Zabila jsem svého synáčka

Vyrovnám se s tím někdy? Omlouvám se, ale musím to ze sebe dostat. Čekala jsem dvojčátka, ze kterých jsem na začátku popravdě moc velkou radost neměla. Bála jsem se, jak to zvládnu, doma byl dvouletý čertík a v okolí žádná babička, nikdo na pomoc, hlídání. Tak jsem spíš bečela, jak to zvládnu. Pak jsem si říkala, zvládly to jiné, zvládneme to i my a s dvojčaty jsem se smířila.

Jenže ve 13. tt jsem šla na screening do Olomouce a jedno z dvojčátek mělo vadu neslučitelnou se životem, acranius… Strašný šok. Buď by prý umřelo v bříšku, byla to velká pravděpodobnost, nebo hned po porodu. Měla jsem se rozhodnout, buď vyčkat, jestli mu v bříšku vyhasne srdíčko, nebo jít na redukci - usmrtit, nebo nedělat nic s tím, že dříve či později může toto mimi ohrozit to druhé, kvůli velkému množství plodové vody, potratu nebo předčasnému porodu aj.

Rozhodli jsme se vyčkávat, jestli srdíčko nevyhasne a synáček neodejde do nebíčka sám, nějak jsem věřila, že tomu tak bude. Jenže nevyhaslo a my s manželem jsme před sebou měli ještě těžší rozhodnutí. Říkali jsme si, že ať se rozhodneme jakkoli, bude to špatně. V 19. tt doktor řekl, že už by na vyhasnutí ozev nečekal. Naděje, že mimi odejde do nebíčka samo, byla ta tam.

Nechtěla jsem jít do redukce ani za nic, nějak jsem si říkala, že to určitě dobře dopadne. Jenže doktor říkal, že už začínám mít více plodové vody. A tak mě to nějak vystrašilo, že už tak brzy. Tak jsem, hlavně na manželův popud, začala uvažovat o tom, co kdyby to dobře nedopadlo, co když potratím oba, nebo porodím moc brzy a ten zdravý bude nějak postižený nebo bude na ARU s plno hadičkami a na přístrojích, toho jsem se úplně děsila, protože jsem před půl rokem měla na ARU bráchu – bojoval o život po bouračce na motorce a nechtěla jsem to už nikdy zažít. Nakonec zabojoval, žije a učí se chodit.

Nakonec jsme se rozhodli pro redukci, bylo to strašně moc těžké. Z nemocnice jsem měla chuť utéct, v hlavě se mi pořád objevovalo, že jdu zabít svého chlapečka. A zabila jsem ho, svým rozhodnutím. Říkala jsem si, zachráním tím druhého, má větší šanci na přežití. Utěšovala jsem se, ale vevnitř mě to sžíralo.

Třeba by to dopadlo dobře, jenže to se člověk nikdy nedozví. Když vidím venku dvojčátka, hned mám na krajíčku. Asi se s tím nikdy nesmířím a budu sama sebou navždy pohrdat. Snad mi pomůže můj chlapeček, který je ještě v bříšku a už brzy přijde na svět, nevím… Taky si říkám, jaké to je pro něj, byl tolik týdnů s bráškou, který se pak ztratil. A odpustí mi ten nahoře, že jsem malého nechala usmrtit?

Mám skvělého a úžasného muže, díky kterému jsem šťastná, a syna, který je moje štěstíčko, jen díky nim jsem to ustála. Ale v hlavě to vymazat nejde, i když už to není denně, kdy nad tím přemýšlím, jako před časem, stále to tam ale je a bude. A potřebovala jsem to napsat a někomu říci, ať už mě odsoudíte nebo ne.

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 1366

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
hanak
31.5.12 03:05

Santape, nezabila jsi ho. Udělala jsi to, co jsi udělat musela, jinak by mohl zemřít i tvůj druhý synek. Byla to nejtěžší volba ve tvém životě, ale v zájmu záchrany dítěte, které ještě mělo šanci na život, jsi musela předčasně ukončit život druhého dítěte, které by stejně zemřelo. Neměla jsi jinou možnost :hug: :hug: :andel:

  • Upravit
lucka83
46226
31.5.12 06:41

Rozhodla si se dobre,za chvili budes drzet sveho synka v naruci a ten druhy bude na nej davat pozor z nebicka :hug: ,drz se holka :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
31.5.12 07:13

