Vysněný dům

Celý život jsem si přála mít domeček nebo spíš statek, abych mohla mít koně. Zajímalo by mě, jestli se tento sen někdy splní.

Teď žiji v bytě a nejsem z toho moc nadšená, je to ve městě a v létě je tu hrozné vedro a člověk musí pořád vymýšlet, kam s dětmi jet na výlet. Když jsem měla šanci mít domeček, tak jsem řekla manželovi (tehdy ještě příteli), že jsem zdědila část domu po taťkovi a že potom půjdeme tam. Je to velký dům, ale jsou tam tři byty. V jednom bydlí sestra s rodinou, ve druhém moje mamka a ve třetím babička. Měla bych mít ten po babičce, ale už nejsme s manželem nejmladší a nechce se nám čekat na to, až se uvolní byt po babičce a navíc je tam společná zahrada, což taky není výhodou. Další věcí je, že sestra a její manžel jsou starší a máme rozdílné názory. Nechci být doma pořád ve stresu, kdy se naše názory budou lišit a dojde k hádce, navíc člověk chce svoje soukromí.

Docela často se díváme po domečku, ale abych řekla pravdu, manžela to vždycky baví jen chvilku a jen když se dozví, že někdo z našich známých koupil domek. Když se díváme na ty domečky, tak nechápu, kde na to lidi berou, aby si koupili dům v hodnotě třeba 4 nebo 5 milionů. To jsou strašné sumy. Další problém je, že si nemůžeme dovolit jít do nějaké barabizny a pomalu to opravovat, máme dvě malé děti. A když zase najdeme domek, který nevypadá špatně, je tam mrňavá zahrada. Teď, jak se staví ty mrňavé domečky a k nim malinkatá zahrádka, to je hrozné.

Včera jsem objevila dům, který se mi líbil. Je tam nádherná zahrada a není to daleko od města. Jediný problém je, že tam není ani jedna fotka, jak to vypadá vevnitř, takže to bude katastrofa a asi bychom do toho museli vrazit strašně moc peněz. Jenže ta zahrada nemá chybu.

Nevím, jestli se nám někdy podaří najít to, co hledáme. Všichni utíkají do domečků a my zůstaneme v bytě, i když to ani jeden nesnášíme. Nevím, jak přemluvit manžela, abychom jsme se tomu věnovali trochu víc intenzivně, a vlastně si teď uvědomuji, že jsme se nikdy nejeli podívat na dům, který se líbil mně, nad tím vždycky mávl rukou a dál se nezajímal.
Takže jsme se opět dívali na nabídky i na ten, co jsem našla, a samozřejmě se mu ten můj najitý domek nelíbí. Nevadí, třeba se jednou shodneme a budeme se stěhovat. Přijde mi také, že od té doby, co žijeme ve městě, tak jsme neustále nemocní. Je to možná jen pocit. Nejsem tu prostě šťastná. :(

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Janli
13.8.19 01:22

V bytě bydlet nechceš, peníze na novostavbu nemáš, opravovat nechceš… Máš sen a nic pro něj neděláš. Vzdycháním se k němu nepřiblížíš ani o centimetr. Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody. Proč nemůžete domek opravovat pomalu? Myslíš, že s tím děti budou mít problém? Těm je to srdečně jedno.

  • Upravit
Lisianne
602
13.8.19 02:32

Presne jak pise Janli :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Hojuza
1168
13.8.19 06:17

Taky jsme koupili starý dům a opravujeme s dětmi pomalu. A jim je to fuk, užívají si zahradu, zvířata a vlastní pokoje. A nějaké nepohodlí, co občas musí snést díky rekonstrukci neresime. Holt na novostavbu nebylo a v bytě jsme také nebyli šťastní.

  • načítám...
  • Zmínit
marra2
2895
13.8.19 07:42

Jak píšou holky… Vzdychsnim si nepomůže, nikdy nebudeš mít krásný dům, s 3000m zahrady, ihned k nastěhování za 2 Mega. Tak to nefunguje. Musíte trošku ubrat, buď počítat se starym domem k reko za „pár korun“ nebo novostavbou bez pozemku za 5 Mega. My máme první variantu, práce jak na hradě. Máme i těch 3 tis metrů zahrady. Opět práce jak na hradě. A je nám srdečně jedno, co si kdo mysli. Jsme šťastní a spokojení. Každý opravený kousek oslavuje. Je to boží.

