Vysněná Šarlota
- Porod
- Senci
- 25.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla sobota, poslední teplý víkend v roce. Čtyři dny do termínu porodu. Dodělávali jsme bourání vstupu u našeho domu. Já jsem si ještě vyplela zahrádku před domem, na kterou jsem se chystala už dlouho. Když se začalo stmívat, práce byla hotova a ostatní pracanti, co nám pomáhali, odjeli domů. Šli jsme se domů a smyli ze sebe prach a špínu z celého dne. A začali našeho syna připravovat na spaní.
Jako už zkušená rodička jsem se porodu trochu bála, protože jsem věděla, do jaké bolesti jdu. Také jsem ale věděla, co chci a co ne. Napsala jsem si porodní plán, kde jsem měla svá přání: např. nechci píchnout vodu, nechci žádnou medikaci, chci bonding, nenastřihávat atd. Byla jsem už měsíc hlídaná v rizikové poradně, protože malá byla menší, než měla být a hrozili mi, že pokud do termínu neporodím, tak mi porod vyvolají, což jsem nechtěla.
Zpátky k našemu příběhu. Manžel mi povídá, že by dnes nechtěl jet do porodnice, protože je úplně vyřízený. Ta naše malá potvůrka ho asi slyšela. Chvíli na to cítím mokro mezi nohama. Říkám manželovi, že mi asi praskla voda. Bylo 18:45. Když si stoupnu a voda mi teče i po nohách, je mi jasné, že už je to tady.
Jelikož příroda a tělo ženy ví, co má dělat, šla jsem na záchod a začala jsem se čistit. Ještě jsem nechala trochu plodové vody vytéct na intimku, abych ji měla do porodnice pro test. Mezi běháním na wc jsem si vyfénovala hlavu, dobalovala věci a oblékala se. Manžel mezi tím zavolal babičce, aby přijela pohlídat malého.
Babička přijela a ve dveřích jsme si jen vyměnili informace a my jeli. V autě mi začaly kontrakce, jedna byla v pohodě a jedna byla tedy dost hustá, šla mi až do zad a pěkně bolela. Říkala jsem si: „No, to to pěkně začíná.“
Porodnici máme jen pět minut od domu, takže jsme tam byli hned. Do porodnice jsme dorazili 19:45. Dole jsme zazvonili a šli k výtahu, kde jsme potkali našeho kamaráda, kterému se narodil syn a zrovna odcházel. Trochu jsme se s ním zakecali. Sestra už si myslela, že jsme se ztratili.
No a znáte to, papíry. Manžela poslali na chvíli pryč, než vyplníme papíry. Říkám sestrám, že mi praskla voda, a tak po mě chtěla vložku, nabízím jí intimku, kterou jsem doma použila, ale ona po mně chtěla vložku, co mám na sobě. Polije ji a vložka nezmodrá, tak si tedy ode mne vezme intimku a ta už je jasně modrá.
Posadili mě na monitor a nechali podepsat snad milion papírů. Mezitím jsem si prodýchala dvě kontrakce, které zas bolely jak čert. Sestra odešla a řekla mi, ať chvíli počkám, že přijde doktorka vyšetřit mě. Chodila jsem sem a tam a prodýchávala si další kontrakci, když v tom cítím dole tlak.
Volám na sestru a říkám jí, že už dole cítím tlak, ta mě hned žene na kozu. Když do mě sáhne, říká, že branka už je zašlá, no rodíme. Pomáhá mi z kozy dolů a žene mě na porodní sál. Jdou pro manžela, aby se převlékl. Sestra mi pomáhá na křeslo a dává mě na bok, aby dorotovala hlavička a ještě mi připíná monitor, což mi přijde zbytečné, ale nebráním se.
Manžel přichází a diví se, jak to jde rychle. Já si lehám na záda a cítím další kontrakci, s kterou už jde malá ven. Jen mi hlavou bleskne, že asi bych měla trochu zatlačit, a tak zatlačím a malá je venku.
Sestra jen křičí na ostatní, že rodíme, a chytá malou. Bylo 20:24. Ostatní přibíhají a pomáhají. Koukám dolů na to naše miminko a dojde mi, že nevím, jestli je to holčička nebo chlapec, a tak se sestry ptám, ona jen rozevírá nožky a já vidím, že je to naše vytoužená holčička Šarlota. Měla krátký pupečník, tak jsem chvilku čekala, než jí přestřihnou šňůru a pak už byla celá jen moje. Byla jsem zcela bez poranění. Malá se narodila s váhou 2640 g a 46 cm.
Ještě na sále se přisála k prsu a trochu se napila.
Porod byl krásný, kojení nám také vyšlo (syn byl na umělém mléku), ale o čem mi nikdo neřekl, je, že stahování dělohy po druhém dítěti bolí a prý s každým další porodem to bolí víc a víc. No není to nic příjemného, ale pro ty naše drobečky co bychom nevydrželi, že?
Nejsem žádná spisovatelka a ani gramatika mi nejde na jedničku, jen jsem vám chtěla napsat svůj porod a znovu si ho připomenout. Děkuji vám za chvilku, kterou jste strávili nad mým deníkem.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1548
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 910
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1576
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 652
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 385
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20324
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2864
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2577
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1735
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
taky me to ted u druheho pekelne bolelo hlavne pri kojeni a to jsem se jaksi nemohla hnout, tak jsem okusovala polstar jako v kontrakci.
zavinování dělohy můžu taky potvrdit, teď napočtvrté jsem měla pocit, že u každého kojení rodím a bála se, že malou upustím 
naštětí mi dávali nějaké kapky na rychlejší zavinutí, tak to trvalo ‚jen‘ skoro týden
uvidíme do třetice 
Potvrzuji to s tim zavinovanim delohy. Mne ted do tretice ta bolest uplne paralyzovala, ze jsem musela dite odlozit a jit se vyzvracet. Poprve, co jsem po porodu skemrala o leky na bolest.