Já bych naopak řekla,že jsi syna zachránila. Toho zdravého. Bylo to od tebe velmi statečné a bylo by sobecké ze strachu z redukce a ze svého rozhodnutí a svědomí tam nejít a říkat (jak to některé maminky umí), že to neháváš na přírodě. Mohlas přijít o syny oba a ten nemocný by stejně zemřel. Nemůžeš tedy zabít někoho, kdo už teoreticky mrtvý je. Jsi silná, zvládneš to, o tom nepochybuju. Mysly na to zdravé miminko, to tě pootřebuje silnou a veselou, a na jeho bratříčka mysli jako na anděla, který se neměl narodit,jen se za Tebou, za Vámi přišel na chvíli podívat a ted Vás hlídá. NIKOHO jsi o život nepřipravila, právě naopak :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
emocuc.polymorf
31.5.12 07:58

Hlavu vzhůru, jsi naopak moc statečná, zachránila jsi včas život zdravého synka. Kdybys to neudělala, téměř 100% by se narodil předčasně a ty bys měla velké problémy. Acranius je vada, při které žít nelze ani vteřinu, proto opravdu nemá cenu plod déle nosit, navíc by to ohrožovalo nejen zdravé dítě, ale i tebe. Není to žádné zabití, on by nikdy nežil… :,( Zachránila jsi zdravého, tak to ber! :hug: Že ses rozhodla správně, víš přeci i ty sama, tak ty černé myšlenky odežeň. :hug: :hug: Až bude synek na světě, bude to lepší, neboj :hug: :hug:

  • Upravit
Nelluška
2041
31.5.12 08:23

Taky bych řekla, že jsi moc statečná, rozhodla ses správně, každý by to udělal, nemáš si vůbec co vyčítat. Ten, co zůstal v bříšku, bude mít zdravíčka za dva a taky energie :mrgreen: :mrgreen: hlavu vzhůru, nemysli na to špatné a těš se z toho dobrého. vždyť budeš mít brzy miminko a to je ten největší dar. :hug: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Verda73
342
31.5.12 08:28

Já si myslím,že jste se rozhodli správně.A myslím,že NIKDO tě nemůže za tvoje rozhodnutí odsoudit.S touhle vadou 100%miminko přežít nemohlo.A navíc mohlo ohrozit na životě druhé miminko.Držím palce at už máš porod za sebou a raduj se ze své rodiny :hug: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Kačta
657
31.5.12 08:47

Rozhodla jsi se správně, zachránila jsi tím toho druhého drobečka a to si nikdy nevyčítej! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
katulinek
1084
31.5.12 08:49

Santape, Tvé rozhodnutí bylo moc statečné a správné…ohleduplné k oběma - k tomu co odešel, i k tomu co zůstal. Přesto chápu Tvé pocity… Když jsem čekala třetí děťátko, začala jsem v 16.tt krvácet a v Motole řekli, že tam bylo druhé miminko a to odchází, neboť nejspíš mělo nějakou vývojovou vadu. Můj gynekolog na počátku těhotenství dvojčátka nerozpoznal. Mé první pocity byly radost a úleva - měla jsem pocit, že dvojčátka by pro naši rodinu byla těžko zvládnutelená… Pak nastaly výčitky, kvůli těmto pocitům a myšlenky…určitě to byl chlapeček (byla jsem přesvědčena, že čekám chlapečka, Tobiáška…přežila Klárka) atd. Když byl Klárce rok, zapálili jsme doma svíčku a dětem řekli, že miminka měla být dvě, ale to druhé němělo sílu přežít a tu svou trošku předalo Klárce a odešlo někam, odkud se na nás dívá a chrání nás, že je to náš andílek. Oplakali jsme ho a od té doby jsem v pohodě. možná by to pro Tebe mohla být inspirace. Tak hodně sil, jsi statečná a věřím, že obě tvá miminka Tvou lásku cítí..

  • načítám...
  • Zmínit
Ivčatlapička
26
31.5.12 09:05

Dvojčátka

taky mám názor stejnej nezabila si ho udělala jsi to co bylo nejlepší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Hřiběnka
14030
31.5.12 09:30

Musí to být hrozně těžké, taková Sophiina volna… Ale říkej si, že si ZACHRÁNILA své miminko. Mohla si mít jedno nebo žádné. Tvé děťátko bude mít už navždy svého anděla strážného :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Gabika83
3221
31.5.12 09:49

Taky jsi myslím že rozhodnutí bylo dobré :pankac: :pankac: Co kdyby jsi nic neudělala a umřeli by oba??Co pak?

  • načítám...
  • Zmínit
MegyS
70
31.5.12 10:16

Přeji mnoho sil a zdraví celé rodině :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
31.5.12 11:11

Přidávám se k ostatním. Tvoje rozhodnutí bylo správné! Pomohla jsi oběma dětem. Tato vada je opravdu neslučitelná se životem a zdravému chlapečkovi jsi tím pomohla. Určitě to bylo hrozné rozhodnutí a máš můj obdiv. NA nemocného kloučka nikdy nezapomeň a bude pořád s vámi.
Držím palce, ať porod proběhne v pohodě a rychle a vy si budete užívat doma dětiček.

  • načítám...
  • Zmínit
Jenika
31.5.12 11:50

Zdá se mi, že používíš moc silná slova. A zbytečně. Udělala jsi to, co ti poradili lékaři a tak zachránila druhé dítě. Proč to obviňování. Stresuješ sebe a možná i dítě, které chce určitě veselou mámu, která se na něho těší a ne zoufalou ženu, které se obviňuje z něčeho, co nezavinila.

  • Upravit
Záhořanka
51
31.5.12 12:27

I já si myslím, že i přesto, že jde možná o nejtěžší rozhodnutí v životě, jsi udělala to nejlepší a zachránila druhé děťátko, případně i to odejmuté od utrpení. Drž se a buď silná. Udělala jsi správnou věc.

  • načítám...
  • Zmínit
heda18
141
31.5.12 12:41

Rozhodla si se správně. Věř, že to ví ten v bříšku i ten nahoře, kterej ho bude pořád opatrovat :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Sidinka
1578
31.5.12 13:11

neblazni a hlavne si nic nevycitej,vsechno zle je k necemu dobre.musis se tesit z toho co prijdene ztoho co odeslo.posilam ti plnou naruc sily a odhodlani to zvladnout bez vycitek svedomi. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
awalancha3
460
31.5.12 13:31

tazke rozhodovanie, velmi tazke- ale uz je rozhodnute.Tu sa nic nevyspekuluje, kazde rozhodnutie vratane toho, ktore si urobila je Pyrrhovym vitazstvom. Tak ci tak zostane sram na dusi. :,( Snad ti to zivot vynahradi inak.

  • načítám...
  • Zmínit
awalancha3
460
31.5.12 13:32

hm, omylom som klikla na reagovat a nie na vlozit novy comment :oops:

  • načítám...
  • Zmínit
Ali88
5911
31.5.12 14:15

Udělala jsi to nejlepší pro vás všechny, i když to tak možná zatím necítíš.
Pro sebe, protože kdyby se miminko narodilo mrtvé, byl to asi mnohem horší zážitek. A kdyby se něco stalo i druhému synkovi, nikdy by sis to neodpustila.
Pro manžela, protože teď ví, jak má úžasně silnou a rozumnou ženu, nemusí se o tebe strachovat (jak by mu asi bylo, kdyby nastaly komplikace a stalo se něco i s tebou?) .. navíc mu dáš krásného syna. Co víc by mohl chtít.
Pro synka, protože čím je miminko větší, tím víc vnímá a určitě to nebyl takový šok, jako kdyby miminko umřelo později.
A nakonec i pro to maličké. Určitě by to pro něj byl akorát hrozný boj s nevyhnutelným koncem.
Nikdy na to nezapomeneš, ale obviňovat se nesmíš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
31.5.12 15:18

Jsem odpůrce potratů, kdy existuje alespoň maličká naděje, že dítě bude mít šanci žít. U jednočetného těhotenství bych počkala, až dítě samo odejde.
Ale ty jsi musela myslet i na své druhé dítě. To nemocné nemělo šanci a hrozilo, že sebou stáhne i to zdravé.
Nedávno jsem psala, že já mám jasno - pro svoje děti bych zabila. Pokud by je někdo ohrozil na životě, zabila bych.
Je jedno, jak tomu budeš pro sebe říkat, ale rozhodla jsi se pro svoje dítě a dítě, jehož život jsi ukončila, jsi ukončila pro něj.
Nevyčítej si to. Každá si musíme ve svém mateřství něčím projít, abychom se stali lepšími a silnějšími matkami, tobě život připravil obzvlášť velkou lekci, ale o co silnější tě to udělá, o co víc milující matkou se staneš, o co víc bojující za své dítě.
Posílám hodně sil.