  • načítám...
  • Zmínit
Tichošlápek
21311
13.8.19 07:59

Dlouho jsem nečetla něco tak negativního a pasivního. Chceš změnu? Dělej pro ni něco. Hledej intenzivně, vyuzij realitky, udělej rozpočet, stanovte si hrubé společné představy s manželem - a necekej, ze se zázrak stane sám od sebe

  • načítám...
  • Zmínit
truelly
8958
13.8.19 08:11

Kolik je vám let? Proč jste neřešili bydlení před dětmi? Nihli jste i samo nevo poopravit. Pokud nechceš bydlet s rodinou, měli byste se domluvit na tom, jak vás u domu vyplatí. Já vím, až zemře babička. Me to příjde, že jste měli děti jako hodně mladí a nestihli poradne nic našetřit a s dětmi už jsou ty výdaje jinde :?

  • načítám...
  • Zmínit
Acinore
5810
13.8.19 08:17

Taky máme starší dům, tři malé děti a opravujeme postupně. Jde to :nevim: teď třeba od května děláme koupelnu, chodbu, záchod. Bez půjček, prostě z každé výplaty něco.. a ještě tu jsou velké místnosti, takže to stojí víc než třeba koupelnička v bytě :mrgreen: a jde to. Dětem to je fuk, ty jsou spokojený, možná i šťastnější že se teď koupou v malý vaničce v kuchyni nebo na zahradě pod zahradní sprchou :lol: je to pro ně dobrodružství :mrgreen: zahradu máme taky malou, ale vejde se nám sem skleník, třešeň, jabloň, sezení a bazén průměr 3,66m a jsme spokojený :nevim: myslím, že to buď moc nechcete když vidíte všude problém nebo máš strach.. Ono stačí udělat ten první krok :palec: pak už vše půjde i když sis myslela, že ne. Tak do toho :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Bobinka007
263
13.8.19 08:34

O mě ani tak nejde. Já jsem se smířila s tím, že by to chtělo koupit starý dům a rekonstruovat, ale ta brzda je manžel. A bohužel teď nemám ani nárok moc kecat, alespoň tak mi to dal najevo jsem totiž na mateřské. Stavět bysme mohli hned, ale u našeho pozemku nejsou sítě, není tam vůbec nic a obec zatím nechce investovat. Jinak já nejsem moc stará, ale manžel je o 7 let starší. A bydlení jsme řešili před dětma, ale jak říkám v tomhle je momentálně největší brzda manžel. A já už nevím jak si s ním promluvit, jelikož vždycky když začnu, tak mě utne. :( Přijde mi, že když změnil práci hrozně zlenivěl a nic se mu nechce.

  • načítám...
  • Zmínit
Bobinka007
263
13.8.19 08:55

Dlší věcí je, že jeden den mi manžel řekne, že by chtěl domek a druhý den zase, že nechce. Je to podle nálady. :,(

  • načítám...
  • Zmínit
truelly
8958
13.8.19 09:08

@Bobinka007 jestli manžel zpohodlněl a ví, kolik je práce na baráku, tak už se mi nechce. Sama by ses tam udřela a bylo by ti vytýkáno, žes tam chtěla. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
13.8.19 09:22

Můj manžel je zručný a práce se nebojí, ale času má tak akorát, takže my jsme volili variantu té malé novostavby s ještě menší zahrádkou, ale vejde se nám na ní sezení i 3,5 m bazén, takže já mám vše, po čem jsem toužila a tím je svoboda. Partnerství je o kompromisech, a i když bych ti splnění tvého snu moc přála, možná můžeš být šťastná i jinde, než kde sis vysnila.

  • načítám...
  • Zmínit
Tichošlápek
21311
13.8.19 09:38

@Bobinka007 no tak to bych na starý dům rovnou zapomněla. Protože tam se fakt musí makat a tvůj manžel toto nechce. Takže leda novostavba.

