Výsměch osudu?
Vypsat se je někdy jednodušší než o něčem mluvit. Před pěti lety, 23. 8. 2008, jsme se (s tehdy přítelem) vzali a rozhodli se založit rodinu. Nespěchali jsme.
Další rok začátkem léta jsme se domluvili, že to „zakládání“ trochu odložíme a provedeme úpravy na našem domečku. A ejhle, asi za dva týdny nepřišla očekávaná menstruace a následovaly dvě čárky na testu. V první chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet nebo se radovat. Během následujících dní úplně převládla radost a začalo těšení se na přírůstek.
Na prvním vyšetření ještě nebyla vidět srdeční akce, zato na druhém v 8. týdnu už srdíčko bušilo jako o závod. Hned jsme to jeli oznámit oběma rodičům, vždyť to také mělo být jejich první vnouče! Byla jsem objednaná na kontrolu ve 12. Týdnu, a aby mi to vše rychle uteklo, začala jsem plánovat a pokukovat po miminkovských věcech.
Někdy v 10. nebo 11. tt jsem však lehce zakrvácela – všichni říkali, že se to občas stává, tak jsem to neřešila, vždyť to bylo jenom jednou a krátce. Krvácení se však vrátilo a ve větší intenzitě, a tak mě manžel vezl na pohotovost. Tam mi lékař oznámil, že nevidí srdeční akci a musím co nejdříve na vyčištění dělohy. Druhý den ráno, 23. 8. 2009, v den našeho ročního výročí jsem tedy jako „dárek“ dostala kyretáž.
O nové miminko jsme se nesnažili, začali jsme oba studovat VŠ a rekonstruovali domek. Pak přišly úsporné balíčky a snižování platů a naše osobní finanční krize. Manželova sestra čekala dvojčata a já jsem se těšila na svoji úlohu hodné tetičky. Začátkem roku 2012 se finanční problémy ještě zhoršily, a proto jsme se rozhodli prodat dům. Do toho jsme se měli v práci stěhovat z malých útulných kanceláří do supermoderních openspace a zkouškové období ve škole, rozbité auto a samé další smůly, noc se nedařilo. Zjednodušeně spousty a spousty stresu. S manželem jsme se často hádali a já jsem začala uvažovat, jestli má cenu náš vztah dál udržovat.
Byla jsem z toho všeho unavená, málo jsem jedla a bylo mi zle. Mezitím se mé švagrové narodila krásná zdravá dvojčátka! Zpozdila se mi menstruace, a když už dorazila, bylo to jen špinění, které neustávalo, týden, dva až mě manžel donutil dojít si ke gynekoložce. Šla jsem tam s tím, jestli nemám nějaký zánět. No a ze zánětu se vyklubalo miminko, v 9. tt! Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť jsme se chránili!
Nastalo nejkrásnější období mého života. S manželem nám to začalo zase fungovat jako na začátku. Týdny utíkaly, všechna vyšetření byla naprosto v pořádku. Snažila jsem se dělat všechno správně, aby se malá měla jako v bavlnce. Dávali jsme dohromady výbavičku a vše potřebné. Ač jsme měli termín 8. 2. 2013, neskutečně jsem se těšila na Vánoce. Všechno jsem vyzdobila, napekla cukroví a představovala si, jaké budou ty další Vánoce, už s naší malou slečnou.
19. 12. (33. tt) ráno bolesti. Asi poslíčci, myslela jsem si. Jenže poslíčci se zhoršovali a kolem 11. hod už jsem si volala sanitku. Rychle jsem zabalila vše potřebné do porodnice, pro sebe i mimi. Cesta byla nekonečná. Na vyšetřovně spousta lidí, ani nevím, kdo byl kdo. Každý se na něco ptal.
Dlouhá kontrola ultrazvukem a slova doktorky: „Je tam asystolie, zavolejte primáře“. Ten se jen běžně podíval a prohlásil: „Je mi líto, ale miminko je mrtvé“, a pak že musíme počkat na porod. Volala jsem manželovi, aby za mnou přijel, ale nedokázala jsem mu to říct. Musela sestřička z porodního. Ač jsem na něm poznala, jak moc ho to zdrtilo, nedal na sobě nic znát. On, sestřička a paní doktorka, co mě rodila, mi byli velkou oporou během porodu a dělali vše pro to, aby porod proběhl rychle a abych nemusela vidět to bezvládné tělíčko.
Vždycky jsem si myslela, že Ježíšek dává, ale on zřejmě i bere. V jednom okamžiku se mi život obrátil úplně naruby. Proč?
Teď, v šestinedělí, se snažím dát se dohromady a hned, co to půjde, se chceme pokusit znovu. Napotřetí už to přeci musí vyjít, ne?
Přečtěte si také
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 1267
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 2515
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 1259
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 724
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 726
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 2230
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1612
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 1170
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 922
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 1080
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
drzte se!
… drž se… pevné nervy… a dobré myšlenky… snad ta 13ctka pro vás dva bude šťastná… 
Každopádně přeju hodně štěstí a do třetice to už musí vyjít (taky se na to spoléhám).
Je to smutné, když se stane taková věc. Je mi to líto a přeji brzké zadaření 
). Po její smrti jsem si ty deníčky vzala, prokousala jsem se jimi, x-vět znám úplně nazpaměť, je to, jako kdyby to psala pro mě. Kdykoliv chci být „s ní“, tak si ty deníčky vezmu a čtu si je, jsem vděčná za každý její postřeh a slovo, které si napsala…
Přeji hodně sil a do třetice vše dobré. 