  • načítám...
  • Zmínit
IvčaIva
1163
31.5.12 15:44

hele, já musela na redukci s trojčaty, která byla všechna úplně zdravá (bu´d bych je potratila všechny nebo by se narodily 100% velmi předčasně - prý tak 28.tt - a bojovaly by týdny o život v inkubátoru a s více než 50% pravděpodobností by nejméně jedno bylo postižené :,( )
do redukce jsem šli, protože jsme nechtěli hazardovat se životy svých dětí
chtěli jsme strašně moc nechat dvojčátka, zbyla nám nakonec holčička
redukci si nevyčítám, a to jsem musela zvolit mezi úplně stejnými (zatím) zdravými plody :nevim:
pokud jsi měla jeden plod postižený bez šance na plnohodnotný život, chápu, že tě to mrzí, ale kdyby jsi na redukci nešla, teprve pak bych si troufla tě obvinit, že jsi zabila své dítě (nebo možná nakonec obě děti) :think:

  • načítám...
  • Zmínit
socina
4107
31.5.12 17:17

Zkus to vzít z druhého konce, zachránila si život svému dítěti. Drž se, přeju ti moc sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
loven
2170
31.5.12 18:58

je to těžké rozhodnutí ale tím jsi zachránila život tomu druhému broučkovi …smekám před tebou jsi úžasná máma asi to tak mělo být

  • načítám...
  • Zmínit
radúna
12154
31.5.12 19:28

Posílám plno síly, aby jsi to dokázala překonat :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
31.5.12 20:34

Byla jsi v té nejhorší situaci, co si vůbec dovedu představit - v pozici Boha, musela jsi rozhodnout o životě a smrti a karty byly namíchány tak, žes vyhrát nemohla. A ty ses rozhodla zachránit to druhé miminko. Neměla jsi jistotu, že pasivním vyčkáváním bys náhodou nezabila oba, lépe ses prostě rozhodnout nemohla, nešlo to. Věřím, že ti tvou bolest to druhé miminko ve všem vynahradí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5624
31.5.12 21:27

Ahoj, muselo to být strašně těžké, ale nemůžeš za to co se stalo. Musela ses rozhodnout a času bylo málo. Rozhodla ses logicky, udělala bych to stejně, protože bych se bála, že přijdu o obě děti. Asi nezapomeneš, ale časem se nějak smíříš, tvůj druhý synek ti všechno trápení vynahradí a na miminko v nebi budeš vzpomínat s láskou :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
martext
2182
1.6.12 00:10

Tento denicek mi vlel do oci hodne slz. :,( :,( :,( Ja sama dvojcatka mam a neumim si ani v nejhorsim snu predstavit tvou situaci, kterou sis prosla. Neriskovala si, ale z moznosti, ktere si mela,sis vybrala tu, ktera ti pomohla zachranit aspon jednoho chlapecka. Ta druha dusicka se treba jeste nekdy z nebicka vrati jako vase 3. detatko. Preji ti hodne sily a ver, ze jsi se rozhodla spravne. :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
santape
542
1.6.12 11:15

Děkuji

Já vám moc DĚKUJI za podporu, potřebovala jsem tohle slyšet a hlavně ze sebe dostat ven.
Mám teď nějaké depkoidní období, zřejmě tím, že se porod blíží+ hormony…

Děkuji :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
slunečnice81
1257
1.6.12 15:49

Přesně tak, udělala jsi to,co asi většina z nás a co Ti srdíčko napovídalo.Jsi statečná a přeji Ti,aby jsi se s tím brzy srovnala a začla se těšit z toho jednoho,kterého budeš nadevše milovat! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
fialína
4542
2.6.12 21:36

Zažila jsem to samé, o to horší, že u nás to byla vada se životem slučitelná… o to horší jsou mé výčitky. Být tebou, bylo by mé rozhodování mnohem lehčí a myslím, že by sis to fakt neměla vyčítat, i když si asi nemůžeš pomoct - udělala jsi jen to, co by příroda dokonala sama po porodu… odkaz na můj článek mám v profilu. Ani nevíš, jak tě chápu… Kdybys chtěla do diskuze, kde maminy přišly o dvojče, napiš.

