Velká óda na tatínka(y)

Ahoj tatínku, zrovna jsem si říkala, čím bych tě dneska potěšila a napadlo mě, že bude asi nejlepší se podělit s ostatními o to, co nám oběma je blízké, z čeho máme radost a hlavně co nás spojuje a dává smysl života. Máme dvě malé děti, bydlíme na samotě u lesa, máme i trochu kamarádů a poté, co jsme se nepřestěhovali do města, tak těch kamarádů z jedné strany dost ubylo, ale z druhé i dost přibylo. Samota u lesa je jenom název, ale k dobrému člověku se cesta vždycky najde a myslím, že nám se to povedlo a lidé kolem nás spojuje stejné nadšení pro věc.

Nedávno jsme se setkali s kamarády, kteří žijí ve městě největším (alespoň na místní poměry) a zjistili jsme, že naše životy se už začaly ubírat jinými cestami. Také mají miminko, ale přesto jsme si neměli až tak moc co říct ani o našich potomcích. Kamarád s kamarádkou zkonstatovali, že je přece blbost se pořád bavit o zoubcích, kojení a plinkách, takže začali hovor na téma práce, peníze, golf, restaurace pětkrát do týdne, dítě vidí tatínek jenom o víkendu a to pouze v případě, že je dobře naladěn. Trochu mě to zmrazilo, ale myslela jsem si, že je to jenom proto, že jsem se osobně vzdala pracovní kariéry a plně jsem se vžila do role matky opatrovatelky. Když jsem ale viděla tvou zmrazenost, musela jsem zkonstatovat, že to asi nebude jenom ve mně, ale tak vůbec v celé situaci, prostředí, lidech. Slušně jsme se rozloučili a odjeli jsme na tu naši samotu, pohrát si se sousedovic dětma, pomoct druhému sousedovi se dřevem a navštívit starou paní sousedku za kopcem, které jsem slíbila starý chleba a skořápky a ona mi za to dala domácí vajíčka od slepiček a Matějovi nasbírala do plecháčku maliny.

Nemáme sice nejmodernější auto, nechodíme do restaurací (vlastně i proto,že obě babičky jsou dááááleko), nenajímáme si firmu na to, aby nám udělala zahradu, nemám před sebou zářnou kariéru, ale za to máme volnost, vzduch k dýchání, známé, na které se můžeme spolehnout, peněz přiměřeně a hlavně dvě děti a sebe navzájem.

Tak si myslím, že se asi ozve mnoho těch, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale máš vlastně pravdu v tom, že tato óda byla věnována tobě, nikoliv jim. Děkuji za to, že jsi, staráš se o nás tři příkladně a přejeme ti moc hezký den a vrať se nám brzo domů z práce. Sice zrovna trochu popršelo, ale do odpoledne to uschne a můžeme jít s děckama na klouzačku.

Kakamila

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lesina
9867
26.6.07 11:29

Moc hezký článek, díky.
L.

  • načítám...
  • Zmínit
Ivunka
284
26.6.07 11:45

Ahojte 4 sobi ze skorojihu!

Jejda, vy se máte… Už se moc těšíme, až za vámi někdy dorazíme a společně zavzpomínáme na staré časy :-) A že jsem toho docela společně prožili, si myslím…  A je opravdu škoda, že jsme se díky některým bývalým společným známým z velkého města přestali stýkat :-( Ještě, že sis mě našla a ozvala se :-D

Mějte se krásně, zdraví tři sobi  ze severu

Iva+Anežka+určitě i náš taťka

p.s. fakt krásně napsané! A nezlob se, že nenapíšu víc, zrovna peču, odchytávám dítě žužlající nejnovější výtisk National Geographic po obýváku, ale nutno dodat, že po práci se mi taky nikterak nestýská :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Diblik
468
26.6.07 20:20

super clanek! Sice nebydlime v domecku, ale v byte ve meste. Presto si taky uzivam materstvi, nehodlam budovat karieru a tata pro nas znamena podporu a zazemi. Myslim, ze je to vzdy o lidech a jejich prioritach  a nejen o bydleni.

D.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář