Výsměch osudu?
Vypsat se je někdy jednodušší než o něčem mluvit. Před pěti lety, 23. 8. 2008, jsme se (s tehdy přítelem) vzali a rozhodli se založit rodinu. Nespěchali jsme.
Další rok začátkem léta jsme se domluvili, že to „zakládání“ trochu odložíme a provedeme úpravy na našem domečku. A ejhle, asi za dva týdny nepřišla očekávaná menstruace a následovaly dvě čárky na testu. V první chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet nebo se radovat. Během následujících dní úplně převládla radost a začalo těšení se na přírůstek.
Na prvním vyšetření ještě nebyla vidět srdeční akce, zato na druhém v 8. týdnu už srdíčko bušilo jako o závod. Hned jsme to jeli oznámit oběma rodičům, vždyť to také mělo být jejich první vnouče! Byla jsem objednaná na kontrolu ve 12. Týdnu, a aby mi to vše rychle uteklo, začala jsem plánovat a pokukovat po miminkovských věcech.
Někdy v 10. nebo 11. tt jsem však lehce zakrvácela – všichni říkali, že se to občas stává, tak jsem to neřešila, vždyť to bylo jenom jednou a krátce. Krvácení se však vrátilo a ve větší intenzitě, a tak mě manžel vezl na pohotovost. Tam mi lékař oznámil, že nevidí srdeční akci a musím co nejdříve na vyčištění dělohy. Druhý den ráno, 23. 8. 2009, v den našeho ročního výročí jsem tedy jako „dárek“ dostala kyretáž.
O nové miminko jsme se nesnažili, začali jsme oba studovat VŠ a rekonstruovali domek. Pak přišly úsporné balíčky a snižování platů a naše osobní finanční krize. Manželova sestra čekala dvojčata a já jsem se těšila na svoji úlohu hodné tetičky. Začátkem roku 2012 se finanční problémy ještě zhoršily, a proto jsme se rozhodli prodat dům. Do toho jsme se měli v práci stěhovat z malých útulných kanceláří do supermoderních openspace a zkouškové období ve škole, rozbité auto a samé další smůly, noc se nedařilo. Zjednodušeně spousty a spousty stresu. S manželem jsme se často hádali a já jsem začala uvažovat, jestli má cenu náš vztah dál udržovat.
Byla jsem z toho všeho unavená, málo jsem jedla a bylo mi zle. Mezitím se mé švagrové narodila krásná zdravá dvojčátka! Zpozdila se mi menstruace, a když už dorazila, bylo to jen špinění, které neustávalo, týden, dva až mě manžel donutil dojít si ke gynekoložce. Šla jsem tam s tím, jestli nemám nějaký zánět. No a ze zánětu se vyklubalo miminko, v 9. tt! Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť jsme se chránili!
Nastalo nejkrásnější období mého života. S manželem nám to začalo zase fungovat jako na začátku. Týdny utíkaly, všechna vyšetření byla naprosto v pořádku. Snažila jsem se dělat všechno správně, aby se malá měla jako v bavlnce. Dávali jsme dohromady výbavičku a vše potřebné. Ač jsme měli termín 8. 2. 2013, neskutečně jsem se těšila na Vánoce. Všechno jsem vyzdobila, napekla cukroví a představovala si, jaké budou ty další Vánoce, už s naší malou slečnou.
19. 12. (33. tt) ráno bolesti. Asi poslíčci, myslela jsem si. Jenže poslíčci se zhoršovali a kolem 11. hod už jsem si volala sanitku. Rychle jsem zabalila vše potřebné do porodnice, pro sebe i mimi. Cesta byla nekonečná. Na vyšetřovně spousta lidí, ani nevím, kdo byl kdo. Každý se na něco ptal.
Dlouhá kontrola ultrazvukem a slova doktorky: „Je tam asystolie, zavolejte primáře“. Ten se jen běžně podíval a prohlásil: „Je mi líto, ale miminko je mrtvé“, a pak že musíme počkat na porod. Volala jsem manželovi, aby za mnou přijel, ale nedokázala jsem mu to říct. Musela sestřička z porodního. Ač jsem na něm poznala, jak moc ho to zdrtilo, nedal na sobě nic znát. On, sestřička a paní doktorka, co mě rodila, mi byli velkou oporou během porodu a dělali vše pro to, aby porod proběhl rychle a abych nemusela vidět to bezvládné tělíčko.
Vždycky jsem si myslela, že Ježíšek dává, ale on zřejmě i bere. V jednom okamžiku se mi život obrátil úplně naruby. Proč?
Teď, v šestinedělí, se snažím dát se dohromady a hned, co to půjde, se chceme pokusit znovu. Napotřetí už to přeci musí vyjít, ne?
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 1813
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 2438
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 1807
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 2109
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1076
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1395
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1467
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1208
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 957
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4127
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
drzte se!
… drž se… pevné nervy… a dobré myšlenky… snad ta 13ctka pro vás dva bude šťastná… 
Každopádně přeju hodně štěstí a do třetice to už musí vyjít (taky se na to spoléhám).
Je to smutné, když se stane taková věc. Je mi to líto a přeji brzké zadaření 
). Po její smrti jsem si ty deníčky vzala, prokousala jsem se jimi, x-vět znám úplně nazpaměť, je to, jako kdyby to psala pro mě. Kdykoliv chci být „s ní“, tak si ty deníčky vezmu a čtu si je, jsem vděčná za každý její postřeh a slovo, které si napsala…
Přeji hodně sil a do třetice vše dobré. 