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
13.8.19 10:14

Nj, tak ono je to neco za neco. Na velke zahrade taky musis makat, nebo z ni mas dzungli. O domek se musis starat, chlap na to musi byt, jinak se uplatite (nastipat drevo, ba i to drevo obj, slozit, ocistit okapy, fasadu, vymenit strechu…). V byte to mate o dost jednodussi. A hlavne, na barak musi byt penize i potom, co kdyz se vam rozbije kotel, bojler…

My bychom chteli s muzem domek typu bungalov, myslime na stari a to se nam chtit behat po schodech nebude. Hlavne, to tak vidim v rodine.

Usporadejte si priority, co je pro vas hlavni (misto, podlazi, zahrada), co jste schopni i na stari zvladat. Ono je to takove romanticke „mit domecek“, ale je za tim kupa driny a i lidi z domku jezdi na dovolene :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
18705
13.8.19 11:14

Taky nas to uz ve meste obcas stve a mne nas byt zacina pripadat na dve deti maly (a to jsme chteli kdysi i 3), ale manzel to ma kousek do prace, ja si vse obehnu bez auta, vsude blizko, mhd nadstandardni spojeni, do hodiny jsem u nasich i 2.rodicu, doktory, urady bez zavislosti na odvozu… Takze pohodlnost zatim prevlada - alespon u me, protoze ridicak sice mam, ale muz autem jezdi hodne pracovne a ja si porad neumím představit byt nekde odriznuta na vsi od vseho, protoze 2 auta si behem materske dovolit zivit fakt nemuzeme a bydleni blízko u Plzne, at uz byt ci dum ted taky ne. On dneska vetsi byt v novostavbe vyjde pomalu draz než starsi baracek na opravu… Kdysi jsme se na par domku byli podívat, ale vetsinou to byly ruiny, do kterych bysme jen cpali penize. A my zrovna ty vylety apod.akce mame rádi a desi me predstava, ze se nikam nedostaneme, bo se bude porad muset neco delat na zahrade, opravovat na baraku a navic absolutne nejsem zahradkarsky a pestitelsky typ. My si ten veget na zahrade užijeme vzdycky u tchanu, ale taky tam vidime, kolik prace a peněz za tim vším je, muz jim samozrejme taky pomaha… udelat si grilování na terase, vykoupat v bazenu apod.je fajn, vzdy tam stravime cca tyden kdy jsou na dovolené a starame se jim o zalevani, sekame travu (tedy driv, ted uz mají robot. sekacku, tak musime jen večer uklidit hračky aj.veci z travy) a pro deti a psa super, ale mala je jeste mala a nemame moc hlidani, abych mohla manzelovi pri prip. stavbe nebo reko pomahat. On by rad z mesta pryc, rika to uz dlouho, ale driv nez za cca 10 let to nepujde, nez splatime hypo, nebo za 5 až bude koncit fixacni obdobi. To uz taky budu chodit do prace, ceny asi buhvijak dolu ale nejspis nepujdou… Takze asi jediny duvod, ktery pro stěhování, coz me desi samo o sobe, vidim, je aby byly deti ve zdravějším prostredi a kazde mohlo mit svuj pokoj. Protoze kluka holka s rozdílem 4 let si myslim, ze casem uz budou svoje soukromi potřebovat… :think: Pro me by byl nejlepsi tak 4+1 nekde na periferii ci v okolnich vesnicich v dosahu nejake rozumne dopravni dostupnosti, cimz nemyslim 1 bus v 5 rano a 2.ve 3 odpoledne zpet… Zavislosti na aute se bojim asi nejvic, bo od narození mladsi jsem az na par vyjimek neřídila a uz si proste neverim… Coz se asi napravit da, ale trenovat na manzelovo relativně novem aute, co navic potrebuje k praci, si netroufam. Stare dokud slouzilo jsem ridila celkem bez problemu, ale co se rozbilo a koupil nove, mam z toho nejak respekt a i svym reakcim uz tolik neduveruju. Muz navic nepije, takže ani jako taxikarku uz me nepotřebuje a ve meste se bez auta, jak uz jsem psala, zatim obejdu. Jak to budu zvladat po nastupu do prace a dětí do skoly, skolky, to je 2.vec, zvlast pokud se vratim do své prace, coz budu mit pres pulku mesta a deti v centru. Zase snad bude lepsi to spojeni, co ted stavi tim smerem prodlouzeni tramvajove trati. Tak uvidime. Hlavne si nedovedu porad predstavit, kdy by mel manzel pri sve rozlitane praci cas a hlavne energii makat jeste na (pre)stavbe. Zas nechci aby se uhonil. Za dva, tri roky uz bude i mladsi hlidatelnejsi a bylo by vic prostoru si na necem i trochu maknout… on je manzel jinak sikovnej a ma i sikovne a ochotne kamarady:) Takze zakladatelce preju, at ji sen vyjde, je fakt ze neco se pro to delat musi. Obcas koukame po vyveskach realitek, ale koupit starsi barák, bála bych se, ze tam bude třeba nejaky skryty problem a spadne nam na hlavu. Jako se to i jednomu znamemu stalo, děsně vyhodna cena a na prvni pohled pohoda a strecha se ukazala byt v katastrofalnim stavu, ovsem az kdyz uz jim dum zacal rikat pane…a my nejsme pres stavarinu a tyhle veci zadny experti, abysme na leccos prisli od oka, ze neni uplne v cajku… Podle me pro laiky co nejsou z oboru nebo ani nemaji nekoho kdo by jim poradil pri vyberu, je lepsi novostavba, i kdyz i tam muze byt něco site horkou jehlou, jak se dnes staví - aby to bylo hlavne rychle hotové, zejo. Taky uz jsem slysela, ze nekomu v novém byte popraskaly steny, byla spatne udělaná izolace terasy atd., a dokonce jsem i v takovem fungl novém byte chvíli bydlela, nastesti jenom v najmu a hodně kratce. Proste si ta stavba nestihla pres zimu sednout, a kdyz si nechate barak postavit od firmy, tak je zas musite porad kontrolovat, aby to neodflakli zejo. No, neni to jednoduchy, ale s vetsima samostatnejsima detma se leccos uz da, muzou i pomoct, s miminem je to horsi. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Leli_83
1974
13.8.19 13:34

