Za vteřinu dvanáct
- Porod
- nikinnna
- 01.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sebík má dnes už 9 měsíců, leze jak drak, obchází nábytek, má 9 zubů a je to ten nejvysmátější chlapeček široko daleko. Nikdy ale nezapomenu, jaký měl příchod na svět a ta úzkost ve mně stále zůstává.
Rok od svatby, krásný nový dům, ale miminko se nám stále nedařilo. Podle výsledků manželova spermiogramu, se nám přirozeně podařit ani nemělo, měl totiž jen dvě percentily kvalitních spermií. Nesla jsem to těžce, ale byla jsem rozhodnutá, dát tomu ještě další rok snažení a až potom řešit umělé oplodnění. Manžel si zodpovědně nakoupil vitamíny, odjeli jsme na dovolenou a jaké bylo moje překvapení, když jsem o měsíc později našla na testu dvě čárky. Byla jsem nejšťastnější člověk široko daleko.
Nikdy nemůžu mít ale nic zadarmo a proto jsem byla hned na začátku těhotenství hospitalozovaná v nemocnici s podezřením na mimoděložní těhotenství. HCG stoupalo pomalu a na ultrazvuku nebylo stále nic vidět. Bylo to neuvěřitelných 5 dní. Doktoři mi každý den připomínali, abych nic nejedla pro případ, že by se plod objevil ve vejcovodu. Poslední dva dny ale HCG rostlo a roslo, šestý den se na ultrazvuku objevil malinký puntík a já mohla jít domů. Těhotenství bylo mladší, což vůbec neodpovídalo menstruaci ani datu styku, ale neřešila jsem to, čekala jsem svůj zázrak.
Díky náročnější práci a tomu jak moc jsme se o miminko báli, jsem celé těhotenství strávila doma. Ne, že by mě to doma bavilo, ale byla jsem přesvědčená, že pro naše miminko je to tak nejlepší.
Denně jsem pročítala internet, hltala deníčky, četla všechny rady a co jich na internetu je. Hlavně jsem se ale těšila se na našeho chlapečka. Od začátku jsem tušila, že to bude kluk, ale na ultrazvuku se ukázal až ve 21tt. Vžycky jsem si moc přála holčičku, ale bylo mi to úplně jedno a věděla jsem to přeci už od začátku.
V 7 měsíci těhotenství jsem měla už všechno pro miminko připravené a těšila jsem se víc a víc. I když mě někteří lidé zrazovali, protože blíž to máme do Brna, vybrala jsem si porodnici v Ivančicích. Věřila jsem, že můj chlapeček bude mít porod bez problému a rozhodla jsem se pro menší porodnici. Moc se mi líbilo, že to není žádná továrna na děti a vše tam funguje tak nějak poklidně. Dokonce tam byl standart jednolůžkový pokoj, nedala jsem si to rozmluvit.
Termín podle menstruace jsem měla mít 10. 2., podle screeningu 21. 2., ale miminko ne a ne se narodit. Celý únor jsem ho přemlouvala, každý den jsem šla spát s myšlenkou, že zítra už to přijde. Nic, ale nepřicházelo a já dostala termín na vyvolání porodu 3. března.
1. 3. 2017 mě probudila takutina, stékající mi po nohou. Ihned jsem probudila manžela, že mi asi teče voda. Moc mi nevěřil, že jsem se spíš nepočůrala, dokud jsem si nestoupla. To už ze mě voda valila. Šla jsem se obléknout, když jsem si všimla, že voda je jak brčál a plná smolky. Zrychlila jsem tempo, rychle se oblékla a jelo se do porodnice.
Celou cestu jsem byla klidná, neměla jsem žádné bolesti a manželovi jsem kladla na srdce, aby nikomu nevolal, protože budu rodit určitě dva dny. Jemu se moc vtipkovat nechtělo, ale já byla přesvědčená, že všechno bude fajn.
Po příjezdu do porodnice ze mě pořád ještě odtékala ve velkém voda a napojili mě na monitor. V ten moment už jsem ale věděla, že je všechno špatně. Miminko mělo ozvy strašně vysoko a vůbec to neklesalo, navíc se nehýbalo a začala jsem krvácet. Ve vteřině tam byl lékař, který se podíval na monitor, v rychlosti mě pohmatem zkontroloval a řekl PA, ať mě urychleně nachystá na císařský řez. V rychlosti mi řekl, že si jen odběhne za primářem, protože to nevidí dobře. Za minutu byl i zpátky a řekl jen to, aby si PA pohnula s obvazováním nohou.
Všechno to bylo strašně rychlé - doktoři pobíhali, anesteziolog mi vysvětlil, že mě musí uspat, protože na výsledky krevních testů pro umrtvení, by se čekalo nejmíň dalších 10 minut a miminko ten čas nemá. Manžela na sál nepustili. Viděl jen ten shon kolem a nevím, kdo z nás dvou měl v ten moment větší strach. Tehdy jsem byla i ráda, že mě uspí, protože jsem byla vyděšena a na pokraji psychického zhroucení.
Sebinek se narodil jako zdravé krásné miminko. Vytáhli ho doslova za vteřinu dvanáct. Placenta už byla stará, neplnila svou funkci, začala se odlučovat a já měla v těle rozsáhlý zánět. Syn by další čekání a už vůbec ne přirozený porod opravdu nepřežil.
Paradoxně si myslím, že malá porodnice byla to nejlepší rozhodnutí, protože byl to dopoledne jediné narozené miminko a doktoři dokázali jednat opravdu rychle. Nikdo na nic nečekal a já jim za to budu do konce života vděčná.
Po porodu mi chvíli trvalo, než jsem se psychicky dala do kupy. Trápilo mě jestli syn bude opravdu zdravý a neměla jsem ho první 2 dny u sebe. Z povzdálí jsem pořád slyšela pláč miminek a vždycky jsem byla přesvědčená, že to pláče můj chlapeček. Snažila jsem se co nejdřív rozpohybovat a dát se do kupy, aby mi ho už nechali. Třetí den jsem ho konečně dostala a měla šanci se do něj konečně zamilovat.
Slíbila jsem mému chlapečekovi, že mu ty dva dny vynahradím a denně se o to snažím. Pořád je kojený a dodnes spolu spinkáme přitulení. Hodně lidí to nechápe, ale jsme takto oba šťastní. Je hodně kontaktní i když jinak je to velký raubíř.
Závěrem bych chtěla říct, že jsem pevně rozhodnutá, že jestli budu mít druhé dítě, narodí se císařským řezem (bez uspání) a před termínem. Jsem přesvědčená, že by všechno bylo v pořádku, kdybych tak dlouho nepřenášela.
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 876
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1242
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 426
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 832
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 694
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 1137
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 1440
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 586
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 740
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 718
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....