Výsměch osudu?
Vypsat se je někdy jednodušší než o něčem mluvit. Před pěti lety, 23. 8. 2008, jsme se (s tehdy přítelem) vzali a rozhodli se založit rodinu. Nespěchali jsme.
Další rok začátkem léta jsme se domluvili, že to „zakládání“ trochu odložíme a provedeme úpravy na našem domečku. A ejhle, asi za dva týdny nepřišla očekávaná menstruace a následovaly dvě čárky na testu. V první chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet nebo se radovat. Během následujících dní úplně převládla radost a začalo těšení se na přírůstek.
Na prvním vyšetření ještě nebyla vidět srdeční akce, zato na druhém v 8. týdnu už srdíčko bušilo jako o závod. Hned jsme to jeli oznámit oběma rodičům, vždyť to také mělo být jejich první vnouče! Byla jsem objednaná na kontrolu ve 12. Týdnu, a aby mi to vše rychle uteklo, začala jsem plánovat a pokukovat po miminkovských věcech.
Někdy v 10. nebo 11. tt jsem však lehce zakrvácela – všichni říkali, že se to občas stává, tak jsem to neřešila, vždyť to bylo jenom jednou a krátce. Krvácení se však vrátilo a ve větší intenzitě, a tak mě manžel vezl na pohotovost. Tam mi lékař oznámil, že nevidí srdeční akci a musím co nejdříve na vyčištění dělohy. Druhý den ráno, 23. 8. 2009, v den našeho ročního výročí jsem tedy jako „dárek“ dostala kyretáž.
O nové miminko jsme se nesnažili, začali jsme oba studovat VŠ a rekonstruovali domek. Pak přišly úsporné balíčky a snižování platů a naše osobní finanční krize. Manželova sestra čekala dvojčata a já jsem se těšila na svoji úlohu hodné tetičky. Začátkem roku 2012 se finanční problémy ještě zhoršily, a proto jsme se rozhodli prodat dům. Do toho jsme se měli v práci stěhovat z malých útulných kanceláří do supermoderních openspace a zkouškové období ve škole, rozbité auto a samé další smůly, noc se nedařilo. Zjednodušeně spousty a spousty stresu. S manželem jsme se často hádali a já jsem začala uvažovat, jestli má cenu náš vztah dál udržovat.
Byla jsem z toho všeho unavená, málo jsem jedla a bylo mi zle. Mezitím se mé švagrové narodila krásná zdravá dvojčátka! Zpozdila se mi menstruace, a když už dorazila, bylo to jen špinění, které neustávalo, týden, dva až mě manžel donutil dojít si ke gynekoložce. Šla jsem tam s tím, jestli nemám nějaký zánět. No a ze zánětu se vyklubalo miminko, v 9. tt! Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť jsme se chránili!
Nastalo nejkrásnější období mého života. S manželem nám to začalo zase fungovat jako na začátku. Týdny utíkaly, všechna vyšetření byla naprosto v pořádku. Snažila jsem se dělat všechno správně, aby se malá měla jako v bavlnce. Dávali jsme dohromady výbavičku a vše potřebné. Ač jsme měli termín 8. 2. 2013, neskutečně jsem se těšila na Vánoce. Všechno jsem vyzdobila, napekla cukroví a představovala si, jaké budou ty další Vánoce, už s naší malou slečnou.
19. 12. (33. tt) ráno bolesti. Asi poslíčci, myslela jsem si. Jenže poslíčci se zhoršovali a kolem 11. hod už jsem si volala sanitku. Rychle jsem zabalila vše potřebné do porodnice, pro sebe i mimi. Cesta byla nekonečná. Na vyšetřovně spousta lidí, ani nevím, kdo byl kdo. Každý se na něco ptal.
Dlouhá kontrola ultrazvukem a slova doktorky: „Je tam asystolie, zavolejte primáře“. Ten se jen běžně podíval a prohlásil: „Je mi líto, ale miminko je mrtvé“, a pak že musíme počkat na porod. Volala jsem manželovi, aby za mnou přijel, ale nedokázala jsem mu to říct. Musela sestřička z porodního. Ač jsem na něm poznala, jak moc ho to zdrtilo, nedal na sobě nic znát. On, sestřička a paní doktorka, co mě rodila, mi byli velkou oporou během porodu a dělali vše pro to, aby porod proběhl rychle a abych nemusela vidět to bezvládné tělíčko.
Vždycky jsem si myslela, že Ježíšek dává, ale on zřejmě i bere. V jednom okamžiku se mi život obrátil úplně naruby. Proč?
Teď, v šestinedělí, se snažím dát se dohromady a hned, co to půjde, se chceme pokusit znovu. Napotřetí už to přeci musí vyjít, ne?
Přečtěte si také
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 1908
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 1907
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 3381
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 1553
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 9662
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 4785
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 9385
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 6986
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 4129
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 31527
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...
drzte se!
… drž se… pevné nervy… a dobré myšlenky… snad ta 13ctka pro vás dva bude šťastná… 
Každopádně přeju hodně štěstí a do třetice to už musí vyjít (taky se na to spoléhám).
Je to smutné, když se stane taková věc. Je mi to líto a přeji brzké zadaření 
). Po její smrti jsem si ty deníčky vzala, prokousala jsem se jimi, x-vět znám úplně nazpaměť, je to, jako kdyby to psala pro mě. Kdykoliv chci být „s ní“, tak si ty deníčky vezmu a čtu si je, jsem vděčná za každý její postřeh a slovo, které si napsala…
Přeji hodně sil a do třetice vše dobré. 
