Výsměch osudu?
Vypsat se je někdy jednodušší než o něčem mluvit. Před pěti lety, 23. 8. 2008, jsme se (s tehdy přítelem) vzali a rozhodli se založit rodinu. Nespěchali jsme.
Další rok začátkem léta jsme se domluvili, že to „zakládání“ trochu odložíme a provedeme úpravy na našem domečku. A ejhle, asi za dva týdny nepřišla očekávaná menstruace a následovaly dvě čárky na testu. V první chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet nebo se radovat. Během následujících dní úplně převládla radost a začalo těšení se na přírůstek.
Na prvním vyšetření ještě nebyla vidět srdeční akce, zato na druhém v 8. týdnu už srdíčko bušilo jako o závod. Hned jsme to jeli oznámit oběma rodičům, vždyť to také mělo být jejich první vnouče! Byla jsem objednaná na kontrolu ve 12. Týdnu, a aby mi to vše rychle uteklo, začala jsem plánovat a pokukovat po miminkovských věcech.
Někdy v 10. nebo 11. tt jsem však lehce zakrvácela – všichni říkali, že se to občas stává, tak jsem to neřešila, vždyť to bylo jenom jednou a krátce. Krvácení se však vrátilo a ve větší intenzitě, a tak mě manžel vezl na pohotovost. Tam mi lékař oznámil, že nevidí srdeční akci a musím co nejdříve na vyčištění dělohy. Druhý den ráno, 23. 8. 2009, v den našeho ročního výročí jsem tedy jako „dárek“ dostala kyretáž.
O nové miminko jsme se nesnažili, začali jsme oba studovat VŠ a rekonstruovali domek. Pak přišly úsporné balíčky a snižování platů a naše osobní finanční krize. Manželova sestra čekala dvojčata a já jsem se těšila na svoji úlohu hodné tetičky. Začátkem roku 2012 se finanční problémy ještě zhoršily, a proto jsme se rozhodli prodat dům. Do toho jsme se měli v práci stěhovat z malých útulných kanceláří do supermoderních openspace a zkouškové období ve škole, rozbité auto a samé další smůly, noc se nedařilo. Zjednodušeně spousty a spousty stresu. S manželem jsme se často hádali a já jsem začala uvažovat, jestli má cenu náš vztah dál udržovat.
Byla jsem z toho všeho unavená, málo jsem jedla a bylo mi zle. Mezitím se mé švagrové narodila krásná zdravá dvojčátka! Zpozdila se mi menstruace, a když už dorazila, bylo to jen špinění, které neustávalo, týden, dva až mě manžel donutil dojít si ke gynekoložce. Šla jsem tam s tím, jestli nemám nějaký zánět. No a ze zánětu se vyklubalo miminko, v 9. tt! Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť jsme se chránili!
Nastalo nejkrásnější období mého života. S manželem nám to začalo zase fungovat jako na začátku. Týdny utíkaly, všechna vyšetření byla naprosto v pořádku. Snažila jsem se dělat všechno správně, aby se malá měla jako v bavlnce. Dávali jsme dohromady výbavičku a vše potřebné. Ač jsme měli termín 8. 2. 2013, neskutečně jsem se těšila na Vánoce. Všechno jsem vyzdobila, napekla cukroví a představovala si, jaké budou ty další Vánoce, už s naší malou slečnou.
19. 12. (33. tt) ráno bolesti. Asi poslíčci, myslela jsem si. Jenže poslíčci se zhoršovali a kolem 11. hod už jsem si volala sanitku. Rychle jsem zabalila vše potřebné do porodnice, pro sebe i mimi. Cesta byla nekonečná. Na vyšetřovně spousta lidí, ani nevím, kdo byl kdo. Každý se na něco ptal.
Dlouhá kontrola ultrazvukem a slova doktorky: „Je tam asystolie, zavolejte primáře“. Ten se jen běžně podíval a prohlásil: „Je mi líto, ale miminko je mrtvé“, a pak že musíme počkat na porod. Volala jsem manželovi, aby za mnou přijel, ale nedokázala jsem mu to říct. Musela sestřička z porodního. Ač jsem na něm poznala, jak moc ho to zdrtilo, nedal na sobě nic znát. On, sestřička a paní doktorka, co mě rodila, mi byli velkou oporou během porodu a dělali vše pro to, aby porod proběhl rychle a abych nemusela vidět to bezvládné tělíčko.
Vždycky jsem si myslela, že Ježíšek dává, ale on zřejmě i bere. V jednom okamžiku se mi život obrátil úplně naruby. Proč?
Teď, v šestinedělí, se snažím dát se dohromady a hned, co to půjde, se chceme pokusit znovu. Napotřetí už to přeci musí vyjít, ne?
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 503
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 395
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 738
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1396
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 253
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1288
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1051
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 786
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1494
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 710
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
drzte se!
… drž se… pevné nervy… a dobré myšlenky… snad ta 13ctka pro vás dva bude šťastná… 
Každopádně přeju hodně štěstí a do třetice to už musí vyjít (taky se na to spoléhám).
Je to smutné, když se stane taková věc. Je mi to líto a přeji brzké zadaření 
). Po její smrti jsem si ty deníčky vzala, prokousala jsem se jimi, x-vět znám úplně nazpaměť, je to, jako kdyby to psala pro mě. Kdykoliv chci být „s ní“, tak si ty deníčky vezmu a čtu si je, jsem vděčná za každý její postřeh a slovo, které si napsala…
Přeji hodně sil a do třetice vše dobré. 