Už jsem to psala několikrát a napíšu to znovu - opravdu nechápu tu posedlost po „domečcích“, která tady bují posledních cca 15 let. A naskakuje mi husina, když vidím, jak kolem měst na místech, kde dřív byly louky a pole, rostou sídliště na placato, aby si každý ten svůj sen o grilování a bazénu na zahradě mohl splnit. Ne, nejsou to kyselé hrozny, před skoro 3 roky jsme koupili třípokojový byt v paneláku a zrekonstruovali jsme ho dle svých představ, nalili jsme do toho tolik, že v našem regionu už by z toho pomalu nějaký malý baráček byl. Ale nechceme, víme, že na to prostě nemáme prostor, nedokážeme se omezit ve svých aktivitách.

A promiň, že to napíšu asi dost na prudko, ale tvé představy jsou hodně mimo realitu. Domeček, raději statek, koně… Tohle byl taky můj sen. Ale asi v 15 letech. V momentě, kdy jsem začala chodit do práce, sestěhovala se s partnerem a začali jsme plánovat rodinu, bylo mi jasné, že tyhle sny jsou nereálné. Teď, když máme 2 děti, tak spíše sci-fi. Skloubit práci, rodinu, koníčky a domácnost je šichta, fakt si neumím představit, že k tomu ještě obstarávám statek. To by musel zůstat někdo z nás dospělých úplně doma, prostě nechat ten statek vydělávat. Koně mám ráda, před dětmi jsem jezdila pravidelně, teď se k tomu pozvolna snažím vrátit, asi budou zkoušet i děti, ale už vím, že je to krásný koníček, ovšem živobytí pouze pro výjimky. ;-)

Co se týče nemocnosti ve městě - pouvažuj spíše nad svým postojem k životu. Nespokojenost, pasivita - nemá ta nemocnost kořeny spíše tady? Bydlíme ve městě, dokonce v regionu s jedním z nejhorších ovzduší v ČR, nemocné bývají zejména děti, ale asi ne více, než je náš český standard ve školkách. A dokážu si představit, že koupím dům někde v podhůří a když tam v zimě starousedlíci zatopí vším možným, co kde seženou, ovzduší a nemocnost si asi s naším městem nezadají.