Příspěvek upraven 02.06.12 v 21:38

  • načítám...
  • Zmínit
lekarnicka28
4724
2.6.12 23:32

V rodině manžela našli těžkou vadu u miminka ve 21.tt, neslučitelnou se životem a doporučili potrat.. Z náboženských důvodů se dotyčná maminka rozhodla na potrat nejít a věřit, že to bude dobré, že se doktoři mýlí. Miminko zemřelo ve 39.tt. Jen se všichni dýl trápili falešnými nadějemi, porod mrtvého dítětě je strašný..
Bůhví od čeho všeho jsi uchránila toho maličkého, sebe, i to druhé. Neobviňuj se, nemůžeš za vadu svého chlapečka. Hodně sil. I když jizva v srdci zůstane, čas ránu zahojí.

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43029
3.6.12 07:04

Narozdíl od jiných důvodů, proč ženy chodí na potrat (down, ortopedické vady), ty si opravdu nemusíš nic vyčítat. Tvoje dítě opravdu jakoby vůbec nežilo. Tvoje dítě by se narodilo s postižením, s jakým se lidé odpojují od přístrojů, protože není naděje na zlepšení a mozek prostě nedoroste. Navíc tvoje důvody nebyly malicherné, ale šlo ti o záchranu druhého.

Viděla jsem dokument, ve kterém se rozhodli rozdělit srostlá dvojčata kvůli tomu, že jedno ohrožovalo na životě to druhé. Pro to jedno to byl rozsudek smrti. Bylo to v egyptě, islámské zemi a vyjadřovalo se k tomu nějaké islámské představenstvo (neznám jejich hierarchii) - a rozhodli souhlasně, pro záchranu jednoho bylo obětováno druhé, samostatně neživotaschopné dítě. tak vidíš, že k podobnému činu máš podporu i ze strany duchovních. Rozhodování je to bolestné.

Tvůj příběh se opravdu od ostatních typu „Jsem chudák, moje dítě by bylo mentálně postižené a tím by šíleně trpělo, tak jsem ho raděj pro jeho dobro potratila a teďka mu zapaluji svíčku, aby mi poslalo z nebe bratříčka, ale běda, jak nebude 100% zdravý“ vymyká.

  • načítám...
  • Zmínit
Saba16
2
3.6.12 16:14

ahoj nezabila si ho vem si ty nasledky kdyby si ho porodila a on par hodin potom umřel to by bylo težší nez ted a nebo by jsi prisla o obe deti. Nepremyslej moc o tom co si udelala bylo to spravne rozhodnuti spis se raduj z dalsiho miminka ktery se ti narodi a bud stastna :andel: :)

  • načítám...
  • Zmínit
IkaT
6020
3.6.12 20:06

Nezabila jsi ho !!! Takhle o tom nesmíš přemýšlet, co kdybyste stále vyčkávali, mohlo se stát že přijdeš i o druhé mimi! Rozhodla jsi se správně a měla by ses radovat že zachvilku budete mít doma zdravé mimi…kterém mu si zachránila život! Moje kamarádka ted přišla o oba chlapečky a to je potom neštěstí oba porodila jeden zemřel 5min po porodu a druhý po několika týdnech :zed: :,(

  • načítám...
  • Zmínit
santape
542
4.6.12 14:22

Děkuji všem, mooooooc mi to pomohlo, vaše názory a podpora. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
HankaB
1009
3.7.12 11:59

Já jsem dost proti potratům, ale toto nebylo zabití!!! Děťátko s touto anomálií nemá žádnou šanci žít, ani malinkou. Navíc z UTZ je tato vada tak jasná, že tam ani není prostor pro špatnou diagnózu. Tvé rozhodnutí bylo správné a díky němu jsi darovala život druhému miminku. To si užívej a raduj se z něj. Zážitek to musel být hrozný, nikdy na mimi nezapomeneš, ale ono už je tam, kde je mu dobře. Někdy máme před sebou těžká rozhodnutí, někdy i nejasná, ale to vaše bylo správné. Nepochybuj o tom.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář