Výsměch osudu?
Vypsat se je někdy jednodušší než o něčem mluvit. Před pěti lety, 23. 8. 2008, jsme se (s tehdy přítelem) vzali a rozhodli se založit rodinu. Nespěchali jsme.
Další rok začátkem léta jsme se domluvili, že to „zakládání“ trochu odložíme a provedeme úpravy na našem domečku. A ejhle, asi za dva týdny nepřišla očekávaná menstruace a následovaly dvě čárky na testu. V první chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet nebo se radovat. Během následujících dní úplně převládla radost a začalo těšení se na přírůstek.
Na prvním vyšetření ještě nebyla vidět srdeční akce, zato na druhém v 8. týdnu už srdíčko bušilo jako o závod. Hned jsme to jeli oznámit oběma rodičům, vždyť to také mělo být jejich první vnouče! Byla jsem objednaná na kontrolu ve 12. Týdnu, a aby mi to vše rychle uteklo, začala jsem plánovat a pokukovat po miminkovských věcech.
Někdy v 10. nebo 11. tt jsem však lehce zakrvácela – všichni říkali, že se to občas stává, tak jsem to neřešila, vždyť to bylo jenom jednou a krátce. Krvácení se však vrátilo a ve větší intenzitě, a tak mě manžel vezl na pohotovost. Tam mi lékař oznámil, že nevidí srdeční akci a musím co nejdříve na vyčištění dělohy. Druhý den ráno, 23. 8. 2009, v den našeho ročního výročí jsem tedy jako „dárek“ dostala kyretáž.
O nové miminko jsme se nesnažili, začali jsme oba studovat VŠ a rekonstruovali domek. Pak přišly úsporné balíčky a snižování platů a naše osobní finanční krize. Manželova sestra čekala dvojčata a já jsem se těšila na svoji úlohu hodné tetičky. Začátkem roku 2012 se finanční problémy ještě zhoršily, a proto jsme se rozhodli prodat dům. Do toho jsme se měli v práci stěhovat z malých útulných kanceláří do supermoderních openspace a zkouškové období ve škole, rozbité auto a samé další smůly, noc se nedařilo. Zjednodušeně spousty a spousty stresu. S manželem jsme se často hádali a já jsem začala uvažovat, jestli má cenu náš vztah dál udržovat.
Byla jsem z toho všeho unavená, málo jsem jedla a bylo mi zle. Mezitím se mé švagrové narodila krásná zdravá dvojčátka! Zpozdila se mi menstruace, a když už dorazila, bylo to jen špinění, které neustávalo, týden, dva až mě manžel donutil dojít si ke gynekoložce. Šla jsem tam s tím, jestli nemám nějaký zánět. No a ze zánětu se vyklubalo miminko, v 9. tt! Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť jsme se chránili!
Nastalo nejkrásnější období mého života. S manželem nám to začalo zase fungovat jako na začátku. Týdny utíkaly, všechna vyšetření byla naprosto v pořádku. Snažila jsem se dělat všechno správně, aby se malá měla jako v bavlnce. Dávali jsme dohromady výbavičku a vše potřebné. Ač jsme měli termín 8. 2. 2013, neskutečně jsem se těšila na Vánoce. Všechno jsem vyzdobila, napekla cukroví a představovala si, jaké budou ty další Vánoce, už s naší malou slečnou.
19. 12. (33. tt) ráno bolesti. Asi poslíčci, myslela jsem si. Jenže poslíčci se zhoršovali a kolem 11. hod už jsem si volala sanitku. Rychle jsem zabalila vše potřebné do porodnice, pro sebe i mimi. Cesta byla nekonečná. Na vyšetřovně spousta lidí, ani nevím, kdo byl kdo. Každý se na něco ptal.
Dlouhá kontrola ultrazvukem a slova doktorky: „Je tam asystolie, zavolejte primáře“. Ten se jen běžně podíval a prohlásil: „Je mi líto, ale miminko je mrtvé“, a pak že musíme počkat na porod. Volala jsem manželovi, aby za mnou přijel, ale nedokázala jsem mu to říct. Musela sestřička z porodního. Ač jsem na něm poznala, jak moc ho to zdrtilo, nedal na sobě nic znát. On, sestřička a paní doktorka, co mě rodila, mi byli velkou oporou během porodu a dělali vše pro to, aby porod proběhl rychle a abych nemusela vidět to bezvládné tělíčko.
Vždycky jsem si myslela, že Ježíšek dává, ale on zřejmě i bere. V jednom okamžiku se mi život obrátil úplně naruby. Proč?
Teď, v šestinedělí, se snažím dát se dohromady a hned, co to půjde, se chceme pokusit znovu. Napotřetí už to přeci musí vyjít, ne?
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1815
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1231
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 931
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 668
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 780
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2869
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2279
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1546
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1810
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1273
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
drzte se!
… drž se… pevné nervy… a dobré myšlenky… snad ta 13ctka pro vás dva bude šťastná… 
Každopádně přeju hodně štěstí a do třetice to už musí vyjít (taky se na to spoléhám).
Je to smutné, když se stane taková věc. Je mi to líto a přeji brzké zadaření 
). Po její smrti jsem si ty deníčky vzala, prokousala jsem se jimi, x-vět znám úplně nazpaměť, je to, jako kdyby to psala pro mě. Kdykoliv chci být „s ní“, tak si ty deníčky vezmu a čtu si je, jsem vděčná za každý její postřeh a slovo, které si napsala…
Přeji hodně sil a do třetice vše dobré. 