Zkus více koukat kolem sebe a neplácat se v tom, co nemáš. Vybrali jsme si k bydlení v paneláku nejzelenější lokalitu v našem městě, v jednom mezibloku máme poměrně velký park, ve druhém teď plánuje město obrovské dětské hřiště (další 3 hřiště máme v dosahu 200 metrů od domu), na jednu stranu přes cestu lesopark, ob dva bloky lázeňský park, z okna bytu vidím na školku, doktory (praktiky) máme dostupné pěšky, stejně tak další základní služby (obchody, základní školy, dokonce i střední)… Fakt jsem spokojená. Každý den po práci trávím s dětmi a psy čas venku, většinou i několik hodin. A místo víkendového makání na baráku nás to nutí vyrážet na výlety. :-)

No a asi poslední věc - myslíme taky do budoucna. Teď máme 2 malé děti a byt 3+1. Za pár let se budou muset puberťáci (holka a kluk, věkový rozdíl 2 roky) nějak směstnat do pokojíku (sodoma gomora! :mrgreen: ), ale naše generace v tom vyrostla, tak to snad přežijí (a my rodiče, doufám, též)… Bavíme se o horizontu pár let. Pak vyletí z domu a my bychom se s manželem v něčem větším pomalu hledali. Síly budou ubývat, takže si myslím, že byt bude na údržbu až až.

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
18705
13.8.19 14:23

@Leli83 :palec: Mate to hezky vymyslene, souhlas! My na sidlisti bydleli driv x let, oba jsme vyrostli s muzem v panelaku, ale pritom dost utopenem uprostřed sidliste… Takze i na mhd i do prirody daleko… Jako jo, kousek bylo hriste, bazen, potom tam kam jsem se za nim pristěhovala i fitko, bohuzel taky hospody a z nich kraval, jak z nich chodili a hulakali nam pod okny. To si nevyberes. Kratce jsem bydlela na moc hezkem miste v jine ctvrti, sice blizko hlavni silnice, ale za domem zacinal z 2.strany park, za nim pole… Na procházky se psem, na kolo idealni, jezdila jsem na kole i do prace… I do mesta super spojeni… Tam by se mi libilo:) ale byl to taky panelak no, i kdyz semtam jsou tam i zdene bytovky, jenze spíš nizsi tudiz bez vytahu. Ale skoly, skolky, obchody o par kroku, hřište, nas malej tam chodi na krouzek hasicu, bo je to od nas nejbliz, zacina tam cyklostezka kolem potoka… To sice nam u domu taky, coz byl i jeden z důvodů, co se nam na soucasnem byte libilo, ze se da po te stezce dojit, dojet(a to i na bruslich z vetsi casti) docela daleko, az uplne za mesto… Behat, pes se vyvenci, děti tu odmala jezdily na odrazedlech bez obav, že mi vlitnou do silnice, ale postupem casu pribyva bordelu, vysypanyho skla z flasek, vune travy a exkrementu… Nejen psich… Co tady postavili novou diskoteku, hrozne se to tu zhorsilo, i s parkovanim a tak, a to je tu jeste kazdou chvíli zabrana min. pulka parkoviste kvuli nějaké akci nebo pro techniku, kdyz se tu neco opravuje… No, asi jsme zavahali s tim stehovanim… Kdyz jsme si brali hypo na tenhle byt, byly uplne jiny podminky… Hlavne muze to tady stve cim dal tim vic, ale dokud jsem na RD, nic moc s tím neudelame stejně…uz ted tu porad resim, ze si kluk neco sravi v pokojiku, zavre se tam, mala rve ze chce za nim, jenze by mu to borila… :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Leli_83
1974
13.8.19 14:40

@Jahudka82 Ono všude je prostě něco. Jde o to hledat to pozitivní… :-) Autorka deníčku na mě prostě působí, že si bydlení v domě až příliš idealizuje, naopak současné bydlení si snaží zošklivit, jak jen je to možné. Náš byt je taky v panelákové zástavbě, sem tam restauraci tu taky máme, ale brajgl tady nějak velký nebývá, spíš občas slyšíváme hudbu o víkendech z akcí v centru města. Taky mi vadí zasviněné trávníky od psů (a to máme dva a poměrně velké, ale sbíráme), když děcka lítají v trávě, tak trnu, co zase budu z bot sundávat. :cert: Ale člověk se s tím prostě nějak sžije, no. :lol: My jsme fakt hodně outdoorová rodina, manžel často s nadsázkou říká, že byt máme pouze jako noclehárnu. A myslím si, že čím budou prcci starší, tím víc to bude pravda. Trošku se bojíme té puberty, to bude asi krizovka, v nejhorším bychom mohli obětovat ložnici, ale je to pro nás až ta nejzazší varianta. Uvidíme, co čas a život přinese…

