Vysněná Šarlota
- Porod
- Senci
- 25.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla sobota, poslední teplý víkend v roce. Čtyři dny do termínu porodu. Dodělávali jsme bourání vstupu u našeho domu. Já jsem si ještě vyplela zahrádku před domem, na kterou jsem se chystala už dlouho. Když se začalo stmívat, práce byla hotova a ostatní pracanti, co nám pomáhali, odjeli domů. Šli jsme se domů a smyli ze sebe prach a špínu z celého dne. A začali našeho syna připravovat na spaní.
Jako už zkušená rodička jsem se porodu trochu bála, protože jsem věděla, do jaké bolesti jdu. Také jsem ale věděla, co chci a co ne. Napsala jsem si porodní plán, kde jsem měla svá přání: např. nechci píchnout vodu, nechci žádnou medikaci, chci bonding, nenastřihávat atd. Byla jsem už měsíc hlídaná v rizikové poradně, protože malá byla menší, než měla být a hrozili mi, že pokud do termínu neporodím, tak mi porod vyvolají, což jsem nechtěla.
Zpátky k našemu příběhu. Manžel mi povídá, že by dnes nechtěl jet do porodnice, protože je úplně vyřízený. Ta naše malá potvůrka ho asi slyšela. Chvíli na to cítím mokro mezi nohama. Říkám manželovi, že mi asi praskla voda. Bylo 18:45. Když si stoupnu a voda mi teče i po nohách, je mi jasné, že už je to tady.
Jelikož příroda a tělo ženy ví, co má dělat, šla jsem na záchod a začala jsem se čistit. Ještě jsem nechala trochu plodové vody vytéct na intimku, abych ji měla do porodnice pro test. Mezi běháním na wc jsem si vyfénovala hlavu, dobalovala věci a oblékala se. Manžel mezi tím zavolal babičce, aby přijela pohlídat malého.
Babička přijela a ve dveřích jsme si jen vyměnili informace a my jeli. V autě mi začaly kontrakce, jedna byla v pohodě a jedna byla tedy dost hustá, šla mi až do zad a pěkně bolela. Říkala jsem si: „No, to to pěkně začíná.“
Porodnici máme jen pět minut od domu, takže jsme tam byli hned. Do porodnice jsme dorazili 19:45. Dole jsme zazvonili a šli k výtahu, kde jsme potkali našeho kamaráda, kterému se narodil syn a zrovna odcházel. Trochu jsme se s ním zakecali. Sestra už si myslela, že jsme se ztratili.
No a znáte to, papíry. Manžela poslali na chvíli pryč, než vyplníme papíry. Říkám sestrám, že mi praskla voda, a tak po mě chtěla vložku, nabízím jí intimku, kterou jsem doma použila, ale ona po mně chtěla vložku, co mám na sobě. Polije ji a vložka nezmodrá, tak si tedy ode mne vezme intimku a ta už je jasně modrá.
Posadili mě na monitor a nechali podepsat snad milion papírů. Mezitím jsem si prodýchala dvě kontrakce, které zas bolely jak čert. Sestra odešla a řekla mi, ať chvíli počkám, že přijde doktorka vyšetřit mě. Chodila jsem sem a tam a prodýchávala si další kontrakci, když v tom cítím dole tlak.
Volám na sestru a říkám jí, že už dole cítím tlak, ta mě hned žene na kozu. Když do mě sáhne, říká, že branka už je zašlá, no rodíme. Pomáhá mi z kozy dolů a žene mě na porodní sál. Jdou pro manžela, aby se převlékl. Sestra mi pomáhá na křeslo a dává mě na bok, aby dorotovala hlavička a ještě mi připíná monitor, což mi přijde zbytečné, ale nebráním se.
Manžel přichází a diví se, jak to jde rychle. Já si lehám na záda a cítím další kontrakci, s kterou už jde malá ven. Jen mi hlavou bleskne, že asi bych měla trochu zatlačit, a tak zatlačím a malá je venku.
Sestra jen křičí na ostatní, že rodíme, a chytá malou. Bylo 20:24. Ostatní přibíhají a pomáhají. Koukám dolů na to naše miminko a dojde mi, že nevím, jestli je to holčička nebo chlapec, a tak se sestry ptám, ona jen rozevírá nožky a já vidím, že je to naše vytoužená holčička Šarlota. Měla krátký pupečník, tak jsem chvilku čekala, než jí přestřihnou šňůru a pak už byla celá jen moje. Byla jsem zcela bez poranění. Malá se narodila s váhou 2640 g a 46 cm.
Ještě na sále se přisála k prsu a trochu se napila.
Porod byl krásný, kojení nám také vyšlo (syn byl na umělém mléku), ale o čem mi nikdo neřekl, je, že stahování dělohy po druhém dítěti bolí a prý s každým další porodem to bolí víc a víc. No není to nic příjemného, ale pro ty naše drobečky co bychom nevydrželi, že?
Nejsem žádná spisovatelka a ani gramatika mi nejde na jedničku, jen jsem vám chtěla napsat svůj porod a znovu si ho připomenout. Děkuji vám za chvilku, kterou jste strávili nad mým deníkem.
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2008
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 719
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2623
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 931
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1201
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3839
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4137
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3830
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5501
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 1020
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
taky me to ted u druheho pekelne bolelo hlavne pri kojeni a to jsem se jaksi nemohla hnout, tak jsem okusovala polstar jako v kontrakci.
zavinování dělohy můžu taky potvrdit, teď napočtvrté jsem měla pocit, že u každého kojení rodím a bála se, že malou upustím 
naštětí mi dávali nějaké kapky na rychlejší zavinutí, tak to trvalo ‚jen‘ skoro týden
uvidíme do třetice 
Potvrzuji to s tim zavinovanim delohy. Mne ted do tretice ta bolest uplne paralyzovala, ze jsem musela dite odlozit a jit se vyzvracet. Poprve, co jsem po porodu skemrala o leky na bolest.