víc!
- Porod
- nikolka98
- 06.07.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj snad nekonečné dlouhý porod.
Ahoj, ráda bych se podělila o svůj porod. Na začátek bych ráda napsala, že jsem za celé těhotenství neměla žádné problémy, vše probíhalo tak, jak má, přes to všechno, jsem nedokázala syna donosit a přijdu si jako špatná máma.
Jak jsem psala, vše probíhalo tak, jak má, až do začátku února. V prvním týdnu jsem se začala cítit nějak divně a mít pocit, že malý se narodí dřív. Bříško mi spadlo docela rychle dolů, a všichni jsme čekali, jestli to bude něco znamenat, nebo ne. Na Valentýna 14.2.2020 bylo vše stejné, dali jsme si s přítelem večeři, pak jsem si šla na chvíli lehnout a v tu chvíli jsem to viděla. Mé bříško, které jinak bylo krásně kulaté, vypadalo najednou jako vyfouklý balón. Tak, jak jsem vždy cítila malého a věděla, že v bříšku je, teď jsem měla pocit, že tam prostě není. Bříško bylo neskutečně měkké, a vypadala jsem už spíš jako po porodu.
Zhruba po hodince, jsem si šla dát kávu, a jakmile jsem dosedla na židli, myslela jsem si, že jsem se počůrala. Nějak jsem to neřešila, jenže po chvilce to začalo být častější, a to už mi přišlo zvláštní. Šla jsem tedy do sprchy, dobalit si tašku do porodnice a jeli jsme.
V porodnici udělali test na plodovou vodu, a k mému zděšení to vyšlo pozitivně. Ten den jsem byla 36+1tt. Udělal se monitor, vše bylo v pořádku a dali mě na pokoj. Napíchli mi kapačku s antibiotiky a řekli, že počkáme další den, jestli se to rozjede.
V sobotu 15.2. se pořád nic nedělo. Chodila jsem pořád do sprchy, abych tomu pomohla, snažila jsem se skákat na míči, ale nic nepomáhalo. Večer proběhla kontrola, byla jsem pořád na 2 prsty těsně, v neděli se mělo začít vyvolávat.
V neděli 16.2. v 9 hod. ráno, mi zavedli první tabletu na vyvolání. Bolesti začaly za cca hodinku. Ale bylo to jako slabá MS. Pořád jsem byla ve sprše, ale žádná změna. V 15 hod. přišel doktor mě zkontrolovat. Nález pořád stejný. V 16 hod. zavedena další tableta. Bolesti silnější a musela jsem prodýchávat. Byla jsem ráda, že se konečně něco děje.
Radost mě přešla večer ve 20 hod. Nález pořád stejný. Pan doktor řekl, že zavedeme do čípku tyčinky a do rána bych měla porodit. Když tyčinky zaváděl, brečela jsem jak malá holka, ale to jsem ještě nečekala, jak bolí, když vám ty tyčinky musí ucpat suchým obvazem, aby nevypadly. To už jsem se modlila, abych začala rodit.
17.2. ráno, nález pořád stejný a doktor nechápal, jak je to možné. Ale konečně mi bylo nabídnuto, že mi dají kapačku s oxytocinem a to už určitě pomůže. Na jednu stranu jsem nevěřila, ale na druhou jsem to chtěla mít už za sebou.
V 9 hod. ráno jsem šla na porodní box, dali mi kapačku s oxytocinem a za půl hodiny to začalo. Z ničeho nic byly bolesti jako blázen snad v kuse. Měla jsem pocit, že je to jedna veliká bolest, která nekončí. Přítel mi byl velikou oporou, i přesto, že dle jeho slov si přišel zbytečný. Mně stačilo jen to, že byl vedle mě a otevíral mi okno, jelikož mi bylo hrozné vedro, a když jsem chtěla napít, podal mi pití.
Po 3 hodinách bolestí, nález pořád stejný, pořád na 2 prsty. To už jsem začala křičet, že to přece není normální, když to takhle nepostupuje, že chci císařský řez. Sestra mi nabídla epidural nebo kapačku, která zastaví bolesti. No pardon, ale kapačku na zastavení bolestí vážně nechci, když konečně po 3 dnech se něco děje. A epiduralu jsem se bála, jako čert kříže. Poprosila jsem o rajský plyn.