Edit - Jinak jen tak na odlehčení k těm psům - jsem si vzpomněla, že minulý týden mi v jednom dni vyšlápla dcera a asi za 2 hodiny na to i syn gugáče našich psů, než jsem je stihla posbírat… :mrgreen: Mňamka, fakt.

Příspěvek upraven 13.08.19 v 14:43

  • načítám...
  • Zmínit
Bobinka007
263
13.8.19 14:44

@Astyna88 Já vím jaké je to žít v domě s velikou zahradou. Žila jsem tak celý život. Mě osobně to baví a manžela taky.

  • načítám...
  • Zmínit
prejeta_zaba
2395
13.8.19 14:48

Tak si zatím užívej to, že nemusíš každý týden sekat trávu, už pomalu shánět dříví na zimu, řešit starý barák, ve kterém jak se na něco chytne, pokazí se další tři věci, takže nakonec je to na rekonstrukci kompletně celý a ve výsledku to vyjde dráž jak novostavba. Začni chodit třeba k těm koním, nebo si pořiďte malou zahrádku někde v kolonii, vždycky se to dá prodat. A po večerech intenzivně prohlížej inzeráty s domkama. Třeba opravdu s manzelem nakonec na něco rozumneho narazite, jenom se mu nechce do nějakých ruin. Ono je to sice hezké snění, ale ve výsledku seš stejně ráda, že stihneš s děckama za zadkem uklidit a ne řešit ještě koně, statek, hektary trávy a nekončící rekonstrukci, kór pokud se do toho manželovi nechce. Abys tu pak za pár let nezakládala diskuze, jak jsi na všechno sama a manžel jde radši za kamarádama, než aby se staral o barák. :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
18705
13.8.19 15:49

@Leli83 No, to potesi :mrgreen: My ted zase mame obdobi, ze mala jde a ukazuje na kazdy ho… u cesty se slovy „mami, taky bobo, tady“ a u kazdyho se zastavi, nastesti jen u nej ;) :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Martina 94
1326
13.8.19 17:05

@Janli souhlasím 👍

  • načítám...
  • Zmínit
Martina 94
1326
13.8.19 17:08

@Lainaire8 taky to tak máme, jen půjčka na barák rekonstrukce s každé výplaty něco letos střecha.. Děti ještě tedy nemame, ale brzy snad budou :-)

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2985
13.8.19 17:09

Přiznám se, že úplně nechápu účel deníčku, takhle na mne působí spíše jako diskusní příspěvek. Chápu touhu po domku a neodsuzuju ji, ale je fakt, že pokud nemáte nějakou závratnou hotovost, tak se bez půjčky nebo spoření neobejdete. Jak tu padlo, řešením je nechat si postavit domek nebo koupit nějakou „ruinu“ a dávat ji do kupy. Co se zahrady týče, rozhodně je super, ale přináší to s sebou i kupu práce navíc, na kterou člověk z bytu třeba není zvyklý. I my jsme se s mužem svého času bavili o domku, ale protože jsme oba vyrůstali od malička v bytech, neumíme si ani domyslet, co všechno by to obnášelo. Můj ex žil v rodinném domku a kdykoli jsem za ním přijela na víkend, makal kolem baráku a měli jsme na sebe minimum času. Já k tomu vztah neměla, takže malování plotu nebo pletí záhonů pro mne bylo spíše za trest, i když se mi jinak posezení na večerní zahradě moc líbilo.

Nebyla by kompromisem třeba zahrádka se zahradním domkem? V „nejhorším“ i pronajatá?

