Velikonoce přinesly štěstí
- Partnerské vztahy
- Anonymní
- 01.04.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chci se s vámi všemi podělit o můj příběh, kdy ze mě vyrostla manželka a máma na plný úvazek.
Můj příběh začíná v roce 2008. Každý rok na Velikonoce je u nás ve městě tradiční pouť - atrakce, jídlo, pití, alkohol, prostě taková roční opíječka. Obzvlášť na Velikonoční pondělí není možné na pouti potkat střízlivého člověka. Kluci nás vyšupou dopoledne a odpoledne jdou holky za nima na pouť.
Já ten rok byla sama bez partnera, a tak jsme vyrazily se ségrou samy. Co čert nechtěl, zahlédla jsem tam kluka, o kterém jsem si řekla: „Ty vole, to je ON.“ Věděla jsem jeho jméno i příjmení od kamaráda, který se mi ho snažil už dřív dohodit, ale já nějak neměla zájem. Ale na tý pouti mě uhranul. Asi to bylo i tím, že měl asi 3 promile.
Mně bylo 18, jemu 19.
V té době frčelo ještě ICQ. Hned jsem psala tomu kamarádovi, aby mi dal na něj číslo na ICQ. Ještě ten den mi ho poslal a já mu napsala: „Ahoj, jak se máš?“ Žádná odpověď. Asi až po měsíci mi napsal, že dobře a nějak jsme si trochu začali dopisovat. On nebyl ten typ, co vysedává věčně u PC, takže mu třeba den dva trvalo, než odepsal. Jednou navrhl, že bychom se mohli sejít. Na tuhle otázku jsem čekala dost dlouho, proto jsem hned napsala, že jo.
5.4.2008 jsme se sešli. Přišel o 5 minut dýl, ale doteď to nechce přiznat. Měli jsme sraz někdy odpoledne kolem třetí, ale celý den jsme se procházeli. Domů mě odvedl někdy kolem jedenácté večer. Ale žádná pusa, žádný náznak, nic. Až večer mi napsal, že taková holka jako jsem já se málokdy vidí a že by se rád zase zítra viděl. No huráááá. Tak jo.
Když jsme se sešli, šli jsme zase na procházku. Odskočil si do obchodu, že musí domů koupit rohlíky. Já čekala venku a on místo rohlíků přinesl růži. Nemůžu říct, že to byl romantik, to byla na dlouhou dobu jediná kytka, co jsem od něj dostala.
K tomu mi řekl, že nechce, abych mu uletěla a dal mi pusu. Já mu řekla, že taky nechci, aby mi uletěl a na to mi on odpověděl, že nemá křídla.
No a tak začal náš příběh. V roce 2011 jsme se přestěhovali do malé garsonky, oba jsme pracovali. V roce 2014 mě v lednu požádal o ruku a v roce 2015 jsme měli pohádkovou svatbu. I když si umím představit honosnější výzdobu, různý činčurády a podobně, ale my jsme se snažili neutratit za svatbu veškerý peníze, protože jsme chtěli na svatební cestu. Ale i přesto byla naše svatba pohádková a rádi na ní vzpomínáme.
Tři měsíce na to jsme opravdu odletěli na svatební cestu - do vysněných Spojených států. Naše cesta trvala 17 dní, které jsme si naplno užili, i když některé situace tam byly nepříjemné (např. to, že mi při příletu do New Yorku řekli, že se někam zatoulalo moje zavazadlo a doručili mi ho na hotel až 3. den po příletu).
Tou dobou jsme se začali snažit o miminko. Jednou to nevyšlo, napodruhé pozitivní těhotenský test. Nicméně se jednalo nejspíše o biochemické těhotenství a skončilo to tak rychle, jak to začalo. No nic, jedeme dál. Pak to jednou nevyšlo a napodruhé pozitivní těhotenský test. Obavy jsem měla hned od začátku, ale lékař řekl: „Paní, jste těhotná.“ Hurá. Bohužel nastaly komplikace a já musela na rizikové těhotenství hned v 6. týdnu. No a co, hlavně, aby bylo miminko v pořádku.
Týdny plynuly a plynuly a já byla stejně plná strachu, abych miminko v pořádku donosila. Manžel si nepřál vědět pohlaví miminka, ale já si ho říct nechala. Bylo to jasné už v nějakém 17. týdnu. A tak jsem nakupovala růžové věci bez účasti manžela. A pak přišla blbá náhoda a já se ke konci těhotenství prokecla. On si pořád myslel, že čekáme kluka, tak byl dost překvapený.
Bohužel mi poslední týden těhotenství začala ubývat plodová voda, tak musel být porod vyvolán 3 dny před termínem. A bylo to. 28.11.2016 se nám narodila Klárka, naše nejkrásnější princezna pod sluncem.
Mateřstvím se toho strašně moc změnilo - nemáme tolik volného času, musíme se přizpůsobovat tomu malýmu drobečkovi, řešíme spoustu jiných záležitostí. Ale neměnili bychom.
A já v tom klukovi, kterého jsem před 9 lety potkala opilého na pouti, poznala muže, se kterým bychom si navzájem snesli modré z nebe a muže, který se dokáže postarat o mě a o Klárku. Je to báječný manžel a táta. I on má své mouchy, ale kdo nemá?
Tímto deníčkem bych mu chtěla milionkrát poděkovat za to, jaký je a za to, že mi tenkrát na tom ICQ odepsal.
Miluji Tě. Tvoje Míša
Přečtěte si také
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 641
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1055
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1261
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 548
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 642
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
Manžel děti drtí sportovními kroužky každý den. A já je tam mám vozit
- Anonymní
- 04.10.26
- 6430
Každé září mám pocit, že tentokrát už to zvládneme lépe. Připravím dětem věci do školy, sepíšu si důležité termíny a do kalendáře zapíšu všechny jejich aktivity. Prvních pár dní dokonce věřím, že...
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 1847
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 2846
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 1518
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 1200
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...