Velikonoce přinesly štěstí
- Partnerské vztahy
- Anonymní
- 01.04.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chci se s vámi všemi podělit o můj příběh, kdy ze mě vyrostla manželka a máma na plný úvazek.
Můj příběh začíná v roce 2008. Každý rok na Velikonoce je u nás ve městě tradiční pouť - atrakce, jídlo, pití, alkohol, prostě taková roční opíječka. Obzvlášť na Velikonoční pondělí není možné na pouti potkat střízlivého člověka. Kluci nás vyšupou dopoledne a odpoledne jdou holky za nima na pouť.
Já ten rok byla sama bez partnera, a tak jsme vyrazily se ségrou samy. Co čert nechtěl, zahlédla jsem tam kluka, o kterém jsem si řekla: „Ty vole, to je ON.“ Věděla jsem jeho jméno i příjmení od kamaráda, který se mi ho snažil už dřív dohodit, ale já nějak neměla zájem. Ale na tý pouti mě uhranul. Asi to bylo i tím, že měl asi 3 promile.
Mně bylo 18, jemu 19.
V té době frčelo ještě ICQ. Hned jsem psala tomu kamarádovi, aby mi dal na něj číslo na ICQ. Ještě ten den mi ho poslal a já mu napsala: „Ahoj, jak se máš?“ Žádná odpověď. Asi až po měsíci mi napsal, že dobře a nějak jsme si trochu začali dopisovat. On nebyl ten typ, co vysedává věčně u PC, takže mu třeba den dva trvalo, než odepsal. Jednou navrhl, že bychom se mohli sejít. Na tuhle otázku jsem čekala dost dlouho, proto jsem hned napsala, že jo.
5.4.2008 jsme se sešli. Přišel o 5 minut dýl, ale doteď to nechce přiznat. Měli jsme sraz někdy odpoledne kolem třetí, ale celý den jsme se procházeli. Domů mě odvedl někdy kolem jedenácté večer. Ale žádná pusa, žádný náznak, nic. Až večer mi napsal, že taková holka jako jsem já se málokdy vidí a že by se rád zase zítra viděl. No huráááá. Tak jo.
Když jsme se sešli, šli jsme zase na procházku. Odskočil si do obchodu, že musí domů koupit rohlíky. Já čekala venku a on místo rohlíků přinesl růži. Nemůžu říct, že to byl romantik, to byla na dlouhou dobu jediná kytka, co jsem od něj dostala.
K tomu mi řekl, že nechce, abych mu uletěla a dal mi pusu. Já mu řekla, že taky nechci, aby mi uletěl a na to mi on odpověděl, že nemá křídla.
No a tak začal náš příběh. V roce 2011 jsme se přestěhovali do malé garsonky, oba jsme pracovali. V roce 2014 mě v lednu požádal o ruku a v roce 2015 jsme měli pohádkovou svatbu. I když si umím představit honosnější výzdobu, různý činčurády a podobně, ale my jsme se snažili neutratit za svatbu veškerý peníze, protože jsme chtěli na svatební cestu. Ale i přesto byla naše svatba pohádková a rádi na ní vzpomínáme.
Tři měsíce na to jsme opravdu odletěli na svatební cestu - do vysněných Spojených států. Naše cesta trvala 17 dní, které jsme si naplno užili, i když některé situace tam byly nepříjemné (např. to, že mi při příletu do New Yorku řekli, že se někam zatoulalo moje zavazadlo a doručili mi ho na hotel až 3. den po příletu).
Tou dobou jsme se začali snažit o miminko. Jednou to nevyšlo, napodruhé pozitivní těhotenský test. Nicméně se jednalo nejspíše o biochemické těhotenství a skončilo to tak rychle, jak to začalo. No nic, jedeme dál. Pak to jednou nevyšlo a napodruhé pozitivní těhotenský test. Obavy jsem měla hned od začátku, ale lékař řekl: „Paní, jste těhotná.“ Hurá. Bohužel nastaly komplikace a já musela na rizikové těhotenství hned v 6. týdnu. No a co, hlavně, aby bylo miminko v pořádku.
Týdny plynuly a plynuly a já byla stejně plná strachu, abych miminko v pořádku donosila. Manžel si nepřál vědět pohlaví miminka, ale já si ho říct nechala. Bylo to jasné už v nějakém 17. týdnu. A tak jsem nakupovala růžové věci bez účasti manžela. A pak přišla blbá náhoda a já se ke konci těhotenství prokecla. On si pořád myslel, že čekáme kluka, tak byl dost překvapený.
Bohužel mi poslední týden těhotenství začala ubývat plodová voda, tak musel být porod vyvolán 3 dny před termínem. A bylo to. 28.11.2016 se nám narodila Klárka, naše nejkrásnější princezna pod sluncem.
Mateřstvím se toho strašně moc změnilo - nemáme tolik volného času, musíme se přizpůsobovat tomu malýmu drobečkovi, řešíme spoustu jiných záležitostí. Ale neměnili bychom.
A já v tom klukovi, kterého jsem před 9 lety potkala opilého na pouti, poznala muže, se kterým bychom si navzájem snesli modré z nebe a muže, který se dokáže postarat o mě a o Klárku. Je to báječný manžel a táta. I on má své mouchy, ale kdo nemá?
Tímto deníčkem bych mu chtěla milionkrát poděkovat za to, jaký je a za to, že mi tenkrát na tom ICQ odepsal.
Miluji Tě. Tvoje Míša
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 1414
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 509
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 1643
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 653
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 841
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3531
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3826
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3467
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4790
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 937
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...