Vypovídání se X.
- Rodičovství
- finduska
- 24.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb co se událo za poslední tři měsíce. Po dlouhé době jsem se rozhodla napsat další deníček. Kde je mé odhodlání psát deníčky každý měsíc? Tipuji, že někde mezi potentovanou plenkou, sporákem, úklidem, hráním si se synem, hraním si s partnerem, srážením se s kamarádkami, nakupováním atd. Momentálně bych mohla ještě přidat vánoční cukroví, výzdobu a bla, bla, bla. Znáte to.
- 1
Postupem času jsem přišla na to,že mé krásné spavé dítko, která skoro vůbec nezlobí, nehodlá být takové pořád 
Jak to, sakryš? Proč mě nikdo proboha neupozornil, že bude mít svou hlavu, že nebude chtít dělat to, co chce zrovna maminka. Vždycky mi vštěpovali, že přání maminky je zákon, lhali mi? Jak to, že když řeknu, miláčku spinkej - maminka musí…(cokoliv), tak zrovna v tu chvíli má prcek velkou tohu si hrát. Proč zrovna ve chvíli, kdy mám konečně hotovo a chci si na moment sednout s knížkou, se radar meho díttěte spustí a pod víčky zablikají ty nejkrásnější oči na světě? 
Nikdo, ale vůbec nikdo neměl tu snahz upozornit mě na to, že být maminkou není o větě: maminka řekla, že to bude takhle. Být maminkou je o větě - synáček chce
Ale zase beru v úvahu, že je mu teprve 7 měsíců - teprve? Proboha, kde je ta doba toho bříška na těle, mého ležení v nemocnici, kdy mě všichni obskakovali a všichni povídali, jen spinkejte, maminko, jen spinkejte Kde je ta doba, kdy jsem si z nemocnice po deseti dnech nesla svůj krásny drobný uzlíček s váhou 2250 gramů? Kde jsou ty doby mé trapné hysterie typu: probohaaa, všechno mu je veliké, co on chuďátko bude nosit? (velikost 56 opravdu nebyla pro prcka, co se narodil s délkou 45cm ).
Kde? Ta doba bych řekla kde je… uložená hluboko v mé paměti, navždycky si budu pamatovat všechno, co se událo kdysi před 7 měsíci. Za tu dobu naše dítko přibralo 6,5 kila a nehorázně rychle se hrabe k 9 kilům a následně k desíti, vyrostlo o 25 cm 
Naučil se smát se, otáčet se, válet sudy a plazit pozpátku. Na lezení a sezení ještě čekáme - nedočkavě. Ačkoliv nám už bylo řečeno, že je opožděný, že by měl už dávno sedět a lozit. Ale naše lékařka řekla, že takové kecy nemám poslouchat, že je naprosto v normě a sestra na rhb řekla to samé. Na rhb chodíme z důvodu mírně propadlého hrudníčku,ale ani na to mu nedala žádné cviky,že to není n ic hrozného.
Každopádně mi prdelka dělá radost a dokáže mě i neuvěřitelně moc rozesmát a zlepšit den. Například včera se překulil z koberečku na lino a začal couvat, u toho se různě vytáčel, aby se vyhnul předmětům, vždycky se koukne dozadu, zjistí pozici a přeručkuje, aby mohl couvat dále Ale on se u toho tak hrozně nádherně řehtal, že jsem se málem poču… smíchy
Matýsek má celkově často výbuchy smíchu. Je to náš smíšek. Nejlepší to bylo u pana doktora na rhb. Mates se na něj hihňal, pan doktor se mu líbil, byl takový vtipný, plácaný No a najednou Matese vzal za nohy a spustil dolů, já lapala po dechu - dítě viselo hlavou dolů, ale pozor, Matýsek vybouchnul smíchy, rozhazoval rukama a děsná prča. Pan doktor prohlásil, že to v životě neviděl Poté, co položil Matýska zpět, se on nemohl obdivným pohledem vynadívat na pana doktora, točil se jak vrtule, jenom aby na něj mohl vidět
Je to prostě moje zlatíčko, děla nám jenom radost, jen by mohl pochopit větu: Maminka potřebuje - uklidit, dát prádlo do pračky, uvařit… atd.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Nějak se v tom vidím. A holčičky taky milujou, když je tatínek vezme za nožičky a jsou hlavičkou dolů.
A i nás rehabiliační ujistila v 6 měsících a něco je na lezení a sedání čas, klidně do 8 měsíce nebo déle a není to znak nějaké vady. Takźe dál vesele a díky za prima deníček. 
