Věř si!
- O životě
- novomamča
- 31.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Proč mít strach o sobě říct: Já jsem v tomhle fakt dobrej!, Já jsem v tomhle nejlepší!? Nemějte strach být na sebe pyšní. Postavte se sami k sobě tak, jak chcete aby vás vnímali druzí. A tohle celé berte prosím jen jako moji úvahu, vyjádření, potřebu se vypsat k situaci, kterou vidím polem sebe a skoro denně se s takovými lidmi setkávám.
Strašně mi vadí česká mentalita. Jako nechci to svádět jenom na českou mentalitu, ale tady v Česku žiji už přes 22 let, takže si myslím, že nás znám. Ta česká mentalita spočívá v tom, že každý člověk by si měl být vědom svých vlastních chyb a svých vlastních nedostatků.
S tím ještě stoprocentně souhlasím. Ale přijde mi, že tady v Česku chybí druhá strana věci. Že by si člověk měl být vědom i svých pozitivních stran. Svých silných stránek, svých pozitiv a celkově se vyjadřovat pozitivně sám o sobě. Což se tedy, dle mého názoru, prostě neděje.
Už jsem byla kolikrát svědkem toho, že někdo o sobě třeba řekl: „Já jsem dobrej v jazycích,“ a zpátky se mu vrátilo: „Tsss, tak ten je namachrovanej, si o sobě myslí bůhví co.“
A to spojení „být namachrovaný“, to má prostě negativní význam. Nikdo neřekne: „Hm, ten je vážně dobrej!“ Ale to, že o sobě někdo řekne, že je v něčem dobrej, neznamená, že je namachrovanej. V Česku, když o sobě řekne něco pozitivního, hned dostane sodu. Problém je ten, že spousta lidí si to vezme hodně osobně a natolik je to demotivuje, že přestanou dělat i to, co je baví. Anebo se dokonce přestanou věnovat tomu, o čem si dokonce oni sami myslí, že jsou šikovní a úspěšní. To je prostě špatně!
Jeden Americký vědec řekl: „What is the richest place on Earth? It's not Dubai, it's not New York, it‘s not Shanghai! It's graveyard! Because on a graveyard are ideas, that have never been invited. There are thoughts that have never been said!“
Je to něco v tom smyslu, že nejbohatším místem na zemi není Dubaj, není New York, ale hřbitov. Protože na hřbitově jsou myšlenky, který nikdy nikdo neřekl. Tam jsou ty vynálezy, který nikdy nikdo nevynalezl. Jen kvůli tomu, že ten člověk měl strach a neměl tu kuráž, sebevědomí, udělat tu myšlenku nebo zrealizovat to „něco“. A to je neskutečná škoda, protože v životě nebudete litovat toho, co jste udělali, ale toho, co jste neudělali.
Třeba jeden můj kamarád měl moc rád jednu holku, byl do ní zblázněnej. Ale vsugeroval si, že ho ta holčina nebude nikdy chtít, protože je ňouma, má odstátý uši, pro ni nezajímavý blázínek. Po pár letech se potkali a z té holky vylezlo, že ho tenkrát měla ráda a že čekala, až on udělá nějaký krok. Až ji osloví, napíše, někam ji pozve.
A celý ten problém je, že nemáme sebedůvěru. Že si nevěříme v tom, že ty věci bychom měli říct či ty činy, které bychom měli udělat, strašně moc přeceňujeme a dáváme jim vyšší váhu, než sami ve skutečnosti ty činy mají. Tím se lidé připraví o nespočet možností, zážitků a výsledků, které by se mohli stát v jejich životě. Jen proto, že se bojí udělat ten první krok.
Každý zná různé citáty, a když se podle nich bude ještě řídit, bude to úplně skvělý. Sebevědomý není hmotná ani fyzická věc, jako máte třeba výšku nebo barvu vlasů, barvu očí. To je věc, kterou dokážete relativně ovlivnit. Když se nevydaří jedna věc, otevře se tisíc dalších možností.
Podívejte se na to třeba tahle. Za nějakých třeba padesát let budete mrtví. Vaše děti vás samozřejmě ještě vidět budou, protože jste jejich rodič. Jejich děti vás také ještě budou znát, protože budete jejich babička nebo dědeček. Ale jejich děti už pravděpodobně ne. Tam to končí.
Pak o vašem životě nikdy nikdo neřekne ani slovo. Už nikdy nikdo nevysloví vaše jméno. Tak to vaše jedno rozhodnutí, o kterém jste si mysleli, že je tak důležité, vůbec není podstatné. A když ten krok uděláte, zjistíte, že to vážně tak důležité nebylo.
Jediní, koho můžete na tomto světě změnit, jste vy. Vy sami sebe. Nikoho jiného nezměníte. Buďte si vědomi svých pozitiv. Říkejte je nahlas a vykašlete se na ty ostatní lidi, co si o nich myslí. Je to váš život. Jen vy budete určovat, kam ten život půjde a co v něm budete dělat. Ale samozřejmě si buďte stále vědomi, že máte i ta negativa. To je vaše reálné já.
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 4135
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 573
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 422
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1252
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4438
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3137
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2244
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 647
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 7786
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3816
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...