Větší zádrhel vidím v tom, že sice máte sen, ale z toho, co píšeš se zdá, že pro něj děláš něco jen Ty. A kdykoli se pro něco nadchneš, manžel Ti do toho hodí vidle. To je podle mně horší než to, že na koupi drahého domku nemáte peníze, protože pokud nebude vůle druhého z partnerů, tak s tím nepohnete. Moje maminka vyrůstala v baráku, miluje to, touží po nějakém, už kolikrát za poslední roky se byli někde na nějaký prodávaný dům podívat, a i by měli peníze na koupi, ale vždy se tátovi něco nelíbilo. Nakonec nám na začátku chození způsobili partnerskou krizi, když na mého současného muže, tehdy přítele, uhodili, jaké se mnou má úmysly - protože zvažovali, že by nám nechali svůj byt a sami si koupili dům. My spolu tehdy byli pár měsíců a hovor o možném stěhování a budoucnosti byl hodně bouřlivý :mrgreen:. Nicméně proč to píšu: nakonec se ukázalo, a táta konečně přiznal barvu, že se nikam stěhovat nechce. Že on je v bytě spokojený, nehodlá z něj odejít, máminy tužby bral jako rozmar, vždy se s ní jel na nemovitost podívat, ale vždy jí to taky pak rozmluvil (ať to byla nedostatečná tepelná izolace, blízkost frekventované komunikace nebo cokoli jiného).

Předně si proto myslím, že byste si měli sladit, co od bydlení čekáte, jaké jsou Vaše představy, a najít nějaký průsečík a kompromis. Pokud by Vám vyhovovalo bydlení v bytě, tak se třeba poohlédnout po větším, s pozemkem, u louky apod. My osobně to nakonec vyřešili koupí velkého bytu v činžáku (vtipně v patře pod našimi rodiči). Je tu celkem dost partají, v rámci SVJ máme velký pozemek, kde jsme si my, co máme děti, ze společných peněz postavili hřiště, kdo chce, může si tu udělat záhonek apod. Sousedské vztahy docela fungují, netvrdím, že je to idyla, jako když je člověk ve 100% vlastním, ale zatím si nikdo nestěžoval (Ťuk ťuk na dřevo!).

Pokud tu touhu po domku cítíš hodně silně, zkus to partnerovi vysvětlit, věřím, že se nakonec nějaké řešení objeví, abyste byli spokojení…

EDIT: Ještě mne napadá - pokud máš na část rodinného domu nárok, nemůže Tě zbytek rodiny vyplatit? Pak byste získali nějaký kapitál, který byste mohli vrazit do vlastního…

Příspěvek upraven 13.08.19 v 17:14

  • načítám...
  • Zmínit
g.sandova
19388
13.8.19 17:58

Mě už to v bytě taky nebaví. Domy jsou ale tak drahé, i pozemky, že nevím, jestli su někdy nějaký pořídíme. Aspoň chatku s pozemkem, uvidíme.

  • načítám...
  • Zmínit
Pamplemouse
1817
13.8.19 19:50

No krom toho, že jak píšou holky, tvůj přístup jak je svět hroznej je strašnej. malej domek s malou zahradou nechceš, ale 4 miliony je děsně moc. starej taky nechceš opravovat, ale na novostavbu evidentně nemáte. v bytě být nechceš, ale pro barák kromě koukání fotek na internetu nic neděláš. Sestra je děsná, vlastně čekáte až umře babička (což je šílený), ale až umře, tak tam stejně nepůjdete.
Mě by spíš zajímalo jak je to s tím manželem? seš si jistá, že on taky tak děsně nesnáší byt? mě totiž připadá, že ty hrozně moc chceš do baráku a manžel je evidetně spokojenej v bytě. Ale tys mu vysvětlila, jak vlastně oba chcete do baráku, tak chudák s tebou kouká po netu, a pak mávne rukou a nechce o tom mluvit. A ty se udržuješ v přesvědčení jaký jste děsný chudáčci, že to tam tak nesnášíte OBA, že určitě musíte mít barák. Ale velkej, s velkou krásnou zahradou, novej samozřejmě a třeba za milion… no popřála bych ti hodně štěstí, ale mám pocit, že ty potřebuješ spíš pořádně nakopnout… :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Azeretereza
7188
13.8.19 20:10

Ještě jednou slovo „domeček“ a už by mě šlak trefil.

