Vánoce u nás

Jelikož syn loni (9let) už nějak tušil co a jak ohledně Ježíška, tak jsme vymýšleli, přemýšleli, jak to udělat, abychom mu to vyvrátili…
Jako každý rok dodržujeme snídani: vánočku s máslem a kakao, jinak do večeře nic, ať vidíme zlaté prase.
Samozřejmě i přes půst, zlaté prase nikde
Vždy okolo chystání večeře jsme poslali syna okoupat se, že už vše nachystáme pro Ježíška a vstup do obýváku zavřeme, ať má klid. Podařilo se to nějak uhrát, co vlezl syn do koupelny, tak mu říkám: Jen mu tam dám talířek s cukrovím, zapálím svíčku, dám čisté deky a je to, přijdu za tebou.
Opravdu to byla fofrovka, přenést všechny ty dárky z jiné místnosti, ještě, když jsou na různých místech a přemýšlíte, kde všude
No, nakonec ani ne 10 minut a uff, je to. Manžel jakože vždy začal chystat salát, řízky, ať to není nápadné, ale vždy mi pomáhalo rychle nastrkat a hledat po skříních.
Hurá, vše ok, jdu rychle do koupelny, ať není nápadné, že tam jsem tak dlouho.
A syn říká: Ty jo, už má vše nachystaný? Já: ano. Jsem ti říkala, že to chystám pro něho, ať má klid, jak bude nadělovat, jak bych to asi já mohla vše stihnout.
Syn: To je fakt, skutečně nosí dárky Ježíšek.
Super, všichni po koupeli, okolo půl sedmé vždy večeříme.
Tak jo, jdeme chystat jídlo a v tu chvíli manžel mrká, jak jako vymyslíme cinkání jako znamení, že už můžeme jít, že už tam Ježíšek byl, noo, tak co teď.
Asi půl hodiny jsme se tak u stolu uculovali a nakonec jsme teda jako řekli, že jsme ho nejspíš neslyšeli a že se půjdeme teda podívat.
Tak hurá dárečky jsou, nadšení, radost.
Jen mi syn říká: A mami a jak to budeme dělat příští rok, jak bude i bráška?
No, pořád stejně, na tom se nic nezmění.
A že se změnilo
Mladší měl skoro rok, tak u večeře velice zajímavé, neposedí, tak jo, zkrátíme to a nebudeme čekat až do 19. hodiny
Rozbalování dárků proběhlo spíš způsobem: To mě nezajímá, já chci to, co má brácha, takže starší měl co dělat, aby si svoje dárky uchránil, jelikož mladšího ty jeho vůbec nebraly
No, jenže bylo po Vánočních svátcích a samozřejmě ve škole si děti s učiteli povídali. A učitel narovinu: Tak co děti, co jste dostali od rodičů za dárky?
Tak jo, dobře, letos už teda se dá pochopit, že už to neuhrajeme u staršího, ale doufám, že pěkné napínání a takové krásné strávení u večeře a svátků vydrží nějakou dobu u mladšího syna.
A my, jelikož sice s manželem máme každý rok problém, co komu koupit, tak já se stejně nikdy nedám a neřeknu, co chci, ale ať přemýšlí a já vymyslím takové překvápko, že se mi povedlo ho i rozplakat.
Tak snad budou inspirace nadále na další a další Vánoce