Za vteřinu dvanáct
- Porod
- nikinnna
- 01.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sebík má dnes už 9 měsíců, leze jak drak, obchází nábytek, má 9 zubů a je to ten nejvysmátější chlapeček široko daleko. Nikdy ale nezapomenu, jaký měl příchod na svět a ta úzkost ve mně stále zůstává.
Rok od svatby, krásný nový dům, ale miminko se nám stále nedařilo. Podle výsledků manželova spermiogramu, se nám přirozeně podařit ani nemělo, měl totiž jen dvě percentily kvalitních spermií. Nesla jsem to těžce, ale byla jsem rozhodnutá, dát tomu ještě další rok snažení a až potom řešit umělé oplodnění. Manžel si zodpovědně nakoupil vitamíny, odjeli jsme na dovolenou a jaké bylo moje překvapení, když jsem o měsíc později našla na testu dvě čárky. Byla jsem nejšťastnější člověk široko daleko.
Nikdy nemůžu mít ale nic zadarmo a proto jsem byla hned na začátku těhotenství hospitalozovaná v nemocnici s podezřením na mimoděložní těhotenství. HCG stoupalo pomalu a na ultrazvuku nebylo stále nic vidět. Bylo to neuvěřitelných 5 dní. Doktoři mi každý den připomínali, abych nic nejedla pro případ, že by se plod objevil ve vejcovodu. Poslední dva dny ale HCG rostlo a roslo, šestý den se na ultrazvuku objevil malinký puntík a já mohla jít domů. Těhotenství bylo mladší, což vůbec neodpovídalo menstruaci ani datu styku, ale neřešila jsem to, čekala jsem svůj zázrak.
Díky náročnější práci a tomu jak moc jsme se o miminko báli, jsem celé těhotenství strávila doma. Ne, že by mě to doma bavilo, ale byla jsem přesvědčená, že pro naše miminko je to tak nejlepší.
Denně jsem pročítala internet, hltala deníčky, četla všechny rady a co jich na internetu je. Hlavně jsem se ale těšila se na našeho chlapečka. Od začátku jsem tušila, že to bude kluk, ale na ultrazvuku se ukázal až ve 21tt. Vžycky jsem si moc přála holčičku, ale bylo mi to úplně jedno a věděla jsem to přeci už od začátku.
V 7 měsíci těhotenství jsem měla už všechno pro miminko připravené a těšila jsem se víc a víc. I když mě někteří lidé zrazovali, protože blíž to máme do Brna, vybrala jsem si porodnici v Ivančicích. Věřila jsem, že můj chlapeček bude mít porod bez problému a rozhodla jsem se pro menší porodnici. Moc se mi líbilo, že to není žádná továrna na děti a vše tam funguje tak nějak poklidně. Dokonce tam byl standart jednolůžkový pokoj, nedala jsem si to rozmluvit.
Termín podle menstruace jsem měla mít 10. 2., podle screeningu 21. 2., ale miminko ne a ne se narodit. Celý únor jsem ho přemlouvala, každý den jsem šla spát s myšlenkou, že zítra už to přijde. Nic, ale nepřicházelo a já dostala termín na vyvolání porodu 3. března.
1. 3. 2017 mě probudila takutina, stékající mi po nohou. Ihned jsem probudila manžela, že mi asi teče voda. Moc mi nevěřil, že jsem se spíš nepočůrala, dokud jsem si nestoupla. To už ze mě voda valila. Šla jsem se obléknout, když jsem si všimla, že voda je jak brčál a plná smolky. Zrychlila jsem tempo, rychle se oblékla a jelo se do porodnice.
Celou cestu jsem byla klidná, neměla jsem žádné bolesti a manželovi jsem kladla na srdce, aby nikomu nevolal, protože budu rodit určitě dva dny. Jemu se moc vtipkovat nechtělo, ale já byla přesvědčená, že všechno bude fajn.
Po příjezdu do porodnice ze mě pořád ještě odtékala ve velkém voda a napojili mě na monitor. V ten moment už jsem ale věděla, že je všechno špatně. Miminko mělo ozvy strašně vysoko a vůbec to neklesalo, navíc se nehýbalo a začala jsem krvácet. Ve vteřině tam byl lékař, který se podíval na monitor, v rychlosti mě pohmatem zkontroloval a řekl PA, ať mě urychleně nachystá na císařský řez. V rychlosti mi řekl, že si jen odběhne za primářem, protože to nevidí dobře. Za minutu byl i zpátky a řekl jen to, aby si PA pohnula s obvazováním nohou.
Všechno to bylo strašně rychlé - doktoři pobíhali, anesteziolog mi vysvětlil, že mě musí uspat, protože na výsledky krevních testů pro umrtvení, by se čekalo nejmíň dalších 10 minut a miminko ten čas nemá. Manžela na sál nepustili. Viděl jen ten shon kolem a nevím, kdo z nás dvou měl v ten moment větší strach. Tehdy jsem byla i ráda, že mě uspí, protože jsem byla vyděšena a na pokraji psychického zhroucení.
Sebinek se narodil jako zdravé krásné miminko. Vytáhli ho doslova za vteřinu dvanáct. Placenta už byla stará, neplnila svou funkci, začala se odlučovat a já měla v těle rozsáhlý zánět. Syn by další čekání a už vůbec ne přirozený porod opravdu nepřežil.
Paradoxně si myslím, že malá porodnice byla to nejlepší rozhodnutí, protože byl to dopoledne jediné narozené miminko a doktoři dokázali jednat opravdu rychle. Nikdo na nic nečekal a já jim za to budu do konce života vděčná.
Po porodu mi chvíli trvalo, než jsem se psychicky dala do kupy. Trápilo mě jestli syn bude opravdu zdravý a neměla jsem ho první 2 dny u sebe. Z povzdálí jsem pořád slyšela pláč miminek a vždycky jsem byla přesvědčená, že to pláče můj chlapeček. Snažila jsem se co nejdřív rozpohybovat a dát se do kupy, aby mi ho už nechali. Třetí den jsem ho konečně dostala a měla šanci se do něj konečně zamilovat.
Slíbila jsem mému chlapečekovi, že mu ty dva dny vynahradím a denně se o to snažím. Pořád je kojený a dodnes spolu spinkáme přitulení. Hodně lidí to nechápe, ale jsme takto oba šťastní. Je hodně kontaktní i když jinak je to velký raubíř.
Závěrem bych chtěla říct, že jsem pevně rozhodnutá, že jestli budu mít druhé dítě, narodí se císařským řezem (bez uspání) a před termínem. Jsem přesvědčená, že by všechno bylo v pořádku, kdybych tak dlouho nepřenášela.
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 851
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 953
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1128
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 338
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 489
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4426
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4494
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 912
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 1011
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 888
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Jake mel asi maly Apgar skore tyjo, pri tak zkazene vode??Ja bych byla nervni uz tyden po 2.termínu teda - uz jen z tohohle duvodu, oni ti nemerili prutoky? Na monitorech bylo vse OK? To uz jsi na ne musela chodit tak obden ne? Me doktor, kdyz jsem na kontrole 2 dny pred terminem nevypadala na porod ani trochu, predal rovnou do rizikove poradny v porodnici, sestricka me objednala na dalsi tyden a ja si rekla, ze to ani nahodou, ze dalsi cesta do fakultky bude rovnou na porodni pokoj, a taky ze jo - rodit jsem zacala presne na den, mala se narodila 2.den rano, 2 dny pred datem, na kdy jsem byla objednana na dalsi kontrolu:-) A presne se trefila mezi 2 terminy (podle MS a UZ se to lisilo o 2 dny:-)) Prvni porod mi zacal vecer pred 1.terminem a tim jak se prehoupl pres pulnoc, narodil se syn presne na termin, tak se mi pan doktor u obou deti téměř 100% trefil, ale ne vzdy ty odhady a vypocty sedi, stejne jako odhady vahy mimin:-)
. Ne, že bych nebyla nervózní, ale pořád jsem se snažila v tom nepitvat a důvěřovala jsem tomu, že je to ověřená praxe a je to takto v pořádku… Také gratuluji k děťátku 
…
miminka na vrozene vady…ale taky si bere 500 za rok za nadstand. služby, ze dostaneš z každého vysetreni uzv fotku prip. video, ale tohle tehu jsem toho moc nedostala, mala nechtela koukat a kdyz byla otocena, rekl jen ze to nema cenu, ze priste… tak to jsem byla trochu zklamana, on ma i ten 3D, kde je vse hezky videt, ale důležitejsi jsou samozrejme odborne zkusenosti a přístup… 
a spatny vycitky, hodne me pomohl napsat sem denicek a precist si nazory jinych matek se stejnyma vycitkama… Hlavne si nic nevycitej coby, kdyby 