Rajský plyn měl spíše placebo efekt, protože bolesti byly stále, ale nějak jsem je neřešila, protože jsem byla dost mimo. Ale k něčemu byl dobrý, po hodině už jsem byla na 5 prstů. Sláva. No ale nastal problém, měla jsem hrozné nutkání tlačit. Nešlo to ovládat.
Když přišla sestra, říkala jsem, že mě to nutí tlačit, tak mě zkontrolovala a řekla, že tlačit nesmím. No hezky se to řekne, ale hůř dělá. Prostě to nešlo, takže jsem začala tlačit při 5 prstech. Ve 13:45 přišla sestra, že půjdeme do sprchy a dojdu si na záchod. Já v tu chvíli byla ráda, že dýchám, a ještě abych někam chodila. Řekla, že si mě nejdříve zkontroluje a půjdeme. Už jsem to chtěla mít za sebou. Najednou se ozvalo „Tak nikam nejdeme, jste na 9 prstů, už půjdeme tlačit.“ No v tu chvíli jsem měla tolik sil, že nechápu, kde jsem to vzala.
Ve 14 hod. už vše šlo do finále. Konečně. Začala jsem tlačit a myslela, že to bude rychlovka. Ale malý prostě ne a ne jít ven. Po každé kontrakci, zaklouzl zase zpátky. Při každé kontrakci jsem stihla tlačit 3×. Doktor provedl nástřih, aby malému pomohl ven. Při 4. kontrakci už mi sestra tlačila na bříško a přítel mi držel hlavu na prsou. Malý se narodil na další kontrakci ve 14:26 hod. s váhou 2 710 g a 48 cm. Takový drobeček a dal mi takhle zabrat.
Čekala jsem, že porod bolí, ale že můj první porod bude takhle nekonečný, to mě ani ve snu nenapadlo. Od začátku odtoku plodové vody se malý narodil za 64 hodin. Bylo to nekonečné, ale hned jak mi ho položili na břicho, chtěla jsem si ho vzít do ruky. Dostala jsem vynadáno, že na něho nesmím sahat. Nakonec jsem měla jen 3 stehy, ale tajně doufám, že jestli se rozhodneme, mít ještě jedno mimčo, že porod bude rychlejší. Tohle už nikdy víc!
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 263
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 226
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 213
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 234
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 174
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 2551
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1054
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 637
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1102
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 548
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
v jídelně? 
Která porodnice má na 6nedeli jídelnu, to slyším prvně? No tak šup sem s denickem 
Doma už pak takový luxus nemas, tak proč ne, zejo 
Kamos porodník byl prý jednou dost v rozpacích, když mu přivezli na oddělení nějakou jeho kamarádku, rudý oba a sestřička to rozstipla hláškou „no co, však ta vaše není první, kterou pan doktor viděl“ 
Příště jdi rodit rozhodně jinam a poznáš ten rozdíl 
Hodně radosti s miminkem 
Ale to je naštěstí jen detail, jinak se mi ve Fakultce rodilo krásně 
). Plno lidem chybi v dnesni dobe pokora - to uz tu taky zaznelo. Plno zenskych se chova, jak kdyby prave ony mely vystudovanou medicinu, pritom jen precetly knihy, procetly servery ci chodily na nejake kurzy. Nerikam se neozvat, ale nekdy je to opravdu moc…
Mě praskla voda a jako GBS pozitivní jsem musela do 24h porodit. Jelikož porod nepostupoval, tak se vyvolávalo. Ale jinak jsem byla při obou porodech spokojená a jsem ráda, že jsem mohla mít miminko do 2h u sebe. Bohužel bez bondingu. Byl to zahul, nevyspání, ale člověk se připravuje 9 měsíců a je lepší spadnout přímo do vody a naučit se hned plavat než čekat domů. Alespoň pro mě to tak bylo. No ale je dobré, pokud by jste s minulostí spokojená. Člověk v měl mít jen pěkné vzpomínky na porod. Moje mamka si se mnou užila to, co bylo ve vaší době odepřeno…byla se mnou na ultrazvuku, které během svého těhotenství nikdy neviděla, byla u jednoho z porodů, takže si pochovala čerstvě miminko bezprostředně po porodu a myslím, že si to částečně vynahradila. Člověk neví, o co ho ochudili, dokud nevidí, že to jde i jinak..