  • načítám...
  • Zmínit
Zástavanda
1134
13.8.19 20:13

Ahoj tvůj denicek působí opravdu hodně negativně. Jsem v podobné situaci můj sen je mít dům s velkým pozemkem a koně… Jenže nám bylo jasné že na úkor pozemku musí jít dolů kvalita domu, muž je šikovný a pracovitý a ač sám koně nemá rád ví, že dům předělame vždy, ale pozemek nezvětšime. Takže koukáme po starších domcích a je nám jasne, že prostě budem muset makat. Teď jsme v takovém provizoriu, ale pěkném, sehnali jsme byteček v rodinném domě na vesnici. Máme velký pěkný nový byt, zahradu takže i ty grilovacky a bazén se konají :D Jako pojistku máme veliký pozemek kam se nám vejdou i ti koníci a domeček :). Zadarmo to nebylo prostě jsme museli makat, já třeba i 18 hodin denně… a to mám dítě s postižením a byla jsem těhotná. Pokud tohle opravdu chcete musíte vystoupit ze své komfort i zóny a něco dělat.. samo to nepřijde

  • načítám...
  • Zmínit
Aspera
30381
13.8.19 22:08

Je třeba se rozhodnout co chcete. My jsme nechtěli novostavbu, protože je to fakt dost peněz. Z toho důvodu jsme šli do staršího domu, který potřeboval rekonstrukci. Hlavní část se udělala ihned z úspor, aby to bylo obyvatelné a zbytek se dělá postupně. Nyní po 8 letech snad máme hotovo (ano na baráku není nikdy hotovo, ale má to střechu, fasádu, vnitřní omítky tak snad chvíli to vydrží).

  • načítám...
  • Zmínit
Beata.xy
433
13.8.19 23:07

Já zase chápu, že jsou lidé, kteří chtějí žít v RD. Jsem z velkého domu s velkou zahradou, manžel taky. Bez dětí jsme žili v bytě 3+1 v Praze a bylo to super, za nic bych to nevyměnila, ale když se narodil syn, bylo nám jasné, že v bytě rozhodně zůstat nechceme, vydrželi jsme to do synových 2 let, já bych se s dětmi v bytě prostě zbláznila, možná kdybych v bytě vyrostla, ale když to mám s čím porovnat, tak jedině dům se všemi těmi starostmi, prodali jsme byt a odstěhovali se na Moravu, odkud oba pocházíme, koupili jsme starý dům na konci slepé ulice s velkou zahradou, nechtěli jsme pozemek v satelitu, dům teď komplet bouráme a budeme stavět nový, jsme 7 km od okresního města, 30 km od Brna, takže konec světa to není, auto sice je nutnost, hlavně o víkendech, ale já řídím ráda. Pro mě prostě jiná varianta neexistuje, ale já měla štěstí, že i manžel to má nastavené stejně. Přeji všem, co sní o vlastním domku, ať se jim přání brzo vyplní.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
14.8.19 14:08

Mám děti malé, zdědila jsem dům, vlastně barabiznu. Musíme jí celou komplet rekonstruovat a baví nás to. Děláme s manželem v každé volné chvilce. Sice to jde pomalu, protože taky nejsme milionáři :D.
Když něco chceš, musíš pro to něco udělat.
Nenajdeš hotový dům snů, do toho domu, pokud to není novostavba, vždy budeš investovat.

  • Upravit
angellik23
2238
14.8.19 19:09

Jo pečení holuby sami do pusy nelitaji:-(. My kupovali pozemek když se narodila druhá dcera, teď ji je 5 a ještě pořád stavime.Jde to pomalu, stojí to hodně fyzických i psychických sil, času a peněz, ale nejsme milionáři :lol:. Chtěli jsem dům, tak hold proto musíme něco dělat, lítost nám ho ani nepostaví ani nesplati hypotéku.

  • načítám...
  • Zmínit
Uslava
15.8.19 18:13

Jsi na to sama a ten tvůj ti nepomůže. Být tebou, tak si seženu zahrádku s chatičkou a nebo nějakou chatu. Budete mít kam vypadnout. Všichni přijdete na jiné myšlenky, přespat bude kde, upéct buřta taky. Moc údržby to většinou nechce. Zkus pouvažovat.

  • Upravit
Vložit nový komentář