Vysněná láska
Nevím, jak začít. Chtěla bych se s vámi podělit o zážitky ze svého života, o partnerských vztazích, o dětech. Je mi 39 let a mám za sebou dva rozvody. Když mi bylo 19 let, vzala jsem si psychopata, ale dodnes dost dobře nevím proč. Snad proto, že jsem neuměla říct ne, nebo že mi mamča řekla, ať si ho neberu a já si přece nenechám do ničeho mluvit.
Za chvíli jsem zjistila, že mamča měla pravdu a já po dvou měsících od manžela odešla. Naštěstí, kromě psychické újmy, zůstalo první manželství bez následků. Až na to, že mě první manžel vyděsil při představě, že bych s takovým člověkem měla dítě. A tak při výběru dalšího chlapa jsem se zaměřovala hlavně na to, aby byl jednou hodný otec. To se mi celkem povedlo, druhý manžel byl hodný a pracovitý. Narodily se nám spolu dvě holčičky, ale bohužel ani tohle manželství mi nevydrželo.
Nechci tady líčit detaily toho,proč manželství zkrachovalo, měli jsme na tom určitě podíl viny oba dva, ale ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, najednou to dál nešlo. Byla jsem z toho tak zoufalá, že když jsem jednou jela autem, chtěla jsem to napálit do stromu, protože jsem se nechtěla rozvést, abych dětem nerozbila rodinu. V tu chvíli mi došlo, že bych tu rodinu svojí smrtí taky rozbila a že rozvod přece neznamená, že musí přijít holky o rodiče. Tak jsem to doma rozsekla a chtěla zkusit žít s manželem chvíli odděleně, jestli třeba nezjistíme, že bez sebe nemůžem žít. Ale happyend se nekonal.
Po odchodu manžela se mi hrozně ulevilo. Holkám bylo 9 a 12 a jelikož táta bydlel kousek do nás, tak ho mohly vidět skoro kdykoliv. Samozřejmě, že to pro ně snadné nebylo a dodnes mi to je moc líto, že jsem jim tohle způsobila, ale vím, že to opravdu jinak nešlo. Já jsem byla z chlapů zklamaná, ale moc jsem toužila po lásce a tak jsem brzy začala hledat někoho přes internet. Ještě předtím jsem si ale psala s kamarádem, se kterým jsem se seznámila v době svojí manželské krize a který bydlel celkem daleko, tak jsme se setkali jen jednou. I když jsem si v tu chvíli, kdy jsem ho viděla poprvé, řekla, že to je „on“, brzy mě to přešlo, protože pro nás vidina společné budoucnosti v tu chvíli neexistovala.
No a tak jsem se po rozpadu manželství seznamovala přes internet a čím dál víc jsem se děsila toho, že nejsem normální, když mi každý kluk na inzerát připadá nenormální. Pár lásek sice bylo, ale jen takové chvilkové, nic silného. Pak jsem jednou o prázdninách jela na výlet ke svému kamarádovi s holkama, on nás vzal na pár výletů po okolí a od té doby jsme se jednou za 14 dní o víkendech navštěvovali. Oba dva jsme k sobě přistupovali hodně opatrně, po zkušenostech, co jsme oba měli, jsme si jeden druhýho nechtěli pustit k tělu, ale pomaličku jsme prolomovali bariéry. Bylo to i bolestivé, několikrát jsme se chtěli rozejít, ale nakonec jsme začali mluvit o společném životě.
Domluvili jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně, ale pak dlouho otálel, až jsem náš vztah chtěla minulé léto ukončit, protože jsem se jen trápila tím věčným loučením. V tu chvíli se přítel rozhoupal a začal se pomalu stěhovat a ke konci roku dal výpověď. Od ledna bydlí se mnou a s holkama a docela dobře se spolu snáší. Navíc spolu čekáme miminko a přestože mám trochu strach kvůli svému věku, tak jsem moc šťastná. Čekám chlapečka a všichni se na něj moc těšíme, dokonce už i moje holky, které jsou momentálně obě v pubertě, takže mi občas dají zabrat. Víc než těhotenství ![]()
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 3697
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 2241
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 6271
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 6143
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1524
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 5380
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1589
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 714
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1811
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1485
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...